29 Co 146/2025

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že se zamítá žaloba na zaplacení [částka] se zákonným úrokem prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že se žalovaný smlouvou ze dne [datum] zavázal, že uhradí žalobci dluh ve výši [částka], který tímto zároveň uznal jako dluh z půjčky splatné dne [datum], kterou mu žalobce poskytl v době, kdy měli spolu uzavřenou smlouvu o spolupráci. Dle bodu 3. smluvních ujednání měl žalovaný splácet dluh ve splátkách minimálně po [částka], splatných vždy druhého dne každého měsíce. První splátka měla být zaplacena [datum] ve výši [částka]. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil a na výzvy k jeho zaplacení nereaguje, resp. si nepřebírá poštu. Předžalobní upomínka nebyla žalovanému zaslána. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že si není vědom, že by mu žalobce uvedenou částku poskytl, ani to, že by žalovaný listinu podepsal (k prokázání nepodepsání listiny navrhl důkaz znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví). Žalovaný v roce 2008 prodělal cévní mozkovou příhodu a od té doby se nemůže spolehnout na své kognitivní funkce, navíc od podpisu mělo uplynout 10 let. Žalobce žalovaného až do podání žaloby nikdy žalovaného s požadavkem na zaplacení dluh, který měl být splacen od [datum] do [datum] nekontaktoval. Dále namítl promlčení dluhu, když primární dluh by se měl řídit obchodním zákoník z. č. 513/1991 Sb. a utvrzení dluhu je vztahem akcesorickým, promlčecí doba tak byla 4 roky. Žalobce následně ještě specifikoval, že se závazkový vztah netýká podnikatelské činnosti, zkratka „[Anonymizováno] “ znamená [Anonymizováno], který vlastnil žalovaný, žalobce mu tam pomáhal dát věci do stavu funkčnosti, a to ohledně technických věcí jako je osvětlení, elektrika apod., a to na základě nějaké smlouvy, dohody o spolupráci. Žalobce má IČO na elektriku, vodu, plyn, měření, regulace a podobně. Žalovanému byly poskytnuty peníze v době, kdy žalovaný podepsal smlouvu s [adresa] a začal tam provozovat klub. Žalobce žalovanému půjčil [částka] a na kauci v [adresa] Kč, uhradil za něj dluhy vůči [adresa] za nájem a služby.

3. Okresní soud po provedeném dokazování shledal, že účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu označenou jako „Utvrzení dluhu a dohoda o splátkách“. Žalobce jako věřitel v ní prohlásil, že má pohledávku za dlužníkem ve výši [částka], která vznikla jako půjčka dlužníkovi v průběhu platnosti smlouvy o spolupráci, uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem jako stranami spolupracujícími na provozu [Anonymizováno] s platností do [datum]. Dlužník prohlašuje, že svůj závazek (dluh) ve výši [částka] bez výhrad uznává a zavazuje se jej splatit ve splátkách, a to buď na bankovní účet č. [č. účtu] nebo v hotovosti k rukám Věřitele. Dlužník a Věřitel se dohodli na splátkách ve výši minimálně [částka] ke každému 2. dni v měsíci. První splátka bude uhrazeno Dlužníkem dne [datum]. Dále se dlužník zavazuje navýšit minimální měsíční splátku vždy o částku [částka] násobenou počtem akcí v [Anonymizováno] v měsíci předcházejícím dni úhrady splátky. Za akci v MC@ je považovaná každá akce s prodejem zboží a účastí více jak 100 hostů na akci. (PŘÍKLAD: v měsíci květnu proběhne v [Anonymizováno] 1 akce se 60 hosty a 1 akce s 280 hosty – výše splátky dluhu dne 2. června bude vypočtena jako součet [částka] + [částka] – celkem splátka [částka]). Strany vzájemně prohlašují, že tento dokument nebyl uzavřen v tísni, ani jinak za jednostranně nevýhodných podmínek či na nátlak kterékoliv strany, popř. třetích osob, což stvrzují strany svým podpisem. Žalobce vypověděl, že částka v utvrzení dluhu [částka] se skládá ze dvou položek, a to na nákup zboží [částka] pro fungování [Anonymizováno] jako je [jméno FO], sirupy, alkohol a [částka] kauce, aby klub mohl začít fungovat. Dluh měl žalovaný splácet z akcí v klubu, ale to už žalobce v klubu nebyl. [jméno FO] vypověděla, že zhruba před 8, 9 lety spolu účastníci provozovali diskotéku v [adresa], myslí si, že pan žalovaný se staral o veškerý provoz, zajišťoval nákup zboží apod. a žalobce tam někdy hrál jako DJ, pouštěl hudbu. Obdobně z listiny označeného jako „[Anonymizováno] v [adresa] “ bylo zjištěno, že byly vypočítávány nároky p. [jméno FO] a p. [jméno FO] – šlo o nájem + služby spojené, energie, nájem technické aparatury za období od 6-12/2013, příjmu za vstupné s tím, že část nájmu jde za žalobcem, který si vydělává jako DJ, část prostor přenechává p. [jméno FO], který provozuje hostinskou činnost. Byly též doloženy platby [adresa] v celkové výši [částka] a posudek o invaliditě žalovaného, z něhož vyplývá, že u žalovaného od [datum] trvá porucha kognitivních a paměťových funkcí po mozkové příhodě z r. 2008. Okresní soud tak uzavřel, dluh pochází z podnikatelské činnosti, z provozu hudebního klubu v centru [adresa] ([Anonymizováno]), v němž žalobce měl na starost technickou stránku provozu (elektřinu, aparaturu apod.), následně zde vystupoval i jako DJ, žalovaný se staral o zajištění hostinského servisu (alko, nealko). [adresa] si vyžádal i náklady, které v neurčitém poměrně uhradili. Po ukončení spolupráce v klubu v roce 2013, požadoval žalobce po žalovaném z tohoto podnikání zaplacení částky celkem [částka], kterou mu žalovaný nezaplatil, proto byl sepsán dokument zvaný: „Utvrzení dluhu a dohoda o splátkách.“ Okresní soud též konstatoval, že žalobce se bez omluvy nedostavil k jednání dne [datum], čímž se zbavil možnosti být poučen o důkazní povinnosti dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) Soud proto nemohl žalobce vyzvat k prokázání tvrzení, že smluvní vztah neměl podnikatelský charakter, když soud není povinen poskytovat poučení jiným způsobem než při jednání.

4. Okresní soud se po právní stránce prvotně zabýval otázkou promlčení uplatněného nároku. Vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dohodu o uznání, dle které dluh měl vzniknout jako půjčka v průběhu platnosti smlouvy o spolupráci uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem jak stranami spolupracujícím na provozu [Anonymizováno] s platností do [datum]. postupoval okresní soud podle přechodných ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle kterého se řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Aplikoval tedy na posouzení promlčení zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný do [datum] (dále jen „obch. z.“), když podle § 261 obch. zák. se závazkové vztahy mezi podnikateli řídí obchodním zákoníkem, pokud se týkají jejich podnikatelské činnosti. Dle § 397 obch. zák. činí obecná promlčecí doba čtyři roky. Podle § 407 odst. 1 obch. zák. běží nová čtyřletá promlčecí doba od písemného uznání závazku. Poslední splátka měla být uhrazena [datum], promlčení tedy nastalo [datum]. Žaloba byla podána až [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Okresní soud proto žalobu zamítl a pně úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

5. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním žalobce. Uvedl, že rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, neboť postrádá řádné odůvodnění ve smyslu § 157 o. s. ř. Okresní soud dle žalobce dostatečně nevyložil, jaké skutečnosti považuje za prokázané, jaké důkazy hodnotil a jak právně kvalifikoval skutkový stav. Tím došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále namítal, že okresní soud prováděl matoucí výzvy k doplnění tvrzení a nesprávně přenesl důkazní břemeno ohledně promlčení na žalobce, ačkoliv tuto námitku uplatnil žalovaný a podle judikatury (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]) jako takový nese důkazní břemeno o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje počátek a běh (v posuzovaném případě subjektivní) promlčecí doby. Okresní soud žalovaného nevyzval k prokázání skutečností, z nichž promlčení odvozuje, a místo toho vyzýval žalobce k prokazování plateb. S ohledem na uvedené procesní vady žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný, a to především z hlediska posouzení námitky promlčení jako důvodné při aplikaci obch. zák. Odůvodnění rozsudku okresním soudem dle žalovaného splňuje náležitosti stanovené § 157 o.s.ř., má za to, že žalobce pomíjí odst. 1 a 2 odůvodnění napadeného rozsudku i to, že žaloba byla zamítnuta. Dle žalovaného není srozumitelná ani další argumentace žalobce. Okresní soud postupoval naprosto logicky, předvídatelně, v souladu se zásadou hospodárnosti řízení i judikaturou Nejvyššího soudu, když se nejprve zabýval otázkou promlčení a teprve poté rozhodl ve věci. Žalovaný tak považuje odvolání žalobce za nedůvodné a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

7. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním. Judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ČR, č.j. [spisová značka] ze dne [datum]) pak dovozuje, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele.

9. Odvolací soud neshledal rozhodnutí nepřezkoumatelným, když okresní soud rozvedl, které důkazy provedl, a co bylo jejich obsahem (odst. 4 až 9 odůvodnění), odůvodnil skutkové závěry (odst. 10 a 23 odůvodnění rozsudku) včetně důkazů, o které závěry opřel, přičemž mezi důkazy ani nebyly významné rozpory. Okresní soud následně aplikoval jím citovanou právní úpravu, vysvětlil, proč se prvotně zabýval promlčením a co považoval za rozhodné pro posouzení běhu promlčecí doby. Odvolací soud při přezkumu těchto závěrů proto vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, z nichž vyplývá, že požadavek žalobce se opírá o obsah mezi stranami uzavřené dohody nazvané dohoda o utvrzení dluhu a dohoda o splátkách ze dne [datum], v níž žalobce jako věřitel označený IČO: [IČO] prohlašuje, že má za žalovaným jako dlužníkem označeným IČO: [IČO] pohledávku ve výši [částka], která vznikla jako půjčka dlužníkovi v průběhu platnosti smlouvy o spolupráci, uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem jako stranami spolupracujícími na provozu [Anonymizováno] s platností do [datum]. Dlužník prohlašuje, že svůj závazek (dluh) ve výši [částka] bez výhrad uznává a zavazuje se jej splatit ve splátkách, a to buď na bankovní účet č. [č. účtu] nebo v hotovosti k rukám věřitele. Dlužník a věřitel se dále dohodli na splátkách ve výši minimálně [částka], ke každému 2. dni v měsíci počínaje [datum] s případným navýšením podle počtu akcí v hudebním klubu. Ke smlouvě o spolupráci bylo zjištěno, že se týkala společného provozování hudebního klubu v pronajatých prostorách v centru [adresa]. Žalobce měl na starost technickou stránku provozu (elektřinu, aparaturu apod.), následně zde vystupoval i jako DJ, žalovaný se staral o zajištění hostinského servisu (alko, nealko), uvedené vyplývá, jak uzavřel i okresní soud, z výpovědi svědkyně [jméno FO] i z obsahu samotného uznání, v němž jsou strany označeny jako spolupracující na provozu MC@. Žalobce sám vypověděl, že půjčka byla poskytnuta na kauci a dlužné nájemné a služby v centru [adresa], tedy na náklady provozu [Anonymizováno]. Odvolací soud tak rovněž shledal, že daná spolupráce byla prováděna při společném provozu hudebního klubu, k dosažení vlastního zisku v podnikání každého z účastníků.

10. Po právní stránce tak okresní soud postupoval správně, když uznání dluhu obsažené v dohodě uzavřené mezi účastníky dne [datum] posoudil podle § 3028 odst. 3 o. z. účinného od [datum], podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Ke stejnému závěru dospěla i judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

11. Z kogentního § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.) pak vyplývá, že tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Dle odst. 4 touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. Dle odst. 6 se smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Podle § 2 odst. 1 obch. zák. se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Dle § 2 odst. 2 obch. z. podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

12. Vzhledem k tomu, že oba účastníci ve vztahu z dohody o utvrzení dluhu vystupovali jako podnikatelé provozující hudební klub za účelem dosažení vlastního zisku, přičemž se jednalo o osoby s přiděleným identifikačním číslem osoby podnikající dle živnostenského zákona a též poskytnutá půjčka sloužila k zajištění provozu klubu, bylo okresním soudem správně shledáno, že vztah z dohody o utvrzení dluhu se bude podle § 261 odst. 1, 4 obch. zák. pro posouzení zajištění ve formě uznání dluhu a běh promlčecí doby, řídit obch. zák. Břemeno tvrzení a důkazu o tom, jakou má povahu dohoda obsahující uznání dluhu, leželo v daném případě na žalobci, když ten z této dohody dovozoval svůj nárok a z povahy vztahu jako nepodnikatelského dovozoval své lepší postavení. Bylo tak na žalobci, aby tvrdil a prokázal, v jakém postavení strany smlouvu uzavíraly. Jeho tvrzení o nepodnikatelské povaze vztahu, však zůstala neprokázána. S ohledem na neúčast při posledním jednání ve věci samé, nemohl být v tomto směru poučen, je tak bez významu, jaká poučení byla poskytnuta na předchozím jednání. Okresní soud tak správně vyšel z písemného obsahu dohody, v níž byly strany označeny jako osoby podnikající dle živnostenského zákona nezapsané v obchodním rejstříku spolupracující na provozu hudebního klubu, ale i z toho, že z ostatních důkazů nevyplynulo ničeho jiného.

13. Podle obchodního zákoníku pak platí, že podle § 407 odst. 1 obch. z. uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Dle § 397 obch. z. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Užití dřívějších právních předpisů pro běh promlčecí doby pak vyplývá z ustanovení § 3036 o. z., když okolnosti vážící se ke konci původní a počátku běhu nové promlčecí doby počínající uznáním dluhu se posuzují podle dřívějších předpisů. Z uvedeného pak vyplývá, že k uplynutí 4 let od splatnosti poslední splátky, tedy při minimálních splátkách 10 000 od data [datum] by splatnost poslední splátky nejpozději nastala [datum], uplynutí promlčecí doby by nastalo dne [datum] a žaloba byla podána [datum].

14. Odvolací soud má navíc za to, že uznání dluhu obsažené v dohodě o utvrzení dluhu, nebylo určité. Z uznávacího projevu totiž musí být zřetelné, který závazek je uznáván, musí být určen zcela jednoznačně a nezaměnitelně, přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu určitost projevu vůle uznat konkrétní dluh musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný důvod uznávaného dluhu, není-li to poznatelné z textu listiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl dluh definován jako pohledávka ve výši [částka], která vznikla jako půjčka dlužníkovi v průběhu platnosti smlouvy o spolupráci, uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem jako stranami spolupracujícími na provozu MC@ s platností do [datum]. Není tak uvedeno, kdy, s jakým datem byla smlouva o půjčce uzavřena ani v jaké výši byla poskytnuta. Podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "obč. zák."), pak platí, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. V daném případě tak nedošlo k platnému uznání dluhu, neboť uznávací prohlášení žalovaného z [datum] neoznačuje konkrétně dluh, který je uznáván, tedy důvod závazku ani toto nelze z obsahu uznání dovodit, ani tu není nějaký odkaz na jinou listinu. Pokud by tak dluh vznikl nejpozději [datum], pak by již uplynutím čtyřleté lhůty dne [datum] došlo k promlčení dluhu. Lze jen poznamenat, že totéž by platilo, byl-li by vztah posouzen jako nepodnikatelský podle o § 558 obč. zák., pouze s tím, rozdílem, že by se pohledávka promlčela ještě o rok dříve s ohledem na tříletou lhůtu podle § 101 obč. zák., podle kterého, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

15. Odvolací soud tak shledal závěr okresního soudu o tom, že je žalobcem uplatněná pohledávka promlčena za správný, stejně jako rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění plně odkazuje, proto byl rozsudek okresního soudu potvrzen podle § 219 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, a proto má vůči žalobci nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný vynaložil náklady na zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby – vyjádření k odvolání z [datum], za ten mu náleží dle odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši [částka] a paušální náhrada hotových výdajů [částka]. Dále za účast na jednání soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za ty mu náleží dle odměna [částka] a paušální náhrada [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT podle znění účinného v době úkonu právní služby, a dále DPH 21 % ve výši [částka] dle § 137 o. s. ř. Náklady žalovaného v odvolacím řízení tak celkem činí [částka], což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal.