Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v části vyhovující žalobě potvrzuje, vyjma lhůty k plnění, kde se mění na zaplacení ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Výrok II. se mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně ve výši 1 168 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku u advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 662 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku u advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem ve výši 7,97 % ročně od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 754,93 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a co do požadavku na zaplacení, částky 150 Kč, 473 Kč, vyššího úroku než 7,97 % ročně z částky 20 0000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuty 2 800 Kč se žaloba zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1 529 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Rozsudek je odůvodněn tak, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení žalované částky 22 800 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem – předžalobní upomínkou ze dne [datum] Okresní soud shledal, že žalovaná uzavřela uvěrovou smlouvu dne [datum] ve znění smlouvy ze dne [datum] a získala úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 60 dnů splatný jednorázově, čímž souhlasila s jeho obchodními podmínkami. Úrok činil 279,83 % ročně. Žalovaná svůj závazek ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně. Žalovaná svůj závazek nesplnila a splatnost nastala ze smlouvy ke dni [datum]. Ke dni postoupení pohledávky [datum] dlužila žalobci vedle jistiny 20 000 Kč, nesplacený úrok 3 600 Kč, za upomínky 150 Kč (nesprávně podřazeno pod úrok) a smluvní pokutu 2 800 Kč od zesplatnění [datum] do [datum].
3. Po právní stránce vztah účastníků posoudil okresní soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 – 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a shledal, že žalovaná své povinnosti z této smlouvy neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v rozsahu žalobního požadavku dlužné jistiny 20 000 Kč, nákladů upomínání 100 Kč a v té době obvyklé úrokové míry uplatňované bankami. Okresní soud ovšem nemohl vyhovět žalobě v plném rozsahu, a to především v rozsahu uplatněného nepřiměřeného smluvního úroku ve výši 279,83 % p.a., neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, když podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst. 1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. [ulice] úrok byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o. z. a § [číslo] odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o. z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. V době podpisu smlouvy tato úroková sazba bank činila 7,97% p.a., tuto výši lze považovat za spravedlivou a okresní soud takto stanovený úrok z původní jistiny žalobci přiznal a co do požadavku na zaplacení vyššího úroku z částky 20 000 Kč od [datum] (poskytnutí úvěru) do [datum] (zesplatnění) žalobu zamítl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. zčásti kapitalizovaný 754,93 Kč Okresní soud nepřiznal žalobci též nárok na smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části 2 800 Kč byla žaloba zamítnuta. Dále okresní soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 150 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na částečný úspěch žalobce v rozsahu 85 % a neúspěch z 15%, tedy vzniklo žalobci právo dle § 142, odst. 2 o. s. ř. na poměrnou 70% náhradu nákladů řízení, což činí 1 529 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.
4. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná, namítala, že vzhledem k nepřiměřené výši zápůjční úrokové sazby činí její dluh 14 400 Kč, co do výše jistiny, neboť dne [datum] uhradila částku 4 600 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč obojí na účet věřitele a tyto platby nebyly zohledněny. Doplnila, že vzhledem k nepřiměřené výši zápůjční úrokové sazby není morální, aby platila úrok a měla by splatit pouze jistinu. Navrhuje splátkový kalendář 2000 Kč měsíčně, přičemž požaduje změnu či zrušení rozsudku. Na výzvu soudu k upřesnění toho v jakém rozsahu se žalobkyně odvolává, když dluh ve výši 14 400 Kč činí nesporným, žalobkyně již nereagovala. Odvolací soud tak vycházel z toho, že je napadena celá žalobnímu nároku vyhovující část výroku I. napadeného rozsudku okresního soudu a s tím spojený nákladový výrok II.
5. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že ke zmiňovaným platbám došlo ještě před postoupením pohledávky, částka 4 600 Kč představovala poplatek za odložení splatnosti a částka 1 000 Kč byla zohledněna již při vyčíslení hodnoty pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ve výši 14 400 Kč uznává, žalobce navrhuje vydání rozsudku pro uznání v rozsahu částky 14 400 Kč a úroku z prodlení ode dne podání žaloby, v němž bude žalované uložena povinnost úhrady dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2000 Kč pod ztrátou výhody splátek.
6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze z hlediska lhůty k plnění. Při splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání.
7. Pokud jde o skutková zjištění v dané věci, lze plně vyjít ze skutkových zjištění okresního soudu a na odůvodnění rozsudku v tomto směru odkázat. Pokud žalovaná namítala, že nebyly zohledněny její platby 4 600 Kč ze dne [datum] a 1 000 Kč ze dne [datum], pak k této tvrzené skutečnosti nemohl již odvolací soud přihlédnout, když v řízení před okresním soudem žalovaná ničeho takového netvrdila a jednání se neúčastnila. Pro odvolací řízení pak platí zásada neúplné apelace, tj., že odvolací soud sice smí přezkoumávat skutková zjištění, provedená soudem prvního stupně, ale pouze na základě předložených důkazů a tvrzených skutečností, které byly uplatněny před soudem prvního stupně. Podle § 119a odst. 1 o. s. ř totiž platí, že všechny rozhodné skutečnosti musí účastník uvést a důkazy musí být označeny dříve, než ve věci okresní soud vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně, což v daném případě nebylo žádným způsobem naplněno.
8. Okresní soud správně věc posoudil jako smlouvu o úvěru, kterou žalovaná porušila, když podle této smlouvy se dle § 2395 o.z. zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Žalovaná na základě smlouvy žalovanou částku 20 000 Kč přijala a nevrátila, k tvrzeným platbám v odvolacím řízení nemohlo být ze shora uvedených důvodů přihlédnuto. Okresní soud tak důvodně přiznal žalobci částku 20 000 Kč. Správně též přiznal při neplatnosti ujednání o úrokové sazbě úrok podle § 1802 o.z. v obvyklé výši představované 7,97% ročně od [datum] do [datum] tj. 270,02 Kč. Přiznání takové částky jako ceny za poskytnutí úvěru není nemravné, žalovaná si byla vědoma toho, že žalobce by jí prostředky neposkytl bez úročení, ve zbytku pak byl žalobci přiznán úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od [datum], když po zesplatnění dne [datum] byla žalovaná v prodlení s vrácením dlužné částky. Okresní soud tedy věc posoudil i po právní stránce správně, na jeho odůvodnění lze odkázat. Zamítavou částí výroku I. rozsudku se odvolací soud nezabýval, když tato nebyla ze strany žalované odvoláním napadena. Pouze s ohledem na shodu stran ohledně splnění dluhu ve splátkách byla změněna lhůta k plnění na povinnost úhrady ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Pokud žalobce navrhoval vydání rozsudku pro uznání v odvolacím řízení, pak odvolací soud k tomu neshledal naplněné podmínky § 153a o. s. ř., když žalovaná dluh výslovně neuznala, pouze činila nespornou část jeho výše.
10. Odvolací soud tedy rozsudek ve výroku I., tj. jeho vyhovující části, potvrdil podle § 219 o. s. ř. vyjma lhůty k plnění, kterou změnil podle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. na splátkovou, jak uvedeno shora.
11. Odvolací soud též změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. ohledně výše náhrady nákladů řízení před okresním soudem, neboť okresní soud nesprávně vyčíslil tuto výši, když vyšel pouze z přiznané jistiny a v rozporu s judikaturou nezohlednil v poměru úspěchu a neúspěchu též požadované příslušenství. Žalobci byla ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu přiznána částka 22 290,88 Kč (20 000 Kč jistina, 270,02 Kč úrok, 754,93 Kč a 1 265,75 Kč úrok z prodlení) a neúspěch měl v částce 6 752, 98 Kč. Tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo více úspěšnému žalobci 53,49% (76,74 - 23,25%) nákladů řízení před soudem prvého stupně, tj. ze správně vyčíslené výše okresním soudem tato částka činí 1 168 Kč.
12. V odvolacím řízení byl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšný žalobce, když k nepatrnému úspěchu žalované ve lhůtě k plnění nelze přihlížet. Tarifní hodnotou podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je částka 20 000 Kč, když žalovaná své odvolání nijak neomezila. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak je tvořena z odměny za vyjádření k odvolání ve výši 1 900 Kč podle§ 7 bod 5 ve spojení s § 14b odst. 3 advokátního tarifu a režijního paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 4 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu a k tomu 63 Kč představujících 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem 2 662 Kč.