29 Co 382/2024

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce žalobní nárok staví na tvrzení, že jako zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako vydlužitelkou dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované [částka], a to bezhotovostním převodem na její bankovní účet dne [datum], a že žalovaná se zavázala tuto částku mu vrátit co možná nejdříve, nejpozději však do [datum]. Žalovaná však popírá, že by taková smlouva byla uzavřena, naopak tvrdí, že účastníci ústně uzavřeli smlouvu o zápůjčce, ve které vystupuje ona jako zapůjčitelka a žalobce jako vydlužitel, na jejímž základě ona zapůjčila žalobci [částka], a právě tato půjčka jí byla dne [datum] vrácena.

2. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že žalobce označil k prokázání svého tvrzení výpis z jeho účtu z [datum], kde je předmětná platba [částka] označena slovem „Půjčka“, což však samo o sobě (aniž by o tom svědčily další důkazy) uzavření smlouvy o zápůjčce tvrzené žalobcem a poskytnutí zápůjčky žalované neprokazuje, neboť výraz „Půjčka“ lze vykládat jako poskytnutí půjčky i jako vrácení půjčky. Dle okresního soudu je nepravděpodobné, že by žalobce mohl žalované tak vysokou zápůjčku poskytnout. Tvrdil sice, že měl peníze ze svého podnikání, z příjmů od společnosti [právnická osoba] (v níž je jediným společníkem a jednatelem) či z mezd od žalované. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce však vyplývá, že podnikal do [datum] a od [datum] má živnost přerušenou. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] a z jejího výkazu zisku a ztrát ke dni [datum] plyne, že společnost vznikla [datum] a za rok 2018 dosáhla obratu ve výši [částka]. Žalobce sice předložil výpisy z jeho účtu č. [č. účtu], v nichž jsou uvedeny přijaté platby od žalované v řádech desítek tisíc korun měsíčně, avšak bylo prokázáno, že tyto platby nebyly příjmem žalobce, ale jednalo se o účelově založený účet, ke kterému měly přístup zaměstnankyně žalované pracující a bydlící ve [adresa], které disponovaly kartou k tomuto účtu a vybíraly z něj prostředky jako své výplaty. O tom svědčí rámcová smlouva o dílo uzavřená dne [datum] mezi žalovanou a [právnická osoba] včetně dohody o stanovení odměny dle kvalifikační náročnosti práce ze dne [datum] a dále smlouva o spolupráci uzavřená dne [datum] mezi žalovanou a [právnická osoba]. a výpis z účtu žalované [č. účtu], v němž jsou odchozí platby na účet č. [č. účtu] zachyceny a u každé je poznámka „Výplata [Anonymizováno] “ určující, že se jedná o mzdu pro zaměstnankyně pracující v aquaparku a pro [právnická osoba]. Z přehledu mezd žalobce naopak vyplývá, že od žalované pobíral mzdu ve výši cca [částka] měsíčně čistého. Žalobce tak dle okresního soudu neprokázal, že by disponoval částkou [částka], kterou by mohl formou zápůjčky poskytnout žalované. V závěru řízení po poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k tomu navrhl výslech svědků [právnická osoba] a [právnická osoba]. Svědkyně [právnická osoba] vypověděla, že pracovala v žalované společnosti koncem roku 2018 a byla součástí veškerých jednání, že jednatelka žalované měla přání pořídit si penzion a měla jí sdělit, že peníze (žalobcem tvrzená zápůjčka) přišly na účet. Svědkyně [jméno FO] (účetní žalované) však vypověděla, že si myslí, že se paní [právnická osoba] na vedení společnosti, resp. ve společnosti neúčastnila, že neměla nic společného s vedením společnosti ani ve vztahu k zápůjčce. Svědek [právnická osoba] vypověděl, že žalobci půjčil [částka], žalobce mu řekl, že je potřebuje na nákup nemovitosti, a následně mu měl žalobce říct, že je půjčil žalované, která mu je dosud nevrátila. Jeho výpověď však okresní soud hodnotí jako nevěrohodnou, neboť je v rozporu s tím, že žalobce v účastnické výpovědi (kterou okresní soud též hodnotí jako nepřesvědčivou) uvedl, že částka [částka] pocházela výlučně z jeho podnikání a z příjmů, které získal od žalované, což je v rozporu s výpovědí svědka. Okresní soud proto uzavřel, že žalobce své tvrzení o existenci smlouvy o zápůjčce z [datum] neprokázal.

3. Dle okresního soudu naopak žalovaná prokázala, že s žalobcem uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě ona zapůjčila žalobci [částka], což jí žalobce dne [datum] vrátil. Bylo dle okresního soudu dvěma potvrzeními o výběru vystavenými [právnická osoba]. dne [datum] prokázáno, že dne [datum] žalovaný vybral z účtu žalované [částka] a [datum] stejnou částku vybrala jednatelka žalované [právnická osoba]. Že ji předala žalobci, je prokázané její účastnickou výpovědí, účetními doklady žalované (knihou zúčtování dokladů, knihou bankovních výpisů, pohybem na účtu č. [hodnota] a účetním deníkem) a výpovědí svědkyně [jméno FO], že při zaúčtování uvedených částek postupovala podle pokynu jednatelky. Skutkovou verzi žalované podpořily i výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří oba od jednatelky žalované věděli o tom, že zapůjčila peníze žalobci. Námitka žalobce, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na poskytnutí zápůjčky, byla vyvrácena účetní závěrkou žalované (výkazem zisků a ztrát) za rok 2019. Tvrzení jednatelky žalované, že [částka] potřebovala na financování koupě penzionu, je doloženo potvrzením [právnická osoba]. ze dne [datum] o provedení tuzemské odchozí úhrady dne [datum] z účtu žalované č. [č. účtu] na účet příjemce č. [č. účtu] ve výši [částka]. Žalovaná tak dle okresního soudu prokázala, že platbou z [datum] ve výši [částka] jí žalobce vrátil zápůjčku, kterou mu ona v lednu 2019 poskytla. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil procesním úspěchem žalované (§ 142 odst. 1 o. d. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Namítá, že výpisem z účtu prokázal, že [datum] převedl [částka] na účet žalované s identifikací platby „Půjčka“. Jednatelka žalované se opravy této identifikace nedomáhala, z čehož žalobce dovozuje, že s ní souhlasila. Ačkoli již z toho vyplývá, že musel částkou [částka] disponovat (jinak by ji nemohl převést na účet žalované), prováděl okresní soud rozsáhlé dokazování k otázce, zda mohl takovou částkou disponovat, a došel k „absurdnímu“ závěru, že to neprokázal. Skutečnost, že mezi účastníky byla v červenci 2019 v souvislosti se zakoupením penzionu v k. ú. [k.ú.] ústně sjednána smlouva o zápůjčce ve výši [částka], byla prokázána rovněž výpovědí svědkyně [právnická osoba], která byla osobně přítomna, když účastníci v kanceláři žalované projednávali poskytnutí zápůjčky žalobcem. To nepřímo potvrdil i svědek [právnická osoba], když vypověděl, že v červnu 2019 zapůjčil žalobci finanční prostředky a když se domáhal jejich vrácení, bylo mu žalobcem sděleno, že peníze nemá s ohledem na dosud nevrácenou zápůjčku od žalované. Oproti tomu skutková verze žalované zůstala neprokázaná, neboť žalovaná nedoložila relevantní účetní doklad, na jehož základě byl v účetnictví žalované zaúčtován výběr z bankomatu ve výši [částka] ze [datum] a [částka] z [datum]. Žalovanou předložené účetní doklady jsou nedostatečné a neprůkazné. Žalovaná k výzvě soudu předložila sjetinu účetního deníku, v němž jsou zachyceny tři záznamy, dle nichž žalovaná měla poskytnout žalobci zápůjčku v hotovosti ve dnech [datum] a [datum], přičemž účetním dokladem, na jehož základě byla tvrzená půjčka zaúčtována v účetnictví žalované, je bankovní výpis. Žalobce však nebyl společníkem ani jednatelem žalované, a proto bankovní výpis není průkazný účetní doklad k tvrzenému poskytnutí zápůjčky. Z doložených účetních dokladů tak nelze učinit závěr, že to byla žalovaná, kdo jako věřitel poskytl žalobci půjčku. Svědkyně [právnická osoba] přitom mj. vypověděla, že jednatelka žalované měla přání pořídit penzion a měla jí sdělit, že peníze (žalobcem tvrzená zápůjčka) přišly na účet a že jednatelka měla u částky [částka] poznamenáno účel platby, že si zapůjčila peníze. Okresní soud tak na základě výpovědi svědkyně [právnická osoba] dospěl k neúplným, a tudíž nesprávným skutkovým zjištěním, a nemůže tak obstát jeho závěr, že žalobce neprokázal tvrzení o smlouvě o zápůjčce z [datum]. Tento závěr odporuje i dalším skutkovým zjištěním, zejména zjištění, že finanční prostředky [částka] žalobce bezhotovostně převedl na bankovní účet žalované. Svědkyně [jméno FO] sice vypověděla, že si „myslí“ že se [právnická osoba] na účasti v žalované společnosti nebo jejím vedení nepodílela a neměla nic společného s vedením společnosti ani zápůjčkou, avšak soud nemůže mít za prokázanou skutečnost, kterou si svědek viděl „myslí“. Pokud svědkyně [jméno FO] hovořila o tom, že do kanceláře žalované společnosti v podstatě nedocházela, tak hovořila o sobě, nikoliv o [právnická osoba]. Výpověď této svědkyně tak nevyvrací výpověď svědkyně [jméno FO]. Žalobce nesouhlasí s tím, že by měl být výraz „Půjčka“ vykládán k jeho tíží dle § 557 o. z. Žalovaná dle žalobce neprokázala, že by ona jemu poskytla zápůjčku, účetní doklady, které k tomu předložila, jsou dle něj nesprávné, nevěrohodné a neprůkazné. Závěry okresního soudu odporují § 6 odst. 1, 2, § 11 odst. 1, 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, z nichž vyplývá pro účetnictví charakteristický princip dokumentace (dokladovosti) jako základní podmínka průkaznosti účetnictví. Uvedený zákon ukládá povinnost účtovat na základě účetních dokladů, které jsou vstupní informací do účetnictví o uskutečněné hospodářské operaci. Jelikož smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, k jejímu uzavření nepostačují projevy vůle smluvních stran, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, a teprve tímto okamžikem je smlouva uzavřena. Z doloženého účetního deníku žalované nelze učinit závěr, že by žalovaná poskytla žalobci půjčku v hotovosti, neboť k tomu žalovaná nepředložila průkazný účetní doklad. Verze žalované tak nebyla prokázána, naopak byla vyvrácena, a to i účetní závěrkou žalované, z níž vyplynulo, že v pasivech účetnictví nebyl v roce 2019 vykázán poskytnutý úvěr ani zápůjčka [částka] a nebyl reflektován ani v příloze k účetní závěrce ve zkráceném rozsahu ke dni [datum].

5. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Dle ní okresní soud provedl důkladné dokazování, které podrobil správnému právnímu hodnocení. Žalobce neměl dostatek finančních prostředků, nenakládal vlastní částkou [částka]. V účastnické výpovědi nedůvěryhodným způsobem uvedl, že měl finance ze tří zdrojů – jednak z jeho podnikání jako fyzické osoby, jednak ze společnosti [právnická osoba] a jednak mzdy od žalované – a že se jednalo o jeho vlastní prostředky. Tvrdil, že podnikal již od roku 1998, ale neprokázal, jaké vykazoval příjmy, a podnikal pouze do roku 2015, kdy živnost přerušil. K tvrzení, že měl příjmy ze [právnická osoba], důkaz nepředložil. Z výpisu z obchodního rejstříku a účetní závěrky této společnosti za rok 2018 vyplývá, že vznikla až [datum] a za tento rok dosáhla obratu [částka], a tedy nebyla dostatečně bonitní. Žalobce tvrdil, že od žalované pobíral mzdu v řádu desítek tisíc korun měsíčně, k čemuž dokládal výpisy z účtu. Žalovaná však doložila, že zde přijatá plnění nejsou a nebyla příjmem žalobce, což bylo prokázáno rámcovou smlouvou o dílo se společností [právnická osoba] včetně dohody o stanovení odměny, smlouvou o spolupráci s [právnická osoba]., výpisem z účtu žalované zachycujícím dané platby jako odchozí s poznámkou „Výplata Aqvapark“ a výpovědí svědkyně [jméno FO]. Žalobce pobíral od žalované mzdu cca [částka] měsíčně a jiné příjmy neměl, což bylo prokázáno přehledem mezd žalobce. Žalobce tak neprokázal, že by disponoval částkou [částka], kterou by jí mohl poskytnout formou zápůjčky. Již z uvedeného dle žalované plyne, že žaloba i odvolání jsou založeny na nepravdivých a neprokázaných tvrzeních. V tvrzení, že se mělo jednat o jeho prostředky, se žalobce „zamotal“ do svých fabulací ve snaze vykonstruovat skutkový stav, který se neodehrál. Po poučení soudem, že neplní svou povinnost tvrzení a důkazní, navrhl výslech svědka [jméno FO], který měl žalobci půjčit peníze, což je však v příkrém rozporu s předchozí výpovědí žalobce, že [částka] pocházel výhradně z jeho vlastních zdrojů, z příjmů, které si sám vydělal. Žalobce tedy postupně upravoval svou od počátku nepravdivou verzi příběhu. Naopak stanovisko žalované je konzistentní a bylo prokázáno. Platba z [datum] byla označena slovem „Půjčka“ proto, že ona poskytla žalobci zápůjčku [částka], kterou jí následně žalobce touto platbou vrátil. To bylo prokázáno řadou na sebe navazujících důkazů tvořících ucelený rámec. Sám žalobce [datum] z účtu žalované vybral [částka], které jsou první částí zápůjčky, což bylo prokázáno potvrzením o výběru ze [datum]. Zbývající částku [částka] převzal od žalované následujícího dne, předala mu ji jednatelka [právnická osoba], která ji téhož dne vybrala z účtu žalované. Tyto skutečnosti byly prokázány potvrzením o výběru z [datum], jejím výslechem i dalšími důkazy. Knihou zúčtování dokladů bylo prokázáno, že o zápůjčce bylo účtováno tak, že [datum] byla žalobci ze strany žalované poskytnuta první část zápůjčky [částka] a dne [datum] druhá část [částka] a [datum] bylo zaúčtováno vrácení zápůjčky ze strany žalobce. Totožné skutečnosti byly prokázány i knihou bankovních výpisů, pohybem na účtu č. [hodnota] (jiné pohledávky – [jméno FO]) a účetním deníkem. Že v účetnictví je o této věci účtováno konzistentně a podle skutečnosti, bylo prokázáno i výpovědí svědkyně [jméno FO], která uvedla, že k tomu, aby o zápůjčce účtovala tak, jak se ve skutečnosti odehrála, měla dostatek podkladů (bankovní výpisy) a informací, a to od obou stran sporu. Je externí účetní, a tedy (na rozdíl od ostatních svědků, kteří jsou v postavení příbuzných či přátel účastníků) nemá zájem na výsledku sporu a její výpověď je objektivní. Při opakovaném výslechu uvedla, že paní [jméno FO] zná jen z toho důvodu, že jí tato chodila uklízet dům, že s ní neřešila obchodní záležitosti týkající se žalované. Výpověď paní [jméno FO] je tak nedůvěryhodná, byla vyvrácena výpovědí svědkyně [jméno FO]. Každá účetní závěrka zaznamenává stav ke konci účetního období. Proto proběhl-li účetní případ v rámci jednoho účetního období, je logické, že se na jeho konci [datum] nepromítne v účetní závěrce. Žalovaná má za to, že byla prokázána pravdivost jejích tvrzení, naopak žalobce svá tvrzení neprokázal.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a odvolání žalobce důvodným neshledal.

7. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů učinil správná skutková zjištění, z nichž i odvolací soud vycházel.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1 věty prvé o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

9. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce dne [datum] ze svého účtu poslal na účet žalované č. [č. účtu] 1 000 000 Kč a platbu označil výrazem „Půjčka“; to okresní soud rovněž zjistil z výpisu obratů zúčtovaných na účet č. [č. účtu]. Sporný je důvod této platby. Žalobce tvrdí, že on jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitelka uzavřeli dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě on poskytl žalované uvedené finanční prostředky, které se mu žalovaná zavázala vrátit co nejdříve, nejpozději do [datum], a že tak dosud neučinila. To však žalovaná popírá a tvrdí, že uzavřeli ústní smlouvu o zápůjčce, ve které ona vystupovala jako zapůjčitelka a žalobce jako vydlužitel, že částku [částka] poskytla žalobci ve dvou platbách, prvních [částka] vybral z účtu žalované [datum] sám žalobce a zbývající částku [částka] mu dne [datum] osobně předala jednatelka žalované [právnická osoba], která ji téhož dne vybrala z účtu žalované. Podle žalované označení platby žalobce z [datum] výrazem „Půjčka“ znamenalo identifikaci toho, že žalobce jako dlužník vrací žalované zápůjčku, kterou mu před tím poskytla. Oba účastníci důvod platby popisují odlišně, a proto jen na každém na nich, aby svou skutkovou verzi prokázal (§ 120 odst. 1 o. s. ř.).

10. Žalobce k prokázání jím tvrzené ústní smlouvy o zápůjčce z [datum] v žalobě označil toliko svou výpověď a výpis obratů zúčtovaných na účet žalobce č. [č. účtu] [datum]. Z tohoto výpisu plyne, že na uvedený účet žalobce byl dne [datum] vložen v hotovosti [částka] a že téhož dne byla tato částka převedena na účet žalované č. [č. účtu] s označením výrazem „Půjčka“. Okresní soud správně uzavřel, že jen z tohoto označení bez dalšího nelze dovodit, že by účastníci uvedeného dne uzavřeli žalobcem tvrzenou smlouvu o zápůjčce a že by tímto způsobem žalobce coby zapůjčitel poskytl žalované zápůjčku. Uvedený výraz totiž sice svědčí o souvislosti této platby s „půjčkou“ resp. zápůjčkou, avšak sám o sobě může znamenat jak poskytnutí zápůjčky v této výši žalobcem žalované (jak tvrdí žalobce), tak i vrácení zápůjčky, kterou poskytla žalovaná žalobci (jak tvrdí žalovaná).

11. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že poskytl žalované na nákup penzionu zápůjčku [částka], kterou mu měla žalovaná vrátit do dvou let. Nedokázal však věrohodným způsobem vysvětlit, z jakých zdrojů peníze na tuto zápůjčku získal. Toto nelze zjistit z výpisu obratů zúčtovaných na jeho účtu č. [č. účtu], neboť z něj plyne toliko to, že tato částka byla týž den (před jejím odesláním na účet žalované) vložena na účet žalobce v hotovosti. Žalobce byl přitom při výslechu nejprve soudem a poté zástupcem žalované podrobně a zcela srozumitelně dotazován na to, z jakých zdrojů finanční prostředky na poskytnutí zápůjčky žalované ve výši [částka] získal. Opakovaně uvedl, že je získal z mezd od žalované, posléze doplnil, že měl finanční prostředky i z doby, kdy podnikal jako fyzická osoba, a prostředky od [právnická osoba] Ve své účastnické výpovědi (ale ani v podáních, která v řízení až do [datum] činil) nezmínil, že by si na poskytnutí zápůjčky žalované od kohokoliv půjčil. Okresní soud přitom z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalobce zjistil, že živnostenské oprávnění měl žalobce od [datum] na dobu neurčitou, avšak od [datum] je evidováno přerušení živnosti oznámené podnikatelem. Žalobce přitom netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by měl úspory z doby minulé. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] zjistil, že tato společnost, v níž je jediným společníkem a jednatelem žalobce, vznikla zápisem do obchodního rejstříku [datum] (tj. cca 18 měsíců před tím, než žalobce na účet žalované převedl [částka]), a podle výkazu zisku a ztráty v plném rozsahu ke dni [datum] za rok 2019 vykázala čistý obrat (tedy nikoliv zisk) [částka] a za předchozí rok [částka]. Je tedy zcela nepravděpodobné, že by při tomto obratu mohl žalobce od ní získat příjem [částka]. Z přehledu mezd žalobce za roky 2017, 2018 a 2019 vyplývá, že žalobce od žalované v uvedeném období pobíral mzdu ve výši od [částka] do [částka] hrubého měsíčně. Je tedy vyloučené, že by z takto nízké mzdy mohl mít tak vysoké úspory.

12. Žalobce sice předložil výpisy z jeho účtu u UniCredit Bank a.s. č. [č. účtu], kde je uveden jako majitel účtu, za období od ledna 2017 do června 2019 a od února 2020 do prosince 2020 (vyjma března a května), v nichž jsou (vyjma výpisů za duben 2017 a prosinec 2017 a od dubna do prosince 2020) zaznamenány příchozí platby od žalované s popisem „VÝPLATA“ v řádech desetitisíců korun (jedná se o různě vysoké částky od [částka] až do [částka]), zároveň však byly v jednotlivých měsících prováděny výběry z bankomatu ve [adresa] (jde o různě vysoké výběry, často se však opakují výběry ve výši [částka] a [částka]), takže zůstatky na účtu jsou v jednotlivých měsících velmi nízké či dokonce záporné. Žalovaná vysvětlila, že se jednalo o účelově založený účet, k němuž měly přístup zaměstnankyně pracující a bydlící ve [adresa], které disponovaly kartou k účtu a vybíraly z něj prostředky jako své výplaty. To potvrdila v účastnické výpovědi jednatelka žalované [právnická osoba] i svědkyně [jméno FO]. Že žalovaná měla zaměstnankyně pracující pro ni v aquaparku ve [adresa], žalovaná doložila rámcovou smlouvou o dílo uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] jako objednatelkou a žalovanou jako zhotovitelkou a smlouvou o spolupráci uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba]. jako objednatelkou a žalovanou jako zhotovitelkou. V souladu s tímto tvrzením je i skutečnost, že výběry z tohoto účtu byly pravidelně prováděny v bankomatu ve [adresa], a nikoliv v Liberci, kde bydlí žalobce. Stěžejním důkazem je výpis z účtu žalované č. [č. účtu] (historie pohybů za období od [datum] do [datum]) obsahující platby odchozí z tohoto účtu na účet č. [č. účtu] (tj. na účet žalobce), které jsou ve všech případech opatřeny poznámkou „VÝPLATA AQVAPARK“, resp. v jednom případě „[Anonymizováno] “, z čehož je rovněž zřejmé, že tyto platby byly určeny na výplaty zaměstnancům aquaparku ve [adresa]. Okresní soud tedy správně uzavřel, že těmito důkazy je vyvráceno tvrzení žalobce, že šlo o jeho výplatu (jeho příjem) od žalované.

13. Při hodnocení důkazů okresní soud přihlédl k tomu, že žalobce až v podání z [datum] - tj. až poté, co byl při čtvrtém jednání dne [datum] okresním soudem poučen o tom, že dosud neprokázal tvrzení, že žalované dne [datum] poskytl zápůjčku ve výši [částka], a byl vyzván, aby k tomu označil důkazy do [datum], s poučením o následcích nesplnění této povinnost - uvedl, že skutečnost, že mezi účastníky byla v červenci 2019 (v souvislosti se zakoupením pensionu v k. ú. [k.ú.]) sjednána ústní smlouva o zápůjčce, mohou potvrdit svědci [právnická osoba] a [právnická osoba] a že mu tento svědek v červenci 2019 zapůjčil [částka], které následně (spolu se svými prostředky ve výši [částka]) použil na poskytnutí půjčky žalobci. To sice uvedený svědek potvrdil. Avšak věrohodnost jeho výpovědi snižuje jeho osobní vztah k žalobci (uvedl, že je žalobcův kamarád) a zejména to, že žalobce, ačkoliv se v průběhu řízení opakovaně vyjadřoval k tomu, z jakých zdrojů prostředky na poskytnutí zápůjčky žalované získal (nejen v písemném podání z [datum], ale zejména v účastnické výpovědi, kde byl na to opakovaně podrobně dotazován), zápůjčku jako zdroj nezmínil; poprvé toto uvedl až v podání z [datum]. Žalobce tedy v tomto směru svá tvrzení o zdrojích financí v průběhu řízení změnil. Navíc byl usvědčen z nepravdivosti tvrzení o výši výplat od žalované (bylo vyvráceno jeho tvrzení, že částky došlé na jeho účet od žalované s poznámkou „VÝPLATA“ byly jeho příjmem), což výrazně snižuje jeho věrohodnost. Okresní soud proto správně i výpověď svědka [právnická osoba] shledal nevěrohodnou. S ohledem na uvedené okolnosti nepovažoval za dostačující důkaz o existenci ústní smlouvy o zápůjčce tvrzené žalobcem ani výpověď svědkyně [právnická osoba]. Ta sice vypověděla, že byla sjednání smlouvy o zápůjčce přítomna. Avšak význam její výpovědi a její věrohodnost je třeba hodnotit s ohledem na okolnost, že svědkyně je v osobním blízkém vztahu k žalobci (jeho sestra). Dále nelze přehlédnout, že ačkoliv se jeví logickým (obvyklým), že by žalobce (pokud by svědkyně skutečně byla uzavření smlouvy o zápůjčce přítomná) takový jediný přímý důkaz o uzavření smlouvy navrhl již v žalobě (tj. na počátku řízení), učinil tak až v samém závěru řízení před soudem prvního stupně po poučení soudem, že tvrzení o poskytnutí zápůjčky žalované dosud neprokázal. Navíc žalobce ani v průběhu řízení nezmínil, že by uzavření smlouvy o zápůjčce [datum] byl kdokoliv přítomen. Proto je správný závěr okresního soudu o tom, že žalobce neprokázal, že by on jako zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako vydlužitelkou smlouvu o zápůjčce.

14. Žalovanou tíží důkazní břemeno ohledně jejího tvrzení, že účastníci uzavřeli v lednu 2019 smlouvu o zápůjčce [částka], kde naopak žalovaná byla v pozici zapůjčitelky a žalobce v pozici vydlužitele, a že žalovaná [částka] na základě této smlouvy v lednu 2019 žalobci skutečně poskytla.

15. K tomu žalobkyně předložila potvrzení [právnická osoba]. z [datum] o tom, že sám žalobce z účtu žalované č. [č. účtu] dne [datum] vybral v hotovosti [částka] a že dalších [částka] z tohoto účtu v hotovosti vybrala dne [datum] jednatelka žalované [právnická osoba].16. [právnická osoba] jako účastnice řízení ve své výpovědi potvrdila, že uvedené částky poskytla žalovaná žalobci z titulu zápůjčky. Vypověděla, že společně s žalobcem byli 10 let, v roce 2015 se rozhodli založit firmu, kde každý měl podíl 50 %, a takhle podnikali do roku 2018, kdy se rozhodli rozlišit stavební a úklidové práce, takže žalobce založil společnost [právnická osoba] Někdy v lednu 2019, tehdy oba bydleli společně, přišel s tím, že rozjíždí velkou zakázku a potřebuje na materiál peníze, a to [částka]. Proto [datum] vybral první část peněz z účtu žalované sám žalobce a druhou část vybrala [datum] ona a peníze mu doma předala. Peníze vybírali v hotovosti proto, že žalobce to tak chtěl. Byli dohodnuti, že zápůjčku žalobce vrátí, až bude žalovaná kupovat nemovitost. Jednatelka žalované rovněž logicky vysvětlila, že peníze vybírali na dvě části proto, že jeden výběr v hotovosti měsíčně měli každý zdarma, tedy aby za to neplatili bance poplatky. Potvrdila, že o uvedených částkách bylo v účetnictví žalované účtováno jako o zápůjčce poskytnuté žalovanou žalobci, takže když [datum] došla z účtu žalobce na účet žalované platba ve výši [částka] označená jako „Půjčka“, zaúčtovala ji účetní (která o této zápůjčce věděla) jako vrácení půjčky. Uvedená výpověď jednatelky žalované je pak v souladu s tím, že žalovaná o částce [částka] vybrané z jejího účtu žalobcem [datum] a o částce [částka] vybrané jednatelkou žalované [datum] účtovala jako o zápůjčce poskytnuté žalovanou žalobci (tj. s poznámkou „Půjčka [jméno FO] “) a o částce [částka] odeslané žalobcem na účet žalované [datum] jako o vrácení půjčky (s poznámkou „Vrácená půjčka [jméno FO] “), jak okresní soud zjistil z tisku vybraných údajů z účetních knih, a to z účetního deníku (č. l. 92), ze zaúčtování dokladů (č. l. 27A ), knihy bankovních výpisů, konkrétně z výpisu č. [hodnota] a 007 (č. l. 27B) a z pohybu na účtu č. [hodnota] Jiné pohledávky – [jméno FO] ze dne [datum], [datum] a [datum] (č. l. 28). Z uvedených listin je rovněž zřejmé, že takto bylo účtováno na základě dokladu „[IBAN] Výpis 001“ a „[IBAN] Výpis 007“, tj. na základě výpisů z účtu žalované u [právnická osoba]. K námitce žalobce je třeba uvést, že okresní soud při hodnocení těchto důkazů neposuzoval to, zda žalovaná, respektive její účetní při zaúčtování těchto položek postupovala v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví (tedy zda toliko výpisy z účtu žalované byly dostatečným „účetním dokladem“ pro zaúčtování zápůjčky), či nikoliv (jak tvrdí žalobce), neboť to samo pro posouzení věci podstatné není. Přihlížel k tomu, že takto jako o zápůjčce poskytnuté žalovanou žalobci bylo o daných částkách v lednu a červenci 2019 účtováno. To přitom potvrdila i svědkyně [jméno FO] a uvedla, že takto o uvedených částkách účtovala na základě výpisů z banky a na pokyn jednatelky žalované [právnická osoba], a vysvětlila, že o tom neměla pochybnosti, neboť tehdy do její kanceláře docházela [právnická osoba] společně s žalobcem a nebyl mezi nim jakýkoliv rozpor; ostatně [právnická osoba] při výslechu potvrdila, že žili s žalobcem společně až do roku 2021, kdy se jako partneři rozešli. Svědkyně [jméno FO] vysvětlila, že toto ústní potvrzení společně s výpisem z banky považovala za dostatečné i proto, že uvedený dluh ze zápůjčky byl žalobcem v témže účetním období (tj. v roce 2019) splacen, a tedy se na konci účetního období neexistovala ani pohledávka žalované ani dluh žalobce, a proto se tato skutečnost v účetní závěrce neprojevila. Okresní soud přitom výpověď této svědkyně správně posuzoval jako věrohodnou, neboť vypovídala po poučení o trestních následcích nepravdivé nebo hrubě zkreslené výpovědi a nemá osobní vztah k účastníkům řízení. Jen to, že vede účetnictví žalované její věrohodnost nesnižuje. Její výpověď je navíc v souladu s listinnými doklady pocházejícími z účetnictví žalované, s účastnickou výpovědí [právnická osoba] i dalšímu nepřímými důkazy, a sice výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří oba věděli od jednatelky žalované, že poskytla zápůjčku žalobci.17. Tvrzení žalované, že se žalobce zavázal jí zapůjčenou částku [částka] vrátit, až bude žalovaná kupovat nemovitost, je i v souladu s tím, že k převodu částky [částka] z účtu žalobce na účet žalované dne [datum] došlo v časové souvislosti s koupí nemovitosti žalovanou a zaplacením kupní ceny. Žalovaná popsala způsob financování koupě tak, že nejprve byla [datum] sjednána s bankou smlouva o úvěru, čímž měla zajištěno externí financování, poté byla [datum] uzavřena kupní smlouva a zástavní smlouva, následně žalovaná uhradila na kupní cenu vlastní zdroje, čímž splnila podmínky pro čerpání úvěru, a poté banka uvolnila úvěr na zbylo část kupní ceny. To je v souladu s tím, že z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k. ú. [k.ú.] vyplývá, že žalovaná nabyla nemovitosti na tomto listu vlastnictví evidované na základě kupní smlouvy uzavřené 29. 7. 20119, s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Jednatelka žalované [právnická osoba] jako účastnice řízení vypověděla, že na zaplacení kupní ceny byla použita částka [částka] z vlastních zdrojů a [částka] z úvěru. To je v souladu se smlouvou o úvěru č. [hodnota] uzavřenou [datum] mezi [právnická osoba]. a žalovanou, kterou se banka zavázala poskytnout žalované na koupi těchto nemovitostí úvěr [částka] s tím, že část kupní ceny žalovaná zaplatí z vlastních zdrojů. Potvrzením [právnická osoba]. ze [datum] je doloženo provedení odchozí platby z účtu žalované č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] dne [datum] ve výši [částka] označené poznámkou „vlastní zdroje“. Je zde tedy bezprostřední časová souvislost mezi převodem částky [částka] z účtu žalobce na účet žalované a uzavřením kupní smlouvy žalovanou a zaplacením části kupní ceny z prostředků žalované.18. Námitku, že k poskytnutí zápůjčky žalobci nemohla mít dostatek prostředků, žalovaná vyvrátila výkazem zisku a ztráty ke dni [datum], podle kterého žalovaná dosáhla tržeb z prodeje výrobků a služeb v roce 2018 ve výši [částka] a v roce 2019 ve výši [částka] a výsledku hospodaření v roce 2018 ve výši [částka] a v roce 2019 ve výši [částka]. Rovněž správně uzavřel okresní soud, že porušila-li žalovaná poskytnutím zápůjčky žalobci (předáním částky [částka] v hotovosti) ustanovení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti (jak tvrdí žalobce), nemění to nic na faktu předání peněz, a tedy je tato námitka pro posouzení věci bez významu.19. Okresní soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti správně uzavřel, že tvrzení žalované o tom, že jako zapůjčitelka uzavřela s žalobcem jako vydlužitelem v lednu 2019 smlouvu o zápůjčce [částka], kterou se jí žalobce zavázal vrátit, až bude kupovat nemovitost, je prokázáno nejen účastnickou výpovědí jednatelky žalované [jméno FO], ale též řadou shora uvedenými nepřímými důkazů (tj. výpovědí svědkyně [jméno FO], účetními doklady žalované, potvrzením [právnická osoba]. ze [datum] a výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO]).20. Rovněž správně uzavřel, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná na základě této smlouvy o zápůjčce přenechala žalovanému v lednu 2019 částku [částka] k dočasnému užití. Potvrzením [právnická osoba]. z [datum] je totiž prokázáno, že žalobce dne [datum] vybral v hotovosti v pobočce této banky v Liberci z účtu žalované č. [č. účtu] 500 000 Kč, a tedy že se takto uvedené peníze do jeho dispozice dostaly. Též bylo potvrzením [právnická osoba]. z [datum] prokázáno, že následujícího dne [datum] vybrala takto z účtu žalované [částka] jednatelka žalované [právnická osoba]. To, že tyto peníze předala žalobci, prokazuje její účastnická výpověď a dále nepřímo i to, že jako o půjčce bylo o obou částkách žalovanou účtováno. Okresní soud správně neuvěřil tvrzení žalobce, že jím vybraných [částka] bylo určeno na výplaty zaměstnancům žalované. Z účastnické výpovědi Vikotoryie [jméno FO] totiž vyplynulo, že na výplaty zaměstnancům vybírali prostředky z účtu v bankomatu, a to zhruba [částka] týdně. Svědkyně [právnická osoba] sice uvedla, že se vybíralo na výplaty různě, [částka] i [částka]. Avšak v daném případě bylo ve dvou po sobě bezprostředně následujících dnech vybráno 2 x [částka], tedy celkem [částka], což je minimálně dvakrát víc, než bylo obvykle vybíráno na výplaty. Uvedená částka se naopak svou výší zcela shoduje s výši zápůjčky tvrzené žalovanou a s částkou odeslanou z účtu žalobce na účet žalované dne [datum] s označením „Půjčka“.21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobce neprokázal své tvrzení o tom, že byla mezi účastníky [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě by on poskytl žalované jako vydlužitelce zmíněných [částka] převodem na její účet [datum] (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), přesto že byl okresním soudem o této důkazní povinnosti a následcích jejího nesplnění poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Naopak žalovaná prokázala, že byla mezi žalovanou jako zapůjčitelkou a žalobcem jako vydlužitelem v lednu 2019 uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalovaná zavázala žalobci poskytnout [částka], který se žalobce zavázal žalované vrátit, až bude kupovat nemovitost, že uvedenou částku ve dvou platbách po [částka] žalobci poskytla [datum] a [datum]. Na základě této smlouvy o zápůjčce tak žalobci podle § 2390 o. z. vznikla povinnost žalované částku [částka] vrátit a tuto povinnost žalobce splnil tím, že žalované dne [datum] převedl na účet částku [částka] s označením „Půjčka“. Žalobce proto nemá vůči žalované nárok na vrácení této částky. Okresní soud proto správně žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované vrácení částky [částka] s úrokem z prodlení, zamítl jako nedůvodnou.22. Rovněž správně okresní soud uzavřel, že procesně neúspěšný žalobce je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši [částka]. Uvedená částka zahrnuje náklady vynaložené žalovanou v tomto řízení před soudem prvního stupně na zastoupené advokátem, jejichž výše byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Pokud jde o výši této náhrady, vyčíslení jejích jednotlivých položek a jejich právní posouzení, odvolací soud pro stručnost odkazuje na vyčerpávající a správné odůvodnění v rozsudku okresního soudu (odst. 53.).23. V odvolacím řízení byla žalovaná zcela úspěšná, má proto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka]. Uvedená částka zahrnuje odměnu zástupce žalované (advokáta) za 2 úkony právní služby – vyjádření z [datum] k odvolání žalobce a za účast u odvolacího jednání dne [datum] – 2 x [částka] (počítanou z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, náhradu jeho hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby 2 x [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné [částka] (za cestu zástupce žalované ze sídla ve [adresa] a zpět, při vzdálenosti 674 km, osobním vozem [jméno FO], reg. zn. [SPZ], s průměrnou spotřebou 6,5 l/100 km, při ceně benzínu 95 oktanů [částka] /l a náhradě [částka] /km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) dle § 157 odst. 3, 4 písm. b), § 158 odst. 2, 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb., náhradu ve výši [částka] za ztrátu času zástupce žalované na cestě (za 22 půlhodin po [částka]) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a částku [částka] odpovídající DPH z odměny a náhrad (21 % z částky 34 278).