29 Co 389/2024

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované vydat žalobci: pískovcové a kamenné hranoly 9 ks, 3 kusy velikých pískovcových kamenů, 30 kusů neopracovaných pískovcových kamenů 5t, 4 tuny lomového kamene, 4 t betonářského písku – jizerák, dřevěná loupaná kulatina 10 m3, lešeninové fošny délka 6m 6 ks a 4m 4 ks a šalunková prkna 15 ks, 21,70 m2 dlažby Kalahary 45 x 45 cm, 7 m2 obkladu 25 x 35 Magda, 4 ks staré židle, kompresorovou soupravu, 2 zemědělské vleky a nakladač břemen a zaplatit [částka]. Výrokem II rozhodl, že řízení se, pokud jde o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci dalších [částka] zastavuje. Výrokem III, žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. Výrokem IV, že žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou státem zálohované náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobce původně po žalované domáhal vydání 23 různých položek s tím, že je v minulosti nabyl různým způsobem, přičemž tyto věci se nacházejí na pozemcích žalované (jeho sestry), neboť žalobce dříve bydlel s žalovanou. Pozemky, jež jsou nyní ve výlučném vlastnictví žalované, byly dříve ve spoluvlastnictví obou účastníků, které bylo soudně zrušeno a vypořádáno s tím, že k vyklizení nemovitostí ze strany žalobce došlo až v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobci se současně nepodařilo si veškeré věci z nemovitostí žalované odvést. Žalovaná však již žalobci brání ve vstupu na své pozemky. Po provedeném dokazování okresní soud shledal, že u některých věcí se účastníci shodli, že již neexistují, konkrétně šlo o dřevěné věci pod položkami 8 až 14 a 16 žaloby. Soud proto následně připustil usnesením na č.l. [Anonymizováno] k návrhu žalobce změnu žaloby, a to tak, že namísto věcí, které neexistují či nejdou vydat (pískovcové a opracované kvádry různých rozměrů – 30 ks za [částka], pískovcové komínové čepice – 10 ks za [částka], 3 kusy dubového kmene 1,5 m3 za [částka], 7 ks [konst. symbol] cm rezonančního smrku na výrobu šindelů za [částka], 2 m3 jasanového a dubového dřeva na výrobu dřevěné dlažby a vazbu na historickou studnu za [částka], 2 m3 jasanového rozštípaného dříví na uzení masa za [částka], 1 m3 bukového rozštípaného dříví na uzení masa za [částka], 1 m3 bukových fošen za [částka], 2 m3 palivového dříví za [částka] i s drátěnou klecí (kotec pro psa) za [částka] a dřevěnou kolnou za [částka], betonářské pletivo průměr 5 ks [konst. symbol] m2 za [částka], 21,70 m2 dlažby Kalahary 45x45 cm za [částka], 7 m2 obkladu 25x35 Magda za [částka], 2 ks butanové lahve 30 kg za [částka], náhradní díly na veterána [jméno FO] [Anonymizováno] – přední sklo, prahy, náhradní generálkovaný motor za [částka], 3 kompletní vložky na motor Zetor 35, žalobce požaduje zaplacení částky [částka], přičemž ostatní věci specifikované v předchozím odstavci nadále požaduje k vydání. Závěrečném návrhu pak omezil nárok na náhradu dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] na částku [částka].

3. Okresní soud po provedeném dokazování, pokud jde o existující věci, tak ke kompresorové soupravě shledal, že žalovaná uvádí, že ji má v držení, patřila jejímu otci, nyní patří jí, souprava byla vidět i při místním šetření. Žalobce však nijak neprokázal, že je předmětem jeho vlastnického práva. Pokud jde o 2 zemědělské vleky a nakladač břemen, tak žalobce nijak neprokázal své vlastnické právo k těmto věcem. Vleků je na pozemku několik, žalovaná uvádí, že čtyři, tyto byly při místním šetření nalezeny, dva jsou torza vleků či jejich vraky. Vlek typu Horal byl poměrně zachovalý, žalovaná tvrdí, že je její, žalobce nijak neprokázal, že by byl v jeho vlastnictví, totéž platí i o vleku s registrační značkou [SPZ], k němu předložila technický průkaz žalovaná a předkládala doklad o platbě pojistného (což však není jasným důkazem vlastnického práva). Pokud jde o vlastnické právo k tomuto vleku, tak ve spise je doklad o koupi vleku panem [jméno FO] od JZD [adresa] v roce 1969, jako držitel v technickém průkazu je též [jméno FO]. Je tedy možné, že vlek není ani žalobce ani žalované, ale patří do dědictví po [jméno FO], ale žalobce musí být pro úspěch v reivindikační žalobě vlastníkem věci, a proto musí prokázat, že je vlastníkem. Ani případný důkaz o tom, že žalovaná není vlastníkem, neznamená, že by vlastníkem byl žalobce a žalovaná mu musí vlek vydat. Ostatně vlek byl prodán před více jak 50 lety jako nepotřebný, je zřejmé, že nyní je to jen torzo či vrak vleku. Obdobné platí o písku Jizerák, který se na pozemku žalované nachází, o kterém tvrdí žalobce, že je jeho, svědek [jméno FO] uváděl, že si žalobce od něj takový písek odvezl. Žalovaná však uvádí, že se jedná o písek po otci [jméno FO]. Pokud písek patří do dědictví po [jméno FO], je to žalobce, kdo musí být pro úspěch v reivindikační žalobě vlastníkem věci, a proto musí prokázat, že je takovým vlastníkem. Ani případný důkaz o tom, že žalovaná není vlastníkem, neznamená, že vlastníkem je žalobce a písek musí být vydán žalobci. [jméno FO] [adresa] a k traktoru vypovídal svědek [jméno FO], který vypověděl, že prodal žalobci traktor Zetor 25, byl to pojízdný traktor s doklady, s poznávacími značkami, přenechal žalobci i další různé věci, které v domě byly a které nepotřeboval, byly to plotové dílce, nějaké plechy, jak se říká kotlák, nějaké pozinkované plechy, možná i nějaké traverzy, dříví myslí, že ne. Dále by tam mohlo být betonářské pletivo, profily do betonu. Nevzpomíná si, zda tam byly nějaké náhradní díly k Zetoru 25, určitě mu nechával motor na [adresa]. Myslí, že motor by pasoval i do škodovky na fotce na č.l. [Anonymizováno], na č.l. [Anonymizováno] je vyfocen čtyřkolový valník a dvoukolák za traktor, nějaké podobné mu tehdy přenechával, ale jestli jsou to konkrétně ony, to neví. Neví, kdo si motor do škodovky odvezl, bylo to na začátku 90. let, žalobce byl pracovně v Německu, dělal tam na nějakých stavbách, měl problémy s motorem, ten jeho motor potřeboval, aby vůbec potom mohl dojet domů. Takže mu tam někdo ten motor vezl. Okresní soud tedy shrnul, že ani tento svědek nijak neprokázal, že žalobce vlastnil motor do [adresa] – ten svědkův byl už žalobcem použit, traktor svědek nepoznal a navíc mluví o Zetoru 25 a nikoliv Zetoru 35 a nějakých vložkách do tohoto Zetoru 35. Ze žalobcem požadovaných věcí zbývají pískovcové kameny pod položkami 1,2,4,5 a 6 původní žaloby, tak svědek [jméno FO] vypověděl, že přenechal žalobci opracovaný pískovec, byly to takové menší kvádry, těch bylo hodně, pak o něco větší, těch mohlo být asi dvacet. Dále to byly tři kompletní pískovcové zárubně, nějaké desky, asi na komín, také byly kamenné, mohlo jich být asi deset. Okresní soud má za to, že se nejedná o přesně specifikované věci, na pozemcích žalované se v době místního šetření nacházel pískovec v poměrně velkém množství, různé velikosti a tvaru, žalobce však přes usnesení okresního soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. toto blíže neidentifikoval, tedy neunesl břemeno tvrzení. Pokud jde o komínové čepice, tyto jsou na řadě fotografií, ale nebyly nalezeny při místním šetření, nebylo prokázáno, že je má nebo měla v držení žalovaná. K vyrozumění Policie ČR ze dne [datum] okresní soud shledal, že oznámení podávala dle policie [jméno FO], nar. [datum], nikoliv tedy žalovaná a policie uvádí, že se jedná o sestru žalobce, což není pravda, záznam policie se tak nejeví hodnověrným, a navíc při následném vyklizení nemovitostí žalované exekutorem se žalobce již o žádných takových věcech nezmiňuje. Okresní soud poukázal též na fotografie předložené žalovanou, na kterých je zachycen žalobce, jak si z nemovitostí žalované odnáší různé věci. Okresní soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) a uzavřel, že dle § 1040 odst. 1 o.z. nezbylo než žalobu na vydání věci a náhradu hodnoty neexistujících věcí zamítnout, když se žalobci nepodařilo prokázat vlastnické právo k těmto věcem a k tomu, že požadované věci drží žalovaná či je žalovaná prodala, darovala nebo jinak znehodnotila. S ohledem na plný neúspěch žalobce uložil žalobci okresní soud nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou dle § 148 odst. 1 o.s.ř. zálohované náklady řízení ve výši [částka].

4. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním ve výrocích I, III a IV žalobce. Uvedl, že okresní soud do rozsudku nezahrnul všechny věci, které žalobě požadoval (konkrétně ty věci, které neexistují a namísto kterých žalobce požadoval po změně žaloby zaplacení peněžité částky). Dále okresní soud nezadal znalecký posudek na ocenění motoristických věcí, přičemž současně navrhl, aby si odvolací soud sám nechal zpracovat znalecký posudek. Žalobce rekapituloval provedené dokazování a nesouhlasil ani s tím, jak okresní soud hodnotil provedené důkazy. Uvedl, že vlastnické právo k dlažbě vyplývá z žalobcem doloženého účtu, vlastnické právo k zemědělskému vozu vyplývá ze svědecké výpovědi paní [adresa], vlastnictví k dřevěné kolně vyplývá ze svědecké výpovědi paní [jméno FO] a z předložených fotografií, vlastnictví k 4 t lomového kamene a k lešeninovým fošnám vyplývá z předložených fotografií. Namítal, že okresní soud nevzal v potaz vyrozumění Policie ČR obvodní oddělení v [adresa], ze kterého je patrná existence některých věcí, jež jsou předmětem žaloby, např. motorové vozidlo, traktor, svářecí souprava, kompresor, zemědělské vleky, pískovcové kameny a dřevěné trámy. Žalobce dále uváděl, že požadované věci byly současně dostatečně individualizovány, k identifikaci věcí předložil žalobce na příkaz soudu fotografie. Jedná se o 4 tuny lomového kamene, fotografie převážení betonářského písku Jizeráku žalovanou. Žalobce tak navrhoval rozsudek okresního soudu změnit a vyhovět žalobě nebo jej zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že podání žalobce nesplňuje náležitosti odvolání, a to z důvodu absence zákonem vymezených odvolacích důvodů. Žalobce dle názoru žalované pouze polemizuje s hodnocením důkazů. Žalovaná nesouhlasila též s námitkou žalobce o tom, že okresní soud nenechal vypracovat znalecký posudek na ocenění všech věcí, kdy dle žalované takový postup není v souladu se zásadou koncentrace a hospodárnosti řízení. Nadto žalobce navrhoval ocenit věci, které neexistují a které ani nejsou dostatečně individualizovány. Nejprve takto okresní soud ustanovil znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který však byl ustanoven k ocenění existujících věcí. Následně byl ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO], a to k ocenění jiných položek, které odpovídaly návrhu žalobce. Samotný posudek však dle žalované nemohl změnit nic na tom, že žalobce neprokázal vlastnické právo k těmto položkám ani to, že dané položky měla mít ve svém držení žalovaná. Několik věcí [tituly před jménem] [jméno FO] neocenil, neboť se jednalo o věci, které nespadaly do jeho oboru. Námitku žalobce o tom, že okresní soud nevyčerpal předmět řízení, považuje žalovaná za nedůvodnou, a to vzhledem ke skutečnosti, že ohledně těchto věcí byla v průběhu řízení připuštěna změna žaloby. Žalovaná má zároveň za to, že z obsahu provedených svědeckých výpovědí je zřejmé, že žádný ze svědků nepotvrdil tvrzení žalobce o tom, že předmětné věci existují, že je vlastní žalobce a že je má v držení žalovaná. U ostatních věcí nedošlo k dostatečné individualizaci (zejména různé kameny, dřevo, písek apod.). Odkaz žalobce na protokol z policie žalovaná opakovaně odmítla, neboť je z doby ještě před exekucí, kdy se žalovaná domáhala skrze policii, aby žalobce nemovitosti vyklidil.

6. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z průběhu řízení před okresním soudem lze rekapitulovat, že žalobce se po žalované domáhal vydání 23 různých položek a umožnění vstupu k odnesení věcí. S ohledem na zjištění, že některé věci již neexistují navrhl při jednání dne [datum] a podáním ze [datum] a [datum] změnu žaloby tak, že požadoval vydat pouze věci označené shora ve výroku I rozsudku okresního soudu. Ve zbývající části změněné již požadoval pouze náhradu vyjmenovaných věcí ve výši konkrétních částek, jednalo se o náhradu pískovcových a opracovaných kvádrů různých rozměrů – 30 ks za [částka] – zbývajících 30ks žalobce prostřednictvím svého zástupce ztotožnil s položkou 30 ks neopracovaných kamenů, pískovcových komínových čepic – 10 ks za [částka], 3 kusů dubového kmene 1,5 m3 za [částka], 7 ks [konst. symbol] cm rezonančního smrku na výrobu šindelů za [částka], 2 m3 jasanového a dubového dřeva na výrobu dřevěné dlažby a vazbu na historickou studnu za [částka], 2 m3 jasanového rozštípaného dříví na uzení masa za [částka], 1 m3 bukového rozštípaného dříví na uzení masa za [částka], 1 m3 bukových fošen za [částka], 2 m3 palivového dříví za [částka] i s drátěnou klecí (kotec pro psa) za [částka] a dřevěnou kolnou za [částka], betonářského pletiva 5 ks [konst. symbol] m2 za [částka], 21,70 m2 dlažby Kalahary 45x45 cm za [částka], 7 m2 obkladu 25x35 Magda za [částka], 2 ks butanové lahve 30 kg za [částka], náhradní díly na veterána [jméno FO] 110R – přední sklo, prahy, náhradní generálkovaný motor za [částka], 3 kompletní vložky na motor Zetor 35 za [částka], celkem [částka]. O změně žaloby a zastavení řízení, pokud jde o právo vstupu, pak bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum] a zastavení [datum]. V závěrečném návrhu vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu požadované náhrady o částku [částka] a setrval na náhradě částky [částka] za požadované moto díly a [částka] za položky oceněné znalcem ve výši jejich ocenění dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] -4/2024 z [datum]. V odvolacím řízení bylo k dotazu soudu uvedené žalobcem potvrzeno s tím, že na náhradě položek znalcem neoceněných (komínové čepice, dřevěná kůlna) nebylo již v důsledku zpětvzetí trváno. Žalobce tak požadoval náhradu pískovcových a opracovaných kvádrů různých rozměrů – 30 ks za [částka], 3 kusů dubového kmene 1,5 m3 za [částka], 7 ks [konst. symbol] cm rezonančního smrku na výrobu šindelů za [částka], 2 m3 jasanového a dubového dřeva na výrobu dřevěné dlažby a vazbu na historickou studnu za [částka], 2 m3 jasanového rozštípaného dříví na uzení masa za [částka], 1 m3 bukového rozštípaného dříví na uzení masa za [částka], 1 m3 bukových fošen za [částka], 2 m3 palivového dříví za [částka] i s drátěnou klecí (kotec pro psa) za [částka], betonářského pletiva 5 ks [konst. symbol] m2 za [částka], 21,70 m2 dlažby Kalahary 45x45 cm za [částka], 7 m2 obkladu 25x35 Magda za [částka], 2 ks butanové lahve 30 kg za [částka], náhradních dílů na veterána [jméno FO] [Anonymizováno] – přední sklo, prahy, náhradního generálkovaného motoru za [částka], 3 kompletních vložek na motor Zetor 35 za [částka]. Takto určený předmět řízení se v jednotlivých položkách promítl i do rozsudku, není tak důvodná námitka žalobce, že nebyl vyčerpán předmět řízení. Pokud došlo k zamítnutí požadované náhrady ve výši [částka] jako celku výrokem II, pak je takové vyjádření pro vyčerpání předmětu řízení dostačující.

8. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Prvotním předpokladem žaloby na vydání věci je tak tvrzení a prokázání skutečností, z nichž žalobce dovozuje své vlastnické právo k věcem, které žádá vydat a dále musí být prokázáno, že tyto věci jsou v držbě žalované. Věci přitom musí být konkrétně individualizované, neboť podle § 1041 odst. 1 o.z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Podle odst. 2 vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci. Podle § 499 o. z. movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí. Z uvedeného tak vyplývá, že není možno vindikovat - žádat vydání - věcí, které nelze individualizovat. Vindikovat druhově určené věci jako je určité množství nějakého materiálu je možné jen v případě, že lze doložit jejich vlastnictví (např. doložením nabytí právě tohoto konkrétního materiálu a jeho uskladnění v konkrétním místě) a zároveň nedostatek dobré víry držitele (postup dle § 1041 odst. 2 o.z.), jinak musí být za účelem vydání popsány pomocí specifických znaků, tj. individualizovány (postup dle § 1041 odst. 1 o.z.).

9. Při jednání dne [datum] byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit, které věci jsou jeho a existují, tedy je možno je vydat a aby prokázal, že věci, které žádá vydat jsou v jeho vlastnictví a jsou v držení žalované. Uvedené poučení bylo ještě zopakováno na jednání dne [datum] s požadavkem na doplnění tvrzení o identifikaci jednotlivých věcí, toto poučení bylo ještě rozvedeno na jednání dne [datum].

10. K věcem požadovaným k vydání, kterými jsou pískovcové a kamenné hranoly 9 ks, lze uvést, že žalobce je specifikoval ve své výpovědi odkazem na fotografii na č.l. 40 a č.l. 136 spisu datované [datum] s tím, že uvedl, že je má od pana [jméno FO], konkrétní rozměry hranolů neuvedl. [jméno FO] hovořil pouze o darování menších a větších kvádrů, které připodobnil ke kvádrům na nedatovaných fotografiích na č.l. 40, zda se jednalo o tytéž požadované hranoly nelze dovodit. Při místním šetření však nebyly hranoly soudem popsány jako nalezené, není tak možné jejich vydání.11. 3 kusy velikých pískovcových kamenů – dle výpovědi žalobce je jeden z nich vidět na nedatované fotografii č.l. 136, dále jsou ve spise 2 fota velkých kamenů na č.l. [Anonymizováno] a na č.l. [Anonymizováno]. Kameny nebyly žalobcem popsány specifickými znaky ani konkrétními rozměry, tvrzení žalobce ani nevysvětlují, zda a na kterých fotografiích jsou zachyceny právě tyto 3 požadované různé kameny. [adresa] šetřením bylo shledáno 10-15 kamenů do průměru 1 metru. Svědek Valeš vypověděl, že dovolil žalobci, aby si odvezl z jeho pozemku pískovcové kameny, jednalo se především o velké kameny, malé kameny si byl svědek schopný odklidit sám, ale je možné, že si žalobce odvezl i tyto menší kameny. Svědek Müller vypověděl, že byl přítomen exekučnímu vyklizení žalobce, přičemž žalobce si chtěl z pozemku odvést nějaké kameny, které byly někde vzadu na louce (svědek je neviděl), avšak nebylo je možné odvést přes pozemek žalované, svědek má za to, že žalobce si v následujících dnech kameny odvezl přes pozemek souseda pana Procházky (žalobce k tomu uvedl, že kameny, o kterých mluví svědek, nejsou předmětem žaloby). Z uvedeného je patrné, že konkrétní kameny, které by byly nabyté od pana Valeše, a které by byly v držení žalované dle zjištění na místním šetření nelze ztotožnit, není ani vyloučeno, že došlo k jejich odvezení, a tedy je nelze vydat.12. Totéž lze vztáhnout i k 30 kusům neopracovaných pískovcových kamenů 5 t. Svědek Valeš připustil umožnění odvezení neopracovaných kamenů v r. 1995-2017, nespecifikoval však jejich množství, ani nějaké znaky pro jejich ztotožnění, ani nebyl schopen určit čas a místo jejich uskladnění. Kameny je tak nutno považovat za druhově určené, není doloženo nabytí konkrétního množství kamenů ani jejich ztotožnění s kameny na č.l. 43 není možné, když svědek hovoří pouze o podobnosti. Lze sice souhlasit s žalobcem, že již v exekučním řízení, žádal umožnění odvezení pískovcových kamenů – 3 velké a hromada u cesty (viz e-mail exekutora č.l. [Anonymizováno] z [datum]) a o pískovcových kamenech žalobce hovoří i vyrozumění policie ze [datum]. Z těchto listin však nelze dovodit prokázání vlastnictví, neboť e-mail prokazuje pouze zájem žalobce o druhově určené kameny. Vyrozumění policie pak i s přihlédnutím k listině předložené žalobcem v odvolacím řízení, kterou je napravena chyba v označení zdroje informace, kterým je žalovaná, pouze prokazuje, že žalovaná v té době (dne [datum]) připouštěla vlastnictví žalobce k nespecifikovaným pískovcovým kamenům, nyní však popírá, že by se jednalo o věci, které zůstaly po exekučním vyklizení žalobce vyklizení v její držbě. Vyrozumění policie tak nelze považovat za důkaz o vlastnictví. Takovým důkazem nejsou ani fotografie. Pokud žalobce navrhoval v odvolacím řízení provést dokazování fotografiemi toho, za jakým účelem žalobce věci pořizoval, pak odvolací soud toto dokazování neprováděl, neboť samotná potřeba využití věci nedokládá její vlastnictví. Navíc v případě kamenů bylo těchto na pozemcích žalované dle místního šetření značné množství, což zjevně souvisí s danou lokalitou, jak bylo popisováno svědkem Valešem. Svědek Müller hovořil pouze o zájmu žalobce při exekuci odvézt kameny, k jejichž odvozu nakonec došlo ze zadní louky. Z místního šetření vyplynulo, že na pozemku žalobkyně se nachází hromada pískovcových kamenů, konkrétně cca 25 a 30 ks menších rozměrů a dále 10 až 15 pískovcových neopracovaných kamenů větších rozměrů. Ztotožnění s kameny od pana Valeše však nebylo možné, kameny tak pro neprokázání vlastnictví a individualizaci věci nelze vydat.13. [právnická osoba] tunám lomového kamene lze uvést, že specifikace byla dána pouze v tom směru, že se jedná melafyr, fylity, křemeny a břidlicové placky, chybí tvrzení či důkaz o způsobu nabytí do vlastnictví žalobce, nedatované fotografie na č.l. 43, případně později dodané na č.l. 146 zachycují jakýsi lámaný kámen, nejde však o doklad nabytí vlastnictví. Lomový kámen tak nedostatek individualizace a pro neprokázání vlastnictví existující věci nelze vydat.14. [právnická osoba] t betonářského písku – jizerák, lze uvést, že hromadu písku zarostlou do pozemku zachycuje fotografie na č.l. 39 datované [datum], následně pak první fotografie na č.l. 148 (materiál na zbývajících fotografiích na č.l. [Anonymizováno] nelze poznat jako písek). Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobce si od něj odvezl písek jizerák a dále tento písek označil dle fotografie na č.l. 39. [adresa] byl shledán i na místním šetření, žalovaná však tvrdila, že jde o písek po otci [jméno FO]. [adresa] podle fotografie nelze nijak ztotožnit, nelze tak z fotografie dovodit, že se jedná o písek pocházející od pana [jméno FO]. Jde o druhově učenou věc, navíc již převážně smísenou a zarostlou v terénu. [adresa] tak nelze vydat.15. K dřevěné loupané kulatině 10 m3 opět chybí jakákoliv individualizace věci, určitá kulatina je zachycena na nedatovaných fotografiích na č.l. 39, ale individualizace dle fota není možná. Jde tak o věc druhově určenou. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že asi 10 m3 smrkové tyčoviny prodal žalobci v roce 2009 a v únoru 2021 viděl na pozemku žalované nějakou tyčovinu, přičemž má za to, že to může být ta stejná tyčovina, kterou žalobce od něj koupil. Žalobce uvedl, že z části tyčoviny má udělaný plot a část zůstala u žalované, tedy již minimálně v požadovaném objemu nastal v jeho tvrzeních rozpor. Svědek však uvedl, že plot žalobce je z latí. Okresní soud nepovažoval výpověď svědka za věrohodnou, s ohledem na použití technického pojmu tyčovina lesním inženýrem a s ohledem na žalobcem tvrzené užití ke stavbě plotu. Odvolací soud především neshledává v označení žalobce i ve výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] jakoukoliv individualizaci předmětu, podle které by se dal ztotožnit s kulatinou v držení žalované zjištěnou při místním šetření či na fotografiích. Svědek nepopsal, že by byl přítomen uskladnění jím prodané tyčoviny. Kulatinu tak pro nedostatek individualizace a pro neprokázání vlastnictví existující věci nelze vydat.16. K lešeninovým fošnám délka 6 m 6 ks a 4 m 4 ks a šalunková prkna 15 ks lze uvést, že žalobce na č.l. 50 nesporně prohlásil, že tato položka již není. Navíc žalovaná zachytila žalobce na fotografiích, jak dochází do nemovitosti žalované a obdobnými prkny manipuluje. Tuto položku tak pro neprokázání její existence v držení žalované nelze vydat.17. Ke [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] staré židlí lze uvést, že žádná individualizace těchto věcí ze strany žalobce nebyla učiněna, chybí tvrzení či důkaz o způsobu nabytí do vlastnictví žalobce i o existenci věci. Židle tak pro nedostatek individualizace a pro neprokázání vlastnictví existující věci nelze vydat.18. V případě 21,70 m2 dlažby Kalahary 45 x 45 cm, 7 m2 obkladu 25 x 35 Magda, nebylo prokázáno, že jsou v držení žalobkyně, když při místním šetření nebyla dlažba shledána. Tuto položku tak pro její neexistenci nelze vydat.19. Pokud jde o kompresorovou soupravu, o této věci sice mezi stranami panovala shoda o její existenci, byla nalezena i při místním šetření, žalobce však nijak neprokázal její vlastnictví, odkaz na vyrozumění Policie ČR o stanovisku žalované považuje odvolací soud jako důkaz o vlastnictví, jak bylo shora uvedeno, za nedostačující, když v daném řícení je žalovanou vlastnictví žalobce k této věci popřeno a žalobce po poučení soudu nabytí vlastnictví ani jeho způsob nedoložil.20. Pokud jde o 2 zemědělské vleky a nakladač břemen, žalobce neprokázal, že vleky a nakladače nacházející se na pozemku žalované jsou v jeho vlastnictví, když předložené fotografie samy o sobě vlastnictví žalobce neprokazují, stejně tak technický průkaz vystavený na jméno otce žalobce [jméno FO]. Svědek [jméno FO] sice vypověděl, že žalobci prodal valník, na fotografiích ve spisu jej však neztotožnil. Svědkyně [adresa]) pouze vypověděla, že má na svém pozemku jeden nepojízdný zemědělský vlek.21. Lze tak shrnout, že žalobce přes poučení okresního soudu převážně individualizaci věcí požadovaných k vydání nedoplnil, když žádné specifické (nikoliv pouze druhové) znaky nebyly popsány, ze samotných fotografií, které nebyly doplněny ani nějakým specifickým popisem, věci požadované k vydání nebylo možno ztotožnit a odlišit od jiných druhově určených věcí nebo prokázat jejich vlastnictví, nebylo tak možno postupovat podle § 1041 odst. 1 o.z. Ani z jiných okolností nebylo možno dovodit, že právě tyto věci v daném množství a kvalitě po jejich nabytí se dostaly do držení žalované tak, aby bylo možno dovodit jejich totožnost. Nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná byla nabytí věcí žalobcem přítomna či jí bylo nějak doloženo. Nebylo tak možno postupovat ani podle § 1041 odst. 2 o.z. Zamítnutí žaloby na vydání těchto věcí tak bylo důvodné. Pro oceňování těchto věcí nebyl důvod. Odvolací soud tak rozsudek okresního soudu ve výroku I pokud jde nárok na vydání věcí jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).22. Pokud jde o požadavek na nahrazení částky [částka]. Pak žalobce svůj nárok odůvodňoval tím, že vyjmenované věci byly v jeho vlastnictví, zůstaly po exekučním vyklizení v držení žalované a tato je již znehodnotila nebo rozprodala a žalobci tak vzniklo právo na jejich náhradu. Právo na náhradu škody upravuje § 2910 o.z., podle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Předpokladem nároku na zaplacení peněžité částky jako náhrady škody pro neoprávněné nakládání či zničení věci představující ztrátu absolutního vlastnického práva je prioritně žalobcovo prokázání toho, že mu konkrétní daná věc patřila, a že při exekučním vyklizení žalobce zůstala v držení žalované s tím, že se jejího vydání již nelze domoci.23. K 30 ks pískovcových opracovaných kvádrů různých rozměrů svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobci nabídl v roce 2007-2009 opracovaný pískovec, jednalo se o větší počet menších kvádrů a pak o cca 20 ks velkých kvádrů, označil též, že se jedná o kvádry na nedatované fotografii na č.l. 40. Svědek uvedl, že si kameny žalobce tehdy odvezl ke své stavbě. To, kde je žalobce složil, svědek nevěděl, pouze považoval za pravděpodobné, že by to mohlo být na zahradu většího domu, kde tehdy bydlel. Svědek tak neměl vědomost o konkrétním uskladnění jím přenechaných kvádrů, chybí tak doložení převzetí kamenů do držby žalovanou, vzhledem k tomu, že též chybí upřesnění popisu žalobcem označených kvádrů, nelze ani ztotožnit, že se jedná o shodné kvádry. Nebylo tak prokázáno vlastnictví žalobce.24. [právnická osoba] ks dubového kmene 1,5 m3 se účastníci se shodli, že neexistují žádné dřevěné věci pod původní položkou 8 až 14 a 16 žaloby. Na základě místního šetření bylo zjištěno, že na pozemku žalované se v prostoru mezi domem žalované, zděnou a dřevěnou stodolou nenachází žádné dřevo ani kameny. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že jeho matka nechala vytěžit přestárlé duby, z čehož prodal žalobci 2 kmeny o cca 4 m3. Jakási torza kmenů jsou zachycena na nedatované fotografii na č.l. 45 dole. Svědek však tyto nijak neztotožnil, neuváděl ničeho o uskladnění jím prodaného dřeva žalobcem. Nelze tak ztotožnit v minulosti prodané dřevo s kmeny na fotografiích ani tak dovodit vlastnictví žalobce.25. K 7 ks [konst. symbol] cm rezonančního smrku na výrobu dřevěných šindelů, zachyceno na nedatované foto č.l. 45 shora. Žalobce nijak nespecifikoval, jak tuto položku nabyl, a který důkaz má takovou skutečnost prokazovat. O smrkovém dřevě hovořil svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který vypověděl, že prodal žalobci jeden větší kmen smrku, svědek Sameš vypověděl, že s žalobcem se potkávali v lese, když žalobce si tahal dříví z lesa rodičů k sobě. Z těchto výpovědí nelze nabytí dané položky nijak dovodit. Nebylo tak prokázáno vlastnictví žalobce.26. Obdobné platí o 2 m3 jasanového a dubového dřeva na výrobu dřevěné dlažby a vazby na historickou studnu, 2 m3 jasanového rozštípaného dříví na uzení masa, 1 m3 bukového rozštípaného dříví na uzení masa, 1 m3 bukových fošen (foto č.l. 42 -13), 2 m palivového dříví, žalobce nijak konkrétně nevysvětlil, jak dřevo nabyl, mělo-li jít o výsledek jeho těžby v lese rodičů, pak lze souhlasit s okresním soudem, že takové tvrzení nevede k doložení nabytí vlastnictví k tomuto dřevu, tedy ani výpověď svědka Sameše o tom, že žalobce si tahal dříví z lesa rodičů k sobě a skladoval jej na pozemku, kde teď bydlí žalovaná, nemůže nabytí výlučného vlastnictví dřeva žalobcem dokládat, když samotná těžba v lese, který není vlastnictvím žalobce není nabývacím titulem.27. Drátěná klec (kotec pro psa) byla zachycena na fotografii č.l. 34 datované [datum] a na č.l. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nebylo však specifikováno, jak žalobce tuto položku nabyl, a který důkaz má takovou skutečnost prokazovat.28. V případě 21,70 m2 dlažby Kalahary 45 x 45 cm, 7 m2 obkladu 25 x 35 Magda, bylo prokázáno dle fotografií a výpovědí svědků [právnická osoba] Cejnara, že dlažba a nějaký obklad byly při exekuci v držení žalované a následně místním šetřením nebyly nalezeny, nebylo však prokázáno vlastnictví této položky, neboť žalobcem byl sice předložen pokladní daňový doklad č. 15HP201537 na cenu [částka], který uvádí dlažbu Kalahari 45 x 45 cm 13,31 m2 a 7,26 m2 a Laura světle béžová 1,5 m2, což ani neodpovídá požadovaným položkám, ale navíc je odběratelem MALOOBCHOD [adresa], není tak doloženo ani uhrazení, ani nabytí žalobcem.29. O betonářském pletivu průměr 5 ks [konst. symbol] m2 svědek [jméno FO] vypověděl, že pletivo přenechal žalobci. Jakési pletivo obdobného typu je zachyceno na fotografiích č.l. [Anonymizováno] uprostřed, datováno [datum] a na č.l. 29 a č.l. 147, z fotografií nelze rozeznat počet kusů. Jde však o druhově určenou věc a nelze ztotožnit v minulosti nabytou věc žalobcem s vyfocenou věcí v držbě žalované.30. Ke [Anonymizováno] [Anonymizováno] butanovým lahvím 30 kg lze uvést, že tyto sice byly na fotografii na č.l. 35 datované [datum] a na č.l. 41 zachyceny a následně na místním šetření nebyly shledány. Svědek [jméno FO] sice vypověděl, že žalobci nabídl 2 plynové bomby, avšak s ohledem na nedostatek popisu specifických znaků těchto lahví ze strany žalobce, nebylo možno tyto lahve ztotožnit s lahvemi na fotografiích, tedy dovodit vlastnictví žalobce.31. [právnická osoba] na veterána [jméno FO] [Anonymizováno] – přední sklo, prahy, náhradní generálkový motor - bylo zjištěno z výpovědí svědků [právnická osoba] Cejnara, že si žalobce při exekuci odtlačil [adresa] červené barvy a že žalobce při této akci uváděl, že má na půdě náhradní díly (na auto či traktor), tyto však svědci neviděli. Žalobcem nebylo specifikováno, jak tyto položky nabyl, a který důkaz má takovou skutečnost prokazovat, žalobce uvedl, že měl zgenerálkovaný blok motoru na [adresa], což mu dělal pan [jméno FO]. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobci určitě nechával motor na [adresa], bylo to začátkem 90. let s tím, že žalobce motor potřeboval, aby mohl dojet z Německa. Lze souhlasit s hodnocením okresního soudu, že z výpovědi vyplývá, že svědkův motor byl použit, o existenci náhradního dílu tak svědek nevěděl. Nebylo tak doloženo vlastnictví daných položek, ani jejich držba žalovanou.32. Obdobné platí pro 3 kompletní vložky na motor Zetor 35, svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobci prodal traktor Zetor 25, nevzpomíná si však, že by žalobci nechal náhradní díly na traktor o Zetoru 25 svědek ani nehovořil, náhradní díly svědci [právnická osoba] Cejnar při vyklizení neviděli. Nebylo tak doloženo vlastnictví této položky, ani držba dané věci žalovanou.33. S ohledem na neprokázání vlastnictví položek shora uvedených nemohla být žalobci přiznána ani náhrada škody. Zamítnutí žaloby na zaplacení náhrady v celkové výši [částka] tak bylo důvodné. Odvolací soud tak rozsudek okresního soudu i v této části výroku I jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Odvolací soud potvrdil též i nákladové výroky III a IV, na jejich odůvodnění v odst. 42 až 44 jako na věcně správné odvolací soud odkazuje.34. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce plně neúspěšný, je tak povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Žalovaná vynaložila náklady na zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby – vyjádření k odvolání z [datum], za ten jí náleží dle odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši [částka] a paušální náhrada hotových výdajů [částka] a účast na jednání soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za ten jí náleží dle odměna [částka] a paušální náhrada [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT podle znění účinného v době úkonu právní služby. Dále cestovné, tj. jedna cesta [adresa] a zpět 56 km, kombinovaná spotřeba 4,90 l/100 km a cena nafty [částka], základní náhrada [částka] dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. celkem [částka], zmeškaný čas pak 2 započaté půlhodiny po [částka] dle § 14 odst. 3 AT, a dále DPH 21 % ve výši [částka] dle § 137 o.s.ř. Náklady žalované v odvolacím řízení tak celkem činí [částka], což je částka, kterou jí odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal.