29 CO 51/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl výrokem I., že ze společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje stavba bez č.p./č.e., obč. vyb., která je zapsána jako součást st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pro k.ú. [obec], obec Příšovice, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec na [list vlastnictví] (dále jen„ předmětná stavba“). Výrokem II., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 395 000 Kč, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV., že žalobkyně je povinna nahradit státu – České republice jednu polovinu nákladů řízení hrazených státem ve výši 12 342 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Liberci. Výrokem V. rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit státu – České republice jednu polovinu nákladů řízení hrazených státem ve výši 22 342 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Liberci.

2. V řízení se žalobkyně domáhala, aby zaniklé společné jmění z manželství uzavřeného [datum] a rozvedeného [datum] bylo vypořádáno tak, že žalovanému budou přikázána předmětná stavba motorová vozidla [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a movité věci tvořící vybavení hodinářské dílny oproti vypořádacímu podílu ve výši 1 mil. Kč. V průběhu prvního jednání, které se ve věci konalo dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně motorových vozidel a movitých věcí tvořících vybavení hodinářské dílny. V této části pak bylo řízení zastaveno usnesením č. j. 53 C 116/2018 – 70 ze dne 18.1.2019. Žalovaný se vyjádřil tak, že ke dni rozvodu manželství bylo zkolaudováno pouze přízemí stavby na st.p. [číslo]. Podkroví objektu žalovaný ze svých výlučných prostředků dokončil až po rozvodu manželství. Na stavbu tohoto objektu si pak žalovaný ještě za trvání manželství půjčil od p. [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč, kterou splatil ze svých výlučných prostředků až po rozvodu manželství. Dále pak žalovaný po rozvodu manželství doplatil zůstatek úvěru u [právnická osoba] ve výši 48 000 Kč. Dále žalovaný tvrdil, že po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků uhradil dluhy na [anonymizováno] a sociálním pojištění, které vznikly za trvání manželství ve výši 260 000 Kč a 90 000 Kč.

3. Okresní soud shledal, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Obecním úřadem Sychrov a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 103/2014 – 37 ze dne 14.10.2015, který nabyl právní moci dne [datum], tedy vypořádání společného jmění posoudil podle ust. § 708 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Jako jediné aktivum zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů účastníků shledal předmětnou stavbu, která je zapsána jako součást st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pro k.ú. [obec], obec Příšovice, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec na [list vlastnictví]. V katastru nemovitostí je sice jako výlučný vlastník tohoto objektu zapsán žalovaný, nicméně v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporným, že předmětný objekt byl vybudován za trvání manželství a náleží do společného jmění manželů. [příjmení] mezi účastníky bylo pouze, zda ke dni rozvodu manželství ([datum]) byla dokončena také bytová jednotka 1+kk v podkroví objektu. Na základě provedených důkazů, včetně závěrů obou znalců [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení], shledal okresní soud za prokázané, že tato bytová jednotka ke dni rozvodu manželství ještě vybudována nebyla. Tuto vybudoval a zkolaudoval až po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků žalovaný. Oba znalci ovšem jednoznačně dospěli k závěru, že vybudování bytové jednotky v podkroví má na tržní hodnotu předmětného objektu vliv téměř zanedbatelný, neboť tato je výrazně ovlivňována a limitována jednak polohou nemovitosti, jejím okolím a zejména pak skutečností, že tento se nachází na pozemku jiného vlastníka, v tomto případě žalovaného. Předmětná stavba byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, nebylo tak, třeba se následnými investicemi žalovaného do vybudování bytové jednotky v podkroví dále zabývat, neboť případné zhodnocení v důsledku této investice připadne v konečném důsledku žalovanému. Okresní soud zhodnotil posudky znalce [příjmení] [příjmení] i revizní znalce [příjmení] [příjmení] úvah dospěl soud závěru, že pro účely vypořádání společného jmění účastníků je nejvhodnější vycházet z tržní hodnoty stanovené znalcem [příjmení] [příjmení] ve výši 790 000 Kč. Nákladovou cenu stanovenou v posudku znalce [příjmení] ve výši 1 375 000 Kč shledal za nadhodnocenou, kterou by bylo třeba korigovat příslušnými koeficienty zohledňujícími vliv polohy, lokality apod.
19. Dále se okresní soud zabýval nároky, které žalovaný uplatnil podáním došlým [datum] Okresní soud ohledně těchto nároků poskytl žalovanému poučení jednak při jednání dne [datum] a dále [datum], aby konkrétně doplnil svá tvrzení a označil důkazy, aby bylo zřejmé jaké závazky (půjčky, úvěry, dluhy na sociálním a zdravotním pojištění apod.) byly součástí SJM ke dni zániku manželství a jaké částky a kdy vynaložil po rozvodu manželství na úhradu těchto závazků. Žalovaný jednak uplatňoval dluh 300 000 Kč z půjčky od [jméno] [příjmení]. Jediným důkazem, který žalovaný i po opakovaných výzvách soudu podle § 118a o.s.ř. označil, byla svědecká výpověď p. [jméno] [příjmení]. Tuto okresní soud hodnotil jako nevěrohodnou, zjevně ovlivněnou přátelským vztahem svědka k žalovanému. Ve výpovědi jsou také zjevné rozpory, kdy svědek například uvedl, že peníze půjčil žalovanému v roce 2014 na stavbu dílny. Ta však byla zkolaudována již v r. 2012. Pokud by se mělo jednat o půjčku na dostavbu bytu v podkroví, nekorespondovala by výpověď svědka naopak s tvrzením žalovaného, který uvedl, že podkroví vybudoval zcela až po rozvodu manželství (po [datum]). Příliš věrohodně pak nepůsobí ani tvrzení svědka, že peníze nemusel vybírat z bankovního účtu, neboť takovéto i větší sumy má doma běžně v hotovosti. Vzhledem k tomu, že půjčka měla být dle výpovědi svědka vrácena až v roce 2017 nebo 2018, kdy žalovaný již musel vědět, že se s žalobkyní na vypořádání nedohodne, nepůsobí věrohodně ani tvrzení svědka, že on ani žalovaný nepovažovali za nutné poskytnutí a vrácení půjčky zdokumentovat, či si ponechat originál nebo alespoň kopii předmětné směnky. Stejně tak působí zvláštně, že žalovaný neměl potřebu nechat si potvrdit ani dílčí plnění ve splátkách, když směnka (vystavená na celou částku) mu měla být dle výpovědi svědka vrácena až po doplacení celé částky. Na základě shora uvedených úvah pak okresní soud dospěl k závěru, že výpověď svědka [příjmení] je nevěrohodná a touto nebylo prokázáno, že by poskytnul žalovanému v r. 2014 půjčku ve výši 300 000 Kč a že by tato půjčka byla žalovaným po rozvodu manželství vrácena. Žalovaný se dále v rámci vypořádání domáhal zohlednění skutečnosti, že po rozvodu manželství uhradil ze svých výlučných prostředků zůstatek úvěru u [právnická osoba] ve výši 48 000 Kč. Žalovaný jako jediný důkaz předložil výpis z úvěrového účtu [právnická osoba] [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], kterým bylo prokázáno, že ke konci uvedeného období činil nesplacený zůstatek předmětného úvěru 47 927 Kč. Žalovaný však dále netvrdil ani nijak neprokázal, kdy a jak tento zůstatek úvěru ze svých výlučných prostředků uhradil. Okresní soudu tedy shledal, že nebylo prokázáno, že by žalovaný po zániku manželství z vlastních prostředků uhradil společný závazek účastníků z úvěrové smlouvy vzniklý za trvání manželství ve výši 48 000 Kč. Žalovaný se dále v rámci vypořádání domáhal zohlednění skutečnosti, že po rozvodu manželství uhradil ze svých výlučných prostředků dluhy na zdravotním a sociálním pojištění vzniklé za trvání manželství v celkové výši 350 000 Kč. Přes opakované výzvy soudu podle ust. § 118a o.s.ř. však žalovaný nenabídnul soudu jednoznačná a konkrétní tvrzení, na základě kterých by soud mohl zjistit, jaké konkrétní nedoplatky, jakými platbami a z jakých prostředků byly žalovaným po rozvodu manželství uhrazeny. Žalovaný pouze předložil soudu poměrně velké množství různých vyúčtování OSSZ a OZP a potvrzení o provedených platbách, které navíc nebyly provedeny z účtu žalovaného, ale jeho družky [jméno] [příjmení]. Z oznámení [právnická osoba] (čl. 368 – 376) o provedených platbách sice vyplývá, že v období od [datum] do [datum] byly provedeny platby z účtu paní [jméno] [příjmení], družky žalovaného, na účty OSSZ a OZP. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by se jednalo o jeho (výlučné) prostředky na těchto účtech, ze kterých byly tyto platby poukázány, ani netvrdil jiné skutečnosti, ze kterých by například vyplývalo, z jakého titulu pí. [příjmení] tyto platby prováděla. Ačkoliv žalovaný neuvedl v této věci dostatečná skutková tvrzení, pokoušel se soud na základě předložených listin zjistit, jaké případné dluhy na pojištění byly shora uvedenými platbami uhrazeny, přesto se však soudu nepodařilo většinu plateb spárovat s předmětnými vyúčtováními. Některé z plateb pak byly dokonce provedeny ještě za trvání manželství. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalovaný neprokázal, že by po rozvodu manželství uhradil ze svých výlučných prostředků dluhy na zdravotním a sociálním pojištění vzniklé za trvání manželství v celkové výši 350 000 Kč. Okresní soud neshledal důvody disparity podílů, ani je účastníci netvrdili, rozhodnul o přikázání společné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému zároveň uložil povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši jedné poloviny tržní hodnoty stanovené na základě znaleckého posudku Ing. [příjmení], tj. 395 000 Kč Lhůtu k vyplacení vypořádacího podílu stanovil soud v délce 6 měsíců s ohledem na její výši, aby případně umožnil žalovanému jeho uhrazení pomocí hypotečního úvěru. O nákladech řízení rozhodnul podle ust. § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů se jedná o tzv. iudicium duplex, v němž mají oba účastníci postavení žalobce i žalovaného, nelze v daném případě hovořit o úspěchu či neúspěchu některého z účastníků, a to tím spíše, že soud přiřknul žalobkyni i žalovanému stejný podíl na vypořádávaném majetku. Obdobně pak soud rozhodnul podle ust. § 148 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení státu, když jejich náhradu uložil oběma účastníkům jednou polovinou. Za znalecké posudky vypracované Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], za jejich doplnění a výslech znalců při jednání vyplacena celkem částka 44 684 Kč (částka 41 184 Kč již byla ze státních prostředků vyplacena, zatímco částka 3 500 Kč bude vyplacena po právní moci usnesení ze dne [datum]). Na každého z účastníků pak připadá jedna polovina této částky, tj. 22 342 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již uhradila na náklady znaleckých posudků zálohu ve výši 10 000 Kč, byla žalované uložena k úhradě částka ponížená o tuto zálohu, tj. částka 12 342 Kč.
20. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný, který namítal, že okresní soud nesprávně posoudil důkazy. Zejména nesouhlasil s posouzením výpovědi svědka [příjmení], který po řádném poučení vypověděl, že žalovanému běžně peníze půjčoval, a to právě proto, že žalovaný byl jeho známý a peníze vždy řádně vrátil. Žalovaný zdůvodnil, že peníze potřeboval složit bance, aby získal úvěr na stavbu dílny. Výpověď svědka koresponduje s ostatními důkazy obsaženými ve spise. Skutečnost, že jediným dokladem byla směnka, kterou žalovaný po zaplacení půjčky zničil, nelze klást k tíži žalovaného. Zničení směnky je běžný postup v případě, že dluh byl uhrazen, aby nemohlo dojít k jejímu zneužití. Žalovaný předložil důkazy o dluzích na [anonymizováno] a sociální pojištění, z kterých je zjevné, kdy dluhy vznikly a kdo a kdy je uhradil. [příjmení] účtů, na které platby odcházely, souhlasí s doklady, které byly vystaveny bankou. O tom, že byl uhrazen zůstatek úvěru po zániku manželství, není pochyb. Jak jinak by tedy měl žalovaný skutečnost, že dluhy vznikly za trvání manželství a byly uhrazeny jeho přítelkyní po zániku manželství žalovaný, prokazovat. V případě svědka [příjmení] chyběl soudu písemný důkaz a v případě na sociální a zdravotním pojištění bylo asi důkazů až moc a soudu se je nepodařilo spárovat. Náklady na znalecké posudky by měly jít k tíži žalobkyně, neboť pro rozhodnutí vystačil první posudek, když další znalecký posudek v podstatě potvrdil cenu uvedenou v posudku původním. Revizní posudek byl zadán na žádost žalobkyně. Žalovaný navrhoval proto rozsudek okresního soudu zrušit a věc vrátit k novému projednání.
21. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že okresní soud se důsledně vypořádal se všemi důležitými skutečnostmi týkajícími se žalovaným tvrzené půjčky, také ohledně vzniku a úhrady dluhů žalobce na svém zdravotním a sociálním pojištěním, jakož i úhrady zůstatku jeho úvěru u [právnická osoba] i dalšími odvolacími námitkami. Poukázala na to, že žalovaný v průběhu řízení nikdy netvrdil, že by [jméno] [příjmení] podepsal směnku ohledně 300 000 Kč O takové směnce začal tvrdit až poté, kdy byl svědek vyslechnut a o směnce se zmiňoval. Žalobkyně dostatečně, vysvětlila, že pro účely získání úvěru na stavbu hodinářství účastníci použili částku 300 000 Kč z utržených společných peněz za prodej provozovny v [obec], z toho důvodu žalovaný neměl potřebu, a to navíc bez vědomí žalobkyně, vypůjčit si stejnou částku od uvedeného svědka. Žalobkyně považuje odvolací námitky za neopodstatněné a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.
22. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu, když při vypořádání společného jmění nelze oddělovat jednotlivé výroky a přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.) a shledal důvody pro změnu rozsudku okresního soudu.
23. Po právní stránce okresní soud věc posoudil správně podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), když společné jmění manželů zaniklo ke dni [datum], tedy za účinnosti této úpravy. Podle ustanovení § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. Podle ustanovení § 741 o.z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. Vypořádání společného jmění manželů na základě soudního rozhodnutí přichází na řadu tehdy, nedohodnou-li se manželé na vypořádání celého společného jmění manželů nebo jeho části. Žaloba musí být podána do 3 let od zániku, zrušení nebo zúžení společného jmění manželů, začalo-li však řízení běžet před uplynutím této lhůty, může skončit i v době pozdější. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle § 742 odst. 2 o.z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.
24. Účastníci učinili předmětem vypořádání společného jmění jediné aktivum, tj. předmětnou stavbu, kterou s ohledem na nesporné stanovisko stran a vlastnictví pozemku okresní soud přikázal žalovanému. V odvolání nebyly k stanovení ceny stavby vznášeny žádné námitky, žalobkyně se proti rozsudku neodvolala, bylo na ni, aby veškeré námitky k znaleckým posudkům uplatnila v řízení před okresním soudem. Okresní soud vysvětlil dostatečným způsobem, proč vyšel z ceny ve výši 790 000 Kč dle posudku znalce [příjmení] [příjmení], který porovnal se znaleckým posudkem Ing. [příjmení] i Ing. [příjmení], tedy se s těmito posudky vypořádal. Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožňuje a v plném rozsahu na něj odkazuje.
25. Podstatou odvolacích námitek bylo posouzení nároků uplatněných žalovaným, ke kterým okresní soud při vypořádání společného jmění manželů ze shora uvedených důvodů nepřihlédl. Žalovaný tvrdil, že uplatněné částky představují závazky vzniklé za trvání manželství, uhrazené po zániku manželství z výlučných prostředků žalobce, tedy uplatňoval podle § 742 odst. 1 písm. c) o.z. vnosy svého výlučného na majetek společný, který tímto způsobem zůstal ušetřen. Bylo tedy povinností žalovaného přesně tvrdit a prokázat, o jaké závazky se jedná, tj. kdy a mezi kým byly uzavřeny či jak vznikly, jaký byl jejich obsah, aby mohla být posouzena jejich existence, platnost a výše plnění i to, zda se staly součástí společného jmění manželů a dále to, jakým způsobem, tj. kdy a kým došlo k jejich splnění a jaká byla jejich výše ke dni zániku manželství, včetně toho kdy se staly splatnými, jak byly vyčísleny. Okresní soud žalovaného poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., odvolací soud však má zato, že s ohledem na to, že žalovaný již své závazky zčásti označoval, mělo být poučení více konkrétní, především pokud jde o dluhy ze sociálního a zdravotního pojištění, které byly označovány souhrnnými částkami bez odlišení právního důvodu vzniku, taktéž chybělo poučení ohledně vyčíslení výše jednotlivých dluhů ke dni zániku manželství tj. [datum] Odvolací soud poskytl žalovanému písemně i při jednání doplňující poučení, aby uvedl, jakým způsobem dospěl k vyčíslení dluhu ke dni zániku manželství ([datum]) ve výši 260 000 Kč a 90 000 Kč, z jakých částek se dluh skládá, jak a kdy se dostal s úhradou jednotlivých plateb do prodlení s odlišením toho, jaká výše dluhu vznikla na zdravotním pojištění, jaká na sociálním pojištění a jaká výše dluhu je tvořena sankcemi a uvedl, zda a jakým způsobem byl vyzván věřitelem k úhradě jednotlivých dlužných částek. Stejně tak uvedl, jakým způsobem dospěl k vyčíslení dluhu ke dni zániku manželství ([datum]) ve výši 48 000 Kč. Dále, aby uvedl, jakými platbami byl každý z takto odlišených dluhů po zániku manželství uhrazen a kým, a to včetně označení dne a výše a způsobu úhrady a konkrétního dokladu, který jednotlivou úhradu dokládá, neboť účastník sice může ve svých tvrzeních odkazovat na listiny, musí však konkrétně označovat, jakých jeho tvrzení se obsah listiny týká. Dále, aby uvedl, z jakého právního důvodu a z jakých prostředků hradila družka žalovaného jeho dluhy. Dále, aby ve shodné lhůtě navrhl důkazy k prokázání těchto tvrzení nebo označil, které konkrétní, již soudu předložené, důkazy prokazují, jaké skutečnosti.
26. Žalovaný reagoval podáním z [datum], ve kterém opětovně namítal nesprávnost posouzení výpovědi svědka [příjmení]. Pokud jde o plnění na společné dluhy na zdravotním a sociálním pojištění vzniklé za trvání manželství, uvedl žalovaný, že přestože byly platby hrazeny prostřednictvím jeho přítelkyně, což sám uvedl již ve svém podání označeném jako„ Doplnění důkazů“, je zřejmé, že se jedná o úhradu dluhů vztahujících se k němu a k žalobkyni, jak totiž vyplývá z předložených vyúčtování (zejména č. l. 382, 384), většina plateb provedených prostřednictvím přítelkyně žalovaného jsou označeny příslušným variabilním symbolem vztahujícím se ke společnému dluhu ([variabilní symbol]) případně doplněným dvojcifernou koncovkou (11, 12, 13, 14, 15 a 16), v jednom případě (konkrétně u platby ze dne [datum]) je uvedeno pro změnu rodné číslo žalovaného – u těchto plateb, jež dosahují dle příslušných potvrzení na č. l. 369 [číslo] částky ve výši 237 085 Kč, je tak nesporné, že jsou učiněny na úhradu společného dluhu, tedy měly být dle žalovaného soudem zohledněny při výpočtu finančního vyrovnání. Pokud jde o zbývající dluh, připouští žalovaný, že zde variabilní symboly chybí, proto navrhuje výslech své partnerky, paní [jméno] [příjmení], nyní již [příjmení], k prokázání svých tvrzení i pro vypořádání se s dalšími námitkami uvedenými v bodu 27. rozsudku prvního stupně. Žalovaný připojil tabulku označující důkazy platbou, účtem adresáta a některé variabilním symbolem. Při jednání odvolacího soudu pak dále vysvětlil, že dluhy na důchodovém pojištění jsou vyčísleny na listině č.l. 383 a poukázal na listinu na č. l. 377 týkající se zdravotního pojištění, s tím, že tato listina shrnuje starší platby zpětně, a že podstatná část je uvedena vprostřed této listiny, kde je uveden nějaký součet, částka 80 000 Kč. Ostatní údaje jsou podružné pro prokázání této částky. Dále doplnil, že po rozvodu manželství žalovaný neměl peněžní prostředky. Jeho přítelkyně, nyní manželka, měla prostředky k uhrazení z dědictví připravené na rekonstrukci svého bytu, tedy splácela dluhy za žalovaného a toto jí žalovaný následně splatil. Též žalovaný po rozvodu prodal stroje, které měl ze zámečnické dílny, kterou zdědil a nemohl provozovat pro úraz, a že z utržených peněz též hradil dluhy, které vznikly za trvání manželství.
27. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu uvedla, že po rozvodu manželství na dluhy žalovaného ničeho nehradila. Ze společného bydliště se odstěhovala v květnu 2013, což žalovaný učinil nesporným.
28. Odvolací soud doplnil výslech svědkyně [jméno] [příjmení], současné manželky žalovaného, která uvedla, že za žalovaného hradila dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, neboť byli v té době jako partneři a chtěla mu pomoci, neboť mu hrozilo, že mu bude zabaven dům a dílna. Byli dohodnuti, že jí bude platby splácet a také je jí všechny vrátil za 7 let. Uvedla, že platby probíhaly na poště z jejího účtu ČSOB [ulice] spořitelny, přesné položky si již nepamatuje, ke konkrétním listinám se bez brýlí nedokázala vyjádřit. Probíhalo to tak, že jim strhli nejdřív úroky, bylo tam i nějaké penále, dohromady sociální i zdravotní pojištění činilo celkem přibližně 460 000 Kč. K úhradě byl vyzván věřiteli pod pohrůžkou exekuce. Chtěli tuto částku uhradit kompletně celou, těch předmětných 460 000 Kč, ale na poště jim bylo sděleno, že to nelze uhradit najednou, a proto byly platby posílány postupně v těch částkách, jak bylo dokládáno soudu, podle pokynů pošty. Žalovaný jí dluh splatil platbami na její účet. Žalovaný platil na dluhy také něco sám, kolik to svědkyni nebylo známo.
29. Odvolací soud se nejprve zabýval zápůjčkou částky 300 000 Kč od [jméno] [příjmení], přičemž závěry okresního soudu včetně hodnocení dokazování považuje odvolací soud za zcela správné a dostatečné. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že takovýto dluh vznikl a byl jím uhrazen. Výpověď svědka [jméno] [příjmení], který má přátelské vazby na žalovaného o převodu v hotovosti a zničení směnky, o níž před tím nehovořil ani žalovaný, kterou nepodporuje jiný konkrétní důkaz, a která obsahuje nesrovnalosti hodnocené okresním soudem, dostatečným a věrohodným důkazem není. Hotovostní platby bez konkrétních dokladů v takovémto rozsahu vždy zakládají pochybnosti o faktické realizaci, jejich prokazování musí tyto pochybnosti odstranit, k čemuž nedošlo. Zvláště mezi manželi, kde je přenášena odpovědnost za dluhy na další osobu, která není účastna závazku, je třeba, aby vztahy probíhaly transparentně, není-li tomu tak, je třeba klást důraz na věrohodné prokázání veškerých okolností. Odvolací soud má tak ve shodě s okresním soudem za to, že žalovaný neunesl ve vztahu k zápůjčce břemeno důkazní.
30. Ohledně částky 48 000 Kč jako zůstatku úvěru u [právnická osoba], žalovaný doložil pouze výpis z účtu dokládající nesplacený zůstatek 47 927,70 Kč k [datum] O tom, kolik činil dluh k [datum] a jakým způsobem byl uhrazen, žalovaný ničeho netvrdil ani nedokládal, nestalo se tak ani v odvolacím řízení, okresní soud tedy správně uzavřel, že ani v tomto žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazu.
31. Pokud jde o platby na sociální a zdravotní pojištění podle § 710 o.z. jsou součástí společného jmění pouze dluhy převzaté za trvání manželství, což je vykládáno tak, že se jedná o dluhy převzaté volním jednáním soukromoprávního charakteru, nikoliv dluhu vzniklého rozhodnutím soudu či jiného orgánu, jejichž povaha je veřejnoprávní (viz důvodová zpráva, komentář Občanský zákoník II. Rodinné právo, § 710, 2. vydání 2020, s. [číslo]: J. [příjmení]). Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o.z., které stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, tak dluhy vzniklé ze [anonymizováno] a sociálního pojištění nejsou od [datum] součástí společného jmění manželů, vnosy na ně vynaložené tak nelze při vypořádání společného jmění manželů zohledňovat, neboť představují úhradu výlučného závazku. Naopak dluhy tohoto druhu vzniklé do [datum] společné jmění manželů tvoří.
32. Po doplnění tvrzení žalovaného v odvolacím řízení, které lze hodnotit jako stále jako neúplné, lze s přihlédnutím k podkladům, které žalovaný doložil v řízení před okresním soudem a vzhledem k prohlášení žalobkyně, že na tyto dluhy pro rozvodu manželství ničeho neplatila, shledat z vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2015 (č.l. 383), že doplatek pojištění za rok 2011 činil 18 686 Kč, za r. 2012 činil 22 023 Kč a za r. 2013 činil 22 675 Kč (celkem 63 384 Kč na pojistném), přičemž k jejich uhrazení došlo [datum], dále téhož dne bylo uhrazeno penále ze záloh a z doplatků za období od roku 2009 do roku 2013 (817, 1 433, 2 874, 1 355, 2 070, 2 640, 2 801 Kč) a ještě dne [datum] byly uhrazeny částky 4 470, 15 439, 5 338 Kč, (celkem 39 237 Kč na penále), tj. 102 621 Kč na důchodovém pojištění, ostatní platby na tomto vyúčtování byly uhrazeny za trvání manželství, nebo pocházely z období po [datum]. Termínem úhrady těmto platbám odpovídají i odchozí platby z účtu svědkyně [jméno] [příjmení] (konkrétně jde o doklady o platbách z [datum] na č.l. 369 (6 479 Kč), 370 (28 448 Kč), 371 (5 430 Kč), 374 (13 019 Kč) 375 (33 321 Kč), a z [datum] ve výši 8 848 Kč vše na účet [číslo] který odpovídá účtu pro důchodové pojištění. Odvolací soud tyto doklady s ohledem na shodu čísla účtu i počáteční označení variabilního symbolu a termínovou shodu s potvrzenou úhradou dle vyúčtování na č.l. 383 považuje za důkaz o úhradě shora uvedené výše dluhu na důchodovém pojištění, což podporuje i výpověď svědkyně, která sice je v důvěrném vztahu s žalovaným, ale právě v kontextu těchto listinných důkazů, lze minimálně v tom, že blíže neurčená část dluhů byla z její strany za žalovaného uhrazena, považovat její svědectví za věrohodné, a tedy uzavřít, že žalovaný tyto platby prostřednictvím [jméno] [příjmení] v roce 2017, tj. po rozvodu manželství uhradil, neboť dodatečné uhrazení bylo prokázáno a lze dovodit, že šlo o úhradu prostředky, které netvoří součást společného jmění, když uhrazení žalobkyní nebo ze společných prostředků nebylo namítáno. Otázku, do jaké míry jsou žalovaný s [jméno] [příjmení] vyrovnáni, již nepovažoval odvolací soud pro danou věc za relevantní, když tato potvrdila, že platby hradila za žalovaného, případně je hradil sám. Odvolací soud tak považoval za prokázaný vnos žalovaného ve výši 102 621 Kč. Ve zbývající výši odvolací soud neshledal nárok důvodným, neboť z hlediska důchodového pojištění šlo o platby učiněné po [datum], tedy v tomto směru nemohl odvolací soud k dalším dokladům přihlédnout, a to včetně platby z [datum] ve výši 23 670 Kč č.l. 376, která odpovídá vyúčtování za rok 2016 č.l. 382, kdy ani manželství účastníků netrvalo. Pokud jde o zdravotní pojištění u OZP bylo doloženo vyúčtování (č.l. 384), kterému měly odpovídat platby z [datum] ve výši 80 000 Kč a [datum] ve výši 4 221 Kč (č.l. 373), lze uvést, že sice tyto platby jsou na vyúčtování uvedeny, z vyúčtování však nelze dovodit, za jaké období dluh vzniknul, všechna data zde uvedená jsou až od roku 2015, tedy též nejde uzavřít, že by šlo o platbu na dluhy vzniklé před [datum], což ostatně nevyplývá ani z tvrzeních žalovaného. Odvolací soud tedy žádný zohlednitelný vnos na dluhy ze zdravotního pojištění neshledal.
33. Při výpočtu výše vypořádacího podílu tedy odvolací soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2020/2018. V daném případě byla situace jednodušší v tom smyslu, že ke dni zániku manželství tu nebyly společné dluhy účastníků, tedy od jediného aktiva – hodnoty domu ve výši 790 000 Kč, byl odečten vnos 102 621 Kč a výsledná částka, tj. 687 379 Kč se dělí dvěma, aby soud došel k vypořádacímu podílu. Takto vypočtený vypořádací podíl, tj. 343 689,50 Kč pak uložil soud zaplatit žalovanému ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, aby měl žalovaný časový prostor na to, aby sehnal finanční prostředky na jeho vyplacení.
34. Při změně rozhodnutí ve věci samé bylo nezbytné znovu rozhodnout o náhradě nákladů před soudem prvého stupně. V řízení o vypořádání společného jmění by mělo být vycházeno z procesního úspěchu ve věci dle § 142 o.s.ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11). Žalovaný byl převážně neúspěšný v otázce vnosů (celkem požadoval na vnosech 692 012 Kč a zohledněno bylo 102 621 Kč). Na straně žalobkyně došlo k částečnému zpětvzetí nároku ohledně movitých věcí, došlo k němu však dříve, než byl nárok specifikován a jakkoli finančně kvantifikován, účastníci se zřejmě vypořádali podle držení věcí, neúspěch nelze plně posoudit. Žalobkyně uspěla, pokud jde o způsob vypořádání nemovitosti přikázáním žalovanému, částečně neuspěla, pokud jde o cenu nemovitosti, kterou podle navrhované výše vypořádacího podílu nejprve odhadovala včetně movitých věcí na 2 000 000 Kč, později dle znaleckého posudku na 1 375 000 Kč, nemovitost však byla následně ohodnocena soudem na částku 790 000 Kč. Výše ceny ale byla věcí znaleckého dokazování a jeho vyhodnocení, což se promítlo do celkové výše vypořádacího podílu. Odvolací soud má tedy s ohledem na částečný neúspěch obou stran, pokud jde o jimi požadované položky, za to, že nelze dospět k závěru o převážné míře úspěchu, tedy bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což platí před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně se navíc výslovně náhrady nákladů podáním z [datum] vzdala.
35. Shodně jako okresní soud rozhodl i odvolací o stejném poměru účastníků na náhradě nákladů státu, když na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 33 lze odkázat. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že náklady na pořízení druhého revizního znaleckého posudku byly nadbytečné, neboť revizní posudek byl tím, ze kterého bylo ve věci vycházeno při stanovení ceny nemovitosti.