Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I ve lhůtě k plnění mění tak, že žalovaná je povinna splnit povinnost zaplatit žalobkyni [částka] ve formě splátek ve výši [částka], splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení u advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] Goláně, , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], a to formou splátek ve výši [částka] splatných vždy 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, výrokem II byla žaloba co do částky [částka], co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka], co do úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítnuta, přičemž výrokem III bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Proti tomuto rozsudku se do výroku I včas odvolala žalobkyně, a to pouze v té jeho části, která se týká lhůty k plnění, přičemž uvedla, že okresní soud dle jejího názoru opomněl ve výroku uvést splatnost celého závazku žalované pro případ prodlení s úhradou některé splátky dle rozsudku, tj. stanovit vykonatelnost celého rozsudku. Žalobkyně proto navrhla, aby povinnost žalované ve výroku I byla doplněna o dovětek „pod ztrátou výhody splátek, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení.“
3. Krajský soud bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že je tu důvod pro změnu napadené části rozsudku.
4. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
5. Z citovaného ustanovení vyplývá, že zásadně je třeba splnit soudem uloženou povinnost k plnění ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Pouze ve výjimečných případech, daných povahou projednávané věci, přiznaným nárokem a osobními poměry účastníků je vhodné určit ke splnění povinnosti lhůtu delší než tři dny od právní moci rozsudku nebo stanovit, že peněžité plnění může být uhrazeno ve splátkách. Rozhodnutí soudu se musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které jej vedly k tomu, že vyšel vstříc žalovanému tím, že stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Soud vždy musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran. Proto je třeba posoudit i to, zda placení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.
6. V daném případě okresní soud správně přihlédl k poměrům žalované, která jako samoživitelka pečuje o nezletilé dítě, přičemž její poměry jí neumožňují splácet měsíčně více než [částka], a z tohoto důvodu umožnil žalované splácet peněžitou částku ve splátkách po [částka] měsíčně. Okresní soud však ve výroku I rozsudku opomněl stanovit možnost plnění ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, čímž založil nerovnováhu práv a povinností ve prospěch žalované. V tomto směru se lze ztotožnit se závěrem žalobkyně o tom, že pokud ve výroku rozsudku nebyla vyslovena doložka pod ztrátou výhody splátek, tak by žalobkyně v případě prodlení žalované mohla exekučně požadovat pouze splatné splátky, a nikoliv celou dlužnou částku. Odvolací soud proto výrok I shora citovaného rozsudku změnil tak, že do něj přidal dovětek, že žalovaná má povinnost uhradit dlužnou částku ve splátkách po [částka] měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž v této souvislosti dále poukazuje na § 1931 o. z., podle kterého platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly, přičemž toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Splatnost celé pohledávky tak nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda své právo uplatní. V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na shora uvedené závěry proto za situace, kdy žalobkyně právo na zesplatnění celého dluhu v případě prodlení žalované neuplatní, přestože tak učinit mohla, splatnost dalších splátek se nikterak nemění a žalovaná je nadále oprávněna plnit dluh ve splátkách.
7. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že nevyhověl návrhu žalobkyně v tom smyslu, aby bylo ve výroku I rozsudku mimo doložky pod ztrátou výhody splátek dále stanoveno, že v případě prodlení žalované s úhradou, byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení, neboť uvedené by dle názoru odvolacího soudu naopak oproti zákonné úpravě § 1931 o. z. neoprávněně zvýhodňovalo žalobkyni, neboť splatnost celého dluhu by nastávala přímo, aniž by žalobkyně zesplatňující úkon musela vůbec učinit.
8. Rozsudek okresního soudu byl proto ze shora uvedených důvodů v napadené části odvolacím soudem změněn ve lhůtě k plnění (§ 220 o. s. ř.) tak, že žalovaná je povinna splnit povinnost zaplatit žalobkyni [částka] ve formě splátek ve výši [částka], splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, přičemž jinak zůstal rozsudek odvoláním nedotčen.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, vynaložila v řízení náklady jednoho úkonu odvolání, kdy s ohledem na to, že předmětem úkonu bylo pouze stanovení lhůty k plnění, vyšel odvolací soud z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a hodnoty úkonu dle § 11 odst. 2 písm. c) v poloviční výši [částka] a režijní paušál [částka] a DPH 21 % ve výši [částka], tedy celkem [částka].