Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZměněno

Spisová značka

30 Co 10/2026

Soud: Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka LiberecDatum rozhodnutí: 14. 7. 2026Č. j.: 30 Co 10/2026-108Předsedkyně senátu: Mgr. Petra VogelováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 10. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 74 718 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 112 C 12/2025-67 ze dne 9. září 2025ECLI:CZ:KSUL:2026:30.Co.10.2026.108
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrupeněžité plněnínáhrada nákladůodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení částky 4 349,23 Kč mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 349,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 509 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 182,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do částky 25 468,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 52 963 Kč od 28. 1. 2022 do 25. 5. 2023, z částky 52 787,18 Kč od 26. 5. 2023 do 23. 6. 2023, z částky 52 428,71 Kč od 24. 6. 2023 do 21. 8. 2023, z částky 51 454,73 Kč od 22. 8. 2023 do 24. 10. 2023, z částky 50 480,75 Kč od 25. 10. 2023 do 22. 12. 2023, z částky 49 506,77 Kč od 23. 12. 2023 do 26. 2. 2024, z částky 49 117,40 Kč od 27. 2. 2024 do 26. 3. 2024, z částky 48 394,71 Kč od 27. 3. 2024 do 22. 4. 2024, z částky 47 672,02 Kč od 23. 4. 2024 do 29. 5. 2024, z částky 47 471,86 Kč od 30. 5. 2024 do 24. 6. 2024, z částky 47 046,94 Kč od 25. 6. 2024 do 30. 10. 2024, z částky 45 650,77 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, co do částky 24 002 Kč, co do úroku ve výši 22,44 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 28. 1. 2022 do 20. 2. 2022 a co do úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 1. 2022 dosáhne částky 168 652 Kč, a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně plynoucích ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč. Konkrétně se žalobkyně domáhala po zohlednění plateb žalovaného zaplacení a) nové jistiny úvěru ve výši 49 020,37 Kč (k datu zesplatnění činila nová jistina úvěru částku 56 136,60 Kč a odpovídala zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 48 376,92 Kč a dlužnému úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 7 759,68 Kč), b) smluvní pokuty ve výši 998 Kč, c) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, d) smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 56 136,60 Kč od 28. 1. 2022 do 26. 5. 2025 (24 002 Kč), e) úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 48 376,92 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru) od 28. 1. 2022 do 20. 2. 2022 a výši 8,50 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení s tím, že je požadován úrok maximálně do částky 168 652 Kč, a f) úhrady za pojištění splácet úvěr ve výši 98 Kč. Úrok z prodlení byl požadován z částek pod písm. a) až c) a f) až od druhého dne následujícího po zesplatnění úvěrové pohledávky. Žalobkyně vzala za řízení žalobu zčásti zpět, okresní soud proto v rozsahu zpětvzetí usnesením č. j. 112 C 12/2025-57 ze dne 16. 6. 2025 řízení zastavil.

3. Okresní soud objasnil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 140 544 Kč, zahrnující úrok ve výši 64,60 % ročně, v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 3 026 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum] na účet č. [č. účtu]. K zesplatnění úvěrové pohledávky ve výši 58 028 Kč došlo dopisem ze dne 26. 1. 2022. Žalovaný zaplatil žalobkyni souhrnnou částku 25 468,23 Kč. K poměrům žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru okresní soud zjistil, že na účtu žalovaného č. [č. účtu] byl v září 2022 evidován příjem ve výši 30 774 Kč od společnosti [právnická osoba]. a příjmové platby ve výši 152 645 Kč od společnosti [Anonymizováno] a ve výši 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba], konečný zůstatek činil částku 41 796,76 Kč, a na účtu žalovaného č. [č. účtu] od 18. 3. 2021 do 18. 4. 2021 byl evidován příjem ve výši 14 145 Kč jako invalidní důchod 3. stupně. Okresní soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), zejména dle § 86 a § 87, a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy o úvěru posouzena s odbornou péčí. K důkazu provedené listiny totiž hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného nedokládají. Protože se žalobkyně ani její zástupce k jednání nedostavili, nemohli být okresním soudem poučeni, jaké skutečnosti nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Okresní soud tak uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, a dodal, že i když byl tento následek explicitně do § 87 odst. 1 z. s. ú. vložen až zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, je třeba dotčené ustanovení ve znění účinném do 28. 5. 2022 interpretovat a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil na jistinu spotřebitelského úvěru souhrnnou částku 25 468,23 Kč, okresní soud mu ve smyslu § 2991 o. z. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 182,54 Kč. Ve zbývajícím rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil za použití § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že úspěšnějšímu žalovanému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku do části výroku II a výroku III se včas odvolala žalobkyně. Namítá, že okresní soud chybně spočítal výši bezdůvodného obohacení, když jí přiznal jenom částku 20 182,54 Kč, ačkoliv správně se mělo jednat o částku 24 531,77 Kč (50 000 Kč – 25 468,23 Kč). Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil výrok II napadeného rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí částku 4 349,23 Kč, a zároveň změnil výrok III tak, že má právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, jednání odvolacího soudu se nezúčastnil a po celou dobu zůstal zcela pasivní.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu a řízení jeho vydání předcházející, poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Učinil tak v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. po jednání, jež se konalo dle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 odst. 1 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se z jednání před odvolacím soudem neomluvil ani nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Pokud jde o právní posouzení věci, okresní soud správně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru podle o. z. a současně správně uzavřel, že s ohledem na postavení smluvních stran se na tento závazkový vztah vztahuje též z. s. ú. Úprava v § 87 odst. 1 z. s. ú. normuje zvláštní následek porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 věty druhé téhož zákona. Ačkoli toto ustanovení váže neplatnost smlouvy o úvěru na uplatnění námitky ze strany spotřebitele, okresní soud správně dovodil, že neplatnost smlouvy o úvěru je třeba zohlednit i bez ní. Takový výklad je v souladu se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, jakož i s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1176/21 ze dne 8. 6. 2021. Odvolací soud neshledal důvod zpochybnit ani závěr okresního soudu, podle něhož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, v důsledku čehož je smlouva o úvěru neplatná. Tento závěr ostatně žalobkyně ve svém odvolání nikterak nesporuje. Částka poskytnutá žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru proto představuje majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Jelikož však jde o neplatnost smlouvy o (spotřebitelském) úvěru vyvolanou porušením povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, uplatní se při vypořádání poskytnutých plnění zvláštní úprava v § 87 odst. 1 z. s. ú., jež má přednost před obecnou úpravou bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru.

12. Odvolací soud uvádí, že posouzení výše bezdůvodného obohacení, jež je žalovaný povinen žalobkyni vydat, okresním soudem není správné. Okresní soud sice řádně zjistil, že žalovaný přijal od žalobkyně částku 50 000 Kč a na tento dluh uhradil částku 25 468,23 Kč, avšak dospěl k chybnému početnímu výsledku. Rozdíl mezi uvedenými částkami činí 24 531,77 Kč, nikoli 20 182,54 Kč. Žalobkyni proto měla být výrokem I přisouzena částka 24 531,77 Kč, a nikoli pouze částka 20 182,54 Kč.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek v části výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení částky 4 349,23 Kč, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni tuto částku.

14. Protože odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, musel dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. O těch bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný (při posuzování úspěchu účastníků ve věci je nutné vycházet nejen z žalované jistiny, ale i z veškerého příslušenství, jež bylo předmětem řízení, a to ke dni rozhodnutí okresního soudu [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]). Podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení před okresním soudem nevznikly.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšná žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 509 Kč. Tato částka zahrnuje soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč, odměnu za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby, a to za odvolání a účast u jednání dne [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“)], při tarifní hodnotě 4 349,23 Kč, a to ve výši 1 000 Kč za každý úkon právní služby (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 3. a. t.), paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a daň z přidané hodnoty rovnající se 21 % z částky 2 900 Kč, tj. ve výši 609 Kč.

16. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů spojených s poradou s advokátem, neboť s ohledem na povahu projednávané věci nešlo o náklad potřebný k účelnému uplatňování práva.

17. O místě a lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací