Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 36 C 351/2021-12 ze dne 1. prosince 2021 se ohledně lhůt k plnění uložených výroky I a II potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem pro uznání žalované soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 17,64 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL. M., advokáta, se sídlem [adresa].
2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v něm napadla pouze stanovenou lhůtu uloženou ke splnění povinností. Uvádí, že je poživatelkou starobního důchodu a splácí ještě další půjčku. Žádá proto„ o menší splátky nebo pozastavení splátek, než doplatí jednu půjčku, kterou už u této společnosti má (karta [příjmení] [jméno])“.
3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 212, § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.). Odvolání žalované neshledal důvodným.
4. V daném případě žalovaná uznala před soudem prvního stupně svůj závazek co do důvodu a výše, plynoucí z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Při ústním projednání věci navrhla, že bude splácet dluh po [částka] měsíčně tak, jak jí to umožňuje majetková situace. Naopak žalobkyně považovala za přijatelné řešení povolení splátek tak, aby došlo ke splnění dluhu nejdéle do dvou let; žalovaná by musela splácet [částka] měsíčně, případně by žalobkyně byla ochotna ke splátkám v prvních dvou měsících po [částka], dále pak ve výši [částka] měsíčně. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že povolení splátek po [částka] měsíčně by znamenalo splacení byť jen dlužné jistiny, kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení splatného ke dni [datum] za dobu delší než 23 let; pokud žalovaná není schopna provádět vyšší splátky, jež by vedly k zaplacení dluhu v přiměřené době, nemá význam o povolení splátek rozhodovat.
5. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
6. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované splnit dluh v obecné třídenní lhůtě odpovídá zjištěným okolnostem věci, platné právní úpravě i rozhodovací praxi soudů. Je třeba vycházet z toho, že zákon stanoví pro splnění povinnosti zásadně třídenní lhůtu, takže její prodloužení či povolení splátek je vždy výjimkou z této zásady. Soud musí být účastníkem věrohodně přesvědčen o tom, že důvody pro povolení mírnějšího režimu v poměrech konkrétní věci objektivně existují.
7. [příjmení] vyšších soudů se ustálila na tom, že povolení splátek nemůže být projevem neúměrného zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Ten má právo na uspokojení své pohledávky v přiměřené době, je tedy nutno zohledňovat i ekonomický dopad existence neplněného závazku na věřitele. V tomto směru lze tak poukázat na odpovídající náhled soudu prvního stupně na situaci předmětné věci, v níž by soud musel uložit žalované splátky dosahující [částka] měsíčně, aby byla splněna premisa splnění dluhu v „ rozumné“ době. Jak však tvrdí sama žalovaná a vyznačuje v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nejsou u ní splněny podmínky pro poskytnutí„ dobrodiní splátek“, neboť tyto není schopna dodržet (srovnej např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 516/99 ze dne 31. 10. 2000 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4494/2017 ze dne 11. 12. 2017).
8. Lze doplnit, že ani pravomocné rozhodnutí soudu o třídenní lhůtě k plnění nebrání tomu, aby účastníci řízení uzavřeli mimosoudní dohodu o jiném způsobu splácení dluhu. Uzavření a obsah případné dohody však leží plně na vůli účastníků.
9. Odvolací soud z předestřených důvodů napadené výrokové části rozsudku soudu prvního stupně o lhůtě k plnění coby věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř.
10. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení vycházel odvolací soud z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, jež byla s ohledem na výsledek v odvolacím řízení úspěšnou stranou, žádné náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.