Výrok
I. Řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] se zastavuje.
II. V části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se napadený rozsudek potvrzuje.
III. Ve výroku III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta B].
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující škodu vzniklou odcizením těžkých topných olejů (dále též jen „TTO“), které si předchůdce žalobkyně uložil u žalované na základě smlouvy o skladování. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že mezi jejím předchůdcem [jméno FO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o skladování č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno], jíž se žalovaná zavázala od předchůdce žalobkyně odebírat k uskladnění těžký topný olej, stáčet jej do zásobníků, skladovat a zpětně stáčet do železničních nebo automobilových přepravních cisteren. Ke dni [datum] měl předchůdce žalobkyně v zásobníku ZN1 uloženo 1 297 tun TTO a v zásobníku ZN4 měl uloženo 488 tun TTO. V rámci inventury provedené dne [datum] bylo zjištěno, že zásobníky jsou prázdné, resp. v zásobníku ZN1 se nacházela vrstva 11 cm a v zásobníku ZN4 vrstva 20 cm TTO, přitom se v zásobnících mělo nacházet celkem [hodnota] tun TTO. Dne [datum] žalovaná vypověděla smlouvu o skladování, k ukončení smlouvy došlo ke dni [datum]. Protože žalovaná předchůdci žalobkyně nevydala 1 302,54 tun TTO, domáhal se předchůdce žalobkyně zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení, při jejím vyčíslení vycházel z hodnoty TTO určené ke dni, kdy mělo dojít k vydání TTO, tedy z hodnoty [částka] + spotřební daň [částka] + DPH. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, zpochybnila zjištění učiněná při inventuře dne [datum], jakož i pravost a obsah inventurního zápisu. Rovněž sporovala, že by se v zásobníku ZN1 mělo ke dni [datum] nacházet 1 297 tun TTO a v zásobníku ZN4 488 tun TTO. Od [datum] (11:30 hodin) do [datum] byly vyvezeny pouze dva drážní vozy obsahující TTO o celkovém objemu 100,90 tun, autocisterny v tomto období při 15 průjezdech vyvezly 320,96 tun TTO. Množství uskladněného TTO ke dni [datum] nemohlo překročit 421,86 tun.
3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to do částky [částka] a úroku z prodlení od [datum] z této částky, která byla žalobkyni vyplacena ze soudní úschovy dne [datum], dále do částky [částka] s příslušenstvím představující původně požadovanou DPH. O zastavení řízení do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení.
4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že ke dni [datum] měl mít předchůdce žalobkyně u žalované uskladněno celkem [hodnota] tun TTO, v období leden a únor 2012 byly uskutečněny řádné vývozy 570,52 tun TTO, objem nelegálně odčerpaného TTO činil 1 171,404 tun, v zásobnících dále zůstal příměsí vody znehodnocený zbytek TTO o objemu 43,076 tun. Celkový objem odcizeného a znehodnoceného TTO proto činí 1 214,48 tun. Při určení výše způsobené škody vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku, který byl zpracován v rámci trestního řízení na žádost Vrchního soudu v Praze, a to z obvyklé ceny jedné tuny TTO ke dni [datum], kdy bylo zjištěno způsobení škody. K tomu dni činila obvyklá cena jedné tuny TTO bez DPH [částka]. Uzavřel proto soud prvního stupně, že celková výše škody způsobené předchůdci žalobkyně činí [částka]. Za takto způsobenou škodu na skladované věci nese žalovaná objektivní odpovědnost podle § 533 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále též jen „obch. zák.“). Ze soudní úschovy bylo žalobkyni na uvedenou částku vyplaceno [částka], proto uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Pokud jde o úrok z prodlení, zabýval se soud prvního stupně tím, zda složením částky [částka] do soudní úschovy u Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum] nastaly účinky splnění dluhu. V tomto směru poukázal soud prvního stupně na to, že žalovaná plnila do úschovy z důvodu, že není jisté, jaký je okruh věřitelů. V době složení do úschovy nebylo pozůstalostní řízení po předchůdci žalobkyně vedené u Obvodního soudu pro [adresa] skončeno, se všemi nepominutelnými dědici však byly již uzavřeny dohody o odbytném, žalobkyně byla jedinou (a to závětní) dědičkou. Skutečnost, že jedinou dědičkou je žalobkyně, sdělil soudní komisař zástupci žalované dne [datum]. Aby složení do soudní úschovy mohlo být považováno za náhradní plnění, musí být podle soudu prvního stupně dány ze strany dlužníka důvodné pochybnosti o osobě věřitele. Žalované nic nebránilo, aby před složením částky [částka] do soudní úschovy zjistila, že jedinou dědičkou je žalobkyně. Z toho důvodu nedošlo složením peněz do úschovy ke splnění dluhu v rozsahu složené částky, naopak k částečnému splnění došlo až v okamžiku, kdy žalobkyně tuto částku obdržela, tedy ke dni [datum]. Proto uložil soud prvního stupně dále žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V rozsahu množství a ceny TTO přesahující přiznaný nárok soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť cenu uváděnou žalobkyní [částka] bez DPH nepovažoval za obvyklou, navíc žalobkyně vycházela z jiného rozhodného data. Pokud jde o žalované množství odcizených tun TTO, soud prvního stupně uzavřel, že v evidenci předchůdce žalobkyně nejsou evidovány vývozy uskutečněné jejím právním předchůdcem pro [jméno FO] v celkovém objemu 102,28 tun TTO. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), vycházeje ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, a to v rozsahu 67,02 %.
5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolaní žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně proti výroku II a žalovaná proti části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].
6. Žalobkyně v odvolání namítá, že TTO o objemu 102,28 tun pro Otu [jméno FO] její předchůdce nevyvezl, proto soud prvního stupně nedůvodně tento objem odečetl od žalovaného objemu 1 302,52 tun. Dále namítá, že škodu je třeba vyčíslit k datu ukončení smlouvy o skladování, tedy k pozdějšímu datu, než ke kterému byla zjištěna. Soud prvního stupně v rámci úvah o ceně nehodnotí ani kvalitu TTO. V daném případě se jednalo o nízkosirný TTO s obsahem síry do 1 %. Navíc soud prvního stupně nepřistoupil ani k výslechu znalce, toliko přečetl znalecký posudek zpracovaný v rámci trestního řízení. Navrhuje proto žalobkyně změnu výroku II napadeného rozsudku tak, že žalované bude uloženo zaplatit i částku [částka] s příslušenstvím.
7. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně své odvolání zpět, a to podáním, které bylo odvolacímu soudu doručeno dne [datum].
8. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno je vzít zpět, v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.
9. Z důvodu zpětvzetí odvolání odvolací soud řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zastavil.
10. Žalovaná v odvolání namítá, že ke dni podání návrhu na přijetí částky [částka] do úschovy, jakož i ke dni jejího složení do úschovy soudu, byla v nejistotě, kdo je věřitelem předmětné pohledávky. Soud prvního stupně pominul, že až usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo potvrzeno nabytí dědictví žalobkyni. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dědické právo je jen titulem k nabytí pozůstalosti, neboť zůstavitelovým dědicem se stává a dědictví nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí pozůstalostního soudu, tedy ten, komu bylo potvrzeno nabytí dědictví, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle kterého v době od smrti zůstavitele až do rozhodnutí o dědictví pravomocným usnesením soudu tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem pozůstalostní řízení skončí, zejména kdo se stane zůstavitelovým dědicem. Dále žalovaná uvádí, že do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti může své právo uplatnit ve smyslu § 167 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, rovněž osoba, která dosud nebyla zahrnuta do okruhu v úvahu připadajících dědiců. Soud prvního stupně rozhodl o pokračování v přerušeném řízení až po pravomocném skončení řízení o pozůstalosti. K zániku závazku žalované tak došlo složením částky [částka] do úschovy soudu. Navíc před podáním návrhu na přijetí částky do soudní úschovy žalovaná vyzvala žalobkyni (i její zástupkyni v pozůstalostním řízení) dopisem ze dne [datum] k zahájení jednání o mimosoudním vyřešení sporu. Na výzvu však nebylo reagováno. Žalovaná neznala číslo bankovního účtu žalobkyně a s ohledem na limit hotovostních plateb by ani v případě, že by se rozhodla plnit, neměla žádnou možnost, jak uvedenou částku uhradit. Podle § 365 obch. zák. není dlužník v prodlení, pokud nemůže plnit v důsledku prodlení věřitele. Prodlení věřitele přitom nastává, pokud dlužníkovi neposkytne potřebnou součinnost. Dála namítá žalovaná, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, není z něj totiž zřejmé, za jaké množství TTO bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu škody, kdy došlo k jednotlivým zpronevěrám, jakého množství se jednotlivé dílčí útoky týkaly a jaká byla obvyklá cena TTO k okamžiku těchto dílčích útoků. O jistině [částka] přitom soud prvního stupně nerozhodoval, účinky věci rozhodnuté proto dopadají jen na přiznanou jistinu [částka] s příslušenstvím. Nepřezkoumatelnost rozsudku se tak vztahuje na základ sporovaného úroku z prodlení. Žalovaná proto navrhuje, aby byl výrok I rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu změněn tak, že žaloba bude v této části zamítnuta, případně navrhuje v uvedeném rozsahu zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11. Žalobkyně k odvolání žalované uvádí, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že nebyly důvody plnit do soudní úschovy. Po celou dobu pozůstalostního řízení nebylo jednáno s žádným jiným dědicem a v době, kdy žalovaná skládala částku [částka] do soudní úschovy, byly uzavřeny dohody s nepominutelnými dědici. Navíc je nerozhodné, že nepominutelní dědicové uplatnili nárok na povinný podíl. Zástupce žalované nahlížel dne [datum] do pozůstalostního spisu a také byl přípisem soudního komisaře ze dne [datum] informován, že řízení není skončeno, avšak jedinou dědičkou je žalobkyně. Žalované tedy bylo známo, že jedinou dědičkou byla žalobkyně. Pokud jde o namítané prodlení žalobkyně, znala žalovaná účet pro platby již z předžalobní upomínky, žalobkyně pokračovala v podnikání zůstavitele, měla tak stejné číslo účtu. Ohledně namítané nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně poukazuje žalobkyně na to, že o částce [částka] soud prvního stupně výrokem napadeného rozsudku nerozhodl, neboť uvedená částka byla žalobkyni zaplacena, z toho důvodu vzala také žalobkyně podanou žalobu částečně zpět. Bylo však rozhodnuto o příslušenství z částky [částka], žalovaná učinila předmětem odvolání toliko úrok z prodlení ve výši 7,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve zbývající části, vyjma nákladů řízení, je rozsudek pravomocný. Navrhuje proto potvrzení výroku I rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu.
12. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. v mezích podaného odvolání v souladu s § 212 o. s. ř. přezkoumal výrok I napadeného rozsudku v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum], a dále výrok III napadeného rozsudku, jakož i vydání rozsudku předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání. Provedl při něm podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum], dopisu soudního komisaře ze dne [datum], záznamu o nahlížení do spisu ze dne [datum], dopisu soudního komisaře ze dne [datum], usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dopisu zástupce žalované ze dne [datum], návrhu na přijetí částky ve výši [částka] do soudní úschovy, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.
13. Při jednání před soudním komisařem dne [datum] byla žalobkyně seznámena s tím, že zůstavitel zanechal závěť ze dne [datum], v níž povolal za jediného dědice žalobkyni, které zůstavil celou pozůstalost. Žalobkyně uznala závěť za pravou a platnou, po vyrozumění o dědickém právu prohlásila, že dědictví přijímá (prokázáno protokolem o jednání před soudním komisařem ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] sdělil soudní komisař ve věci projednání pozůstalosti po [jméno FO], zemřelém dne [datum], zástupci žalované, že řízení dosud nebylo skončeno, nachází se ve fázi zjišťování aktiv a pasiv dědictví, dále probíhá jednání o uzavření dohody o odbytném s nepominutelnými dědici. Jedinou dědičkou je pozůstalá manželka [Jméno žalobkyně] (prokázáno dopisem soudního komisaře ze dne [datum]). Dne [datum] byl zástupce žalované nahlížet do pozůstalostního spisu ve věci projednání pozůstalosti po [jméno FO] (prokázáno záznamem o nahlížení do spisu ze dne [datum]). V průběhu pozůstalostního řízení po [jméno FO] došlo k vypořádání nepominutelných dědiců schválením dohod o odbytném, které byly uzavřeny dne [datum] (s [jméno FO]), dne [datum] (se [jméno FO]) a dne [datum] (s [jméno FO]). Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vydaném v řízení o pozůstalosti po [jméno FO], zemřelém dne [datum], bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné dědičce ze závěti vyhradivší si soupis pozůstalosti, a to pozůstalé manželce [Jméno žalobkyně]. Z odůvodnění se podává, že zůstavitel zanechal tři děti – [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], alografní závětí povolal za jedinou dědičku veškerého svého majetku pozůstalou manželku – žalobkyni. Žalobkyně i děti zůstavitele uznaly závěť za pravou a platnou. V průběhu řízení došlo k vypořádání mezi závětní dědičkou a nepominutelnými dědici na základě dohod o odbytném, které soud schválil (prokázáno uvedeným usnesením). Dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně zástupcem žalované vyzvána k zahájení jednání o mimosoudním vyřešení sporu vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], s tím, aby sdělila, zda má o zahájení takového jednání zájem (prokázáno dopisem zástupce žalované ze dne [datum]). Dne [datum] byl Obvodnímu soudu pro [adresa] doručen návrh žalované na přijetí částky [částka] do soudní úschovy, který byl odůvodněn tím, že dne [datum] zůstavitel [jméno FO] podal o Okresního soudu v [adresa] vůči žalované žalobu o zaplacení [částka], dne [datum] zůstavitel zemřel a Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přerušil řízení do skončení řízení o dědictví. Žalovaná v postavení složitele se rozhodla plnit na jistinu uplatněného nároku částkou [částka], pozůstalostní řízení však dosud není skončeno. Žalovaná předpokládá, že jedinou dědičkou bude žalobkyně, ta se žalovanou nekomunikuje. Z pozůstalostního spisu je žalované zároveň známo, že syn zůstavitele [jméno FO] zpochybnil pravost závěti. Žalovaná je proto v nejistotě, kdo je jejím věřitelem, případně jaký je okruh věřitelů. [jméno FO] ml. lze považovat za možného přihlašovatele (prokázáno návrhem na přijetí částky ve výši [částka] do soudní úschovy ze dne [datum]). Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], soud přijal od žalované ve prospěch neznámého dědice do úschovy částku [částka] (prokázáno uvedeným usnesením).
14. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
16. Podle § 370 obch. zák. věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.
17. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále též jen „obč. zák“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
18. V daném případě žalovaná napadá výrok I rozsudku soudu prvního stupně toliko v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zbylá část výroku I rozsudku odvoláním napadena nebyla, je tak v právní moci. Pravomocně je mj. rozhodnuto o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].
19. Stěžejní námitka žalované ohledně toho, proč v době od [datum] do [datum] nebyla v prodlení s úhradou částky [částka], spočívá v tom, že uvedenou částku složila do soudní úschovy, čímž nastaly ohledně této částky účinky splnění.
20. Podle § 1953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. z.), nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele.
21. Podle § 1651 odst. 1 o. z. právo na povinný díl má i nepominutelný dědic, o němž bylo zůstaviteli známo, že je naživu, a přesto jej v závěti opominul.
22. Podle § 1654 odst. 1 věty první o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.
23. Podle § 1654 odst. 2 věty první o. z. ustanovení odstavce 1 nebrání, aby se nepominutelný dědic dohodl s dědici ze závěti nebo z dědické smlouvy jinak.
24. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se k plnění do soudní úschovy podává: 1/ Důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků (složitele, příjemce a přihlašovatele) soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy. 2/ Pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má z hlediska zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu. 3/ Zjistí-li se, že důvody pro složení plnění u soudu nebyly dány, např. proto, že věřitel přijetí plnění ve skutečnosti neodmítá (a není tak v prodlení) nebo je přítomen, nebo že dlužník (složitel) neměl důvod pochybovat o tom, kdo je věřitelem apod., pak dluh nebyl složením do soudní (soluční) úschovy splněn a povinnost dlužníka (složitele) poskytnout plnění přímo věřiteli (příjemci, přihlašovateli) nadále trvá. 4/ Otázku, zda byl dán důvod pro složení plnění u soudu, soud zkoumá (může zkoumat) nejen v době, kdy rozhoduje o přijetí do soudní (soluční) úschovy, nýbrž i v případném sporu o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy (§ 299 z. ř. s.) vedeném mezi tím, kdo žádal o vydání předmětu úschovy (příjemce nebo přihlašovatel), a tím, kdo vydání odporoval (§ 298 z. ř. s.), po právní moci usnesení o přijetí plnění do soudní (soluční) úschovy. 5/ Platí dále, že posuzuje-li soud v řízení o úschovách, co složitel uvedl v návrhu na přijetí o důvodu úschovy (a pak z tohoto tvrzení při rozhodování o přijetí do úschovy výše popsaným způsobem vychází), není rozhodující, jak složitel kvalifikoval důvod úschovy po právní stránce, ale vylíčení důvodu úschovy prostřednictvím rozhodujících skutečností. V řízení o zaplacení dluhu (který měl být splněn složením do soudní úschovy), soud musí zkoumat, zda důvody uvedené dlužníkem v návrhu na soudní úschovu byly splněny. Také v tomto řízení soud nemá posuzovat důvody plnění do úschovy podle toho, jak je navrhovatel (dlužník) právně kvalifikoval v návrhu na zahájení řízení o úschově, ale jak je skutkově vymezil (právní kvalifikace, tedy podřazení pod některý ze zákonem vymezených důvodů, je věcí soudu). Naopak je významné, jaké skutečnosti z pohledu hmotněprávní úpravy dlužník (žalovaný) skutkově vymezil v návrhu na zahájení řízení o úschově, protože tyto skutečnosti jsou těmi důvody, které v řízení o zaplacení soud musí zkoumat, aby posoudil, zda plněním do úschovy byl splněn dluh (protože tyto důvody byly dány) anebo zda splněn nebyl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
25. V daném případě žalovaná v návrhu na zahájení řízení o úschově vymezila důvody pro složení částky [částka] do úschovy soudu tak, že zůstavitel [jméno FO] podal žalobu v nyní projednávané věci, v průběhu řízení, a to sice dne [datum], zůstavitel zemřel, pozůstalostní řízení není dosud skončeno, žalovaná se rozhodla plnit na jistinu částku [částka]. Předpokládá, že jedinou dědičkou bude žalobkyně, ta se žalovanou nekomunikuje. Syn zůstavitele [jméno FO] zpochybnil pravost závěti. Žalovaná je tak v nejistotě, kdo je jejím věřitelem, případně jaký je okruh věřitelů, když i [jméno FO] ml. lze považovat za možného přihlašovatele.
26. Je proto nutné zkoumat, zda právě žalovanou uvedené důvody pro složení částky [částka] do úschovy byly splněny či nikoliv. Z provedeného dokazování před odvolacím soudem plyne, že zůstavitel zemřel se zanecháním závěti, jíž povolal za jedinou dědičku veškerého svého majetku žalobkyni. Žalobkyně přijala dědictví při jednání před soudním komisařem dne [datum]. Zůstavitel zanechal dále tři děti, které v pozůstalostním řízení měly postavení tzv. nepominutelných dědiců. V průběhu pozůstalostního řízení s nimi žalobkyně uzavřela dohody o odbytném, a to sice dne [datum] (s [jméno FO]), [datum] (se [jméno FO]) a dne [datum] (s [jméno FO]), které rovněž byly soudem v pozůstalostním řízení schváleny. Zástupce žalované do pozůstalostního spisu nahlížel (dne [datum]), také byl soudním komisařem v průběhu pozůstalostního řízení vyrozuměn o tom, že jedinou dědičkou je žalobkyně, a to již přípisem ze dne [datum]. Návrh za zahájení řízení o úschově podal zástupce žalované u Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum].
27. V době podání návrhu na zahájení řízení o soudní úschově tudíž bylo, resp. přinejmenším mělo být, žalované známo, že v pozůstalostním řízení vystupuje v postavení dědice toliko žalobkyně, jíž zůstavitel zanechal veškerý majetek. Je také patrné, že již před podáním návrhu na zahájení řízení o soudní úschově byly uzavřeny dohody o odbytném s veškerými nepominutelnými dědici. Žalovaná nepochybně měla možnost před podáním návrhu na složení peněz do soudní úschovy od soudního komisaře zjistit stav pozůstalostního řízení, když oproti stavu v době nahlížení do spisu dne [datum] došlo k uzavření dohody o odbytném s posledním nepominutelným dědicem, a to sice dne [datum]. V době zahájení úschovního řízení tak nebyla ani sporována platnost či pravost závěti zůstavitele. Žalovaná tak neměla objektivní důvod pochybovat o tom, kdo je jejím věřitelem či jaký je okruh věřitelů zůstavitele.
28. Věřitel je neznámý v situaci, kdy dlužník není ani s vynaložením přiměřeného rozumně očekávaného úsilí schopen zjistit, kdo je věřitelem, kterému má být plněno. Typicky toto nastává po úmrtí původního věřitele, kdy ještě není ani znám okruh jeho potenciálních dědiců [srov. [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024, marg. č. [hodnota] ].
29. Podle další komentářové literatury je věřitel neznámý v případě naprosté absence objektivně dostupné informace o tom, kdo je osobou věřitele. Dlužníkovi není a za použití rozumných prostředků nemůže být známo, kdo je věřitelem. Tak tomu typicky bude např. po smrti původního věřitele, pokud dědicové jsou v době, kdy dlužník má plnit, neznámí. Dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, v případě, kdy věřitelem může teoreticky být někdo z určitého sice jasně definovaného okruhu osob, nicméně na základě dlužníkovi dostupných informací není a nemůže být objektivně zřejmé, který z nich jím je, resp. bude. Typicky se jedná o situace, kdy existuje několik možných nabyvatelů přecházející nebo převáděné pohledávky, nicméně existuje mezi nimi spor nebo nejistota, kdo z nich pohledávku skutečně nabyl, zejména pokud probíhá příslušné řízení, které jedině může řešení přinést. Tak např. v případě smrti věřitele nebude jasné, který ze skupiny dědiců nabude předmětnou pohledávku [srov. HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, s. 980, marg. č. [hodnota] ].
30. O žádnou z výše popsaných situací ve však v daném případě nejednalo, tudíž důvody uvedené žalovanou v návrhu na přijetí částky [částka] do úschovy nebyly dány, z toho důvodu také nedošlo složením uvedené částky do úschovy soudu k zániku závazku žalované vůči žalobkyni v rozsahu složené částky.
31. Pokud jde dále o namítané nedostatečné poskytnutí součinnosti ze strany žalobkyně znamenající prodlení věřitele, ani tato námitka není relevantní. Předně žalovaná v návrhu na zahájení řízení o soudní úschově netvrdila, že by žalobkyně v postavení věřitele odmítla bezdůvodně plnění přijmout. Proto z hlediska účinků splnění složením částky do úschovy je tato námitka nedůvodná, neboť je nutno zkoumat, jak konkrétně žalovaná po skutkové stránce vymezila důvody pro složení částky do soudní úschovy.
32. Dále odvolací soud považuje za potřebné uvést, že z dopisu zástupce žalované ze dne [datum] neplyne v žádném případě vůle žalované uhradit žalobkyni částku [částka]. Tímto dopisem byla žalobkyně toliko vyzvána ke sdělení, zda má zájem zahájit jednání o mimosoudním vyřešení sporu. Takové sdělení nepochybně není způsobilé vyvolat prodlení na straně věřitele. A především, žalovaná zcela pomíjí, že to byla právě ona, kdo se nejprve ocitl v prodlení s úhradou částky [částka], ze které byl přiznán žalobkyni úrok z prodlení již od [datum]. Tedy od uvedeného data byla žalovaná v prodlení mj. s úhradou částky [částka] (coby součástí [částka], z níž bylo žalobkyni přiznáno pravomocně právo na úrok z prodlení od [datum]).
33. S ohledem na rozsah odvolání žalované a skutečnost, že pravomocně bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky [částka] (odpovídající výši způsobené škody) od [datum] do [datum], není možné v odvolacím řízení přezkoumávat správnost závěru soudu prvního stupně o částce, ze které bylo žalobkyni přiznáno právo na úrok z prodlení. Toliko je možné zabývat se skutečností, zda od [datum] do [datum] nastala určitá skutečnost, která by odůvodňovala závěr, že v tomto období žalovaná v prodlení s úhradou částky [částka] nebyla. Z toho důvodu je nedůvodná námitka žalované týkající se nepřezkoumatelnosti rozsudku vztahující se k jistině [částka], coby základu odvoláním napadeného úroku z prodlení. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tomto směru mohla žalovaná případně namítat v rámci odvolání proti části rozhodnutí přiznávající jistinu, případně v rámci odvolání, jímž by napadala od počátku okamžiku prodlení přiznaný úrok z prodlení z celkové částky [částka], jejíž součástí je částka [částka]. Protože však žalovaná omezila své odvolání výhradně na rozhodnutí o úroku z prodlení za období [datum] do [datum], je její námitka irelevantní.
34. Odvolací soud proto výrok I rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.
35. Dále odvolací soud přezkoumal správnost nákladového výroku III rozsudku soudu prvního stupně. Nesprávně odůvodnil soud prvního stupně přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Opomněl totiž, že řízení bylo částečně zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak není možné zabývat se toliko úspěchem ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř., nýbrž je nutné zohlednit rovněž otázku zavinění na částečném zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Je tedy třeba zabývat se otázkou, který z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. V projednávané věci zastavení řízení do částky [částka] zavinila žalovaná, neboť tato částka byla žalobkyni uhrazena až po podání žaloby, příčinou zastavení řízení do této částky tudíž bylo výlučně chování žalované. Naopak v případě zastavení řízení do částky [částka] s příslušenstvím zavinila zastavení řízení žalobkyně, neboť v tomto rozsahu vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalované, ale z důvodu, že již nepožaduje uhradit z odcizených TTO daň z přidané hodnoty. Po částečném zastavení řízení usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zůstala předmětem sporu částka [částka] s úrokem z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] s úrokem z prodlení a neúspěšná co do částky [částka] s úrokem z prodlení. Správně však již soud prvního stupně posoudil, že žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34,04 %, neboť žalobkyně byla úspěšná a žalovaná zavinila zastavení řízení v celkovém rozsahu 67,02 % uplatněného nároku. Nesprávně určil soud prvního stupně odměnu advokáta za částečné zpětvzetí žaloby. V případě částečného zpětvzetí žaloby je nutno vycházet z tarifní hodnoty určené rozsahem částečného zpětvzetí, neboť dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”), se za tarifní hodnotu považuje hodnota výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby, jehož se právní služba týká. Nelze uzavřít, že se právní služba, jejímž předmětem je pouze částečné zpětvzetí žaloby, v době započetí úkonu částečného zpětvzetí žaloby týká celého předmětu řízení, v němž je úkon částečného zpětvzetí žaloby učiněn, neboť úkon částečného zpětvzetí žaloby má v řízení důsledky výlučně ve vztahu k částce, o kterou je žaloba vzata zpět. Zbylého předmětu řízení se tento úkon nijak nedotýká a nemá na něj žádný vliv. Tímto úkonem žalobkyně disponuje pouze s uvedenou částí předmětu řízení. Odměnu advokáta za tento úkon je proto třeba určit z tarifní hodnoty [částka] odpovídající částečnému zpětvzetí, odměna za tento úkon proto činí [částka]. Odměnu za ostatní úkony právní služby, jakož i náhradu hotových výdajů, soud prvního stupně určil správně. V případě plného úspěchu ve věci by tak žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka], jde o náhradu za nevrácenou část soudního poplatku v částce [částka], odměnu advokáta ve výši 4 x [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum]), [částka] za účast při jednání, které se nekonalo z důvodu jeho odročení za účelem pokusu o smírné řešení, [částka] za částečné zpětvzetí žaloby a [částka] za účast u jednání dne [datum], neboť jeho předmětem již byla částka ponížená po částečném zastavení řízení. K těmto sedmi úkonům právní služby dále náleží sedm paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada ve výši 2 x [částka] v souvislosti s cestami k jednání ve dnech [datum] a [datum], k nim náležející náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 337 283,23 V podrobnostech vyčíslení náhrady hotových výdajů odkazuje odvolací soud na příslušnou část odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za řízení před soudem prvního stupně tak náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši [částka] (34,04 % z částky [částka]).
36. Ve světle výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka].
37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem řízení před odvolacím soudem bylo odvolání žalobkyně do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tento nárok včetně úroku z prodlení činil [částka]. Dále bylo předmětem odvolání žalované do úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], za uvedené období se jedná o částku [částka]. Žalobkyně zpětvzetím odvolání zavinila zastavení řízení ohledně částky [částka] (72,77 % z předmětu odvolání), žalovaná byla naopak v řízení neúspěšná ohledně částky [částka] (27,23 % z předmětu odvolání). Žalované proto náleží poměrná náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 45,5 %. Náklady odvolacího řízení na straně žalované jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], náhradou za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. za sepis odvolání z tarifní hodnoty [částka] (odpovídající rozsahu odvolání žalované) ve výši [částka], za účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum] z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka] a za účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum] z tarifní hodnoty [částka] (neboť předmětem již nebylo odvolání žalobkyně) ve výši [částka], dále cestovní náhradou v souvislosti s cestou realizovanou osobním automobilem k jednání dne [datum] ve výši [částka] za 222 ujetých km ([částka] za litr paliva při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhradou za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou osobním automobilem k jednání dne [datum] ve výši [částka] za 222 ujetých km ([částka] za litr paliva při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhradou za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Advokátovi žalované tak náleží za řízení před odvolacím soudem 45,5 % z nákladů řízení v celkové výši [částka], tedy částka [částka].
38. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalobkyni dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalované, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.