30 CO 28/2022

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit prostor výměníkové stanice EC 33 (ČEZ JN [číslo]) umístěné na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – technické vybavení v obci [obec], katastrální území [k.ú.], ve lhůtě do [datum] (výrok I), a dále prostor výměníkové stanice EC 31 (ČEZ JN [číslo]) umístěné na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez [adresa] e. – technické vybavení v obci [obec], katastrální území [k.ú.] do [datum]. Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Z odůvodnění rozsudku se podává, že mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém základu žaloby, spočívajícím v tom, že žalované po ukončení nájmu nesvědčí žádný právní důvod pro užívání nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku. Soud prvního stupně však shledal, pokud jde o lhůtu k plnění, opodstatněnou obranu žalované, coby provozovatele distribuční soustavy, jež k zajištění svých povinností vykonávaných ve veřejném zájmu podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, je povinna vykonávat licencovanou činnost tak, aby byla zajištěna spolehlivá a trvale bezpečná dodávka energie, a musí dodržovat stanovené parametry kvality dodávek, zároveň dbát na to, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví osob, majetku či zájmu na ochraně životního prostředí. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná se k vyklizení trafostanic umístěných na pozemcích žalobců nestaví liknavě, že již několik let podniká kroky k přemístění obou trafostanic, že je však nutné zřídit k tomu nové objekty a zprovoznit přípojky, a teprve poté lze původní trafostanice odpojit. Soud vzal úvahu rovněž to, že žalovaná v souvislosti s výše uvedeným musí úspěšně realizovat i další kroky, např. vyjednat odkup pozemku nebo„ věcná břemena“, případně nájem, zajistit projektovou dokumentaci, územní rozhodnutí, postupem souladným se zákonem o veřejných zakázkách.

2. Ačkoli soud prvního stupně žalobě na vyklizení v části týkající se věci samé vyhověl, určil k plnění uložené povinnosti delší než zákonem stanovenou lhůtu. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 150 o.s.ř., když specifické okolnosti souzené věci shledal v tom, že žalovaná se vyklizení objektů nijak nebránila, že již před podáním žaloby činila kroky k přemístění obou trafostanic, pouze požadovala delší (dvouletou) lhůtu k vyklizení. Uvedl navíc, že žalobci nemovitost [číslo] v té době zatíženou existujícím nájemním vztahem, koupili, čímž převzali práva a povinnosti pronajímatele od předchozího vlastníka; muselo jim být zřejmé, že výměníkové stanice pro přenos elektrické energie není možno odpojit rychle a bez náhrady.

3. Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci včas odvolání, jímž (posuzováno dle obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř.) brojili proti rozhodnutí soudu o delší než zákonem stanovené lhůtě k plnění povinnosti, jež byla uložena žalované, tj. vyklidit příslušné nemovitosti. Stejně jako v řízení prvostupňovém uváděli, že žalovaná měla dostatek času zajistit přesun trafostanic jinam a nepokračovat v rušení jejich vlastnických práv. Za nesprávné žalobci považují i nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy byli ve věci samé v řízení vedeném na základě žaloby o vyklizení úspěšní. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží povinnost prostory obou výměníkových stanic vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku, dále nahradit jim náklady řízení ve výši vyplývající z příslušných právních předpisů.

4. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání zdůraznila, že skutečnost, že distribuční soustava je provozována ve veřejném zájmu, vychází přímo ze zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, výslovně zakotvujícího rovněž to, že stavby sloužící pro činnosti mimo jiné k distribuci elektřiny a stavby s nimi související jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Žalovaná není objektivně schopna vyklidit trafostanice do tří dnů od právní moci rozhodnutí, což bylo důvodem, proč v řízení před soudem prvního stupně požadovala coby přiměřenou lhůtu dvou let od právní moci rozsudku, a to ve vztahu k oběma trafostanicím. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí.

5. Přezkumná činnost odvolacího soudu se v tomto případě týká výroků I a II výhradně v částech týkajících se lhůty k vyklizení nemovitostí a výroku III o nákladech řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 212, § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.). Dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

6. Ze spisového materiálu se podává, že předmětem řízení zahájeného dne [datum] byl požadavek žalobců coby spoluvlastníků příslušných pozemků dosáhnout vůči žalované vydání soudního rozhodnutí ukládajícího jí povinnost vyklidit prostor výměníkové stanice EC 33 (ČEZ JN [číslo]), umístěné na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – technické vybavení v obci [obec], a prostor výměníkové stanice EC 31 (ČEZ JN [číslo]) umístěné na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – technické vybavení v obci [obec], katastrální území [k.ú.]. Pozemek [číslo] nabyli žalobci na základě kupní smlouvy z [datum] od společnosti [právnická osoba], pozemek [číslo] nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od [jméno] [příjmení], jenž ho od společnosti [právnická osoba] dříve odkoupil. V době předcházející převodu pozemků existovala nájemní smlouva k nim uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Dle dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne [datum] však ustanovení o nájmu stavby výměníkové stanice EC 31 stojící na pozemku [číslo] nájmu výměníkové stanice č. EC 33 stojící na pozemku [číslo] zpětně s účinností k [datum] byla zrušena. Žalobci se teprve v roce 2021 dozvěděli o existenci dodatku, čímž zároveň zdůvodnili, proč v předchozí době, dne [datum], zaslali žalované výpověď z nájemní smlouvy [číslo] obdobně jako [jméno] [příjmení] dne [datum]. Přístup žalované k celé záležitosti byl cílen k tomu, aby nadále panoval dojem o trvajícím nájmu. Při osobních jednáních se zástupci žalované bylo žalobcům mnohokrát slibováno, že je žalovaná připravena k vyklizení příslušných prostor. Nedošlo k tomu však ani na základě předžalobní výzvy zástupce žalobců z [datum]. Soud prvního stupně rozhodoval za situace, kdy rozhodná skutková tvrzení, o něž byla žaloba opřena, mezi účastníky spornými nebyla. Žalovaná svůj postoj k požadavku na vyklizení, zejména pokud jde o potřebu delší než třídenní lhůty k vyklizení obou trafostanic, zdůvodňovala konkrétními specifickými okolnostmi případu, vyplývajícími z existence veřejného zájmu na provozování její činnosti, praktickými i zákonem vyžadovanými aspekty souvisejícími obecně s procesem přemístění trafostanic, dále svojí dosud vyvinutou aktivitou směřující k zabezpečení nových objektů, k přemístění potřebných.

7. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo v případě uložení povinnosti k peněžitému plnění stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

8. Odvolacímu soudu v tomto případě nepřísluší zabývat se v rámci přezkumu napadeného rozsudku věcí samou, tj. otázkou existence povinnosti žalované oba prostory, v nichž se trafostanice v současnosti nacházejí, vyklidit. Pokud však jde o pariční lhůtu ke splnění uložené povinnosti, musí být (a to platí obecně pro vydání jakéhokoli rozhodnutí soudu ukládajícího konkrétní povinnost) pečlivě zvažováno, zda rozhodnutí soudu v podobě navrhovateli požadované by bylo objektivně možno v určené lhůtě naplnit. Toto kritérium nelze opomíjet zvláště v případech, kdy možnosti povinného subjektu jsou významně limitovány jak samotnou povahou jeho činnosti vyvíjené ve veřejném zájmu, tak požadavky vyplývajícími z právních předpisů regulujících jak samotnou činnost takového subjektu, včetně zjevných souvislostí spojených s procesem zajištění materiálních podmínek pro reálné naplnění uložené povinnosti.

9. Spis obsahuje předžalobní výzvu ze dne [datum], jíž žalobci vyzvali žalovanou k okamžitému zahájení činností vedoucích k vyklizení z obou objektů do [datum], a zároveň oznámili své negativní stanovisko k možnosti uzavření nájemní smlouvy k nemovitostem; jehož důvody přičítají žalované. Součástí spisu je rovněž písemná reakce žalované na předžalobní výzvu ze dne [datum] (zde pravděpodobně chybně uveden rok), v níž žalobcům bylo poskytnuto vysvětlení situace, praktických dopadů právních souvislostí věci vyplývajících z postavení provozovatele distribuční soustavy, správněprávních procesů nezbytných pro přemístění energetických zařízení a vlivu omezení činností správních orgánů v důsledku pandemie Covid-19. Žalovaná svým dopisem zároveň osvětlila, že již podala žádost o zahájení stavebního řízení ke stavbě nové trafostanice, k realizaci stavby však nemůže přistoupit před řádným završením celého procesu. Žalovaná zároveň zmínila, že již projevila snahu narovnat majetkoprávní vztahy se žalobci, a to jak zaplacením částky 46 599 Kč za užívání nemovitosti do [datum], tak uzavřením nové nájmení smlouvy na dobu do odpojení a vyklizení trafostanic.

10. Odvolací soud považuje za opodstatněnou argumentaci žalované, míří na výklad otázky veřejného zájmu při zajišťování právě těch činností, k nimž je zřízena. Při vyklizení a přemístění trafostanice je provozovatel distribuční soustavy vázán stanovisky třetích osob, státních orgánů a dalšími okolnostmi. Nejprve je nutné zvážit náhradní technické řešení a vyhledat vhodnou nemovitost pro umístění nového distribučního zařízení, které to původní nahradí. Žalovaná navíc ani obvykle nevlastní pozemky, na kterých jsou energetická zařízení umístěna, snaží se tak projednat s vlastníky příslušných pozemků možnost budoucího umístění stavby a vznik věcného břemene. V případě nesouhlasu a nenalezení jiného možného technického řešení může dojít až k zahájení řízení o vyvlastnění, u kterého jsou zákonem stanovené lhůty. Žalovaná následně musí zajistit zpracování projektové dokumentace včetně geodetického zaměření a zahájit stavební řízení. Na základě vydaného rozhodnutí příslušným stavebním úřadem může za podmínek stanovených v rozhodnutí dojít k realizaci stavby a k výběru dodavatele, který stavbu provede (při dodržení podmínek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách). V poměrech dané věci navíc bylo zjištěno, že žalovaná v době před podáním žaloby vyvinula konkrétní kroky ve snaze vzniklou situaci řešit jak se žalobci, kteří při koupi pozemků si byli vědomi existence na nich umístěných transformačních stanic, provozovaných ve veřejném zájmu, tak při zajišťování nových objektů a materiálního zabezpečení nutného pro přemístění trafostanic a jejich další provoz. Odvolací soud při svých úvahách vyšel rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3454/2019 ze dne 22. ledna 2020, jež se rovněž v řízení vedeném vůči též žalované zabývalo otázkou délky pariční lhůty pro vyklizení dlouhodobě provozované trafostanice, z níž je prováděna distribuce pro řadu odběrných míst.

11. Tyto okolnosti neumožňují odvolacímu soudu vyhovět žalobcům v jejich požadavku na určení jiné, významně kratší, lhůty ke splnění uložené povinnosti. Při úvaze o správnosti stanovení delší lhůty k vyklizení prostoru výměníkových stanic totiž odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přihlédl zejména k charakteru a účelu vyklizovaného zařízení.

12. Pokud jde o napadený výrok o nákladech řízení, odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně na existenci důvodů pro postup podle § 150 o. s. ř., jenž je ustanovením výjimečným v koncepci procesní úpravy občanskoprávního řízení, založené na reflektování principu úspěchu ve věci, pokud jde o povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobci sice byli ve věci samé úspěšní, ze skutkových okolností věci je však zřejmé, že jádrem sporu nebyl nesoulad mezi stranami ohledně neexistence právního důvodu pro užívání nemovitostí, nýbrž to, v jakém časovém horizontu bude muset žalovaná nemovitosti vyklidit. Výše nákladů prvostupňového řízení vynaložených žalobci v této situaci na právní služby advokáta (za čtyři úkony po 1 500 Kč, čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhradu DPH v sazbě 21 % z obou položek, a na soudní poplatek 5 000 Kč) nepředstavuje v těchto souvislostech takovou částku, jež by se do poměrů žalobců – vlastníků nemovitostí - promítla tak negativně, aby závěr soudu prvního stupně o aplikaci § 150 o. s. ř. neobstál.

13. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech výroků I a II o lhůtách k plnění i v napadeném výroku III o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

14. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení vycházel odvolací soud z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci nebyli v tomto stupni řízení úspěšní. Úspěšné žalované však odvolací soud náhradu nákladů nezastoupeného účastníka v částce 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. nepřiznal, neboť do jisté míry – když se podílela na stavu, v němž užívá nemovitosti žalobců bez právního důvodu - zanedbala své povinnosti, čímž přispěla k situaci, již se žalobci rozhodli řešit cestou řízení před soudem. I pro odvolací řízení tak byly shledány důvody pro postup dle § 150 o. s. ř., tentokrát pro nepřiznání náhrady nákladů procesně úspěšné žalované.