Výrok
Usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 29 C 411/2021-31 ze dne 24. ledna 2022 se mění tak, že se nevydává.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně vyslovil, že je přerušeno řízení, vedené o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Učinil tak na základě zjištění, že pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci je vedeno insolvenční řízení ohledně žalovaného, zahájené dnem [datum], a že dne [datum] bylo povoleno oddlužení formou plnění splátek. S odkazem na § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen„ IZ“), považoval soud prvního stupně za zákonný důsledek dané situace přerušení řízení po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. [příjmení] usnesení proto přistoupil k poučení účastníků o přerušení řízení.
2. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání žalobkyně. Má za to, že řízení insolvenčního soudu nemůže mít vliv na nárok uplatněný žalobou, a to v prvé řadě proto, že se jedná o pohledávku vzniklou až poté, kdy bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a věřitelům již uplynula lhůta k podávání přihlášek. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že řízení se nepřerušuje.
3. Odvolací soud, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
4. Podle ust. § 140a odst. 1 IZ účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170); není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.
5. Předmětem daného řízení, zahájeného žalobou došlou soudu dne [datum], je tvrzený regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému, zakládající se na tvrzení, že žalobkyně splnila v měsících únor, březen, duben, květen, červen 2021 na splátkách hypotečního úvěru celkem částku [částka]. Tím plnila i namísto žalovaného jeho závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru, mající povahu solidárního závazku účastníků, vůči věřiteli [právnická osoba] Žalovaná částka představuje polovinu sumy takto žalobkyní uhrazené.
6. Pro posouzení důvodnosti odvolání byly rozhodné následující skutečnosti: [anonymizováno] řízení ohledně žalovaného bylo zahájeno dne [datum]. Úpadek na straně žalovaného byl v uvedeném řízení zjištěn a oddlužení žalovaného bylo povoleno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], jež nabylo právní moci dne [datum].
7. Regresní nárok žalobkyně, jenž je předmětem řízení zahájeného dne [datum], je tzv. novým nárokem, vzniklým až po rozhodnutí o úpadku žalovaného, který nebylo možno v rámci insolvenčního řízení uplatnit. Žalobkyně je proto oprávněna domáhat se tohoto nároku podáním žaloby u soudu v řízení občanskoprávním. Za tohoto stavu věci nejsou dány zákonné důvody, pro něž by dané řízení mělo být přerušeno, a soud prvního stupně neměl vůbec přistoupit k vydání napadeného usnesení (jehož podstatou bylo vyrozumění účastníků řízení a jejich procesní poučení ve smyslu § 140a odst. 4 IZ).
8. Vzhledem k uvedenému odvolací soud změnil napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam tak, že se usnesení nevydává.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodováno nebylo, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 151 odst. 1 a § 211 o. s. ř.).