Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky [Jméno advokátky B].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je neplatnou darovací smlouva uzavřená dne [datum] mezi žalovaným jako dárcem a [jméno FO] jako obdarovaným o darování pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] se stavbou garáže v katastrálním území [adresa] (výrok I). Tento meritorní výrok opřel okresní soud o závěr, že na požadovaném určení nemá žalobkyně ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem. Nákladovým výrokem pak okresní soud přiznává žalovanému, jako účastníku v řízení zcela úspěšnému (dle § 142 odst. 1 o. s. ř.), právo na náhradu nákladů ve výši [částka] (výrok II). Podává se v odůvodnění tohoto výroku mimo jiné, že náklady žalovaného tvoří i odměna jeho zástupce z řad advokátů, která by měla být dle okresního soudu pro účely náhrady stanovena ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty odpovídající částce [částka], neboť právě touto částkou odhadovala žalobkyně hodnotu darované nemovitosti ve výzvě žalovanému z [datum] v rámci jednání o vypořádání dané nemovitosti co součásti společného jmění účastníků. Okresní soud v úvaze o moderaci práva žalovaného na náhradu nákladů dle § 150 o. s. ř. vysvětluje, že sice žalovaný svým nezákonným jednáním (darováním majetku náležejícího do společného jmění bez souhlasu manžela) vyvolal spor o platnost smlouvy, šlo však pouze o spor o otázce předběžné, která v daném případě nemohla být (pro nedostatek naléhavého právního zájmu) řešena meritorně. Žalobkyně proto musí nést plnou odpovědnost za nesprávně zvolený způsob ochrany svých práv, zejména v situaci, kdy byla od počátku v řízení zastoupena advokátem.
2. Proti nákladovému výroku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání namítá, že by mělo být při rozhodování o nákladech přihlédnuto rovněž k pasivitě žalovaného, který žalobkyni před podáním žaloby slíbil, že „věc napraví“ (bude reparovat následky neoprávněného darování), žádné kroky však v tomto směru neučinil. Žalovaný pak svým přístupem zdržuje všechna soudní řízení, která mezi účastníky probíhají a brání se i dohodě o vypořádání společného jmění. Chybně je dle žalobkyně vypočtena výše náhrady, neboť odměna zástupce měla by být v případě úkonů právní služby učiněných do [datum] stanovena z tarifní hodnoty ve výši [částka], u úkonů po tomto datu z tarifní hodnoty [částka]. Žádala proto žalobkyně, aby napadený výrok byl změně tak, že buď nebude žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu řízení, nebo bude žalovanému přiznáno náhradou nanejvýš [částka].
3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že tento výrok je třeba změnit, nikoli však z důvodů namítaných odvolatelkou.
4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
5. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
6. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).
7. V daném případě lze ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně jako v řízení neúspěšný účastník má povinnost k úplné náhradě těch nákladů, které v řízení žalovaný účelně vynaložil. Správně rovněž okresní soud dovozuje, že okolnosti případu, jak se podávají ze spisu, nepředstavují „důvody hodné zvláštního zřetele“, pro které by měla být tato povinnost žalobkyně, byť i jen částečně, omezena dle § 150 o. s. ř. Na tomto závěru nic nemění tvrzení o pasivitě žalovaného, zvláště ne v situaci, kdy žalobkyně na (z pohledu § 80 o. s. ř.) „zbytečné“ žalobě trvala i poté, co byla jak ze strany žalovaného (ve vyjádření k žalobě z [datum]) tak ze strany soudu před zahájením projednávání věci samé (při ústním jednání [datum]) na nedostatek naléhavého právního zájmu jako procesního předpokladu úspěchu předmětné určovací žaloby upozorněna.
8. Částečně opodstatněnými jsou však námitky žalobkyně směřující proti úvaze okresního soudu o výši náhrady odměny zástupce žalovaného, resp. o tarifní hodnotě, podle které má být sazba odměny ve smyslu § 7 advokátního tarifu určena.
9. Okresnímu soud lze přisvědčit potud, že při úvaze o tarifní hodnotě sporu o určení neplatnosti smlouvy, jejímž předmětem je darování věci, je třeba primárně vycházet z hodnoty takové věci. Takový postup uplatní se v případě, že hodnota věci byla v řízení zjištěna nebo by ji bylo možno (pro účely rozhodování o nákladech) zjistit bez nepoměrných obtíží (§ 9 odst. 1 AT a cotrario, k tomu např. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). V opačném případě by za tarifní hodnotu sporu o určení neplatnosti smlouvy o darování nemovité věci, měla být považována částka [částka] [dle § 9 odst. 4 písm. b) AT, ve znění účinném do [datum] ], resp. u právních úkonů učiněných počínaje dnem , datum[částka] částka, [dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, ve znění účinném od [datum] ].
10. Neobstojí však v posuzované věci závěr okresního soudu, že lze pro účely stanovení tarifní hodnoty vycházet z částky 400 tis. Kč, neboť touto částkou odhadovala cenu nemovitosti v rámci předprocesního jednání o vypořádání společného jmění sama žalobkyně. Tarifní hodnota věci ve smyslu § 8 AT je objektivní kategorií a v zásadě nemůže být vázána na subjektivní odhad některého z účastníků, a to ani v případě, že by mu takový odhad byl ve výsledku k tíži. Nad to žalobkyně již ve vlastní žalobě o vypořádání společného jmění (projednávané u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. [spisová značka]) cenu pozemku s garáží neuvádí a při jednání před soudem ([datum]) navrhuje k této otázce provedení znaleckého posudku. Za takového stavu jeví se závěr okresního soudu o tarifní hodnotě ve výši [částka] jako nepodložený.
11. Při nedostatku dokladu o hodnotě pozemku převáděného napadenou darovací smlouvou, nabízí se závěr o tarifní hodnotě úkonů právní služby zástupce žalovaného (učiněných v rámci zastupování žalovaného v daném soudním řízení pouze po datu [datum]) dané částkou [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Jestliže však bylo v řízení objasněno, že hodnota předětného pozemku činí minimálně [částka], neboť za tuto cenu byl (dle doložené kupní smlouvy z [datum]) koupen a mezi účastníky je shoda, že k poklesu hodnoty nedošlo, pak je namístě, aby právě tato (vyšší) částka byla považována za tarifní hodnotu.
12. Žalovaný má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech v řízení před soudem prvního stupně vynaložených nákladů, přičemž tyto náklady sestávají z odměny zástupkyně spojené se třemi úkony právní služby (převzetím zastoupení, podáním vyjádření k žalobě a účastí u jednání soudu) ve výši celkem [částka] (při tarifní hodnotě [částka], po [částka] za každý z úkonů dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 AT), hotových výdajů zástupkyně v paušalizované výši celkem [částka] (dle § 13 odst. 4 AT) a náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je zástupkyně povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši [částka] (21 % z [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka].
13. S ohledem na uvedené byl rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení dle § 220 o. s. ř. změněn tak, že žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně ve výši [částka]. Bylo pak žalobkyni uloženo nahradit tyto náklady v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
14. S přihlédnutím k petitu odvolání je třeba na žalobkyni nahlížet jako v odvolacím řízení převážně neúspěšnou. Žalovaný, který by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. mohl mít nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, však žádné náklady v této fázi řízení nevynaložil. Proto bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů řízení odvolacího nemá žádný z účastníků.