Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla žaloba zamítnuta v částce [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], podle které poskytla žalovanému částku [částka], dodatkem ke smlouvě došlo k navýšení limitu na částku [částka], a protože žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 16,9 % ročně a poplatky v měsíčních splátkách po [částka] vždy k 17. dni v měsíci nedostál pro prodlení s více něž 2 splátkami, nárokuje z důvodu „zesplatnění“ celého úvěru ke dni [datum] úhradu celé jistiny 29 057, [částka], poplatků v celkové výši [částka] i příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Při jednání, konaného bez přítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně, v rámci kterého byly provedeny veškeré důkazy označené žalobkyní, shledal okresní soud revolvingovou smlouvu uzavřenou účastníky s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou, neboť před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud však nepřiznal žalobkyni ani právo na vrácení peněžních prostředků poskytnutých žalovanému, protože žalobkyně konkrétně netvrdila celkovou výši poskytnutých peněžních prostředků, v jaké výši úvěr žalovaný splatil, a se kterými splátkami se dostal žalovaný do prodlení. Podle soudu prvního stupně nelze mít za to, že by tato skutková tvrzení byla žalobkyní zprostředkovaně uvedena odkazem na listiny připojené k žalobnímu návrhu, neboť žalobkyně v textu žaloby výslovně na žádnou na listinu neodkazuje. Soud prvního stupně zdůraznil, že byl připraven při jednání žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů o výši poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, vzhledem k absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl. Okresní soud proto uzavírá, že za situace, kdy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní o výši dlužné jistiny, nezbývá než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a namítá, že okresní soud měl, vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti spotřebitelské smlouvy, žalobkyni přiznat nárok odpovídající rozdílu mezi částkami, které žalovaný čerpal a splatil. Dle žalobkyně se z výpisů z úvěrového účtu předloženého žalobkyní jednoznačně podává výše žalovaným vyčerpaných finančních prostředků [částka] i veškeré úhrady žalovaného v celkové částce [částka] s tím, že možnost odkázat na výpis z účtu je v souladu s judikaturou, jak dovodil Nejvyšší soud například v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Žalobkyně dále odvolání doplnila, z důvodu větší přehlednosti, o tabulku obsahující veškeré částky poskytnuté žalovanému za období od [datum] do [datum] a tabulku obsahující jednotlivé úhrady žalovaným za období ode dne [datum] do [datum], a na tyto tabulky v odvolání výslovně odkázala. Žalobkyně také poukázala na to, že výpis z účtu je běžně soudní praxí uznáván jako důkaz k prokázání čerpání finančních prostředků. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že jí náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] představující rozdíl čerpaných finančních prostředků ponížených o úhrady učiněné žalovaným ([částka] – [částka]), a proto navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím.
3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle 214 odst. 3 zákona č. 99/193 Sb., občanský zákoník („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.
4. Pokud jde o skutkové okolnosti byly, tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že žalobkyní vyhotovená „smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] obsahovala závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka], dne [datum] navýšený na částku [částka], s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru do výše tohoto limitu a závazek žalovaného splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně v měsíčních splátkách po [částka] z účtu č. [účet]. Okresní soud po právní stránce správně dovodil, že se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a že žalobkyni stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru („z. s. ú“). Splnění této povinnosti však žalobkyně neprokázala, a proto lze shledat správný také závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem [datum] dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C 67918).
5. Protože v případě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, okresní soud nepochybil, pokud se zaměřil na vypořádání nároku žalobkyně z neplatné smlouvy. Základním předpokladem pro uložení povinnosti žalovanému vrátit žalobkyni jistinu však je, aby žalobkyně tvrdila, kdy a jaké částky žalovanému poskytla a kdy a jaké částky žalovaný vrátil.
6. V daném případě se z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podává, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím s tím, že z této částky představuje jistina [částka]. Návrh dále ohledně žalobkyní vyplacených částek obsahuje pouze tvrzení o poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] a informaci o navýšení úvěrového rámce na částku [částka] bez bližší specifikace, zda a v jaké výši možnost čerpat finanční prostředky do tohoto limitu žalovaný využil. Co se týká vrácených částech, žalobkyně se omezila jen na tvrzení, že ke dni [datum] byl žalovaný v prodlení s více než 2měsíčními splátkami po [částka]. Za situace, kdy žalobkyně tvrdí poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka], nárokuje však jistinu tuto částku převyšující a k dalším poskytnutým, případně vráceným částkám, neuvádí ničeho, je zřejmé, že tvrzení žalobkyně o výši nevrácené jistiny nejsou úplná. Lze tak přisvědčit okresnímu soudu, že pro uložení povinnosti žalovanému dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. bylo vylíčení rozhodných skutečností žalobkyní nedostatečné, a jelikož se řádně předvolaná žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k jednání, u kterého mohli být poučeni dle § 118a o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení o výši poskytnutých a vrácených finančních prostředků a označit důkazy k prokázání doplněných skutkových tvrzení, prosadí se závěr okresního soudu, že žalobkyně „neunesla břemeno tvrzení“.
7. Pokud žalobkyně s odkazem na ustálenou judikaturu namítala, že vylíčení rozhodujících skutečností nemusí obsahovat samotná žaloba, ale postačuje odkaz na výpis z úvěrového účtu k ní přiložený, přehlíží, že sice vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobkyně (co by důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (viz například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), avšak v posuzovaném případě na žádnou listinu v textu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně neodkázala (na rozdíl i od žalobkyní v odvolání zmiňovaného případu, ve kterém žalobce na platební historii odkázal).
8. Pro rozhodnutí odvolacího soudu pak jsou bez významu žalobkyní v odvolání učiněná doplnění skutkových tvrzení o čerpaných a vrácených částkách, neboť k nim odvolací soud vzhledem k zákazu uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení (§ 205a o. s. ř.) nemohl přihlédnout.
9. Zamítl-li tedy okresní soud žalobu, je jeho rozhodnutí v meritorním výroku věcně správné.
10. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku II opírající se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kterým nebyl přiznán žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému náklady před okresním soudem nevznikly.
11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému, který by tak měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, tyto taktéž nevznikly.