35 Co 284/2023

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ¾ z celku na pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (objekt bydlení), pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž), pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž), pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], a pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [jméno FO] u [jméno FO] (výrok [právnická osoba] odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, podle kterého jí byly předmětné pozemky odkázány vlastnoruční závětí sepsanou dne [datum] zůstavitelkou [jméno FO], zemřelou [datum]. Žalobkyně tvrdila, že sice věděla o existenci závěti, nevěděla však, kde se nachází, a proto jí nemohla předložit v průběhu řízení o pozůstalosti. V pozůstalostním řízení pak bylo usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [spisová značka] ze dne [datum] potvrzeno, že pozůstalost včetně označených nemovitostí nabývají do spoluvlastnictví rovným dílem (každý v rozsahu 1/3) žalovaní vnuci zůstavitelky. S poukazem na § 1643 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého by se z pozůstalosti mělo dostat dětem zůstavitele jako nepominutelným dědicům alespoň ¼ zákonného dědického podílu, dovozuje žalobkyně, že každému z žalovaných mělo by se dostat podílů na nemovitostech o velikosti 1/12 a žalobkyně nabyla by dle závěti spoluvlastnický podíl o velikosti ¾. Žalovanými byla v řízení zpochybněna pravost žalobkyní předložené závěti, a proto se okresní soud (vázán názorem dovolacího soudu obsaženým v rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum]) zabýval primárně právě touto otázkou. Protože posudek soudem ustanovené znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a posudek [tituly před jménem] [jméno FO] předložený žalobkyní přinesly zcela odlišné závěry (první posudek pravost závěti vyvracel, druhý potvrzoval), ustanovil okresní soud k podání revizního znaleckého posudku Kriminalistický ústav Policie České republiky. Tento znalecký ústav popsal vady obou posudků, spočívající především v tom, že byla nesprávně vyhodnocena použitelnost tzv. srovnávacího materiálu (jiných textů psaných zůstavitelkou) a uzavřel, že na základě dosud předloženého srovnávacího materiálu nelze rozhodnout, zda zůstavitelka [jméno FO] byla pisatelkou závěti ani, zda je závěť opatřena pravým podpisem zůstavitelky. Okresní soud pak v odůvodnění naznačil, že pochybnosti o pravosti závěti vyvolávala i skutečnost, že žalobkyně „o existenci závěti začala hovořit až poté, co byla žalovanými vyzvána k vystěhování z předmětných nemovitostí“. Žalobkyně, kterou tížilo důkazní břemeno, proto byla vyzvána k předložení dalšího srovnávacího materiálu. Protože žalobkyně takový materiál nepředložila a neoznačila ani jiný důkaz pravosti závěti, uzavřel okresní soud, že žalobkyně neprokázala, že předloženou závěť zůstavitelka vlastnoručně sepsala a následně podepsala. Žalobu proto zamítá a neúspěšné žalobkyni ukládá, aby každému z žalovaných nahradila na nákladech řízení [částka] a všem žalovaným oprávněným společně a nerozdílně [částka] (výrok II). Žalobkyni je rovněž uloženo nahradit náklady placené v řízení státem, a to ve výši [částka] (výrok III).

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání okresnímu soudu vytýká část odůvodnění, v němž poukázal na to, že „o existenci závěti začala hovořit až poté, co byla žalovanými vyzvána k vystěhování“. Podle žalobkyně ji nelze klást k tíži, že zcela standardně předložila závěť až při jednání soudu. Nedostatečně podloženým a odůvodněným je podle žalobkyně závěr okresního soudu, že v řízení neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně má za to, že okresní soud neobjasnil „jakým způsobem žalobkyně neusnesla důkazní břemeno“ a „nezabýval se závěry revizního znaleckého posudku“. Proto žalobkyně navrhovala, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

3. Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku. Podle žalovaných provedl okresní soud veškeré nezbytné důkazy a rozhodl v souladu se zjištěným skutkovým stavem zahrnujícím i závěry znaleckého posudku vypracovaného Kriminalistickým ústavem Policie České republiky. Naznačují žalovaní, že žalobkyně podává odvolání bez věcných důvodů, pouze proto, aby oddálila výsledek dosud přerušeného řízení o vyklizení předmětných nemovitostí. Žalovaní se ztotožňují se závěrem okresního soudu o tom, že zpochybňuje pravost závěti chování žalobkyně, která se přes výzvu soudního komisaře k projednání dědictví a prezentaci závěti nedostavila, před podáním žaloby odmítala originál závěti předložit znalci či k nahlédnutí žalovaným a závěť předložila až v tomto řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem. Žalovaní dále upozorňují na to, že žalovaná se přes své výhrady k rozsahu dokazování ani nedostavila k ústnímu jednání před soudem dne [datum], při kterém bylo dokazování ukončeno. Za „zmatečnou“ považují žalovaní námitku žalobkyně, že se okresní soud nezabýval závěry revizního znaleckého posudku, neboť v odst. 10 odůvodnění, je posudek podrobně okresním soudem vyhodnocen včetně znaleckým ústavem přijatého závěru o tom, že o pravosti závěti nelze jednoznačně rozhodnout. Správný a souladný např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je podle žalovaných závěr, že žalobkyně pravost závěti neprokázala, tudíž nelze uzavřít, že se jako závětní dědic stala vlastníkem předmětných nemovitostí.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritorním výrokům, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně. [jméno FO] shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že žalobkyně byla přítelkyní [jméno FO], dne [datum] zemřelého otce žalovaných a syna zůstavitelky [jméno FO], zemřelé [datum]. Žalobkyně bydlela se zůstavitelkou v rodinném domě č. p. [č.p.] ve [jméno FO] a zůstavitelce byla před smrtí nápomocna. Jako osoba žijící se zůstavitelkou, byla žalobkyně v řízení o pozůstalosti po [jméno FO] vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. [spisová značka], pověřenou notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] marně volána k předběžnému šetření o pozůstalosti. Předběžné šetření pak provedeno bylo s žalovaným [Jméno zainteresované osoby 1/0]. S ohledem na skutečnost, že v řízení o pozůstalosti nebyla předložena listina, kterou by zůstavitelka pořídila pro případ smrti ve prospěch jiné osoby, jednal soud v pozůstalostním řízení jako s dědici pouze s žalovanými, jedinými vnuky zůstavitelky. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] pak schválil dohodu žalovaných, podle které žalovaní dědictvím po zůstavitelce nabývají do spoluvlastnictví rovným dílem (každý v rozsahu 1/3) mimo jiné pozemek st. parc. č. [hodnota] se stavbou č. p. [č.p.], pozemek st. parc. č. [hodnota] s garáží, pozemek st. parc. č. [hodnota] s garáží, pozemek parc. č. [parcela] a pozemek parc. č. [parcela] v katastrálním území [jméno FO] u [jméno FO] (dále též „nemovitosti“). Usnesení nabylo právní moci [datum].

6. Dále bylo v řízení objasněno, že dopisem ze dne [datum], doručeným žalobkyni [datum], žalovaní - s poukazem na své vlastnické právo a bezdůvodné užívání nemovitostí žalobkyní - vyzývají žalobkyni k vyklizení nemovitostí. Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce v dopise z [datum] sděluje žalovaným, že nalezla ručně psanou závěť ze dne [datum], podle které jí zůstavitelka předmětné nemovitosti odkázala. Žalobkyně dovozuje, že jí z této závěti svědčí dědické právo a vyzývá žalované, aby jí buď „převedli“ spoluvlastnický podíl na nemovitostech o velikosti ¾ nebo, aby jí poskytli peněžitou náhradu ve výši [částka]. K výzvě přikládá žalobkyni fotokopii závěti. Podle ručně psaného textu odkazuje zůstavitelka žalobkyni „svůj dům ve [jméno FO] č. [hodnota] “, k němuž „patří pozemek a obě garáže“. Listina má být zůstavitelkou sepsána a podepsána „[jméno FO] [datum] “. Žalovaní v reakci na tuto výzvu v dopise z [datum] poukazují na to, že žalobkyně jim sice během dědického řízení sdělila „že babička něco napsala, ale asi to nebude mít žádnou váhu“, avšak přes opakované výzvy žádnou listinu v dědickém řízení nepředložila. Že disponuje závětí, sdělila žalovaným poprvé až [datum]. V okolnostech objevení závěti a skutečnosti, že žalobkyně předkládá pouze fotokopii listiny, spatřují žalovaní důvod, pro který odmítají bez případného znaleckého zkoumání uznat závěť za pravou. V tomto postoji pak setrvávají žalovaní i po podání žaloby.

7. Při neshodě účastníků o pravosti žalobkyní předkládané závěti, je tato otázka nejprve posuzována za pomoci soudem ustanovené znalkyně z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO]. Ta v písemném posudku č. 39/1491/19 ze dne [datum], jakož i ve své výpovědi před soudem dne [datum], dochází k závěru, že listinu, která má obsahovat závěť zůstavitelky, nenapsala tatáž osoba jako jí zkoumaný materiál psaný zůstavitelkou a dále k závěru, že je více pravděpodobné, že závěť neobsahuje pravý podpis zůstavitelky. Naproti tomu žalobkyní v řízení předložený posudek vypracovaný znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], CSc, dne [datum] přijímá na základě téhož srovnávacího materiálu závěr, že zůstavitelka byla pisatelkou závěti a podpis na závěti je jejím pravým podpisem.

8. K podání tzv. revizního posudku okresním soudem ustanovený Kriminalistický ústav Policie České republiky pak ve svém posudku č. KU-5026-6/ČJ-2022-2306DF ze dne [datum] dochází k závěru, že znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] obsahují vady spočívající v nesprávném vyhodnocení znaků v rámci analýzy a komparace sporných materiálů se srovnávacími materiály a nesprávné vyvození závěru. U znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] spatřoval pochybení rovněž v nesprávném vyhodnocení využitelnosti srovnávacích materiálů. Znalecký ústav zároveň uzavřel, že „především z důvodu nepřiměřené časové vazby“ srovnávacího materiálu (čtyř starších pohlednic, z nich dvě jsou datovány roky 1960 a 1988) „nelze rozhodnout“, zda zůstavitelka byla pisatelkou sporné závěti a zda je závěť opatřena pravým podpisem zůstavitelky. Zjištěné znaky písma totiž poskytují stejnou oporou jak hypotéze, že jde o napodobeninu psaného projevu (podpisu) zůstavitelky, tak hypotéze, že jde o „vlastnoruční, případně nevědomě komolený“ psaný projev (podpis) zůstavitelky.

9. Shora uvedené závěry znaleckého zkoumání s přihlédnutím k nedostatku jiných skutečností a důkazů, které by svědčily či mohly svědčit tvrzení žalobkyně o pravosti předkládané listiny obsahující text závěti zůstavitelky [jméno FO], okresní soud zcela správně vyhodnotil tak, že v řízení nebylo prokázáno, že jde o listinu sepsanou vlastní rukou zůstavitelky a opatřenou jejím podpisem.

10. Protože je ve smyslu věty první § 565 o. z. na žalobkyni, která předkládá soudu listinu mající povahu listiny soukromé, v jejímž obsahu spatřuje podklad žalobou uplatněných práv, aby prokázala její pravost a za tím účelem předložila či označila důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a protože žalobkyni v tomto směru byl v řízení před soudem prvního stupně dán dostatečný prostor - minimálně při posledním jednání okresního soudu dne [datum], kdy byl prováděn důkaz posudkem znaleckého ústavu a žalobkyně (byla-li by přítomna) mohla po případném poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. reagovat na procesní situaci označením dalších důkazů - prosadí se závěr, že žalobkyně „neunesla důkazní břemeno“. Tento závěr obstojí i bez (nepřiléhavé) úvahy okresního soudu o tom, že věrohodnost „závěti“ snižuje skutečnost, že byla žalobkyní předložena až po skončení pozůstalostního řízení s tvrzením jejího dodatečného objevení.

11. Přitom, nebyla-li v řízení prokázána pravost předložené „závěti z [datum] “ jako důvodu dědění předmětných nemovitostí žalobkyní, a jiný důvod nabytí nemovitostí z objasněných skutečností ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, není možné uzavřít a rozsudkem ve vztahu k žalovaným deklarovat, že žalobkyně je vlastníkem či spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Již proto nemůže být předmětná žaloba, mající povahu žaloby na ochranu (oprávněného) dědice (petitio hereditatis) ve smyslu § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, úspěšná.

12. Nad to odvolací soud s poukazem na 1654 odst. 1 o. z. vysvětlil již v usnesení č. j. [spisová značka] ze dne [datum], a jeho právní závěry v tomto směru nebyly dovolací soudem revidovány, neobstojí předmětná žaloba již proto, že podle v ní obsažených tvrzení bylo by možné (za předpokladu, že by byl soudem přijat závěr o pravosti, platnosti a zamýšlených účincích závěti) dovozovat nabytí a existenci výlučného vlastnictví předmětných nemovitostí žalobkyní. Nikoli však existenci v petitu žaloby vymezeného podílového spoluvlastnictví s žalovanými, ve kterém by žalobkyně měla podíl o velikosti ¾. Domáhá se tak žalobkyně předmětnou žalobou určení, že je zde právo s jiným zákonným obsahem, než jí podle žalobních tvrzení může svědčit. Navíc, bez současného deklarování existence a velikosti spoluvlastnických podílů žalovaných, zůstal by právní poměr jednotlivých účastníků k nemovitostem nejistým, neboť případný pozitivní rozsudek nedával by svým výrokem jasnou odpověď na otázku velikosti spoluvlastnických podílů ostatních spoluvlastníků a nemohl by v tomto směru být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. [adresa] by proto bylo možné dovozovat ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení spoluvlastnictví žalobkyně.

13. Ze shora uvedeného plyne že okresní soud rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil, a to závislých nákladových výroků II a III, které se opírají o správné užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. a úplný výčet nákladů vynaloženými v předchozím řízení žalovanými, resp. placenými státem. Pro stručnost odvolací soud na zevrubné odůvodnění těchto výroků, tak jak je obsaženo v napadeném rozsudku, odkazuje.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním zcela neúspěšná, a proto je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení. Těmito náklady jsou odměna zástupce žalovaných v celkové výši [částka] za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) ve výši [částka] u každého ze 3 žalovaných dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“), hotové výdaje zástupce spojené se dvěma úkony právní služby v paušální výši celkem [částka] (§ 13 odst. 4 AT), výdaje na cestu zástupce k jednání odvolacího soudu ze sídla zástupce a zpět (celkem [hodnota] km) vozidlem zn. Škoda Kodiaq s průměrnou spotřebou 0,06 l nafty na 1 km ve výši [částka] (dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrada za čas 6 půlhodin promeškaný na cestě ve výši [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši [částka] (21% z [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka], na každého z žalovaných tak připadá [částka], které je žalobkyně povinna zaplatit rovněž v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).