Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky ode dne [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II uložil žalovanému ve tří denní lhůtě od právní moci rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta A]. Okresní soud s odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyhověl návrhu, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] představující náhradu pojistného plnění vyplaceného žalobkyní za žalovaného vlastníkovi vozidla SPZ [SPZ] poškozeného při žalovaným zaviněné dopravní nehodě dne [datum]. Náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastupování žalobkyně advokátem za osm úkonů právní služby po [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), paušální náhrady hotových výdajů po [částka] a daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. Žalobkyni okresní soud nepřiznal náhradu nákladů za žalobkyní účtované odvolání proti rozsudku pro zmeškání, neboť se ve spise nenalézá.
2. Výslovně jen proti nákladovému výroku II se odvolal žalovaný a namítá, že s přihlédnutím k „velikosti firmy žalobkyně“, která spravuje záležitosti více než 1 milionu klientů, není najímání externích právních služeb pro standardní činnost žalobkyně představující vymáhání pohledávek potřebné. Žalovaný má za to, že hospodárnější je zajistit tuto opakující se činnost vlastními zaměstnanci, neboť pro vypracování opakujících se žalob stejného typu není třeba vysokoškolské právnické vzdělání, přičemž i advokátní kanceláře takovou činnost svěřují svým zaměstnanců. Považuje proto za účelně vynaložený náklad žalobkyně pouze zaplacený soudní poplatek a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II o nákladech řízení změnil tak, že žalovanému bude uloženo nahradit žalobkyni na nákladech řízení pouze částku [částka].
3. Odvolací soud bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal na základě včasného odvolání rozsudek v napadeném nákladovém výroku i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že je třeba změnit napadený výrok, byť z jiných než odvolatelem namítaných důvodů.
4. Okresní soud správně vyšel z toho, že žalobkyně byla v řízení ve věci samé zcela úspěšná a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaloženými náklady jsou přitom náklady na takové úkony, bez nichž by účastník nemohl být ve sporu úspěšný, a patří mezi ně zásadně i náklady spojené se zastupováním účastníků v řízení advokátem (§ 137 o. s. ř.).
5. Ústavní soud i Nejvyšší soud České republiky sice v řadě svých rozhodnutí při posuzování otázky účelnosti vynaložených nákladů účastníkem řízení na zastupování advokátem u některých specifických subjektů dospěl k závěru, že nemají nárok na náhradu za zastupování advokátem, například u České televize (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum]), fakultních nemocnic (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 195/11 ze dne [datum]), statutárních měst (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]) či u státu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne [datum]). [právnická osoba], však do stejné skupiny subjektů s hospodařících s veřejnými prostředky nenáleží. Ani ze znění zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nelze dovodit, že by žalobkyně byla povinna sama finančně a personálně zabezpečit vymáhání náhrad dle § 10 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Žalobkyně, coby pojišťovna oprávněná provozovat pojištění odpovědnosti, se vedle vymáhání náhrad zabývá celou řadou dalších odlišných agend spojených s jejím předmětem podnikání a nelze bez zákonné opory určovat, kterou z nich by měla být schopna zajistit výlučně vlastními silami, jak to mají na mysli výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ve vztahu ke specifickým subjektům, jimž se náhrada nákladů za právní zastoupení v zásadě nepřiznává z důvodu jejich dostatečného materiálního a personálního vybavení při hájení jejich zájmů. Konečně v posuzované věci nenastala ani situace popsaná v usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1325/11 ze dne [datum] či v jeho nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne [datum], z nichž vyplývá, že o nepřiznání náhrady nákladů na zastoupení advokátem by bylo možno u účastníka řízení uvažovat v případě zneužití práva na právní zastoupení, typicky v situaci, pokud by účelem zastoupení advokátem nebylo ve skutečnosti poskytnutí právní pomoci, ale parazitování na drobných pohledávkách vůči občanům, které jsou uměle „nafukovány“ do nesmyslné výše za účelem zajištění snadného výdělku, nebo kdyby žalobkyně právním zastoupením jen usilovala o dosažení bezdůvodného zisku prostřednictvím náhrady nákladů spojených se zastoupením, ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka.
6. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud ve shodě s okresním soudem k závěru, že žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok nejen na náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek, ale také na náhradu výdajů se zastoupením spojených.
7. Důvodem pro změnu nákladového výroku však je, že dva z úkonů právní služby, jež měl (dle výčtu obsaženého v odst. 9 odůvodnění rozsudku) učinit zástupce žalobkyně během řízení, nelze posoudit jako úkony samostatné, provedené k obraně práva účelně. Těmito úkony jsou vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného k žalobě zaslané žalobkyni pouze na vědomí spolu s předvoláním k prvnímu jednání. Učinila tak z procesního pohledu „nadbytečně“ za situace, kdy v podání jsou uváděna tvrzení, která již mohla být přednesena v žalobním návrhu, případně následně při jednání soudu dne [datum]. Stejně tak nelze za účtovatelný úkon považovat podání ze dne [datum], kterým žalobkyně na výzvu okresního soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., učiněnou při jednání dne [datum], doplnila skutková tvrzení a označila důkazy, neboť tak mohla a měla učinit již při jednání.
8. Účelně v řízení před okresním soudem vynaložené náklady žalobkyně tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů spojených s celkem [hodnota] úkony právní služby zástupce žalobkyně. Jde o odměnu zástupce za úkony právní služby ve výši po [částka] (při tarifní hodnotě [částka] dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „AT“), za převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a ve výši [částka] za jednoduchou výzvu k plnění ze dne [datum] dle § 11 odst. 2 písm. h) AT (neboť ve výzvě absentuje základní skutkový rozbor), celkem [částka], paušalizované hotové výdaje zástupce spojené s 6 úkony právní služby ve výši celkem [částka] (dle § 13 odst. 4 AT) a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši [částka] (21 % z [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka].
9. S ohledem na uvedené byl rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení dle § 220 o. s. ř. změněn tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka], a to v třídenní zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně z řad advokátů (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
10. V odvolacím řízení byla převážně úspěšná žalobkyně, a proto by měla právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Protože však žádné náklady v odvolacím řízení nevynaložila, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.