Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení jistiny ve výši 47 512,20 Kč, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 47 512,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 574,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 88 665,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další části jistiny 80 831,09 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 762,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 442,17 Kč, smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 169 496,19 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 169 496,19 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, zamítl a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle odůvodnění žalobkyně opírala žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela dne [datum] se žalovaným „Smlouvu o rychlé půjčce č. [hodnota] “, podle níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč, který měl splácet ve 120 měsíčních splátkách po 2 794 Kč s úrokem 13,99 % ročně, přičemž pro prodlení žalovaného došlo dne 4. 12. 2023 k „zesplatnění“ úvěru. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z předložených podkladů vyplynulo, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr dosahoval pravidelných měsíčních příjmů, které nepostačovaly na úhradu závazků, a tyto tak uspokojoval z dalších úvěrů. Úvěrovou smlouvu proto shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále uzavřel, že žalobkyně prokázala pouze poskytnutí částky 132 487,80 Kč na běžný účet žalovaného dne 7. 2. 2022 (jak vyplývá z mimořádného výpisu z účtu žalovaného), nikoli celé tvrzené sjednané jistiny 180 000 Kč. Jelikož žalovaný vrátil částku 43 822,70 Kč, vznikl žalobkyni dle okresního soudu nárok na vrácení rozdílu ve výši 88 665,10 Kč. Okresní soud také vysvětlil, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárokované příslušenství jistiny, a to ani v podobě úroku z prodlení, neboť dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má věřitel právo pouze na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé od možností spotřebitele. Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši 88 665,10 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byl procesně úspěšnější ve sporu žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl okresní soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo.
2. Proti části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení jistiny ve výši 47 512,20 Kč, a nákladovém výroku III rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Namítá neúplné zjištění skutkového stavu ze strany okresního soudu, protože nebyly provedeny žalobkyní označené a předložené důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 180 000 Kč. Proto dle žalobkyně nesprávně vyšel ze závěru, že žalovaný byl povinen vrátit pouze částku 132 487,80 Kč zaslanou na běžný účet žalovaného, ačkoliv z výpisu z úvěrového účtu a také z návrhu „Smlouvy o rychlé půjčce“ a akceptace návrhu vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka 180 000 Kč, ze které byla část použita účelově na splacení jiného úvěru a část vyplacena na účet žalovaného. Po odečtení žalovaným uhrazené částky 43 822,70 Kč by proto měl okresní soud žalobkyni přiznat 136 177,30 Kč, nikoliv jen 88 665,10 Kč. V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v části výroku II tak, že bude žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni dalších 47 512,20 Kč a taktéž uloženo žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.
3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu i postup okresního soudu v předchozím řízení a po doplnění dokazování souhrnným výpisem pohybů na účtu č. [hodnota] a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
4. Pokud jde o skutkové okolnosti, lze ve shodě s okresním soudem shrnout, že společností [právnická osoba]. vyhotovená „Smlouva o rychlé půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] “ obsahovala závazek společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč a závazek žalovaného splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 2 794 Kč. Okresní soud taktéž objasnil, že společnost [právnická osoba]. při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným s tím, že tvrzené příjmy měly být porovnávány pouze s výdaji odhadnutými dle údajů [právnická osoba]. Správně také z provedeného „Mimořádného výpisu z účtu [Anonymizováno] /CZK“, tedy z účtu vedeného pro žalovaného jako majitele účtu společností [právnická osoba]., dovodil, že na tento účet byla dne 7. 2. 2022 připsána částka 132 487,80 Kč, a to z účtu č. [č. účtu]. Pohledávku ze „Smlouvy o rychlé půjčce č. [hodnota] “ postoupila společnost [právnická osoba]. společnosti [Anonymizováno]., která ji následně postoupila žalobkyni.
5. Žalobkyně v reakci na výzvu okresního soudu ze dne 27. 5. 2025 zaslala podání ze dne 26. 6. 2025, ve kterém k prokázání tvrzení o poskytnutí částky 180 000 Kč dne 7. 2. 2022 žalovanému označila k důkazu souhrnný výpis pohybů na účtu č. [č. účtu] označený v přílohách návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako příloha č. [hodnota] s názvem „výpis“. Ačkoli žalobkyně tento důkaz označila obecně jako výpis, z obsahu jejího podání (kde jsou zkopírovány údaje z úvěrového účtu č. [hodnota]) spolu s označením listin mezi přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je zřejmé, že navrhla k důkazu provedení právě souhrnného výpisu pohybů na účtu č. [hodnota] (soudem provedený „Mimořádný výpis z Bú“ žalobkyně označila v podání ze dne 27. 5. 2025 k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného). Odvolací soud proto dokazování doplnil provedením souhrnného výpisu.
6. Z předloženého souhrnného výpisu pohybů na účtu č. [hodnota], který byl veden pro žalovaného společností [právnická osoba]., vyplývá, že dne 7. 2. 2022 byla na účet připsána částka 180 000 Kč označená jako „[Anonymizováno] “. Téhož dne byla z účtu poukázána částka 132 487,80 Kč ve prospěch účtu [č. účtu] vedeného pro žalovaného jako majitele účtu společností [právnická osoba]. a současně uhrazen úvěr žalovaného č. [hodnota] (jednotlivé položky jsou označeny jako splátka úvěru ve výši 48 177,26 Kč, splátka úroku ve výši 374,44 Kč a pojištění úvěru ve výši 88 Kč).
7. Za této situace neobstojí skutkový závěr okresního soudu, že žalovanému byla poskytnuta pouze částka 132 487,80 Kč. Z doplněného dokazování plyne, že dne 7. 2. 2022 byla žalovanému poskytnuta celkem částka 180 000 Kč, ze které byla částka 132 487,80 Kč převedena na běžný účet žalovaného a částka 47 512,20 Kč na úhradu jeho dřívějšího dluhu. Lze proto uzavřít, že pokud žalovaný obdržel částku 180 000 Kč, tak po odečtení částky 43 822,70 Kč, kterou žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně, činí nevrácená jistina 136 177,30 Kč.
8. Co se týká právního hodnocení skutkových zjištění, okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený „Smlouvou o rychlé půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální; postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni pak nachází oporu v § 1879 o. z.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, splnila povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona. Lze proto shledat správným také závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).
12. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona povinnost vrátit peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovaným nevrácené, tedy v tomto případě ve výši 136 177,30 Kč.
13. Protože bylo okresním soudem vyhověno v požadavku žalobkyně na vrácení jistiny pouze v částce 88 665,10 Kč, odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení jistiny ve výši 47 512,20 Kč, představující rozdíl mezi celou nevrácenou jistinou a částí jistiny přiznanou okresním soudem, změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 47 512,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
14. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
15. Předmětem řízení do vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny v celkové výši 169 496,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 762,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 442,17 Kč, úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 169 496,19 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] [Anonymizováno] 13. 2. 2024 do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení 136 177,30 Kč a v částce 133 235,87 Kč (součet zbývající části nárokované jistiny a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně tak lze vyjádřit jako 50,55 % a žalovaného jako 49,45 %. V takovém případě je na místě nahlížet na úspěch obou stran jako by byl stejný, a proto nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.
16. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů v odvolacím řízení účelně vynaložených. Těmito náklady jsou odměna zástupce ve výši 3 020 Kč [při tarifní hodnotě 47 512,20 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“)] za podání odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, paušalizované hotové výdaje zástupce spojené s tímto úkonem ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 728,70 Kč (21% z 3 470 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 376 Kč, tedy celkem částka 6 574,70 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).