Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 657,54, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, potvrzuje.
II. V části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III o nákladech řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokátaIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další části jistiny [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl a výrokem III přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že uzavřela dne [datum] se žalovanou úvěrovou smlouvu č. [hodnota], podle které poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Protože žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,75 % ročně v měsíčních splátkách po [částka] nedostála, nárokuje z důvodu „zesplatnění“ úvěru ke dni [datum] úhradu jistiny [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a příslušenství ve formě nákladů na vymáhání, smluvního úroku a úroku z prodlení. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z žalobkyní předloženého „obecného dokumentu s metodikou“ nevyplývá, na základě jakých konkrétních skutečností a dokladů posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Není tak dle okresního soudu zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřovala údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně nezjišťovala, zda a kolik má žalovaná vyživovacích povinností, výdaje žalované na bydlení a na dopravu do zaměstnání a nebyl ověřován ani další příjem domácnosti. Úvěrovou smlouvu proto shledává absolutně neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože však bylo prokázáno poskytnutí částky [částka], ze které žalovaná vrátila [částka], dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny ve výši [částka]. Dále vysvětlil, že z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na smluvní pokutu a příslušenství, a to v podobě úroku z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka. Okresní soud proto žalované uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byla procesně úspěšnější ve sporu žalobkyně, a to dle okresního soudu v rozsahu 14 %, přiznal žalobkyni s odkazem na § 142 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši [částka].
2. Proti výroku II a III rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Namítá, nepřezkoumatelnost rozsudku okresního soudu, neboť se okresní soud nijak nevypořádal s žalobkyní navrženými důkazy v podání ze dne [datum], konkrétně výpisem z účtu žalované za měsíc leden 2022 a kartou klienta, které dle žalobkyně prokazují řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z těchto důkazů, které nebyly dle žalobkyně okresním soudem provedeny, vyplývají příjmy a výdaje žalované a také dokládají provedení lustrace žalované v centrální evidenci exekucí, veřejném insolvenčním rejstříku, sdružení na ochranu leasingu a nebankovním registru klientských institucí. Z výpisu se navíc podává, že žalovaná platila nájemné [částka], avšak žalobkyně počítala při výpočtu výše splátek, kterou může žalovaná hradit, dokonce s vyšší částkou nájemného [částka]. Nadto lze dle žalobkyně pokládat za zbytné i výdaje žalované za virtuální služby ve výši [částka]. Za nesprávný proto žalobkyně považuje závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně neověřovala údaje o příjmech a výdajích sdělené žalovanou. Naopak tak učinila a ze zjištěných informací schopnost žalované úvěr splácet vyplývala. Má proto za to, že unesla důkazní břemeno ohledně prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že bude žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalované uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.
3. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu i postup okresního soudu v předchozím řízení a po zopakování dokazování sdělením obsahu „výpisu z účtu žalované za leden 2022“ a “potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
4. Co se týká námitky žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozsudku, je třeba uvést, že pokud absentuje v odůvodnění rozsudku důkaz, který okresní soud řádně provedl na jednání (dne [datum] byl čten výpis z účtu žalované za leden 2022 a karta klienta-potvrzení o provedení ověření bonity klienta), nejedná se o důvod pro zrušení rozsudku pro nepřezkoumatelnost. Toto opomenutí je reparovatelné v odvolacím řízení.
5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, lze ve shodě se soudem prvního stupně po skutkové stránce shrnout, že žalobkyní vyhotovená „Smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] “ obsahovala závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a závazek žalované splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 19,75 % ročně v 96 měsíčních splátkách po [částka]. Dále smlouva obsahovala prohlášení žalované, že je zaměstnána od ledna 2012 u společnosti [právnická osoba]. s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] s tím, že nemá žádné vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s druhem, který má příjem [částka]. Dle výpisu z účtu byla žalované poskytnuta dne , datum[částka] částka, , ze které dle výpisu úhrad vrátila [částka].
6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta (žalobkyně označuje tento důkaz jako „karta klienta“) vyplývá, že dne [datum] neměla žádné záznamy v centrální evidenci exekucí, sdružení na ochranu leasingu a nebankovním registru klientských institucí7. Z výpisu z bankovního účtu žalované z ledna 2022 se podává, že celkové příjmy žalobkyně za leden 2022 činily [částka], z toho [částka] byl příjem od [právnická osoba] a dalšími příjmy byly bezhotovostní vklady od třetích osob. Celkové výdaje činily [částka], přičemž mimo běžných výdajů zpravidla v řádech stokorun bylo hrazeno nájemné [částka], záloha na elektřinu [částka], poplatek za televizi [částka], poplatek za popelnice [částka], výživné [částka] a splátky dluhu „Cof“ [částka], „Far“ [částka] a „[jméno FO] “ [částka].8. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.9. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně, která měla před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně její úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, splnění této povinnosti neprokázala. V daném případě je z objasněných skutečností patrné, že sice žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, avšak jí přijatý závěr o schopnosti žalované plnit závazky ze smlouvy z předložených důkazů nevyplývá. Žalobkyně ověřila, že žalovaná není evidována v databázi dlužníků a ohledně příjmů a výdajů disponovala údaji z bankovního výpisu z účtu žalované z ledna 2022. Z tohoto výpisu se přitom podává, že měsíční příjem od zaměstnavatele [částka] nepostačuje k úhradě výdajů za měsíc leden, přičemž by ani s mimořádnými příjmy, u kterých není objasněno, zda je žalovaná pobírala pravidelně, nepostačoval zbývající zůstatek [částka] k úhradě sjednané splátky. Navíc z výpisu vyplývá, že žalovaná mimo žalobkyní zohledněných [částka] splácela měsíčně dalším subjektům [částka] a [částka], hradila výživné [částka] a mimo žalobkyní zohledněného nájemného [částka] platila zálohy na elektřinu [částka], poplatek za televizi [částka] a poplatek za popelnice [částka]. Tato zjištění jednak musely vyvolat pochyby o pravdivosti údajů uváděných žalovanou (o celkových příjmech domácnosti, absenci vyživovací povinnosti, existenci dalších dluhů a podílu další osoby na nákladech domácnosti žalované), ale zejména nemohly při porovnání s parametry zamýšlené úvěrové smlouvy (úvěr ve výši [částka] a měsíční splátky ve výši [částka]) odůvodňovat závěr, že žalovaná bude schopna svým závazkům z předmětné smlouvy o dostát. Lze proto shledat správný závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona (u smluv uzavřených před datem [datum] dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C 679-18).12. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věta třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovanou nevrácené, a proto nelze přiznat žalobkyni nejen nárokovanou smluvní pokutu ve výši [částka], náklady na vymáhání pohledávky ve výši [částka] a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem totiž znamená, že povinnost žalované, resp. splatnost jejího závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, přičemž není-li takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nemůže být žalobkyni přiznáno ani právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).13. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalované zaplatit smluvní pokutu s příslušenstvím včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalované nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.14. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.15. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny [částka] odvislou od nabytí právní moci. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne [datum] (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovanou povinnost vrátit žalobkyni jistinu do [datum]. Protože tak žalovaná neučinila, ocitla se dnem následujícím, tedy [datum], ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.16. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalované právo na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (12,75 % ročně), avšak nikoli ode dne [datum], ale ode dne [datum].17. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.18. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 657,54, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).19. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.20. Předmětem řízení do vyhlášení rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení [částka] a v částce [částka] (součet zbývající části nárokované jistiny a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně lze vyjádřit jako 52 % a žalované jako 48 %, a proto v řízení poměrně úspěšnější žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 4 % (52 % - 48 %).21. Celkové náklady žalobkyně účelně vynaložené za řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), ve výši [částka] (stanovená z tarifní hodnoty [částka]) za jeden úkon právní služby, tj. celkem za tři úkony [částka] (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a účast při jednání okresního soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT), náhrada hotových výdajů zástupce spojená se třemi úkony právní služby v paušální výši celkem [částka] (dle § 13 odst. 4 AT) a daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky [částka], tedy v částce [částka]. Protože žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 4 % z částky [částka], náleží ji náhrada v částce [částka]. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 písm. a) o. s. ř. změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka].22. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu 142 odst. 2 o. s. ř. pouze v částce [částka] (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Převážný procesní úspěch je tak v odvolacím řízení na straně žalované, a proto by měla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože však žalovaná v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).