Výrok
I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].
Odůvodnění
1. Žalobou podanou na soud [datum] domáhala se žalobkyně proti žalovanému vyklizení pozemku parc. [číslo] s budovou [adresa] a pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [k.ú.]. Požadavek na vyklizení nemovitostí opírala o tvrzení, že po rozvodu manželství účastníků ([datum]) žalovaný nadále (bez právního důvodu) bydlí v domě [adresa] který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně.
2. Shora označeným usnesením okresní soud rozhodl o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby (výrok I) a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). V odůvodnění nákladového výroku vysvětlil, že žalobkyně vzala žalobu zpět při jednání soudu dne [datum] po té, co žalovaný dne [datum] předmětné nemovitosti vyklidil. Byla tak žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, který nese procesní zavinění na zastavení řízení a je dle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), povinen k náhradě nákladů vynaložených žalobkyní. Tyto náklady dle okresního soudu sestávají z odměny zástupce spojené se čtyřmi úkony právní služby ([částka]), paušalizovaných hotových výdajů ([částka]), náhrady za ztrátu času zástupce na cestě k jednání soudu ([částka]), cestovních výdajů ([částka]), náhrady daně z přidané hodnoty ([částka]) a zaplaceného soudního poplatku za žalobu ([částka]).
3. Proti nákladovému výroku se včas odvolal žalovaný. V odvolání namítá, že žalobkyni již před podáním žaloby informoval, že nemovitost vyklidí. Žalobkyně přesto šikanózně žádala jeho vyklizení. Podle žalovaného tak žalobkyně„ kompenzuje“ skutečnost, že byla trestně stíhána za zasahování do práva žalovaného na bydlení v domě. Žalobkyně žalovanému znemožňovala, aby z domu odvezl své věci, a proto žalovaný nebyl schopen dům vyklidit dříve. Uložení povinnosti k náhradě nákladů vnímá žalovaný jako rozporné s dobrými mravy. Podle žalovaného i z vyúčtování nákladů řízení provedeného zástupcem žalobkyně, v němž jsou neobvykle vyjmenovány i takové úkony jako např. porada s klientem, plyne snaha žalobkyně finančně žalovaného poškodit. Mělo by být při úvaze o nákladech přihlédnuto rovněž k tomu, že dům byl dostavěn ze společných prostředků a vlastní prací žalovaného. Žalovaný dům užíval pouze„ krátce po rozvodu“ do doby, než si našel jiné bydlení.„ Ve snaze zlepšit vztah s žalobkyní“ pak žalovaný [datum] dokonce vzal zpět svůj souhlas s jejím [anonymizováno] stíháním. Žalovaný žádá, aby napadený výrok byl změně tak, že právo na náhradu nákladů nebude mít žádný z účastníků. Pro případ, že by mu byla povinnost k náhradě nákladů uložena, nechť je uložena ve splátkách, neboť oproti žalobkyni jsou jeho poměry„ nuzné“, jak vyšlo najevo při jednání soudu ve věci výživného pro nezletilé děti.
4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného výroku. Uvádí, že žalovaného mnohokrát před podáním žaloby marně vyzývala k vyklizení nemovitostí. Žalovaný nereagoval ani na formalizované výzvy zástupce, které byly žalovanému zaslány [datum] a [datum]. Žalovaný odmítal nemovitosti vyklidit a ještě po podání žaloby dne [datum] zaslal žalobkyni [příjmení] zprávu, ve které uvádí, že se může kdykoli do domu vrátit, a že na toto jednání má nadále právo. Vyúčtování nákladů žalobkyní bylo provedeno na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. a nejedná se tedy o svévolné uplatňování nákladů řízení, přičemž uplatněné náklady jsou náležitě odůvodněny a prokázány. Okresní soud pak sám posoudil účelnost jednotlivých žalobkyní vyjmenovaných úkonů právní služby tak, že náhradu za některé z těchto úkonů žalobkyni nepřiznal.
5. Odvolací soud přezkoumal napadený nákladový výrok bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
7. Je-li řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, v zásadě nese procesní zavinění na zastavení řízení žalobce, který vzal žalobu zpět. Výjimkou je situace, kdy je důvodně podaná žaloba vzata zpět pro chování žalovaného. Důvodnost podání žaloby ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. je přitom třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Za důvodně podanou žalobu se proto považuje taková žaloba, jejíž petit je po zahájení řízení požadovaným způsobem uspokojen ze strany žalovaného.
8. V daném případě vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, že k žalobou požadovanému vyklizení nemovitostí ze strany žalovaného došlo [datum] tj. až po podání žaloby. Je zjevné a vyplývá to i z přednesu žalobkyně při jednání okresního soudu, že důvodem zpětvzetí žaloby je právě toto chování žalovaného. Zcela v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. proto okresní soud uzavírá, že žalovaný má vůči žalobkyni povinnost k náhradě nákladů, které žalobkyně při uplatňování práva účelně vynaložila.
9. Nelze přitom v okolnostech zmiňovaných žalovaným spatřovat důvod pro mimořádné odepření práva žalobkyně na náhradu ve smyslu § 150 o. s. ř. Předně, tvrzení o tom, že žalovaný deklaroval již před zahájením řízení ochotu vystěhovat se z domu žalobkyně„ do konce měsíce září 2021“ (jak uvedeno ve vyjádření k žalobě z [datum]), nekoresponduje s tím, že zůstaly bez odezvy písemné výzvy (datované [datum] a [datum]) žalobkyně učiněné před podáním žaloby prostřednictvím jejího zástupce. Nelze pak označit užívání nemovitosti žalovaným po dobu téměř 5 měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu (a 11 měsíců od vyhlášení rozsudku o rozvodu) manželství účastníků za„ krátké“, jestliže žalobkyně zřetelně minimálně od konce března 2021 vyjadřovala požadavek na vystěhován žalovaného. Stěží lze za takového stavu považovat požadavek na vyklizení nemovitostí za šikanózní výkon práva. Je při těchto úvahách nerozhodné, zda žalovaný (v pozici poškozeného) vzal v rámci [anonymizováno] řízení zpět souhlas s trestním stíháním žalobkyně.
10. Správně pak okresní soud vypočítává, jaké náklady na straně žalobkyně byly účelně vynaloženy. K účelnosti účasti zástupce žalobkyně při ústním jednání okresního soudu dne [datum] je třeba s ohledem na námitku žalovaného doplnit, že až do tohoto ústního jednání, při němž žalovaný potvrdil vyklizení nemovitostí k datu [datum], byla žalobkyně v nejistotě, zda ze strany žalovaného nejde pouze o dočasné opuštění domu, neboť (jak žalobkyně doložila již před okresním soudem) ještě dne [datum] si žalovaný (formou SMS) vyhrazoval právo do domu se vrátit.
11. Na základě shora uvedeného uzavírá odvolací soud, že okresní soud správně přiznal žalobkyni právo na úplnou náhradu nákladů řízení a správně tyto náklady vypočetl, pročež odvolací soud na zevrubný výčet obsažený v odůvodnění napadeného usnesení pro stručnost odkazuje. Bylo proto usnesení okresního soudu v napadeném nákladovém výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno, a to včetně okresním soudem stanovené obecné třídenní lhůty k plnění.
12. Tato lhůta odpovídá ustanovení § 160 o. s. ř. Není důvod stanovit lhůtu delší, či přiznat plnění ve splátkách. Poměry žalovaného nelze označit za„ nuzné“, jestliže jeho čistý příjem (jak plyne z žalovaným zmiňovaného protokolu o jednání dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. 0 P 226/2020) pohybuje se kolem [částka] měsíčně. Takový příjem je natolik dostatečný, že umožňuje i tvorbu úspor k pokrytí pro žalovaného„ mimořádného“ výdaje ve výši [částka]. Nad to platí při přezkumu výroku o lhůtě k plnění, že odvolací soud rozhoduje podle stavu, který je zde v době jeho rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř.). Nelze proto odhlédnout od toho, že povinnost k náhradě nákladů řízení byla žalovanému uložena již [datum] a za tu dobu zcela jistě bylo v možnostech žalovaného prostředky na jednorázovou úhradu zajistit. Za takové situace by přiznání splátek bylo neúměrným zvýhodněním dlužníka na úkor věřitele.
13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, a proto je povinen nahradit žalobkyni náklady vynaložené v odvolacím řízení. Tyto náklady žalobkyně tvoří odměna zástupce spojená s podáním vyjádření k odvolání ve výši [částka] (dle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), hotové výdaje zástupce žalobce spojené s vyjádřením v paušální výši [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši [částka] (21% z [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka].