Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. mění tak, že soud schvaluje smír účastníků tohoto znění:
1) Žalovaný se zavazuje platit výživné pro žalobce ve výši 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce.
2) Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 40 000 Kč se žalovaný zavazuje zaplatit k rukám žalobce v měsíčních splátkách po 3 500 Kč až do úplného zaplacení dluhu.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Liberci jako soudu prvního stupně domáhal určení výživného zletilého dítěte ve výši 5 000 Kč od listopadu 2020.
2. Okresní soud rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost přispívat žalobci počínaje listopadem 2020 na jeho výživu částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou do každého 20. dne v měsíci, za který se výživné platí (výrok I), dlužné výživné za období jednoho roku ve výši 60 000 Kč uložil žalovanému uhradit do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II). Dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V úvodu namítl místní nepříslušnost Okresního soudu v Liberci, která měla být určena podle bydliště žalovaného. Žalovaný nikdy nebydlel na adrese [adresa] na kterou mu okresní soud doručoval předvolání k jednání. Se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť žalobce ukončil předchozí studium ze své vůle a nevedl řádný život. Informaci o současném studiu žalobce získal žalovaný od matky žalobce, nikoliv přímo od něho. Žalobce o žalovaného nejevil nikdy zájem. Okresní soud se nezabýval důvody pro ukončení předchozího studia žalobce, o jeho další život. Neověřil, zda existují důvody pro obnovení výživného zletilému žalobci. Žalovaný navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil místně příslušnému soudu k dalšímu řízení.
4. Odvolací soud postupoval podle ustanovení § 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř., zvážil odvolací námitky žalovaného a při jednání dne [datum] seznámil účastníky se svým předběžným názorem na věc.
5. Předně odvolací soud žalovaného upozornil na to, že procesní námitku místní nepříslušnosti nepovažuje s odkazem na § 105 odst. 1 o. s. ř. za důvodnou. Místní příslušnost zkoumá soud pouze před tím, než začne jednat o věci samé (kromě výjimek stanovených v § 105 o. s. ř., které ve věci nebyly shledány). Okresní soud uvedl v záhlaví napadeného rozhodnutí chybnou adresu žalovaného, k jednání ho však předvolával na adresu správnou, tj. adresu uvedenou v [anonymizováno] evidenci obyvatel a současnou adresu bydliště otce.
6. Následně odvolací soud vedl účastníky v souladu s § 99 odst. 1 o. s. ř. ke smíru. Žalovaný uvedl, že hlavním důvodem jeho negativního postoje je skutečnost, že žalobce jakožto jeho syn s ním nekomunikuje. Žalobce toto připustil a vyjádřil odhodlání toto v budoucnu napravit.
7. Žalovaný i žalobce následně projevili ochotu a připravenost uzavřít smír, na jehož znění se v průběhu jednání dohodli, a požádali odvolací soud o jeho schválení ve znění, které je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
8. Odvolací soud tak tímto usnesením postupem podle § 220 odst. 2 o. s. ř. a § 223 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že schválil mezi účastníky řízení uzavřený smír, neboť ten není v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.), naopak ve věci výživného zletilého dítěte je takový postup zcela namístě a v zájmu lepších budoucích vztahů otce a syna.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.