Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

11 Co 238/2026

Soud: Městský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 14. 10. 2026Č. j.: 11 Co 238/2026-90Předseda senátu: Mgr. Lubor VeselýAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 12. 11. 2026Předmět řízení: o vyklizení nemovitostiECLI:CZ:MSPH:2026:11.Co.238.2026.90
omezení svéprávnostináklady řízenílhůtypeněžité plněnívýprosavyklizení nemovitostismlouva kupníodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (22) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou potvrzuje.II. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je budova č.p. [číslo], rodinný dům, a pozemek parc. č. [číslo] v obci [adresa], k.ú. [adresa], a vyklizené je předat žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), dále rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 637,50 Kč (výrok II.).

2. Po provedeném dokazování vycházel soud prvního stupně ze závěru o skutkovém stavu, že žalovaní užívají nemovitost, kterou žalobkyně nabyla do výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené s původní vlastnicí [jméno FO] (matkou první žalované), v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla řešena otázka neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, pravomocným rozsudkem byla žaloba o určení neplatnosti smlouvy zamítnuta, v rámci daného řízení bylo zjištěno, že paní [jméno FO] trpěla mírnou kognitivní poruchou, která nijak neovlivňovala její schopnost právně jednat, rozsudkem byl návrh na omezení její svéprávnosti zamítnut. Nemovitost oba žalovaní užívali na základě souhlasu paní [jméno FO], minimálně od roku 2019 však paní [jméno FO] požadovala, aby se vystěhovali pro jejich údajně nevhodné chování. První žalovaná byla znovu vyzvána k vyklizení a předání nemovitostí dopisem paní [jméno FO] z 22. 8. 2023, z nemovitosti se vystěhovat odmítá z důvodu její situace, kdy je v invalidním důchodu, je nemocná, v nemovitosti má majetek a vložila do ní veškeré úspory. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1042 o.z. a uvedl, že žalovaní užívali nemovitost na základě smlouvy o výprose se souhlasem předchozího vlastníka paní [jméno FO], která svůj souhlas posléze odvolala, tím došlo k zániku výprosy, čímž odpadl i důvod užívání nemovitosti žalovanými, žalovaní přitom ani netvrdili, že by k užívání nemovitosti měli jakýkoliv právní titul. Námitku první žalované, že požadavek na vystěhování je rozporný s dobrými mravy, soud prvního stupně neakceptoval s tím, že oba žalovaní o požadavku na vystěhování věděli několik let, byli si vědomi skutečnosti, že jim k užívání nemovitostí po odejmutí souhlasu paní [jméno FO] nesvědčí žádný titul, na čemž nemůže nic změnit ani tvrzení 1. žalované, že do nemovitostí investovala finanční prostředky a že ji udržovala. Žaloba o neplatnost kupní smlouvy byla pravomocně zamítnuta, rovněž byl zamítnut návrh na omezení svéprávnosti paní [jméno FO]. Veden uvedenými závěry soud prvního stupně žalobě vyhověl a stanovil delší lhůtu k plnění 3 měsíce od právní moci rozsudku s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu 1. žalované a ztížené možnosti zajistit si nové bydlení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř..

3. Rozsudek napadla odvoláním 1. žalovaná. Namítala, že v nemovitosti bydlí [počet] let se souhlasem rodičů, kteří vždy tvrdili, že dům budou se sestrou dědit, do nemovitosti investovala nemalé vlastní prostředky, v roce 2017 se vzdala dědictví po otci ve prospěch matky v dobré víře a se slibem, že stejně jednou bude dům její. Nyní je onkologicky nemocná, nemá žádné jiné bydlení, vyklizení bez přihlédnutí k vloženým investicím považuje za nespravedlivé. Ohradila se proti jednání zástupkyně žalobkyně, která původně zastupovala její matku, trestní oznámení podané její matkou bylo odloženo s tím, že nic nebylo prokázáno. Pozastavila se nad tím, že výzva k vyklizení přišla pouze žalovaným a nikoliv synům [jméno FO] a [jméno FO], stále zvažuje možnost podat novou žalobu na neplatnost kupní smlouvy. Závěrem navrhla, aby soud podmínil vystěhování zajištěním odpovídající bytové náhrady.

4. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že žalovaní původně nemovitost užívali se souhlasem předchozí vlastnice na základě výprosy, souhlas s užíváním nemovitosti byl však odvolán, se zánikem výprosy odpadl i právní důvod dalšího užívání nemovitosti, sama 1. žalovaná ani netvrdí, že by k užívání měla právní titul. Důvodem pro zamítnutí žaloby nemohou být tvrzené investice 1. žalované do nemovitosti, nedůvodná je rovněž opakovaná námitka rozporu vyklizení s dobrými mravy. Poukázala na skutečnost, že soud prvního stupně stanovil k vyklizení prodlouženou tříměsíční lhůtu. Požadavek žalované na poskytnutí bytové náhrady je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, nedůvodná je též námitka, že žaloba byla podána pouze proti žalovaným a nikoliv synům [jméno FO] a [jméno FO], žalovaná se nemůže úspěšně bránit své povinnosti k vyklizení argumentem, že nárok nebyl uplatněn i vůči další osobě. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. V doplňujícím vyjádření žalovaná ještě uvedla, že souhlas s užíváním nemovitosti nebyl její matkou odvolán, dopis z roku 2023 není platný, protože ho následně matka zrušila, v domě nebydlí sama, celý život tam s ní bydlí i synové [jméno FO] a [jméno FO] s přítelkyní a [věk] dcerou, nikdo z nich nemá možnost zajistit si jiné bydlení. Matka nikdy neplánovala nemovitost prodat, musela k tomu být zmanipulována, celý život jí oba rodiče tvrdili, že dům jednou se sestrou bude dědit.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání 1. žalované a v jeho mezích (tedy pouze ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou) napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a nepochybil ani při jejím právním posouzení.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí, vlastnictví nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené s původní vlastnicí (matkou 1. žalované) v roce 2024. Žalobkyně je rovněž v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitostí, žaloba o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy byla pravomocným rozhodnutím soudu zamítnuta, rovněž byl zamítnut návrh na omezení svéprávnosti matky 1. žalované. Žalobkyni tedy svědčí aktivní legitimace k podání žaloby na vyklizení ve smyslu § 1042 o.z., bylo přitom pouze na žalobkyni, proti kterým osobám toto své právo uplatní, 1. žalovaná se proto nemůže proti vyklizení bránit tvrzením, že nemovitost užívají rovněž její synové a přítelkyně jednoho z nich s dítětem. Žalovaní v průběhu celého řízení ani netvrdili, že by jim svědčil jakýkoliv jiný právní titul k užívání předmětných nemovitostí s výjimkou původního souhlasu rodičů 1. žalované s užíváním. Listinnými důkazy přitom bylo prokázáno, že matka 1. žalované již v roce 2019 a následně i dopisem ze dne 22. 8. 2023 vyzvala 1. žalovanou k vyklizení nemovitostí a výslovně odvolala souhlas s jejich užíváním 1. žalovanou, čímž došlo k zániku výprosy, přičemž výprosa představovala jediný existují titul pro 1. žalovanou a jejího manžela k užívání předmětných nemovitostí. Po zániku výprosy tak žalovaní užívali nemovitosti bez jakéhokoliv právního titulu, a žalobkyně se proto coby vlastník předmětných nemovitostí důvodně domáhá jejich vyklizení.

8. Soud prvního stupně rovněž správně konstatoval, že požadavek na vyklizení nemovitostí není v rozporu s dobrými mravy. Byť lze připustit, že zdravotní stav 1. žalované není uspokojivý a že původně nemovitosti užívala se souhlasem svých rodičů, nic to nemění na tom, že poté, co odpadl důvod pro jejich užívání, nelze užívací právo založit pouze na tom, že nemovitosti užívala dlouhodobě, že jí eventuálně rodiči bylo slibováno, že nemovitosti jednou nabyde v rámci dědictví, ani na tom, že měla údajně do nemovitostí investovat své vlastní prostředky. Žalobkyně řádně nabyla vlastnictví kupní smlouvou a v jejím jednání vůči žalovaným nelze spatřovat nic nemravného, sleduje pouze ochranu svého vlastnického práva. Nepříznivou osobní situaci 1. žalované soud prvního stupně správně zohlednil stanovením nadstandardní lhůty pro vyklizení v trvání tří měsíců od právní moci rozsudku.

9. K odvolacím námitkám 1. žalované je třeba ještě uvést, že ani případný úkon její matky spočívající v tom, že matka měla odvolat svůj požadavek na vyklizení nemovitostí, nic nemění na tom, že dopisem z roku 2023 došlo k zániku výprosy, přičemž i v případě, že by následně došlo dohodou k dalšímu vzniku výprosy představující právo 1. žalované nemovitosti užívat v důsledku souhlasu její matky, pak i takovéto právo by zaniklo okamžikem, kdy se vlastníkem předmětných nemovitostí stala žalobkyně, neboť při změně vlastnictví nového vlastníka výprosa nezavazuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1588/2020). Výhrady 1. žalované k počínání zástupkyně žalobkyně coby advokátky nemohou na výše popsaných závěrech ničeho změnit, neboť se netýkají vztahu mezi žalobkyní a žalovanou.

10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl, a proto napadený rozsudek ve vztahu mezi 1. žalovanou a žalobkyní potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokátky za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 2 paušály po 450 Kč (§ 13 cit. vyhl.) a DPH ze základu 5 500 Kč ve výši 21 % podle § 137 o. s. ř..

12. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovaným zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací