11 Co 258/2024

Odůvodnění

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení, uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] a České republice náklady řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením. Uvedeným usnesením soud prvního stupně stanovil výši nákladů řízení České republiky částkou [částka].

2. Vycházel ze zjištění, že ve věci vedené u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] byla projednávána žaloba žalobkyně Fine reality a.s. proti žalovanému [jméno FO] (zde žalobce) o vyklizení nemovitosti. Rozsudkem Okresního soudu v [město] ze dne [datum] bylo žalobě vyhověno a žalobci byla uložena povinnost zaplatit Fine reality a.s. náklady řízení ve výši [částka]. Po odvolání žalobce byl rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [město] ze dne [datum] a žalobci byla uložena povinnost zaplatit Fine reality a.s. náklady řízení ve výši [částka], rozsudky nabyly právní moci [datum]. Po dovolání žalobce byly rozsudky zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum] a věc byla vrácena Okresnímu soudu v [město] k dalšímu řízení. Okresní soud v [město] rozsudkem ze dne [datum] znovu žalobě vyhověl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení [částka]. Žalobce napadl rozsudek odvoláním, dne [datum] vzala Fine reality a.s. žalobu zpět s návrhem, aby žádný z účastníků neměl při zastavení řízení nárok na náhradu nákladů řízení, žalobce podáním ze dne [datum] vyslovil souhlas se zpětvzetím žaloby i s rozhodnutím o nákladech řízení, usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum] byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, řízení zastaveno a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem zpětvzetí žaloby byla mimosoudní dohoda účastníků o narovnání, kterou se žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení [částka]. Dne [datum] zahájila Fine reality a.s. proti žalobci exekuční řízení o vyklizení nemovitosti podle uvedených rozsudků, usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] [město] exekuce zastavena a žalobci byla uložena povinnost zaplatit náklady exekuce ve výši [částka] a dále povinnost zaplatit oprávněné náklady řízení ve výši [částka]. Usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti usnesení soudního exekutora tak, že výrok o nákladech exekuce byl potvrzen a výrok o nákladech řízení mezi účastníky změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 82/98 Sb. která citoval, a uvedl, že v daném případě byla vydána nezákonná rozhodnutí (rozsudek Okresního soudu v [město] ze dne [datum] a Krajského soudu v [město] ze dne [datum]), která nabyla právní moci a následně byla zrušena dovolacím soudem. Po vydání nezákonných rozhodnutí však nalézací řízení před Okresním soudem v [město] pokračovalo a skončilo na základě zpětvzetí žaloby poté, co účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, v níž se vzdali práva na náhradu nákladů řízení. V řízení by mohla být žalobci náhrada nákladů přiznána, pokud by byl úspěšný, pokud se však svým jednáním náhrady nákladů vzdal, není možné se domáhat náhrady nákladů řízení proti státu v řízení podle zákona č. 82/98 Sb. Pokud jde o částku [částka], tuto se zavázal žalobce zaplatit společnosti Fine reality a.s. v dohodě o narovnání, došlo tak k přetržení příčinné souvislosti, neboť žalobce plnil nikoli na základě nezákonných rozhodnutí, ale podle dohody s druhým účastníkem řízení. Pokud jde o náhradu nákladů právního zastoupení v řízení o zastavení exekuce a náhradu nákladů exekuce, které žalobce zaplatil na základě rozhodnutí soudu, povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho této náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu, o nákladech řízení bylo pravomocně rozhodnuto v exekučním řízení, a není možné se jich domáhat v tomto řízení, i zde měl žalobce možnost uplatnit náhradu podle procesních předpisů, nicméně v exekučním řízení nebyl úspěšný. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., tyto náklady pak vyčíslil částkou [částka], která byla zaplacena soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO] jako náhrada nákladů spojená se splněním povinnosti dle § 128 o. s. ř., která exekutorovi byla uložena při dokazování.

3. Rozsudek i usnesení napadl odvoláním žalobce. Namítal, že náklady vynaložené na vedení řízení do doby, než byla nezákonná rozhodnutí zrušena, a náklady vynaložené v řízení o zastavení exekuce a náklady exekutora nejsou náklady ve smyslu § 31 zák. č. 82/98 Sb., jedná se obecně o škodu vzniklou v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí. Existuje příčinná souvislost mezi vznikem této škody a nezákonnými rozhodnutími (v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka] a Ústavního soudu I. ÚS 2511/16). Okresní soud v [město] a Krajský soud v [město] se v namítaném řízení nezabývaly námitkami žalobce, zejména existencí dohody o narovnání mezi žalobcem a společností Fine reality a.s., což bylo pro danou věc stěžejní, jak následně dovodil dovolací soud. Nebýt tohoto pochybení, žalobci by žádná škoda nevznikla, přičemž je lhostejné, že v další fázi řízení došlo k mimosoudní dohodě. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek i napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v namítaném řízení došlo k vydání nezákonných rozhodnutí, v řízení však bylo pokračováno a žalobce mohl náhradu nákladů řízení uplatnit, pokud by byl úspěšný, dohodl se však s druhou stranou sporu mimosoudně, výsledek mimosoudní dohody mezi účastníky řízení nelze přičítat k tíži státu. Pokud jde o náklady vzniklé v exekučním řízení, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a navrhla, aby jej odvolací soud potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadená rozhodnutí i řízení předcházející jejich vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

6. Žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonných rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná částka sestává z pěti položek – 1. [částka] coby žalobcem vynaložené náklady na právní zastoupení v uvedené věci, 2. [částka] vynaložené žalobcem v uvedené věci na úhradu soudního poplatku za odvolání a dovolání, 3. [částka], kterou žalobce uhradil druhé straně sporu na nákladech řízení, 4. [částka], kterou žalobce vynaložil na své zastoupení v řízení o zastavení exekuce a 5. [částka], kterou zaplatil podle rozhodnutí soudu na náhradu nákladů exekuce. Soud prvního stupně správně zjistil průběh namítaného řízení u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] i průběh navazujícího exekučního řízení vedeného u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o první tři položky žalované částky, tedy náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení, na soudní poplatky a náklady zaplacené protistraně v řízení u Okresního soudu v [město], soud prvního stupně správně konstatoval, že o nákladech tohoto řízení bylo rozhodnuto rozhodnutím soudu v daném řízení, žalobce měl možnost uplatnit náhradu nákladů řízení podle procesních předpisů v namítaném řízení, a pokud se této náhrady v namítaném řízení nedomohl, nelze takový nárok uplatnit jako náhradu škody proti státu podle zákona č. 82/98 Sb. Nadto soud prvního stupně správně zdůraznil, že o nákladech řízení v namítaném řízení bylo rozhodnuto podle mimosoudní dohody účastníků řízení v souvislosti se zpětvzetím žaloby, kde se žalobce zavázal zaplatit druhé straně náklady ve výši [částka] a náhrady vlastních nákladů se vzdal. Za tohoto stavu nelze konstatovat, že by takto žalobcem vynaložené náklady byly důsledkem nezákonných rozhodnutí, k jejichž vydání v průběhu namítaného řízení došlo a která byla v namítaném řízení zrušena Nejvyšším soudem.

7. Pokud jde o zbývající dvě položky nároku žalobce, tedy náklady vynaložené na zastoupení v řízení o zastavení exekuce a náklady exekuce zaplacené žalobcem podle rozhodnutí soudu, je třeba uvést, že oprávněnou Fine reality a.s. bylo exekuční řízení zahájeno [datum], tedy v době, kdy pravomocným rozsudkem téhož soudu vydaným v řízení u Okresního soudu v [město] bylo žalovanému uloženo povinnost vyklidit nemovitost, rozsudek nabyl právní moci [datum] a vykonatelnosti [datum]. Na základě dovolání podaného žalobcem dne [datum] bylo rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena Okresnímu soudu v [město] k dalšímu řízení s tím, že je třeba posoudit otázku, zda požadavek na vyklizení nemovitosti nepředstavuje zjevné zneužití práva, neboť relevantní úvaha v tomto smyslu ve zrušených rozhodnutích absentuje. V důsledku tohoto rozhodnutí dovolacího soudu byla následně exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a bylo rozhodnuto o nákladech řízení a o nákladech exekuce. Žalobcem poukázané rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se nezabývá posouzením otázky odpovědnosti státu za škodu v souvislosti s rozhodnutím o zastavení exekuce vedené na základě posléze zrušeného exekučního titulu, řeší otázku samotného rozhodnutí o nákladech řízení v takovém exekučním řízení, poukazuje však na možnost domáhat se náhrady nákladů exekuce proti státu z titulu odpovědnosti za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/98 Sb. s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2085/08. V tomto nálezu Ústavní soud nepřijal závěr, že by takto vzniklá škoda byla vždy přičitatelná státu, poukázal naopak na to, že je třeba posoudit jednak časové souvislosti původního řízení a jednak celkové okolnosti případu. Ve vztahu k těmto okolnostem zdůrazňuje, že v daném případě Nejvyšší soud dal stěžovatelce za pravdu a exekuční tituly zrušil mimo jiné s tím, že nárok za stěžovatelkou je promlčen, v navazujícím řízení po zrušení předchozích rozhodnutí byla žaloba zamítnuta. Tato situace je však zcela odlišná od situace řešené v řízení u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka], kde nebylo sporné, že žalobce užívá nemovitost ve vlastnictví Fine reality a.s. bez právního důvodu, byla řešena pouze otázka, zda Fine reality a.s. požadavkem na vyklizení nemovitosti nezneužívá své právo, i po zrušení pravomocných rozhodnutí Nejvyšším soudem však Okresní soud v [město] opět rozhodl o povinnosti žalobce nemovitost vyklidit a v následném odvolacím řízení byla mezi žalobcem a Fine reality a.s. uzavřena mimosoudní dohoda. Jde tedy o zcela odlišnou situaci, než byla předmětem posuzování Ústavním soudem, a je tedy třeba vycházet z toho, že o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i o nákladech exekuce bylo v exekučním řízení rozhodnuto pravomocným rozhodnutím soudního exekutora, resp. odvolacího soudu, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, a ani v tomto případě proto náklady v exekučním řízení vynaložené žalobcem nelze chápat jako škodu vzniklou žalobci v důsledku nezákonných rozhodnutí vydaných v rámci řízení před Okresním soudem v [město].

8. Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že v daném případě nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/98 Sb., soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajících akcesorických výroků o nákladech řízení a o nákladech řízení státu, správně soud prvního stupně v napadeném usnesení rovněž určil výši nákladů, které státu v tomto řízení vznikly.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady řízení představuje paušalizovaná náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání) po [částka].