11 CO 273/2022

Odůvodnění

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o náhradu majetkové újmy ve výši [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] jako náhradu nemajetkové újmy s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.),zamítl žalobu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Vycházel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221odst. 1 trestního zákoníku, rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum]byl žalobce obžaloby zproštěn, k odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum] byl žalobceznovu obžaloby zproštěn, po odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni rozsudkemze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl tak, že žalobcese zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, nikoliv podle § 226písm. a) trestního řádu, jak učinil soud prvního stupně. Žalobce dne [datum] uplatnilu Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu majetkové újmy ve výši [částka] a nemajetkové újmy ve výši [částka] za nezákonné trestní stíhání, stanoviskem ze dne [datum] Ministerstvo spravedlnosti shledalo důvodným požadavek žalobce na náhradu majetkové újmyve výši [částka] + [částka], ve vztahu k nemajetkové újmě konstatovalo, že vůči žalobci bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, a vyslovilo žalobci omluvu. Dohodou o rozvázání pracovního poměru mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne [datum] došlok ukončení pracovního poměru žalobce u uvedené společnosti ke dni [datum] bez uvedení důvodu, žalobce byl uchazečem o zaměstnání u úřadu práce v době od [datum]do [datum]. Žalobce si hledal zaměstnání u různých firem, které po informacích, které získaly od společnosti [právnická osoba], s ním pracovní smlouvy neuzavřely, krátkodobě pracovalu dalších zaměstnavatelů, kteří jeho pracovní poměr vždy ukončili poté, co se dozvědělio referencích o žalobci od společnosti [právnická osoba] Žalobci byl lékařem doporučenvolně prodejný lék Persen, který začal užívat zhruba dva měsíce po ukončení pracovního poměru u společnosti [právnická osoba] Žalobce byl před zahájením trestního stíhání ženatýa žil s manželkou a dětmi, k problémům začalo docházet již v době, kdy pracoval pro [právnická osoba], následně se manželské problémy prohloubily po jeho propuštění z této společnostia v tom období, kdy si nemohl sehnat stálou práci, k úplnému vyhrocení došlo poté,co mu bylo sděleno obvinění, a byla vyčíslena škoda, v roce 2018 manželka žalobce podala návrh na rozvod manželství a manželství bylo rozvedeno. Žalobce subjektivně vnímal trestní stíhání negativně, vnímal též ohrožení požadavkem společnosti [právnická osoba] na náhradu škodyve výši přesahující [částka]. Žalobce byl v roce 1995 odsouzen za trestný čin podvodua byl mu uložen trest odnětí svobody 10 měsíců s podmíněným odkladem, toto odsouzeníbylo následně zahlazeno. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 82/98 Sb., která citoval, a uzavřel, že poté, co žalovaná nárok žalobcena náhradu majetkové újmy částečně uspokojila, již není důvodný jeho další požadavekna zaplacení částky [částka]. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu,uvedl soud prvního stupně, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo zahájenotrestní stíhání žalobce, a při rozhodnutí o formě a výši zadostiučinění vycházel z povahytrestní věci, z doby, po kterou byl žalobce trestně stíhán, a ze závažnosti zásahů způsobených trestním stíháním do osobnostní sféry žalobce. Konstatoval, že žalobci hrozil trestodnětí svobody s horní hranicí 6 měsíců, i v případě odsouzení by proto šlo o podmíněný trest, přestože žalobce byl v dávné minulosti pravomocně odsouzen, žalobce byl stíhán po dobu téměř tří let, úkony činěné v trestním řízení v něm vyvolávaly stres. Lék Persen začal užívat již 2 roky před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání nelze považovat za primární příčinu rozpadu manželství žalobce, došlo však k zintenzivnění již v minulosti vzniklých konfliktních vztahů. Trestní stíhání nezasáhlo do pracovní oblasti žalobce, který ukončil pracovní poměr2 roky před zahájením trestního stíhání dohodou, problémy žalobce v rámci jeho následného pracovního uplatnění byly způsobeny jednáním jeho bývalého zaměstnavatele a nejsou v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Zhodnocením všech těchto skutečností dospělsoud prvního stupně k závěru, že adekvátním odškodněním žalobci vzniklé nemajetkové újmyje částka [částka], přičemž přistoupil k porovnání s jiným případem posuzovaným v řízenípřed soudem prvního stupně pod sp. zn. 28 C 51/2020, kde bylo poskytnuto zadostiučinění [částka] za nezákonné trestní stíhání pro stejný trestný čin, řízení trvalo obdobnou dobu,byly však konstatovány podstatně závažnější zásahy do osobnostní sféry stíhané, která trpěla psychickými problémy s nutností braní antidepresiv, zhoršily se jí migrenózní stavy, stíhání vešlove všeobecnou známost a poškozená byla osobou veřejně činnou na malém městě(členkou zastupitelstva). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl zcela úspěšný v řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu,a částečně úspěšný v řízení o náhradu majetkové újmy, celkový úspěch žalobce činí 93%,a žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86%, přičemž mu vznikly náklady řízení spojené se zaplacením soudního poplatku [částka] a náklady právního zastoupení.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Namítala, že žalobcem tvrzené zásahy do osobnostní sféry nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, ale souvisí s působením žalobce ve společnosti [právnická osoba] a s dalším jednáním této společnosti vůči žalobci,v oblasti pracovního života nebyly žádné zásahy vzniklé v příčinné souvislosti s trestním stíháním prokázány, co se týká zhoršení zdravotního stavu žalobce, žalobce nevyhledal odbornou lékařskou pomoc, volně prodejný lék Persen začal užívat již při rozvázání pracovního poměru před zahájením trestního stíhání. Zásahy do rodinné sféry souvisí s ukončením pracovního poměru žalobce, případ žalobce nebyl medializován, k případné dehonestaci žalobce docházelov důsledku přímého jednání bývalého zaměstnavatele žalobce. K subjektivnímu vnímání trestního stíhání poukázala na skutečnost, že žalobce již v minulosti byl odsouzen za trestný čin podvodu. Vyslovila přesvědčení, že dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu je poskytnutá omluva a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobce ve vyjádření uvedl, že se s napadeným rozsudkem ztotožnil, nesouhlasí s tvrzením,že nemajetková újma není v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které se mělo ukázat jako důvodné, a že na jeho výsledku a délce se podílel vlastní vinou, když v přípravném řízení nevypovídal, je totiž zcela právem a svobodnou volbou žalobce jaká práva a v jaké fázi procesu využije a nevyužije. [právnická osoba] proti žalobci žádné řízení nevedla, pouze jej iniciovala a další aktivní kroky již byly nezákonně činěny státními orgány. Zdůraznil,že každé trestní řízení představuje významný zásah do soukromého a osobního životatrestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti, zásah je o to citelnější, pokudbyl žalobce stíhán pro skutek, pro který byl obžaloby zproštěn, neboť skutek nebyl trestným činem. Na osobu žalobce je přitom třeba hledět jako na osobu netrestanou z důvodu zahlazení předchozího odsouzení. Závěrem navrhl, aby odvolací soud v napadeném výrokurozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované a v jeho mezích napadené rozhodnutíi řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal odvoláníčástečně důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

6. V daném případě je dán odpovědnostní titul podle § 7, § 8 zák. č. 82/98 Sb., neboť s ohledemna konečné zprošťující rozhodnutí je rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím. Předmětem odvolacího řízení je již pouze nárok žalobce na zadostiučiněníza nemajetkovou újmu, k žalobci vzniklé majetkové újmě se proto odvolací soud nevyjadřuje.

7. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo na straně žalobce ke vzniku újmy,za niž je třeba poskytnout zadostiučinění, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem souduprvního stupně, že samotné konstatování porušení práva ve spojení s omluvou není dostatečnou satisfakcí. Soud prvního stupně správně s poukazem na příslušnou judikaturu vycházelze tří základních kritérií – povaha trestní věci, délka trestního řízení, dopady trestního stíhánído osobnostní sféry žalobce. Ohledně povahy trestní věci se jednalo o věc s nižší závažností, žalobce byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na 6 měsíců a s ohledem na zahlazeníjeho předcházejícího odsouzení je zřejmé, že mu nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Délka trestního stíhání (2 roky a téměř 11 měsíců) nebyla nepřiměřená, v řízení nedošlo k žádným průtahům, přesto však lze konstatovat, že nejde o dobu zanedbatelnou, po tuto dobu byl žalobce vystaven obavám z možného odsouzení, tyto obavy byly navyšovány i hrozbou uložení povinnosti nahradit poměrně značnou škodu přesahující [částka]. Soud prvního stupně správně konstatoval, že volně prodejný lék Persen žalobce začal užívat téměř 2 rokypřed zahájením trestního stíhání, bylo též prokázáno, že trestní stíhání žalobce nijak nezasáhlodo jeho pracovní oblasti, když žalobce ukončil pracovní poměr u společnosti x [právnická osoba] dohodou dva roky před zahájením trestního stíhání. V době trestního stíhání nebyl evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, z výpovědi samotného žalobce vyplývá, že případné problémy žalobce v jeho pracovním uplatnění byly způsobeny jednáním jeho bývalého zaměstnavatele a nikoliv probíhajícím trestním stíháním. Rovněž bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce nelze považovat za primární příčinu rozpadu jeho manželství,neboť konflikty s manželkou existovaly již v době ukončení jeho pracovního poměruu společnosti [právnická osoba], v průběhu trestního stíhání však došlo k jejich zintenzivnění. Za dopady nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce tak lze považovat pouze obavy z možného odsouzení na straně žalobce a zintenzivnění konfliktních vztahůs jeho manželkou. K soudem prvního stupně provedené komparaci s jiným obdobným případem je třeba konstatovat, že se jednalo o trestní stíhání za stejný trestný čin trvající obdobnou dobu, avšak s výraznějšími negativními dopady do osobnostní sféry poškozené v souvislosti s jejími diagnostikovanými psychickými problémy, u poškozené došlo k výraznějšímu zásahudo osobnostní sféry i proto, že byla veřejně činnou osobou (členkou zastupitelstva) na malém městě a její stíhání vešlo ve všeobecnou známost. Při zohlednění všech výše uvedených skutečností odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že žalobci je třeba poskytnout zadostiučinění ve finanční formě, avšak částku [částka] považuje za nepřiměřeně vysokou a neodpovídající všem shora uvedeným hlediskům, která je třeba zohlednit, při jejich komplexním zhodnocení dospěl odvolací soud k závěru, že odčinění žalobci vzniklé nemajetkové újmy lépe odpovídá částka [částka].

8. Z uvedených důvodů odvolací soud v napadeném výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že zamítl žalobu co do částky [částka]se specifikovaným úrokem z prodlení, a ve zbývající části ([částka] se specifikovaným úrokemz prodlení) jej potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř.ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky (náhrada majetkové újmy, náhrada nemajetkové újmy) žalobcebyl v konečném důsledku zcela úspěšný v požadavku na nemajetkovou újmu, neboťbylo vyhověno jeho požadavku na finanční satisfakci, majetková újma již předmětem odvolacího řízení nebyla, a je tedy správný závěr soudu prvního stupně o procentuálním úspěchu žalobcev řízení ohledně jednotlivých nároků ustící v závěr, že žalobci přísluší náhrada nákladů řízeníza řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 86%. Soud prvního stupně nepochybilani při vyčíslení výše nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem a náklady právního zastoupení, v této části odvolacímu soudu nezbývá, než zcela odkázat na podrobnéa pečlivé odůvodnění tohoto výroku pod bodem 34 v odůvodnění napadeného rozsudku. Předmětem odvolacího řízení byl již jen požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu,v odvolacím řízení byl žalobce procesně úspěšný, byla mu přiznána částka [částka] v konečném důsledku, v odvolacím řízení pak žalobci vznikly náklady právního zastoupení představované odměnou advokátky za 1 úkon právní služby - vyjádření k odvolání ve výši [částka](§ 7 vyhl. č. 177/96 Sb.), paušálem [částka] (§ 13 cit. vyhl.) a daní z přidané hodnoty 21%ze základu [částka] (§ 137 o. s. ř.), v součtu tedy [částka] Náklady řízení před soudyobou stupňů proto představují součet uvedených částek v celkové výši [částka].