11 Co 326/2024

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Soud vyšel z nesporného zjištění, že žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“) spočívající v nepřiměřené délce řízení; nesporné bylo též, že k projednání žádosti došlo dne [datum], kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu.

3. Ze spisu Okresního soudu v [město] sp. zn. [spisová značka] soud (zejména) zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum], žalobce se na žalované Evě [jméno FO] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a plateb spojených s užíváním bytu za rok 2013. Dne [datum] sdělil soud právní zástupkyni žalobce, že usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], ze dne [datum], byl na majetek žalované prohlášen [název], s tím, že po dobu trvání účinku rozhodnutí o [název] nelze v řízení pokračovat, dne [datum] byl učiněn úřední záznam, že řízení je přerušeno podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona, dne [datum] byla tato informace zaslána účastníkům řízení, podáním ze dne [datum] právní zástupkyně žalobce namítla nesplnění předpokladů pro přerušení řízení; dále spis obsahuje záznamy o sledování průběhu insolvenčního řízení; po zjištění, že [datum] došlo ke zrušení [název] dlužnice [jméno FO] po splnění rozvrhového usnesení, sdělil soud (dne [datum]) žalobci, že [název] byl zrušen, a vyzval ho ke sdělení, zda na podané žalobě trvá, dne [datum] žalobce kladně odpověděl; dne [datum] vyzval soud žalobce k doplacení soudního poplatku, dne [datum] tak žalobce učinil, ve dnech [datum] a [datum] soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě, dne [datum] bylo nařízeno jednání za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] soud vydal usnesení, že řízení je přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalované, k němuž došlo usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. KSUL [spisová značka] -[právnická osoba], ze dne [datum]. Následujícími úkony soud ověřoval stav insolvenčního řízení, dne [datum] soud zaslal právní zástupkyni žalobce sdělení, že usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [právnická osoba]. 2023 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalované splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty a vyzval žalobce, aby sdělil, zda na podané žaloby trvá, dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět, soud proto usnesením ze dne [datum] řízení zastavil.

4. Dále soud uvedl, jaká zjištění učinil ohledně průběhu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] ve věci dlužnice [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „první isolvenční řízení“) a ohledně insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] ve věci téže dlužnice pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „druhé insolvenční řízení“).

5. Soud odkázal na ustanovení § 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a § 263 zákona č. 182/2006 Sb. (dále též „InsZ“), konstatoval, že posuzované řízení trvalo 9 let a 3 měsíce, přičemž v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] bylo řízení ze zákona přerušeno pro rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužnice a následně pro rozhodnutí o úpadku s povolením oddlužení. Dále soud uvedl, že skutečnost, že o přerušení řízení byli účastníci informováni až v dubnu 2016, ačkoli řízení bylo ze zákona přerušeno v prosinci 2014, nemohla mít vliv na délku posuzovaného řízení, a způsobit tak porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Dále soud prvního stupně shledal, že Okresní soud v [město] činil jednotlivé kroky plynule, pravidelně kontroloval stav obou insolvenčních řízení dlužnice, po zjištění jejich skončení činil plynule jednotlivé procesní kroky. S ohledem na shora uvedená zjištění, jakož i vzhledem k tomu, že průtahy v insolvenčních řízeních nebyl zjištěny (a žalobce je ani netvrdil), soud uzavřel, že odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení nebyl prokázán.

6. Žalobce ve včasném odvolání (do obou výroků) namítal, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s otázkou, zda posuzované řízení bylo v důsledku prvního insolvenčního řízení skutečně přerušeno; v této části je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce má za to, že první insolvenční řízení přerušení posuzovaného řízení nezpůsobilo, nebylo tedy třeba vyčkávat do roku 2019. Podotkl, že již v podání ze dne [datum], které učinil v posuzovaném řízení, namítal, že podmínky přerušení řízení nebyly splněny, soud v posuzovaném řízení však zcela nedůvodně 5 let nečinil ničeho; v důsledku toho trvalo posuzované řízení zcela nepřiměřeně dlouhou dobu. Proto žalobce navrhl, aby rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně.

7. Žalovaná se s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožnila, proto navrhla jeho potvrzení a přiznání nákladů odvolacího řízení.

8. Z účasti při jednání odvolacího soudu se právní zástupkyně žalobce omluvila, o odročení nežádala, s jednáním v nepřítomnosti souhlasila; odvolací soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná, která byla jednání přítomna, odkázala na svá písemná podání a navrhla potvrzení rozsudku.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) listinami dokládajícími průběh prvního insolvenčního řízení, z nichž se podává, že řízení bylo zahájeno dne [datum]; usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci téhož dne, byl zjištěn úpadek dlužnice (která v posuzovaném řízení vystupovala v procesní pozici žalované), bylo povoleno oddlužení a byla stanovena lhůta pro přihlášení pohledávek (do [datum]); dne [datum] bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře; dne [datum] bylo zveřejněno usnesení o zrušení oddlužení a prohlášení konkursu, které nabylo právní moci dne [datum]; usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] byl [název] zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal opodstatněným.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází (když dokazování zopakoval jen v rozsahu výše uvedeném), v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

12. Soud prvního stupně nepochybil ani při právním posouzení věci. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že k nesprávnému úřednímu postupu, jenž měl, dle žalobce, spočívat v nepřiměřené délce řízení, nedošlo (z důvodů, které dostačujícím způsobem vyložil soud prvního stupně) – chybí tedy první předpoklad odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu (§ 31a OdpŠk), která měla žalobci vzniknout; soud prvního stupně tudíž správně žalobu zamítl. K odůvodnění napadeného rozhodnutí pokládá odvolací soud za potřebné, se zřetelem k námitkám žalobce, dodat následující.

13. Z dikce ustanovení § 263 InsZ, ve znění účinném v rozhodné době (které se neliší od aktuálního znění) plyne, že prohlášením konkursu se zásadně přerušují veškerá soudní (a rozhodčí) řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo řízení o pohledávkách, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, nestanoví-li zákon (v ustanoveních § 266 InsZ a násl.) jinak, nedošlo-li k jejich přerušení již rozhodnutím o úpadku. Přerušení řízení nastává ze zákona, proto o něm není třeba vydávat rozhodnutí. Z ustanovení § 263 InsZ je patrné, že v důsledku prohlášení konkursu se přerušují zejména řízení o žalobách na peněžitá plnění (neboť se týkají majetkové podstaty), jejichž účastníkem je dlužník – takovým bylo i posuzované řízení – ostatní řízení, která se majetkové podstaty netýkají (typicky např. řízení o rozvod), se nepřerušují.

14. Předmětem posuzovaného řízení bylo peněžité plnění ve výši [částka] s příslušenstvím (dluh na nájemném a platbách spojených s bydlením za období od března do prosince 2013), kterého se žalobce domáhal po žalované, proti níž bylo vedeno insolvenční řízení. Rozhodnutím o úpadku k přerušení posuzovaného řízení dojít nemohlo (v té době neexistentní pohledávka ve lhůtě, která uplynula dnem [datum], nemohla být přihlášena); posuzované řízení, jakožto řízení týkající se majetkové podstaty, bylo, z důvodů vyložených v předchozím odstavci, ze zákona přerušeno až v důsledku prohlášení [název] (tj. od ledna 2015), a tento stav trval až do právní moci usnesení, kterým byl [název] zrušen po splnění rozvrhového usnesení (tj. do [datum]). Správný je též závěr (proti němuž žalobce ani nebrojí), že v důsledku druhého insolvenčního řízení bylo posuzované řízení přerušeno v době od [datum] do [datum], Anonymizováno15. Ze shora uvedeného je patrné, že posuzované řízení bylo po většinu doby, po kterou trvalo, ze zákona přerušeno. Za situace, kdy měl soud k projednání a rozhodnutí věci k dispozici toliko jedenáct měsíců po podání žaloby, resp. posléze tři měsíce v roce 2019, se zřetelem k tomu, že v žádném z insolvenčních řízení k průtahům nedošlo (ze spisu se taková skutečnost nepodává a žalobce ji ani netvrdí), nelze, v poměrech nyní posuzované věci, celkovou délku řízení (byť činila 9 let a 3 měsíce) hodnotit jako nepřiměřenou. Pro úplnost lze jen dodat, že skutečnost, že se žalobci (před podáním žaloby) dostalo od žalované zadostiučinění v podobě konstatování nesprávného úředního postupu, není pro rozhodnutí ve věci relevantní, neboť závěrem, který žalovaná učinila v rámci předběžného projednání nároku, není soud vázán.16. Pokud žalobce namítal (částečnou) nepřezkoumatelnost rozsudku, je třeba podotknout, že v soudní praxi je za nepřezkoumatelné pokládáno takové rozhodnutí, jehož odůvodnění neumožňuje účastníkům v odvolání náležitě užít odvolací důvody; právě uvedené znamená, že i tehdy, pokud rozhodnutí soudu plně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odůvodnění napadeného rozsudku žalobci v náležité formulaci odvolacích důvodů nebránilo, o čemž svědčí obsah odvolání – námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku tudíž případná není.17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně správného nákladového výroku, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšné žalované náleží dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka [částka] (3 x [částka]) za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání odvolacího soudu a účast při jednání.