Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

12 Co 159/2026

Soud: Městský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 15. 9. 2026Č. j.: 12 Co 159/2026-234Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka ChlostováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 4. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 6 447 036 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:MSPH:2026:12.Co.159.2026.234
smlouva o smlouvě budoucíodstoupení od smlouvylhůtydokazovánísvědeknáhrada nákladůsmlouva kupníodvolánínáklady řízeníkoupějednatelpřevod vlastnictvínásledek
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (95) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19 806,90 Kč, žalobce b) částku 15 226,05 Kč, žalobce c) částku 13 345,43 Kč, žalobce d) částku 14 593,95 Kč a žalobce e) částku 20 638,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal na žalované zaplacení částky 1 527 261 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalobce b) zaplacení částky 1 174 043 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.), žalobce c) zaplacení částky 1 029 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení (výrok III.), žalobce d) zaplacení částky 1 125 303 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení (výrok IV.) a žalobce e) zaplacení částky 1 591 396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení (výrok V.). Zároveň uložil žalobci a) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 133 673,12 Kč, žalobci b) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 102 761,67 Kč, žalobci c) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 90 065,29 Kč, žalobci d) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 98 495,69 Kč a žalobci e) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 139 287,74 Kč, vždy do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok VI.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě doručené soudu I. stupně dne 23. 8. 2024, kterou se žalobci domáhali vrácení prvních částí kupních cen v celkové výši 6 447 036 Kč s příslušenstvím. Žalobci tvrdili, že se žalovanou uzavřeli smlouvy o uzavření budoucích smluv o převodu vlastnictví k nemovitým věcem v projektu [název] na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa]. Žalobce a) uzavřel smlouvu dne 21. 3. 2022 a měl podle ní nabýt jednotku č. [číslo] za kupní cenu 10 181 740 Kč. Žalobce b) uzavřel smlouvu dne 25. 3. 2022 ohledně jednotky č. [číslo] za kupní cenu 7 826 951 Kč. Žalobce c) uzavřel smlouvu dne 22. 3. 2022 ohledně jednotky č. [číslo] za kupní cenu 6 860 217 Kč, žalobce d) uzavřel smlouvu dne 17. 3. 2022 ohledně jednotky č. [číslo] za kupní cenu 7 502 022 Kč a žalobce e) téhož dne ohledně jednotky č. [číslo] za kupní cenu 10 609 309 Kč. Žalobci uhradili žalované první části kupních cen ve výši 15 %, jejichž vrácení požadovali žalobou, přičemž žalobce a) požadoval částku 1 527 261 Kč, žalobce b) částku 1 174 043 Kč, žalobce c) částku 1 029 033 Kč, žalobce d) částku 1 125 303 Kč a žalobce e) částku 1 591 396 Kč.

3. Nejzazší termín pro uzavření kupních smluv, původně stanovený na 30. 6. 2023, byl dodatkem č. 1 prodloužen do 30. 10. 2023 a dodatkem č. 2 do 30. 11. 2023. Žalobci namítali, že čl. 5 odst. 2 smluv, podle něhož byla jednou z podmínek výzvy k uzavření kupní smlouvy skutečnost, že byl vydán kolaudační souhlas, respektive byl podán návrh na vydání souhlasu s užitím jednotky, garáže a budovy, je neurčitý. S odkazem na ust. § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dovozovali, že jako spotřebitelé mají právo na pro ně nejpříznivější výklad, podle něhož musel být před výzvou vydán pravomocný kolaudační souhlas. Žalovaná je vyzvala k uzavření kupních smluv dne 13. 10. 2023 a znovu dne 14. 11. 2023, avšak ke sjednaným termínům kolaudační souhlas vydán nebyl. Žalobci proto měli za to, že kupní smlouvy nebyly do 30. 11. 2023 uzavřeny výlučně z důvodu na straně žalované. Oznámením ze dne 20. 12. 2023, doručeným žalované dne 2. 1. 2024, od smluv odstoupili a vyzvali žalovanou k vrácení uhrazených částek ve lhůtě deseti pracovních dnů.

4. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala. Tvrdila, že smluvní ujednání o podmínkách výzvy k uzavření kupních smluv není neurčité, že dodatky byly uzavřeny na žádost žalobců, kterým se nepodařilo zajistit financování koupě bytů, a že žalobci se k podpisu kupních smluv nedostavili a kupní smlouvy neuzavřeli. Poté, co dne 2. 1. 2024 obdržela jejich vyjádření k výzvám a odstoupení od smluv, zaslala jim dne 4. 1. 2024 opakované výzvy k uzavření kupních smluv. Protože žalobci nereagovali, postupovala podle čl. 7 odst. 1 smluv, dopisy ze dne 16. 1. 2024 od smluv odstoupila a uplatnila smluvní pokuty ve výši prvních částí kupních cen. Dopisy ze dne 24. 1. 2024 pak své pohledávky na smluvní pokuty jednostranně započetla proti pohledávkám žalobců na vrácení prvních částí kupních cen. Pohledávky žalobců tak zanikly započtením. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím, pro věc podstatným, skutkovým zjištěním, která jsou v podrobnostech obsažena v bodech 4-18 napadeného rozsudku. Mezi žalovanou jako budoucí prodávající a jednotlivými žalobci jako budoucími kupujícími byly uzavřeny smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitým věcem, označované též jako smlouvy o smlouvách budoucích kupních. Se žalobcem a) byla smlouva uzavřena dne 21. 3. 2022, se žalobcem b) dne 25. 3. 2022, se žalobcem c) dne 22. 3. 2022 a se žalobci d) a e) dne 17. 3. 2022. V čl. 1 odst. 1 smluv žalovaná prohlásila, že je v okamžiku jejich uzavření výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. [číslo] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], a to pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]. Podle čl. 1 odst. 2 smluv měla být na těchto pozemcích postavena budova podle stavebního povolení vydaného [právnická osoba] dne 8. 8. 2019 pod č. j. [spisová značka]. Podle čl. 1 odst. 4 smluv měla žalovaná po dosažení dostatečného stupně rozestavěnosti budoucí budovy rozdělit nemovitost prohlášením vlastníka nemovité věci o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, respektive k rozestavěným jednotkám, a toto prohlášení vložit do katastru nemovitostí. U každého žalobce byla současně uvedena jednotka, o niž měl zájem, její výměra a příslušný podíl na garáži. Podle čl. 1 odst. 5 smluv měl žalobce a) nabýt jednotku č. [číslo], žalobce b) jednotku č. [číslo], žalobce c) jednotku č. [číslo], žalobce d) jednotku č. [číslo] a žalobce e) jednotku č. [číslo]. V čl. 3 smluv byla kupní cena sjednána u žalobce a) na částku 10 181 740 Kč, u žalobce b) na částku 7 826 951 Kč, u žalobce c) na částku 6 860 217 Kč, u žalobce d) na částku 7 502 022 Kč a u žalobce e) na částku 10 609 309 Kč. V čl. 4 smluv byla úhrada kupní ceny sjednána tak, že budoucí kupující měli do 30 dnů od podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní složit první část kupní ceny ve výši 15 % kupní ceny. Zbývající část kupní ceny měla být kupujícími složena na účet žalované do 10 pracovních dnů od uzavření kupní smlouvy. Žalobci první části kupních cen žalované uhradili. Podle čl. 5 odst. 1 smluv byl nejzazší termín pro uzavření kupní smlouvy stanoven na 30. 6. 2023. Podle čl. 5 odst. 2 smluv byl budoucí prodávající oprávněn písemně vyzvat budoucího kupujícího k uzavření kupní smlouvy, jejíž text byl co do podstatných náležitostí přiložen v příloze č. 4 smlouvy o smlouvě budoucí, v okamžiku splnění všech následujících podmínek: 1. vklad budoucího prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, 2. byl vydán kolaudační souhlas na jednotku, garáž a budoucí budovu, respektive byl podán návrh na vydání souhlasu s užitím jednotky, garáže a budoucí budovy, kdy výzvě k uzavření kupní smlouvy a podpisu kupní smlouvy nebránil stav využití daných jednotek zapsaný v katastru nemovitostí jako „rozestavěná jednotka“, 3. uhrazení zbývající části kupní ceny a 4. uhrazení ceny stavebních úprav v souladu s dohodou o stavebních úpravách, budou-li realizovány, nejpozději však 15 dnů před koncem lhůty pro uzavření kupní smlouvy. Podle čl. 7 smluv si strany sjednaly, že budou-li splněny podmínky k uzavření kupní smlouvy a budoucí kupující ji neuzavře z důvodu na své straně, má budoucí prodávající právo od smlouvy odstoupit a právo na smluvní pokutu ve výši první části kupní ceny. Shodné oprávnění náleželo budoucímu kupujícímu, jestliže k uzavření kupní smlouvy nedošlo z důvodu na straně budoucího prodávajícího. Podle čl. 7 odst. 7 smluv byl budoucí kupující oprávněn předmět koupě veřejně nabízet, vyzývat třetí osoby k podávání nabídek na budoucí předmět koupě nebo činit jiné úkony směřující k veřejné nabídce předmětu koupě či k podávání nabídek na budoucí předmět koupě nejdříve od 1. 9. 2022. Vzor kupní smlouvy, který byl přílohou smlouvy o smlouvě budoucí, obsahoval v čl. 1 odst. 2 ujednání o tom, kdy vzniklo vlastnické právo k jednotkám na základě prohlášení vlastníka o rozdělení práva k nemovité věci a na jakém listu vlastnictví je předmětná jednotka zapsána. Úhrada kupní ceny v něm byla rozdělena na část kupní ceny odpovídající rezervačnímu poplatku, část kupní ceny uhrazenou kupujícími na základě smlouvy o smlouvě budoucí před podpisem kupní smlouvy a zbývající část kupní ceny, která měla být uhrazena na účet prodávajícího nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne podpisu kupní smlouvy.

6. Z interní emailové komunikace žalované ze dne 7. 3. 2022 vyplynulo, že [jméno FO] sdělil jednateli žalované [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], že s jedním klientem řeší nákup pěti bytů, a to jednotek č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] včetně parkování, a požádal o zaslání návrhu budoucí smlouvy o postoupení. Z interní e-mailové komunikace žalované ze dne 29. 3. 2023 vyplynulo, že žalované telefonovala [jméno FO], realitní zprostředkovatelka žalobců spolupracující se společností [právnická osoba], a sdělila jí, že se žalobcům nepodařilo žádný z pěti bytů pořizovaných „na spekulaci“ dále prodat. Současně požádala o schůzku, na níž měly být projednány další možnosti, včetně prodloužení sjednaných lhůt. V navazující interní e-mailové komunikaci ze dne 5. 4. 2023 bylo uvedeno, že vlastník jednotek č. [číslo], [číslo] a [číslo], jehož zprostředkovatelkou byla [jméno FO], hodlal uhradit zbývajících 85 % kupní ceny z prostředků, které měl získat ze svého developerského projektu, avšak jeho vlastní kupující měli problémy s financováním, takže se tato situace podle komunikace dále „řetězila“. Z interní e-mailové komunikace ze dne 31. 5. 2023 dále vyplynulo, že [jméno FO] nabízela k dalšímu prodeji jednotky č. [číslo] a [číslo], a to s odlišnými vizualizacemi a s uvedením adresy v blízkosti projektu.

7. Mezi každým ze žalobců a žalovanou byl následně uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o smlouvě budoucí, jímž byl nejzazší termín pro uzavření kupní smlouvy prodloužen do 30. 10. 2023. Dodatkem č. 2 byl tento termín dále prodloužen do 30. 11. 2023. Dodatky č. 1 byly uzavřeny ve dnech 17. 5. 2023, 18. 5. 2023 a 25. 5. 2023. Dodatky č. 2 byly uzavřeny dne 24. 10. 2023.

8. V květnu 2023 byla jiná klientka žalované informována o zdržení stavby a kolaudace a byl jí zaslán vzor dodatku prodlužujícího nejzazší termín podpisu kupní smlouvy. Současně jí bylo sděleno, že podpisy kupních smluv jsou plánovány na srpen 2023 po úspěšné kolaudaci. Dne 5. 9. 2023 byla vyrozuměna, že s ohledem na blížící se termín podpisu kupních smluv žalovaná žádá o prověření platby zbývající části kupní ceny a že se předpokládá zaslání výzvy k podpisu kupní smlouvy od 15. 9. 2023 se čtrnáctidenní lhůtou k podpisu. Později uvedla, že jí byla kupní smlouva zaslána koncem listopadu 2023 ve znění odlišném od smlouvy, která byla přílohou smlouvy o smlouvě budoucí, že byla podstatně upravována a že se žalovaná se všemi podklady ozvala v lednu 2024.

9. Dne 27. 7. 2023 podala žalovaná návrh na vklad práva do katastru nemovitostí k rozestavěným jednotkám na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Dne 5. 9. 2023 zaslal [jméno FO] za žalovanou [jméno FO] e-mail ve věci přípravy kupních smluv, v němž uvedl, že se blíží termín jejich podpisu a že je nutné prověřit platby zbývajících částí kupních cen.

10. Dne 12. 10. 2023 podala žalovaná žádost o vydání kolaudačního souhlasu, v níž byl předpokládaný termín dokončení stavby a zahájení jejího užívání uveden dnem 31. 10. 2023. Žádost se týkala stavby „novostavba bytového domu [právnická osoba], [adresa] “. Žalovaná následně vyzvala žalobce k uzavření kupních smluv e-maily ze dne 13. 10. 2023 a znovu e-maily ze dne 14. 11. 2023. Kolaudační souhlas ke stavbě „novostavba bytového domu [právnická osoba], [adresa] “ byl vydán dne 14. 12. 2023 pod č. j. [spisová značka]. Žalobci v odstoupení od smlouvy ze dne 20. 12. 2023 prostřednictvím právního zástupce uvedli, že s uzavřením kupních smluv nesouhlasí, neboť nebyl vydán kolaudační souhlas na jednotku, garáž a budoucí budovu.

11. V rámci stejného projektu uzavřela žalovaná dne 21. 12. 2023 kupní smlouvu s [jméno FO] a téhož dne také s [jméno FO] a [jméno FO]. Kupní smlouva s [tituly před jménem] [jméno FO] byla uzavřena dne 12. 1. 2024. Z webových stránek žalované, konkrétně z části věnované průběhu stavby, vyplynulo, že kolaudace byla plánována na třetí čtvrtletí roku 2023.

12. Dopisy ze dne 4. 1. 2024 žalovaná žalobce opakovaně vyzvala k uzavření kupních smluv. Dopisy ze dne 16. 1. 2024 je vyrozuměla o odstoupení od smluv o uzavření budoucích smluv o převodu vlastnictví k nemovitým věcem a vyzvala je k zaplacení smluvních pokut. Jako důvod odstoupení uvedla, že ze strany žalobců nedošlo k uzavření kupních smluv. Dopisy ze dne 24. 1. 2024 provedla vůči žalobcům započtení vzájemných pohledávek. Žalobci následně prostřednictvím svého zástupce vyzvali žalovanou k plnění před podáním žaloby dopisem ze dne 31. 5. 2024.

13. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobci byli jeho klienty a nemovitosti kupovali prostřednictvím realitního zprostředkování společnosti [právnická osoba] na základě ústní dohody. Jako ředitel této společnosti odpovídal za organizační záležitosti a vyhledávání projektů. Za žalobce osobně nejednal, účastnil se však některých schůzek. Podle jeho výpovědi chtěli žalobci byty pro vlastní bydlení jako alternativní zázemí v zahraničí. Uvedl, že nikdy nezažil, aby developer posouval termín předání, a když byl navržen třetí dodatek, žalobci sdělili, že další prodloužení již není možné. [jméno FO] se vždy dva nebo tři dny před uplynutím lhůty pro uzavření kupních smluv účastnil schůzky, na níž měly být kupní smlouvy podepsány, k podpisu však nedošlo. Developer podle něj neměl připraveny smlouvy a uvedl, že je nutné dohodnout další termín. Žalobcům bylo sděleno, že musí počkat do ledna nebo února následujícího roku. Žalobci se schůzek osobně neúčastnili, neboť pobývali v zahraničí. Přítomen byl tento svědek a [jméno FO] na základě plné moci. K podpisu podle svědka nedošlo, protože nebyla předložena řádně vyplněná smlouva týkající se zkolaudovaných jednotek. Závěr, že kupní smlouva měla být uzavřena až po kolaudaci, svědek dovozoval z praxe, samotnou smlouvu však nezkoumal. O prodloužení termínů žalovanou nežádal, prodloužení bylo v zájmu obou stran, protože žalovaná měla problémy s výstavbou a žalobci byli ochotni čekat. Žalobci byli podle jeho výpovědi připraveni financovat koupi z vlastních prostředků.

14. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že je realitní zprostředkovatelkou, spolupracuje se žalobci a několik let také se společností [právnická osoba]. Jejím úkolem bylo vyhledávat pro klienty nemovitosti ke koupi. Předpokládala, že žalobci kupovali byty pro sebe. Smlouvy žalobcům pouze přeposílala. Poté, co při průjezdu kolem projektu zjistila, že není dokončen, kontaktovala žalovanou, která jí sdělila, že projekt není zkolaudován. Strany se proto dohodly na prodloužení smluv o smlouvách budoucích. K dalšímu prodloužení došlo poté, co jí žalovaná znovu sdělila, že kupní smlouvy nelze podepsat, protože projekt není zkolaudován. Dále uvedla, že žalobci následně obdrželi výzvu k podpisu kupních smluv, avšak na schůzce developer sdělil, že smlouvy nejsou připraveny, kolaudace nebyla dokončena a bude nutné ještě určitou dobu počkat. Svědkyně se osobně účastnila schůzky, na níž měla být kupní smlouva podepsána, smlouva však nebyla předložena s odůvodněním, že kolaudace nebyla dokončena. Smlouvu o smlouvě budoucí považovala za standardní a měla za to, že ze strany žalobců nebyla upravována. Žalobci řešili různé způsoby financování. Někteří měli vlastní prostředky a někteří zajišťovali bankovní financování. Po vydání kolaudačního souhlasu již k žalované neměli důvěru. Dne 30. 11. 2023 byla svědkyně připravena kupní smlouvy podepsat a měla od žalobců plné moci, jejich podpisy však nebyly úředně ověřeny.

15. Svědek [jméno FO] uvedl, že byl od března 2021 do března nebo dubna 2024 zástupcem developera, společnosti [právnická osoba], která podle developerské smlouvy vykonávala funkci developera projektu [právnická osoba]. Měl na starosti klientské oddělení, klientské změny a jednání s klienty o podpisu a plnění kupních smluv a smluv, které jim předcházely. Následně žalovanou převzal prostřednictvím jiné společnosti jako ovládající osoba. Ke dni výslechu dne 12. 8. 2025 žalovanou vlastnila společnost [právnická osoba], jejímž byl jediným majitelem a jednatelem, současně však uvedl, že tuto společnost v květnu 2025 prodal. Podle [jméno FO] kontaktoval žalovanou někdo ze společnosti [právnická osoba] prostřednictvím společnosti [právnická osoba], s níž měla žalovaná uzavřenu smlouvu o zprostředkování. Bylo nalezeno pět potenciálních kupujících a společnost [právnická osoba] zajistila podpisy na jejich straně, zatímco za žalovanou smlouvy podepisoval její jednatel [tituly před jménem] [jméno FO]. Obsah smluv se individuálně neprojednával. Existoval vzor, který podepisovali všichni klienti, pokud si některý z nich nesjednal zvláštní podmínky. Když se výstavba blížila ke konci, byl v květnu 2023 on nebo [tituly před jménem] [jméno FO] kontaktován [jméno FO] s žádostí o prodloužení termínu, protože žalobci nebyli finančně připraveni. Na základě toho byly připraveny a podepsány dodatky. Žalovaná s prodloužením souhlasila, neboť stavba v květnu 2023 ještě nebyla dokončena a finalizovala se příprava na kolaudaci. Smlouvy s jinými klienty obsahovaly ustanovení, podle něhož se lhůta automaticky prodlužovala do konce roku 2023. Stejně mělo být postupováno při uzavření druhého dodatku, kdy žalobci prostřednictvím [jméno FO] sdělili, že stále nejsou připraveni a potřebují nejméně další měsíc. Žalovaná jejich žádosti vyhověla, ačkoli byla podle svědka připravena kupní smlouvy podepsat. Komunikace probíhala telefonicky. Vzor kupní smlouvy byl součástí smlouvy o smlouvě budoucí, takže žalobci předem věděli, jak bude kupní smlouva vypadat. S ostatními klienty byly kupní smlouvy podepisovány od listopadu do ledna či února. Odlišnost smluv uzavřených se žalobci od smluv ostatních klientů byla podle něj důsledkem administrativního nedopatření, stejně jako rozpor týkající se okamžiku úhrady kupní ceny. Všichni klienti dostali možnost uzavřít kupní smlouvy již po podání žádosti o kolaudaci, většina z nich si však zvolila podpis až po dokončení kolaudace. Jednatel žalované svědka rovněž upozornil, že některé byty jsou nabízeny k dalšímu prodeji. Proběhly celkem dvě schůzky iniciované zástupci žalobců. Jedna z nich se uskutečnila dne 7. 12. (patrně rok 2023 – pozn. odvolacího soudu). Na schůzce se řešilo, kdy budou žalobci připraveni k podpisu, neboť sjednaná lhůta již uplynula. Žalobci podle svědka uvedli, že stále chtějí nemovitosti koupit, tři z nich měli být připraveni podepsat smlouvy do konce roku a další dva řešili financování. Když se dotázali na kolaudační souhlas a bylo jim sděleno, že o něj bylo požádáno, ale dosud nebyl vydán, změnili podle svědka svůj postoj a začali zpochybňovat platnost smluv.

16. Bývalý jednatel žalované [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že měl v rámci projektu na starosti složitější záležitosti, zejména nastavování smluvních vztahů s bankami, investory, zhotovitelem a developerem. Věděl, že žalovaná se žalobci uzavřela smlouvy o smlouvách budoucích. Dále uvedl, že někdy kolem března 2023, kdy se blížila finalizace stavby, která nabírala zpoždění, začala žalovaná využívat možnosti prodlužování termínů pro uzavření kupních smluv obsažené ve smluvním vzoru. Žalobci měli možnost uzavřít kupní smlouvy i před dokončením kolaudace, této možnosti však nechtěli využít, protože by si tím nepomohli. Žalovaná chtěla se všemi kupujícími uzavřít kupní smlouvy v okamžiku dokončení kolaudace. Lhůta pro jejich podpis byla dvakrát prodloužena, poprvé do konce října 2023 a podruhé do konce listopadu 2023. V prosinci 2023 se [tituly před jménem] [jméno FO] účastnil schůzky se zástupci žalobců, na níž se řešila situace, kdy jeden z investorů neměl finanční prostředky na zaplacení kupní ceny. Pro žalovanou bylo podle něj jednodušší dosáhnout dohody než uzavírat nové smlouvy. Nevěděl, z čí iniciativy byly dodatky uzavřeny, měl však za to, že na jejich uzavření měly zájem obě strany. V některých případech došlo u smluv o smlouvách budoucích k chybě, protože zprostředkovatel použil nesprávný vzor smlouvy.

17. Soud I. stupně po právní stránce věc posuzoval podle podle § 1812 odst. 1, § 2001, § 2004 odst. 1, § 2991 a § 1970 o. z. Čl. 5 odst. 2 smluv o smlouvě budoucí v části týkající se kolaudační podmínky považoval za určitý a jednoznačný a vyložil jej tak, že k učinění výzvy k uzavření kupní smlouvy postačovalo podání návrhu na vydání kolaudačního souhlasu. Proto se již nezabýval sporným tvrzením žalobců, že byli spotřebiteli, ani neaplikoval ust. § 1812 odst. 1 o. z. Ujednání o úhradě zbývající části kupní ceny považoval za neurčité, avšak uzavřel, že tato neurčitost nebyla v neprospěch žalobců a mohla mít nanejvýš za následek neplatnost tohoto ujednání, nikoli smluv jako celku. Dospěl k závěru, že žalovaná vložila prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, podala návrh na vydání souhlasu s užitím nemovitosti a žalobce ve lhůtě prodloužené do 30. 11. 2023 včas vyzvala k uzavření kupních smluv. Nevydání kolaudačního souhlasu do tohoto dne uzavření smluv nebránilo a jiný postup žalované vůči dalším kupujícím neměl na splnění podmínek vliv. Za nerozhodné považoval, z čí iniciativy byly dodatky uzavřeny, neboť strany se na prodloužení lhůty platně dohodly. Tvrzené připravenosti žalobců uzavřít kupní smlouvy podle něj nesvědčila ani neověřená zmocnění, s nimiž měla jejich zástupkyně dne 30. 11. 2023 smlouvy podepsat, neboť návrh na vklad založený na takových listinách by katastrální úřad zpravidla odmítl. Odstoupení žalobců ze dne 20. 12. 2023 posoudil jako neúčinné, protože nenastal smluvený důvod odstoupení. Naopak odstoupení žalované ze dne 16. 1. 2024 považoval za platné podle čl. 7 smluv, neboť žalovaná žalobce opakovaně vyzvala a nezapříčinila neuzavření kupních smluv. Žalované proto podle soudu vznikly pohledávky na smluvní pokuty ve výši prvních částí kupních cen, které započetla proti pohledávkám žalobců na vrácení těchto částek. Soud I. stupně proto žalobám v celém rozsahu nevyhověl a zamítl je, včetně požadovaného úroku z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve prospěch plně úspěšné žalované a přiznal jí částku v celkové výši 564 283,50 Kč. Náklady tvořila odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty 6 447 036 Kč, a to za dva úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 34 100 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč, za jedenáct úkonů právní služby učiněných od 1. 1. 2025 po 34 100 Kč, za jeden úkon spočívající v účasti při vyhlášení rozsudku ve výši 17 050 Kč, dvanáct paušálních náhrad po 450 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 466 350 Kč, tedy 97 933,50 Kč. Protože předmětem řízení byly samostatné nároky jednotlivých žalobců, rozdělil soud I. stupně celkovou náhradu poměrně podle výše jejich žalobních nároků: žalobci a) uložil k zaplacení částku 133 673,12 Kč při podílu 23,689 %, žalobci b) částku 102 761,67 Kč při podílu 18,211 %, žalobci c) částku 90 065,29 Kč při podílu 15,961 %, žalobci d) částku 98 495,69 Kč při podílu 17,455 % a žalobci e) částku 139 287,74 Kč při podílu 24,684 %.

19. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Namítali, že soud I. stupně nesprávně posoudil určitost čl. 5 odst. 2 smluv o uzavření budoucích smluv o převodu vlastnictví k nemovitým věcem. Podle žalobců nebylo z tohoto ujednání zřejmé, zda podmínku pro zaslání výzvy k uzavření kupní smlouvy představovalo vydání kolaudačního souhlasu k jednotce, garáži a budoucí budově, nebo zda postačovalo již podání návrhu na vydání souhlasu s jejich užíváním. Dále namítali vnitřní rozpor mezi čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 smluv. Podle čl. 4 odst. 2 měla být zbývající část kupní ceny uhrazena do deseti pracovních dnů od uzavření kupní smlouvy, nebylo-li mezi stranami ujednáno jinak. Podle čl. 5 odst. 2 však její uhrazení představovalo jednu z podmínek, jež musely být splněny předtím, než byla žalovaná oprávněna žalobce k uzavření kupních smluv vyzvat. Žalobci dovozovali, že tato ustanovení vytvářela „logický kruh“, neboť předchozí úhrada zbývající části kupní ceny podmiňovala učinění výzvy, zatímco její splatnost měla nastat až po uzavření kupní smlouvy. Podmínky pro učinění výzvy proto podle nich nebylo možné reálně splnit.

20. Soudu I. stupně žalobci vytýkali také vnitřní rozpornost jeho právních závěrů. Soud podle nich na jedné straně připustil neurčitost ujednání o úhradě zbývající části kupní ceny, současně však uzavřel, že podmínky pro zaslání výzvy podle čl. 5 odst. 2 smluv byly určité a že žalovaná byla oprávněna žalobce k uzavření kupních smluv vyzvat. Podle žalobců však bylo právě uhrazení zbývající části kupní ceny jednou z podmínek upravených v čl. 5 odst. 2 smluv, takže neurčitost tohoto ujednání se nutně promítala do určitosti celého mechanismu výzvy.

21. Dále žalobci namítali, že soud I. stupně jejich argumentaci nesprávně pochopil, neboť netvrdili neplatnost smluv jako celku. Tvrdili neurčitost a neaplikovatelnost celého čl. 5 odst. 2 smluv, a to ze dvou důvodů. Jednak nebylo podle nich zřejmé, zda ke splnění kolaudační podmínky postačovalo podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu, nebo zda bylo nutné jeho vydání a jednak nebylo možné sladit požadavek na úhradu zbývající části kupní ceny před učiněním výzvy s čl. 4 odst. 2 smluv, podle něhož měla být tato část kupní ceny uhrazena až po uzavření kupní smlouvy.

22. Dále žalobci argumentovali tím, že soud I. stupně nepřiznal odpovídající význam výpovědím [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle žalobců oba po seznámení s obsahem smluv při výslechu připustili nejasnost smluvní úpravy a nebyli schopni jednoznačně určit, kdy měly být splněny podmínky pro zaslání výzev k uzavření kupních smluv. [jméno FO] měl navíc připustit, že rozpor mezi jednotlivými ustanoveními mohl vzniknout administrativní chybou. Žalobci z těchto výpovědí dovozovali, že sporná ujednání nedokázaly jednoznačně vyložit ani osoby, které se na straně žalované podílely na kontraktačním procesu.

23. Podle žalobců soud I. stupně v důsledku nesprávného závěru o určitosti čl. 5 odst. 2 smluv nepoužil výkladové pravidlo podle § 1812 odst. 1 o. z. Tvrdili, že smlouvy uzavírali jako spotřebitelé, a proto mělo být nejasné ujednání vyloženo způsobem pro ně nejpříznivějším. Za takový výklad považovali závěr, že žalovaná mohla učinit výzvu k uzavření kupních smluv až po vydání kolaudačního souhlasu, nikoli již po podání žádosti o jeho vydání. Ve prospěch tohoto výkladu žalobci poukazovali na tvrzený účel kolaudační podmínky. Podle nich měla tato podmínka zajistit, aby na základě kupních smluv nabyli jednotky, které budou řádně zkolaudovány a způsobilé k užívání za účelem bydlení. Odkazovali přitom také na obvyklou praxi při převodech jednotek v developerských projektech.

24. Dále žalobci poukazovali na postup žalované vůči jiným kupujícím v projektu [právnická osoba]. Tvrdili, že žalovaná s některými z nich uzavřela kupní smlouvy až po vydání kolaudačního souhlasu dne 14. 12. 2023. Z toho dovozovali, že sama žalovaná přikládala vydání kolaudačního souhlasu význam pro uzavření kupních smluv a nepovažovala za obvyklé uzavírat je již po pouhém podání žádosti o jeho vydání.

25. Soud I. stupně podle žalobců také nezohlednil širší průběh smluvních jednání. Žalobci tvrdili, že žalované poskytovali potřebnou součinnost a v dobré víře přistoupili na uzavření dodatku č. 1, kterým byla lhůta k uzavření kupních smluv prodloužena do 30. 10. 2023, a následně dodatku č. 2, kterým byla prodloužena do 30. 11. 2023. Z toho dovozovali, že neuzavření kupních smluv nelze bez dalšího přičítat výlučně jejich jednání. Smluvní dokumentaci navíc připravila žalovaná jako profesionální developer. Případné vady, rozpory a nejasnosti smluvních ujednání proto podle nich nemohly být přičteny k jejich tíži jako spotřebitelů. Za nerozhodné považovali, že měli možnost konzultovat smlouvy s právním zástupcem, neboť odpovědnost za srozumitelnost a vnitřní soulad smluvní dokumentace nesla především žalovaná jako její autor.

26. Na základě všech svých námitek žalobci dovozovali, že žalovaná nemohla splnit podmínky stanovené v čl. 5 odst. 2 smluv, a nemohla proto žalobce řádně a včas vyzvat k uzavření kupních smluv. Výzvy ze dne 13. 10. 2023 a ze dne 14. 11. 2023 proto podle nich nemohly vyvolat smlouvami předpokládané účinky. Protože žalovaná podle žalobců neučinila řádnou a včasnou výzvu, jejich povinnost uzavřít kupní smlouvy uplynutím sjednané lhůty dne 30. 11. 2023 zanikla podle § 1788 odst. 1 o. z. Žalobci se proto podle své argumentace nemohli dopustit porušení povinnosti uzavřít kupní smlouvy a žalovaná nebyla oprávněna z tohoto důvodu od smluv odstoupit ani požadovat smluvní pokuty. Žalované tak nevznikly pohledávky na smluvní pokuty ve výši prvních částí kupních cen. Tyto neexistující pohledávky proto žalovaná nemohla započíst proti jejich pohledávkám na vrácení částek 1 527 261 Kč, 1 174 043 Kč, 1 029 033 Kč, 1 125 303 Kč a 1 591 396 Kč. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § změnil tak, že žalobám v plném rozsahu vyhoví a přizná jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pro případ, že by nebyly splněny podmínky pro změnu rozhodnutí, navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

27. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobcům umožnila uzavřít kupní smlouvy jak po podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu, tak po jeho vydání dne 14. 12. 2023. Žalobci však kupní smlouvy neuzavřeli ani poté, co byl kolaudační souhlas vydán, ačkoli právě jeho vydání v odvolání označovali za rozhodnou podmínku pro uzavření smluv. Článek 5 odst. 2 smluv považovala za určitý a jednoznačný. Z formulace, podle níž musel být vydán kolaudační souhlas, „resp. byl podán návrh na vydání souhlasu s užitím“ jednotky, garáže a budoucí budovy, podle ní vyplývalo, že pro učinění výzvy k uzavření kupní smlouvy postačovalo již podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Jeho předchozí vydání nebylo podle žalované podmínkou učinění výzvy ani podpisu kupní smlouvy. Žalovaná odmítla tvrzení žalobců, že účelem čl. 5 odst. 2 smluv bylo zajistit uzavření kupních smluv až po kolaudaci jednotek, aby žalobci nabyli nemovitosti způsobilé k bydlení. Takový účel podle ní nevyplýval ze smluv ani z jednání účastníků a žalobci jej žádným důkazem neprokázali. Za nepřiléhavý považovala rovněž jejich odkaz na údajnou obvyklou realitní praxi, neboť rozhodující byl konkrétní obsah uzavřených smluv.

28. K postavení žalobců jako spotřebitelů žalovaná uvedla, že soud I. stupně tuto otázku neposoudil, protože vzhledem k jednoznačnosti čl. 5 odst. 2 smluv nepovažoval za potřebné použít pravidla spotřebitelského výkladu. Žalobci podle žalované své spotřebitelské postavení ani neprokázali. Tvrdila, že všech pět jednotek pořizovali za účelem spekulace a dalšího prodeje smluv, respektive opcí na jejich koupi. V této souvislosti poukazovala na čl. 7 odst. 7 smluv, který umožňoval budoucí předměty koupě veřejně nabízet, a na obchodní přístup žalobců.

29. Žalovaná také poukázala na skutečnost, že žalobci byli při uzavírání smluv zastoupeni realitními zprostředkovateli [jméno FO] a [jméno FO]. Podle ní se proto nemohli současně dovolávat nedostatku odborných znalostí a tvrzené obvyklé realitní praxe. Z výpovědi [jméno FO] podle žalované vyplynulo, že předpoklad uzavření kupních smluv až po kolaudaci dovozoval pouze z obecné praxe, nikoli z konkrétního smluvního ujednání.

30. Námitku vnitřního rozporu mezi čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 smluv žalovaná označila za účelovou a dodatečně vytvořenou pro potřeby soudního řízení. Žalobci podle ní v průběhu kontraktačního procesu nikdy netvrdili, že jim není zřejmé, kdy mají uhradit zbývající části kupních cen. Tímto údajným rozporem rovněž neodůvodnili své odmítnutí uzavřít kupní smlouvy.

31. Podle žalované bylo nutné vykládat smlouvy jako celek, včetně návrhu kupní smlouvy, který tvořil jejich přílohu. Ze smluv o smlouvách budoucích i z přiloženého vzoru kupní smlouvy podle ní vyplývalo, že zbývající části kupních cen měly být zaplaceny až po uzavření kupních smluv. Smluvní dokumentace tedy podle žalované umožňovala určit okamžik splatnosti doplatků kupních cen. Ani případný rozpor mezi čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 smluv by nicméně nezpůsoboval neurčitost celého mechanismu výzvy ani neplatnost smluv jako celku. S odkazem na § 574 o. z. zastávala žalovaná názor, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Případná vada oddělitelné části právního jednání by se týkala pouze této části. V daném případě by se podle ní neuplatnila pouze podmínka uhrazení zbývající části kupní ceny před učiněním výzvy a doplatek by byl splatný až v pozdějším, pro žalobce příznivějším okamžiku.

32. Žalovaná odmítla i tvrzení, že podmínky pro zaslání výzev byly nastaveny tak, že je nebylo možné splnit. Případná nejasnost ohledně okamžiku úhrady zbývající části kupní ceny podle ní žalobcům v uzavření kupních smluv nebránila a nebyla skutečným důvodem, pro který je odmítli podepsat. Zároveň nepřisvědčila ani tvrzení, že neurčitost a neaplikovatelnost smluvního mechanismu potvrzovaly výpovědi [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve vztahu k [jméno FO] zdůraznila, že nebyl autorem smluv a do jejich znění nezasahoval. Podle žalované proto nebylo správné označovat jej za osobu odpovědnou za přípravu smluvní dokumentace.

33. Za nerozhodný pak žalovaná považovala také svůj postup vůči jiným kupujícím v projektu [právnická osoba]. Skutečnost, že s některými z nich uzavřela kupní smlouvy až po vydání kolaudačního souhlasu, podle ní nevypovídala o nesplnění podmínek výzev vůči žalobcům. Také žalobcům totiž po vydání kolaudačního souhlasu umožnila kupní smlouvy uzavřít, ti však této možnosti nevyužili.

34. Žalovaná nesouhlasila ani s tvrzením, že smluvní dokumentaci připravovala výhradně ona. Podle ní měli žalobci možnost obsah smluv připomínkovat, což měla potvrzovat také výpověď [jméno FO]. Ani případné spotřebitelské postavení podle žalované nezbavovalo žalobce odpovědnosti seznámit se s obsahem smluv, které podepisovali.

35. Žalovaná nakonec uzavřela, že žalobci byli řádně vyzváni k uzavření kupních smluv, avšak tyto smlouvy neuzavřeli ani před vydáním kolaudačního souhlasu, ani poté. Porušili proto podle ní svou smluvní povinnost, v důsledku čehož žalované vzniklo právo od smluv odstoupit a požadovat smluvní pokuty ve výši prvních částí kupních cen. Pohledávky na smluvní pokuty žalovaná započetla proti pohledávkám žalobců na vrácení částek 1 527 261 Kč, 1 174 043 Kč, 1 029 033 Kč, 1 125 303 Kč a 1 591 396 Kč. Žalobcům proto podle jejího stanoviska nezůstaly pohledávky, jejichž zaplacení by mohli po žalované důvodně požadovat. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a přiznal jí vůči žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

36. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

37. Právní jednání se podle § 555 odst. 1 o. z. posuzuje podle svého obsahu. Projev vůle se podle § 556 odst. 1 o. z. vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám nebo musela-li o něm vědět; jinak se mu přisoudí význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení adresáta. Při výkladu se podle § 556 odst. 2 o. z. přihlédne rovněž k tomu, co právnímu jednání předcházelo, jakož i k tomu, jak účastníci následně dali najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

38. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

39. Podle § 1788 odst. 1 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

40. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

41. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že povinnost zavázané strany uzavřít budoucí smlouvu vzniká po výzvě oprávněné strany učiněné v souladu se smlouvou, nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká podle § 1788 odst. 1 občanského zákoníku.

42. Pro posouzení žalovaných nároků tak bylo mj. rozhodné, zda žalovaná splnila smluvní předpoklady pro učinění výzev k uzavření kupních smluv, zda žalobce k uzavření kupních smluv vyzvala řádně a včas.

43. Jádrem sporu byl výklad čl. 5 odst. 2 smluv o smlouvách budoucích, konkrétně otázka, zda žalovaná mohla žalobce vyzvat k uzavření kupních smluv již po podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu nebo až po vydání kolaudačního souhlasu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že uvedené ustanovení nebylo neurčité, neboť z jeho obsahu vyplývá, že kolaudační podmínka byla splněna nejen vydáním kolaudačního souhlasu k jednotce, garáži a budoucí budově, ale rovněž podáním žádosti o vydání souhlasu s jejich užíváním. Tento výklad podporuje i bezprostředně navazující ujednání, podle něhož výzvě k uzavření kupní smlouvy ani jejímu podpisu nebránilo, že jednotka byla v katastru nemovitostí dosud zapsána jako „rozestavěná jednotka“.

44. Žalovaná podala žádost o vydání kolaudačního souhlasu dne 12. 10. 2023, tedy před odesláním výzev ze dne 13. 10. 2023 a ze dne[Anonymizováno] 14. 11. 2023. Podmínka sjednaná v čl. 5 odst. 2 smluv spočívající v podání návrhu na vydání kolaudačního souhlasu proto byla před učiněním obou výzev splněna. Skutečnost, že kolaudační souhlas byl vydán až dne 14. 12. 2023, nečinila výzvy žalované předčasnými ani neúčinnými.

45. Důvodná není ani odvolací námitka, že čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 smluv obsahovaly vzájemně neslučitelné podmínky, které objektivně znemožňovaly učinit výzvu k uzavření kupních smluv, neboť čl. 4 odst. 2 stanovil, že zbývající část kupní ceny bude uhrazena do deseti pracovních dnů od uzavření kupní smlouvy, čl. 5 odst. 2 však upravoval možnost žalované jako budoucí prodávající požadovat uhrazení zbývající části kupní ceny již před učiněním výzvy. Z uvedených ustanovení podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že čl. 4 odst. 2 obsahoval obecné pravidlo splatnosti zbývající části kupní ceny, zatímco čl. 5 odst. 2 umožňoval žalované trvat na její dřívější úhradě. Pravidlo o splatnosti kupní ceny do deseti pracovních dnů od uzavření kupní smlouvy pak bylo navíc obsaženo i v návrhu kupní smlouvy, který tvořil přílohu smluv o smlouvě budoucí. Mechanismus placení zbytku kupní ceny, za situace, kdy by žalovaná netrvala na jejím uhrazení před učiněním výzvy k uzavření kupních smluv tak nebyl nijak nejasný.

46. Z obsahu článku 5 odst. 2 smluv, také plyne, že podmínka vydání kolaudačního souhlasu, případně podmínka podání návrhu na vydání kolaudačního souhlasu, sloužila ve prospěch žalobců, kdežto další dvě podmínky obsažené v čl. 5 odst. 2 smluv, tedy předchozí úhrada zbývající části kupní ceny a úhrada ceny případných stavebních úprav, byly sjednány ve prospěch žalované jako budoucí prodávající, neboť jí umožňovaly učinit výzvu k uzavření kupní smlouvy závislou na předchozím splnění peněžitých závazků žalobců. Žalovaná však na splnění uvedených podmínek nemusela trvat, když se jednalo o podmínky v její prospěch. Z logiky věci tak plyne, že žalovaná mohla výzvu uzavření kupních smluv učinit, když byla splněna podmínka na ochranu žalobců, tj. vydání kolaudačního souhlasu nebo alespoň podání návrhu na vydání kolaudačního souhlasu a žalobcům nepřísluší nesplnění dalších dvou podmínek obsažených v čl. 5 odst. 2 namítat.

47. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že žalovaná ve výzvách přiložených k e-mailům ze dne 13. 10. 2023 a ze dne 14. 11. 2023 vyzvala žalobce k uzavření kupních smluv, ačkoli věděla, že žalobci zbývající části kupních cen dosud neuhradili. Z obsahu těchto projevů tak plyne, že žalovaná na předchozí úhradě zbývajících částí kupních cen a případných cen stavebních úprav jako na podmínce učinění výzvy netrvala. Nešlo o prominutí samotných platebních povinností žalobců, nýbrž pouze o upuštění od požadavku, aby byly splněny ještě před učiněním výzvy nebo před podpisem kupních smluv.

48. Za těchto okolností situace se splatnost zbývajících částí kupních cen řídila čl. 4 odst. 2 smluv, podle něhož měly být uhrazeny do deseti pracovních dnů od uzavření kupních smluv. Tomu, jak již bylo uvedeno výše, odpovídal také vzor kupní smlouvy tvořící přílohu smluv o smlouvách budoucích. Postup žalované nepředstavoval jednostrannou změnu smluv v neprospěch žalobců, ale upuštění od podmínek sjednaných výlučně v jejím zájmu a použití obecného platebního režimu, který byl pro žalobce navíc příznivější.

49. Žalovaná vyzvala žalobce k uzavření kupních smluv nejprve e-maily ze dne 13. 10. 2023 a následně e-maily ze dne 14. 11. 2023, přičemž v těchto výzvách stanovila termín jejich podpisu na den 30. 11. 2023. Výzvy tak byly učiněny před uplynutím lhůty pro uzavření kupních smluv, která byla dodatkem č. 2 prodloužena právě do 30. 11. 2023, a termín podpisu byl stanoven na poslední den této lhůty. Žalovaná proto žalobce vyzvala k uzavření kupních smluv řádně a včas. Ustanovení § 1788 odst. 1 o. z. se proto v daném případě nemohlo uplatnit. Povinnost žalobců uzavřít budoucí kupní smlouvy uplynutím sjednané lhůty nezanikla, neboť žalovaná učinila výzvy včas a za splnění smluvních předpokladů. Žalobci následně kupní smlouvy neuzavřeli, aniž by jim v tom bránila okolnost na straně žalované. K neuzavření kupních smluv tak došlo z důvodů na straně žalobců.

50. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalobce založené na použití ust. § 1812 odst. 1 o. z. Uvedené ustanovení se uplatní tehdy, lze-li obsah spotřebitelské smlouvy i po provedeném výkladu vyložit různými způsoby. Výklad čl. 5 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 2 smluv, vzorem kupní smlouvy a obsahem výzev žalované však výše uvedené pochybnosti nevyvolává. Ani za předpokladu spotřebitelského postavení žalobců by proto nebyly splněny předpoklady pro použití pravidla výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšího.

51. Na uvedeném závěru nic nemění údajný odlišný postup žalované vůči některým jiným kupujícím, s nimiž byly kupní smlouvy uzavřeny až po vydání kolaudačního souhlasu. Ze skutečnosti, že se žalovaná s jinými kupujícími dohodla na pozdějším uzavření kupních smluv, nelze dovodit změnu obsahu smluv uzavřených se žalobci ani závěr, že podle čl. 5 odst. 2 těchto smluv bylo vydání kolaudačního souhlasu nezbytnou podmínkou výzvy.

52. Žalobci dne 20. 12. 2023 od smluv odstoupili s odůvodněním, že kupní smlouvy nebyly uzavřeny ve sjednané lhůtě do 30. 11. 2023, neboť v době výzev žalované k jejich uzavření nebyl vydán kolaudační souhlas. Ten však podle čl. 5 odst. 2 smluv nemusel být před učiněním výzev již vydán, protože kolaudační podmínka byla splněna podáním žádosti o jeho vydání dne 12. 10. 2023. Žalobci proto od smluv odstoupili, aniž nastal sjednaný důvod k odstoupení. Jejich odstoupení ze dne 20. 12. 2023 tak nevyvolalo zamýšlené právní účinky a smlouvy o smlouvách budoucích nezrušilo.

53. Z odstoupení žalobců ze dne 20. 12. 2023 navíc vyplývá, že za překážku uzavření kupních smluv považovali nevydání kolaudačního souhlasu, nikoli tvrzenou nejasnost platebního mechanismu.

54. Při výkladu sporných smluvních ujednání přihlédl odvolací soud ve smyslu ust. § 556 odst. 2 o. z. rovněž k jednání žalobců před odstoupením od smluv. Žalobci po uzavření smluv o smlouvách budoucích uzavřeli dodatek č. 1, kterým byla lhůta pro uzavření kupních smluv prodloužena do 30. 10. 2023, a následně dodatek č. 2, kterým byla tato lhůta dále prodloužena do 30. 11. 2023. V průběhu smluvního vztahu přitom nenamítali žádný rozpor mezi čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 smluv spočívající v tom, že podle čl. 4 odst. 2 měla být zbývající část kupní ceny uhrazena do deseti pracovních dnů od uzavření kupní smlouvy, zatímco podle čl. 5 odst. 2 bylo její uhrazení uvedeno jako jedna z podmínek pro učinění výzvy k uzavření kupní smlouvy.

55. Žalobci od smluv odstoupili dne 20. 12. 2023 , neboť kupní smlouvy nebyly uzavřeny ve sjednané lhůtě do 30. 11. 2023, podle jejich názoru z důvodu na straně žalované s tím, že jako důvod odstoupení uvedli, že kolaudační podmínka byla v čl. 5 odst. 2 smluv vyjádřena neurčitě, neboť z tohoto ustanovení nebylo zřejmé, zda pro učinění výzvy k uzavření kupní smlouvy postačovalo podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu, nebo zda musel být kolaudační souhlas již vydán.

56. Pro posouzení účinků odstoupení žalobců ze dne 20. 12. 2023 bylo proto rozhodné, zda čl. 5 odst. 2 smluv skutečně vyžadoval, aby byl kolaudační souhlas vydán již před učiněním výzvy k uzavření kupních smluv. Jak však bylo uvedeno výše, toto ustanovení bylo určité a srozumitelné a umožňovalo žalované učinit výzvu již po podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Žalovaná tuto žádost podala dne 12. 10. 2023, tedy před výzvami ze dne 13. 10. 2023 a ze dne 14. 11. 2023. Skutečnost, že kolaudační souhlas byl vydán až dne 14. 12. 2023, proto neznamenala, že žalovaná nebyla oprávněna žalobce k uzavření kupních smluv vyzvat nebo že k jejich uzavření do 30. 11. 2023 nedošlo z důvodu na její straně.

57. Námitku, že podmínky pro učinění výzvy nebylo možné splnit rovněž pro rozpor mezi čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 smluv ohledně okamžiku úhrady zbývající části kupní ceny, žalobci v odstoupení ze dne 20. 12. 2023 neuvedli. Tato pozdější argumentace jim nebránila zpochybnit v řízení řádnost výzev žalované, nemohla však zpětně změnit obsah již učiněného a žalované doručeného odstoupení.

58. Protože žalovaná žalobce řádně a včas vyzvala k uzavření kupních smluv a žalobci je bez smluvně relevantního důvodu neuzavřeli, byly splněny předpoklady podle čl. 7 smluv pro odstoupení žalované i pro vznik jejího práva na smluvní pokuty. Odstoupení žalované ze dne 16. 1. 2024, proto vyvolalo účinky podle § 2004 odst. 1 o. z., smlouvy o smlouvách budoucích se zrušily od počátku, zanikla z nich práva a povinnosti stran a žalobcům vznikly pohledávky na vrácení uhrazených prvních částí kupních cen. Odstoupením žalované však ve smyslu § 2005 odst. 2 o. z. nebylo dotčeno právo žalované na zaplacení smluvních pokut, které jí vzniklo v důsledku porušení povinnosti žalobců uzavřít kupní smlouvy ve sjednané lhůtě. Žalované tak vznikly vůči jednotlivým žalobcům pohledávky na zaplacení smluvních pokut ve výši prvních částí kupních cen, jak bylo sjednáno v čl. 7 smluv.

59. Žalovaná následně vůči každému ze žalobců učinila dne 24. 1. 2024 písemné prohlášení o započtení své pohledávky na zaplacení smluvní pokuty proti pohledávce příslušného žalobce na vrácení první části kupní ceny. V době započtení šlo o vzájemné peněžité pohledávky, které byly určité a způsobilé k uplatnění před soudem. Žalovaná proto byla oprávněna k jednostrannému započtení podle § 1982 a § 1987 o. z. Započtením pohledávek žalované tak pohledávky žalobců na vrácení první části kupní ceny zanikly a žaloba proto byla nedůvodná.

60. Odvolací soud tak s ohledem na uvedené důvody rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

61. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, a má proto vůči žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání ze dne 11. 5. 2026 a za účast při jednání odvolacího soudu dne 15. 9. 2026 po 34 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a t.“), dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalované je jejím plátcem. Náklady žalované tak činí 68 200 Kč na odměně advokáta, 900 Kč na paušálních náhradách hotových výdajů a 14 511 Kč na náhradě za daň z přidané hodnoty, tj. celkem částku ve výši 83 611 Kč.

62. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení byly samostatné nároky jednotlivých žalobců, rozdělil odvolací soud povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobce v poměru výše jejich jednotlivých žalobních nároků k celkové žalované částce ve výši 6 447 036 Kč. Žalobce a) požadoval částku 1 527 261 Kč, tedy 23,689351 % celkové žalované částky, čemuž odpovídá podíl na nákladech odvolacího řízení ve výši 19 806,90 Kč. Žalobce b) požadoval 1 174 043 Kč, tedy 18,210585 % celkové žalované částky, čemuž odpovídá podíl ve výši 15 226,05 Kč. Žalobce c) požadoval 1 029 033 Kč, tedy 15,961335 % celkové žalované částky, čemuž odpovídá podíl ve výši 13 345,43 Kč. Žalobce d) požadoval 1 125 303 Kč, tedy 17,454579 % celkové žalované částky, čemuž odpovídá podíl ve výši 14 593,95 Kč. Žalobce e) požadoval 1 591 396 Kč, tedy 24,684149 % celkové žalované částky, čemuž odpovídá podíl ve výši 20 638,67 Kč. Místo a lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací