Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 41 248,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 248,90 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení (výrok I), a výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky jako pojistného plnění za pojištěnou nemovitost, která se stala předmětem pojistné události, naproti tomu žalovaná tvrdila, že nemovitost v souladu s pojistnými podmínkami změnou vlastníka v době pojistné události již nabyla předmětem pojistné smlouvy.
3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z nesporných skutečností, že dne 17.1.2019 byla uzavřena pojistná smlouva na pojištění autosalonů, autoservisů a autobazarů s řadou pojistných rizik, jejich předmětem bylo pojištění movitých věcí včetně automobilů a dále nemovitosti na adrese [adresa]. Dále bylo nesporné, že dne 4.11.2020 došlo k požáru, který způsobil rozsáhlé škody na movitých věcech i budově. V případě movitých věcí pojišťovna plnila, v případě nemovitosti plnění opakovaně odmítla s odkazem na čl. 7 bod 14 VPP, podle kterého převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, odchylně odst. 13 tohoto článku pojištění zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva nového vlastníka nebo spoluvlastníka do veřejného seznamu, nestanoví-li pojistné podmínky nebo pojistná smlouva jinak. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně o tom, že o změně vlastnictví žalobkyně věděla v souvislosti s oznámením, že ve prospěch [právnická osoba] bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem s tím, že žalobkyně žalovanou požádala, aby plnění předmětu zástavy bylo vplaceno přímo na účet zástavního věřitele, nového vlastníka, přesto nesdělila nic o ukončení smlouvy. Soud neshledal ani to, že by tímto došlo ke konkludentní změně smlouvy, když žalovaná dále přijímala placení pojistného v plné výši, ač nemovitost již předmětem pojištění nebyla. Následná změna smlouvy v roce 2021 potom nemůže na zániku nic změnit. Právně věc posoudil podle ust. § 2758 a § 2774 o.z. a uzavřel, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s celkovým ročním pojistným ve výši 219 701 Kč, z toho pojistné vztahující se k pojištění nemovitostí činilo částku 11 030 Kč. Mezi účastníky bylo sjednáno, že pojištění zaniká změnou vlastníka pojištěného majetku, k čemuž došlo před vznikem pojistné události ke dni 13.3.2020. Zahrnutí tohoto ustanovení do pojišťovacích podmínek je nepřekvapivé, neboť změnou vlastníka pojištěného majetku se výrazně změní okolnosti, za kterých byla smlouva uzavírána. Je obecně známou skutečností, že sjednaná výše pojistného se může u různých osob měnit s ohledem na jejich „pojišťovací historii“. Pojištění nemovitého majetku, které změnou vlastníka zaniklo bylo pouze jedním z dílčích druhů pojištění, a proto smlouva jako taková zůstala i nadále v platnosti, ale už se nadále nevztahovala na pojištění předmětné budovy. Z žádného následného chování žalované pak nelze usoudit, že by měla vůli pojištění nemovitého majetku žalobkyni i nadále poskytovat. Pokud jde o oznámení o vzniku zástavního práva, v něm žalovaná prohlásila, že bude informovat pouze o vzniku pojistné události (tedy nikoli komu bude vyplácet pojistné plnění) a o zániku pojistné smlouvy (k čemuž nedošlo). Jestliže žalovaná i nadále přijímala pojistné v plné výši, je samozřejmě povinna přeplatek žalobkyni vrátit, na zánik pojištění však tato skutečnost nemá vliv. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.
4. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Uvedla, že soud prvního stupně postupoval formalisticky, když žalobu zamítl, jeho odůvodnění je pro žalobkyni nepřijatelné a má za to, že jednání žalované je účelové ve snaze vyhnout se pojistnému plnění. Poukázala na ust. § 433 o.z. s tím, že žalovaná uzavírala pojistnou smlouvu mimo rámec svého podnikání a byla tedy ve vztahu k pojišťovně slabší stranou. Dále s poukazem na ust. § 1799 o.z. uvedla, že v daném případě jde o smlouvu adhezního typu a této souvislosti vyslovila závěr, že jí není známo, že by ke smlouvě byly přiloženy jakékoli pojistné podmínky a že by s jejich konkrétním zněním vyslovila souhlas. Dále opětovně rozebrala rozhodné skutečnosti s tím, že následným jednáním dala pojišťovna najevo, že pojištění dále trvá. To dovozuje zejména ze skutečnosti, že, okonost, že došlo ke znměně vlastníka byla žalované oznámena dne 21.2.2020, kdy byla ze strany původního vlastníka oznámeno, že došlo ke vzniku zástavního práva. Konečně poukazuje na změnu pojistné smloluvy ze dne 14.4.2021, na jejímž základě byla pojištěna nemovitost cizí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení ( § 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dokazování doplnil podle ust. § 213 o.s.ř.
6. Odvolací soud zopakoval dokazování předmětnou pojistnou smlouvou a zjistil, že žalobkyně stvrdila, že s dostatečným předstihem před uzavřením pojistné smlouvy byla seznámena s příslušnými pojistnými podmínkami, které jsou výslovně uvedeny. Dále odvolací soud zjistil, že u jednotlivých pojistných rizik jsou v určitých případech sjednány odchylky od pojistných podmínek. Tak je tomu například u pojištění budov, kdy bylo odchylně od čl. 10 odst. 2.2 písm. j sjednáno, že se pojištění vztahuje i na automaty, u pojištění movitých věcí bylo odchylně od čl. 5 odst. 1 písm. h/ ZPP-MP 1/15 sjednáno, že se pojištění vztahuje i na plavidla, a dále u pojištění vozidel, kdy byla sjednána rovněž odchylka od pojistných podmínek.
7. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po stránce právní. Odůvodnění jeho rozsudku je zcela odpovídající zjištěnému skutkovému stavu, odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.
8. V dané věci byl skutkový stav věci v podstatě nesporný, spornou zůstala otázka, zda došlo k zániku pojištění ve smyslu shora citovaného ustanovení pojistných podmínek, zda žalovaná jednala v rozporu s ust. § 433 o.z. a zda žalobkyně byla seznámena s obsahem pojistných podmínek vzhledem k tomu, že šlo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ( § 1799 o.z.).
9. Podle ust. § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 uvedeného zák. ustanovení se má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.
10. Podle ust. § 1799 doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.
11. Odvolací soud neshledal žádné jednání žalované, které by bylo v rozporu s citovaným ust. § 433 o.z. ani ust. § 1799 o.z. Článek 7 bod 14 VPP, podle kterého převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, odchylně odst. 13 tohoto článku pojištění zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva nového vlastníka nebo spoluvlastníka do veřejného seznamu, nestanoví-li pojistné podmínky nebo pojistná smlouva jinak, nelze hodnotit jako jakkoli zneužívající v neprospěch slabší strany, kterou žalobkyně v pojistném vztahu nepochybně byla. Nicméně samotný fakt, že pojišťovna je v silnější pozici neznamená, že by zneužila svého postavení, muselo by jít o takový vztah, ze kterého by byla zřejmá a neodůvodněná nerovnováha smluvních stran ( nedůvodně vysoká smluvní pokuta, možnost jednostranného měnění smluvních podmínek a podobně). Skutečnost, že se změnou vlastníka zaniká pojištění je obvyklým ujednáním u tohoto typu pojištění. Žalobkyně uzavírala pojistnou smlouvu týkající se celé řady pojistných rizik, a i vzhledem k rozsahu pojištění a vzhledem k tomu, že se jedná o podnikatele a nikoli spotřebitele, měla si při uzavírání smlouvy počínat způsobem, který se u podnikatele předpokládá, přičemž čl. 7 pojistných podmínek je formulován zcela jasně, srozumitelně, takže nemůže budit žádnou pochybnost o zániku pojištění.
12. Pokud jde potom o samotné pojistné podmínky, které byly součástí adhezní smlouvy a ve smlouvě na ně bylo odkázáno, takové podmínky mohou být součástí smlouvy jen v případě, že byly ke smlouvě připojeny a byly stranám smlouvy známy. Žalobkyně v odvolání tvrdí, že jí není známo, že by pojistné podmínky byly ke smlouvě připojeny. Odvolací soud má však za to, že zopakováním dokazování před odvolacím soudem bylo jednoznačně prokázáno, že pojistné podmínky součástí smlouvy byly a oběma stranám musel být znám jejich obsah. Je tomto tak zejména proto, že osoba jednající za žalobkyni svým podpisem stvrdila, že žalobkyně s podmínkami seznámena byla, což vyplývá i z toho, že u řady pojistných rizik strany pojistné smlouvy byly ujednány odchylky od pojistných podmínek. Z logiky věci potom podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že jsou- li sjednávány odchylky, musí být zřejmé, jaké byly původní pojistné podmínky a jaký byl jejich obsah. Pojištění nemovitosti tak ještě před pojistnou událostí zaniklo na rozdíl od ostatních pojistných rizik, ohledně kterých byla pojistná smlouva nadále platná, a žalovaná také po vzniku pojistné události plnila. Pokud žalobkyně uvádí, že dál platila pojištění v plné výši, tato okolnost nemůže mít na zánik pojištění jakýkoli vliv, může se jednat jen o bezdůvodné obohacení na straně žalované.
13. Z žádného dalšího jednání žalované potom nevyplývá, že by před pojistnou událostí došlo k jakékoli změně smlouvy, jak tvrdí žalobkyně, žalovaná neměla povinnost oznamovat skutečnost, že smlouva zanikla, bez významu je potom i skutečnost o oznámení vzniku zástavního práva. Pokud potom došlo ke změně smlouvy dne 14.4.2021 a na jejím základě byla nemovitost pojištěna jako cizí, stalo se tak půl roku po pojistné události, právě zřejmě v reakci na zánik jejího pojištění, tato změna ovšem nemůže působit jakkoli zpětně.
14. Odvolací soud má tedy za to, že všechny odvolací námitky v dané věci jsou nedůvodné, a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla i v této části řízení plně úspěšná, proto jí náleží náhrada nákladů za jeden úkon nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.