Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZměněno

Spisová značka

17 Co 252/2024

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Městský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 11. 9. 2025Č. j.: 17 Co 252/2024-198Předsedkyně senátu: JUDr. Ivana KotrčováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 20. 11. 2025Předmět řízení: o zaplacení 48 314 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:MSPH:2025:17.Co.252.2024.198
bezdůvodné obohaceníjistotadokazováníodvolánídodávky energienáhrada nákladůlhůtyzastavení řízenídlužné nájemnépodnájemnáklady řízení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 11. 9. 2025

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 48 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z této částky od 21. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 92 120 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta B] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 48 314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 1 890 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení a z částky 46 424 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částek 16 654 Kč a 1 838 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 16 654 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 838 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, z částky 1 890 Kč od 24. 2. 2023 do 20. 6. 2023 a z částky 46 424 Kč od 28. 2. 2023 do 20. 6. 2023 (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo jejich náhradu (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení původně částky 89 948 Kč se smluveným úrokem z prodlení, a to jako dlužného nájemného, úhrad za dodávky plynu, elektřiny, pojištění a nákladů na opravu plynového kotle. To vše požadovala na základě podnájemní smlouvy, kterou jako nájemkyně uzavřela se žalovanými jako podnájemci dne 1. 8. 2020. Předmětem této smlouvy byl podnájem bytové jednotky č. [číslo] v domě č. p. [adresa]. V průběhu řízení žalobkyně vzala částečně žalobu zpět o částku 23 142 Kč s příslušenstvím, požadovanou za dlužné nájemné a pojištění, neboť na základě obrany žalovaných zjistila, že tato částka byla žalovanými uhrazena již před podáním žaloby. Po částečném zastavení řízení usnesením soudu I. stupně ze dne 26. 7. 2023, č. j. [spisová značka], zůstal předmětem řízení požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 838 Kč za opravu plynového kotle, částky 1 890 Kč za elektrickou energii dodanou v období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022 a částky 63 078 Kč za plyn dodaný v období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022. Dále žalobkyně požadovala z uvedených částek smluvený úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně.

3. Žalovaní ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení namítali, že vyúčtování dodávek elektřiny a plynu nebylo provedeno řádně v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. a nebylo jim doručeno. Poukázali na chyby v žalobkyní předložených fakturách. Požadované náklady za opravu plynového kotle žalobkyně dokládá fakturou, kterou žalovaným vystavila společnost [právnická osoba]., tedy osoba odlišná od žalobkyně, přičemž žalobkyně nevysvětlila, z čeho plyne její oprávnění tyto náklady vymáhat. Navíc by se jednalo o drobné opravy, které žalovaní dle nařízení vlády č. 308/2015 Sb. nebyli povinni platit ve výši přesahující 1 000 Kč. Z procesní opatrnosti žalovaní případné nároky žalobkyně započetli proti složené jistotě 20 000 Kč, přičemž odmítli zápočet této částky provedený žalobkyní proti jiným jejím tvrzeným nákladům z důvodu jejich nepodloženosti. Ustanovení podnájemní smlouvy o nemožnosti zápočtu z jejich strany označili za neplatné z důvodu nepřípustného zkrácení práv podnájemce. Dále namítali, že jim nebyla doručena předžalobní výzva, neboť byla zaslána na adresu předmětného bytu v době, kdy bylo známo, že tam již nebydlí. Toto jednání žalobkyně považují za rozporné s dobrými mravy. Nesouhlasili s postupem žalobkyně, která žalobou uplatnila svůj nárok pouze proti dvěma podnájemcům, ačkoli smlouvu uzavřeli tři. Vznesli též námitku promlčení. Dle žalovaných je žaloba projevem nekalých praktik, které žalobkyně uplatňuje vůči bývalým podnájemcům, které se snaží vydírat nesmyslnými nároky.

4. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze skutkového závěru, že žalobkyně jako nájemce přenechala žalovaným jako podnájemcům k užívání byt č. [číslo] na shora uvedené adrese. Žalovaní byt užívali od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2022. Během trvání podnájmu hradili podnájemné 20 000 Kč měsíčně, dále se smlouvou zavázali hradit „paušální platbu za služby“ částkou ve výši 670 Kč za osobu/měsíc (v případě třech podnájemců: 3 x 670 Kč) za dodávku vody, odvádění odpadní vody (tzv. stočné), osvětlení společných částí domu, úklid společných částí domu, používání výtahu, odvoz komunálního odpadu a dále „zálohu za služby“ částkou ve výši 2 500 Kč/měsíc složenou z částky 1 700 Kč za dodávku plynu a částky 800 Kč za dodávku elektrické energie. Nájemce se zavázal provést vyúčtování záloh na základě odečtů a skutečně uhrazených záloh podnájemci. Jistota byla sjednána ve výši 20 000 Kč s tím, že byla určena k zajištění veškerých nedoplatků a pohledávek nájemce za podnájemcem, včetně náhrady případné škody způsobené na majetku pronajímatele. Byl sjednán úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně z jakékoliv dlužné peněžité platby. Ve smlouvě bylo sjednáno, že náklady na opravy do výše 2 000 Kč a náklady na běžnou údržbu do výše 2 000 Kč na jednotlivý náklad hradí podnájemce. Předmětem žaloby ve zbývající části byly nároky vyúčtované třemi fakturami vystavenými žalobkyní, a to fakturou č. [číslo] [Anonymizováno] na částku 63 078 Kč se splatností 27. 2. 2023 za spotřebovaný plyn v období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022 po zohlednění zálohy, dále fakturou č. [číslo] na částku 1 890 Kč se splatností 23. 2. 2023 za spotřebovanou elektrickou energii v období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022 po zohlednění zálohy a fakturou č. [číslo] na částku 1 838 Kč se splatností 29. 8. 2022 za opravu a nastavení plynového kotle. K fakturám za elektřinu a plyn byla připojena vyúčtování od dodavatelů, ze kterých dle soudu I. stupně vyplývala skutečná spotřeba elektrické energie a zemního plynu ve vztahu k danému bytu. Dále soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že úhrada za spotřebovaný zemní plyn v období od 7. 5. 2021 do 16. 10. 2021 a v období od 17. 10. 2021 do 20. 12. 2021 byla již před podáním žaloby zaplacena na základě faktury č. [číslo]. Dle soudu I. stupně proto zbývající dluh za zemní plyn činí 46 424 Kč.

5. Po právní stránce soud I. stupně vztah účastníků posoudil podle ustanovení § 2215 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o podnájmu za současné aplikace ustanovení § 2217 odst. 1 o. z., o nájemném, dále ustanovení § 2246 odst. 1, § 2247, § 2251, § 2252 odst. 1 o. z., o platbách nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu, dále § 2274 a násl. o. z., o podnájmu bytu. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019) vyložil, že je-li předmětem podnájmu prostor sloužící k bydlení, pak kromě ustanovení § 2215 a násl. o. z. je nutné aplikovat také zvláštní ustanovení o nájmu bytu obsažená v § 2235 a násl. o. z., a to přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Nárok na úhradu elektřiny a plynu soud I. stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 písm. a), b), § 3 odst. 1, § 7, § 11 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nárok na úhradu opravy plynového kotle posoudil podle § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu. Námitku započtení posoudil podle § 1982 odst. 1 o. z.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu dle § 2274 o. z. Podnájemci byli solidárními dlužníky, žalobkyně proto mohla uplatnit nárok proti kterémukoli z nich. Nárok soud I. stupně nepovažoval za promlčený. Pokud jde o vyúčtování dodávek elektřiny a plynu, dospěl k závěru, že faktury vystavené žalobkyní spolu s připojenými fakturami od dodavatelů lze považovat v materiálním smyslu za vyúčtování dle zákona č. 67/2013 Sb., přičemž z přiložených listin je zřejmé, kolik činí skutečná výše nákladů, údaj o množství dodané služby a kolik bylo uhrazeno na zálohách. Nepovažoval za rozporné s dobrými mravy chování žalobkyně spočívající v nesprávném vyčíslení dluhu uplatněného žalobou s tím, že bylo věcí obrany žalovaných namítat nedostatky například v nezohledněných úhradách a chybném vyčíslení dluhu. Nárok na úhradu elektřiny přiznal zcela, tj. v částce 1 890 Kč za období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022. Nárok na úhradu plynu přiznal částečně, a to v částce 46 424 Kč za období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022. Vyhověl též požadavku na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek, avšak pouze od 21. 6. 2023 do zaplacení, přičemž splatnost vyúčtování odvinul od data doručení žaloby žalovaným, neboť žalobkyně doručení faktur neprokázala. Námitku započtení učiněnou žalovanými proti jistotě shledal neplatnou pro její neurčitost.

7. Co do částky 16 654 Kč požadované za plyn dodaný v období od 7. 5. 2021 do 20. 12. 2021 žalobu zamítl, neboť dle nesporného tvrzení účastníků byla tato částka již uhrazena před podáním žaloby. Dále zamítl nárok na úhradu částky 1 838 Kč, neboť ve skutečnosti nepředstavovala náklady na opravu, ale na údržbu a revizi, což dle soudu I. stupně nespadá pod termín běžné údržby podle nařízení vlády, navíc z předložené listiny nelze učinit jednoznačný závěr, že se předmětná částka vztahovala právě k bytové jednotce, kterou užívali žalovaní. Současně žalobu zamítl co do zbývajícího požadavku na úrok z prodlení.

8. Náhradu nákladů řízení soud I. stupně nepřiznal žádnému z účastníků postupem dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že jejich procesní úspěch byl vzájemně srovnatelný, přičemž k neúspěchu žalobkyně přičetl též částku, ohledně níž bylo řízení zastaveno z jejího zavinění.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podali včasné odvolání pouze žalovaní a požadovali zamítnutí žaloby. Znovu namítli, že vyúčtování nebylo provedeno řádně ani včas, tj. v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., a poukázali na nesprávnosti obsažené ve fakturách jednak pokud jde o výši zohledněných záloh, jednak pokud jde o podruhé fakturovanou dodávku plynu za období od 7. 5. 2021 do 17. 10. 2021. Soudu I. stupně také vytkli, že otázku doručení vyúčtování posuzoval pouze při stanovení výše úroků z prodlení, nikoli jako podmínku řádného provedení vyúčtování. Namítli též, že žalobkyně nedodržela zákonnou lhůtu čtyř měsíců pro provedení vyúčtování. Nesouhlasili se závěrem o neplatnosti provedeného započtení, neboť nemohli přesně sdělit, které pohledávky započítávají na složenou jistotu, když polovina tvrzených nároků byla výsledně zamítnuta. Žalovaní proto znovu v odvolání uplatnili námitku započtení pouze in eventum, přičemž započetli proti jistotě 20 000 Kč tvrzený dluh za odběr plynu.

10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Uvedla, že služby placené paušální částkou není třeba vyúčtovávat. Spotřebu elektrické energie a plynu žalobkyně vyúčtovávala vždy, když tyto náklady na žalobkyni vlastník bytu přenesl. Faktury dodavatelských organizací jsou přílohami faktur žalobkyně pouze z důvodu, aby podnájemníci měli možnost ověřit cenu za jednotku dodané energie či plynu, která se váže ke konkrétnímu bytu. Faktury adresované vlastníku bytu nemusí kopírovat vždy období, za které je vyúčtování směrem k podnájemcům prováděno, neboť faktury dodavatelských organizací se v termínech přesně nekryjí s dobou užívání bytu. Je zcela nerozhodné, jaké zálohy platí vlastník bytu. Žádný právní předpis žalobkyni neukládá faktury dodavatelů přikládat. Do těchto faktur může podnájemce maximálně u nájemce nahlédnout.

11. Odvolací soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrdil. Po zopakování dokazování podnájemní smlouvou se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o oprávněnosti přiznaných nároků. K poukazu žalovaných na nedodržení čtyřměsíční lhůty pro provedení vyúčtování uvedl, že na danou věc nelze ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. o této lhůtě aplikovat, neboť způsob vyúčtování zálohově placených služeb je odvislý od toho, kdy elektřinu a plyn vyúčtuje vlastník nájemci. K vyřešením otázky doručení soudem I. stupně odvolací soud uvedl, že ji lze akceptovat. K námitce započtení uvedl, že se jí nezabýval, neboť byla upřesněna až v rámci odvolacího řízení a jedná o případ dle § 205a o. s. ř., navíc podnájemní smlouva takové započtení vylučuje.

12. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 5. 2025, č. j. [spisová značka], rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku vytkl odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí z důvodu nejasného výpočtu přiznané částky 48 314 Kč. Dále uvedl, že předmětnou smlouvu, včetně ujednání zakazujícího podnájemcům započítat jejich pohledávky vůči nájemci, je třeba posoudit též z pohledu ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z., zejména dle § 1813 až § 1815 o. z. Pokud jde o vyúčtování služeb, vyložil, že za situace, kdy ve smlouvě nejsou uvedena jiná pravidla než to, že vyúčtování měla provést žalobkyně na základě odečtů měřidel a podnájemci skutečně uhrazených záloh, je na místě posoudit, zda žalobkyní zaslané faktury za spotřebovaný zemní plyn a elektřinu splňují náležitosti dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Vycházel přitom ze závěru přijatého ve svém rozsudku ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3841/2022. Dále zdůraznil, že s ohledem na skutečnost, že faktury byly vystaveny v roce 2023, je třeba aplikovat citovaný zákon ve znění účinném od 1. 1. 2023. V souvislosti s tím s poukazem na své předchozí rozhodnutí (rozsudek ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024) upozornil, že dle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. je příjemce služeb povinen vznést námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, jinak se má za to, že s vyúčtováním souhlasí, tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné. K námitce započtení vznesené v rámci odvolacího řízení poukázal na závěr obsažený v jeho rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení jako odvolací důvod ve smyslu § 205 písm. f) o. s. ř., skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Námitkou započtení uplatněnou žalovanými za odvolacího řízení je proto třeba se zabývat a vyhodnotit, zda je založena na skutkovém základě, který lze z hlediska principů neúplné apelace, příp. též koncentrace řízení zohlednit.

13. Žalovaní v doplnění odvolání ze dne 3. 9. 2025 zopakovali a rozvedli svou argumentaci ohledně nesprávnosti vyúčtování, když dále uvedli, že ve faktuře za plyn jsou neoprávněně účtovány poplatky za mimořádnou fakturaci 35 Kč a 97 Kč, dále že nebyly zohledněny zaplacené zálohy za další jeden měsíc. Namítli též nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně, pokud jde o úrok z prodlení, když dle soudu I. stupně splatnost nastala dne 21. 6. 2023 a od téhož dne byl přiznán úrok z prodlení. S ohledem na závěr soudu I. stupně, že doručení vyúčtování proběhlo formou doručení žaloby, je dle žalovaných třeba považovat argumentaci vznesenou v odůvodnění odporu za námitky proti vyúčtování ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.

14. Odvolací soud znovu přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

15. Soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním (body 27. až 37. napadeného rozsudku), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

16. Z důvodu změny v obsazení senátu odvolací soud zopakoval dokazování podnájemní smlouvou ze dne 1. 8. 2020. Z ní nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně zjistil, že pokud jde o zálohy na plyn a elektřinu, smlouva upravovala pouze tolik, že vyúčtování bude provedeno na základě odečtu měřidel po zohlednění skutečně zaplacených záloh, dále splatnost nedoplatku a nakládání s případným přeplatkem. Případný nedoplatek byl splatný do 10 dnů od doručení „oznámení rozdílu“. Neupravovala obsah vyúčtování, jeho náležitosti.

17. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu sdělila, že předmětné faktury za plyn a elektřinu nepovažuje za vyúčtování ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. a s názorem Nejvyššího soudu se neztotožňuje. Pokud by přesto podle uvedeného zákona měly být faktury posuzovány a jeho požadavkům nevyhověly, má za to, že by jí svědčil nárok na úhradu žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Na to žalovaní reagovali, že od počátku řízení poukazovali na skutečnost, že žalobkyně neprokázala úhradu vyúčtovaných částek dodavatelům elektřiny a plynu.

18. Pokud jde o doručení předmětných faktur žalovaným, žalobkyně setrvala na své argumentaci přednesené již před soudem prvního stupně, že faktury byly doručeny žalovaným e-mailem, což však není schopna prokázat, a proto je považuje za doručené předžalobní výzvou (k tomu doplnila, že faktury nebyly její přílohou), resp. podáním žaloby. Poukázala též na okolnost, že fakturami byl v řízení proveden důkaz.

19. Žalovaní trvali na tom, že faktury jim doručeny nebyly. S jejich obsahem se seznámili při nahlížení do spisu poté, co jim byl doručen elektronický platební rozkaz.

20. Odvolací soud předně poukazuje na obsáhlou argumentaci o nutnosti aplikovat zákon č. 67/2013 Sb. na nyní souzenou věc, obsaženou ve výše zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu vydaném v této věci, a připomíná, že jeho závěry je vázán (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

21. Žalobkyně tedy byla povinna provést vyúčtování nákladů na dodávky elektřiny a plynu způsobem stanoveným v § 7 zákona č. 67/2013 Sb.

22. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

23. Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení věci je zásadní, zda a kdy žalobkyně předmětná vyúčtování (faktury) doručila žalovaným.

24. Soud prvního stupně považoval faktury (vyúčtování) za doručené doručením žaloby (míněno zřejmě návrhu elektronického platebního rozkazu) žalovaným. S tímto jeho právním názorem se odvolací soud neztotožnil, neboť žaloba (stejně tak návrh na elektronický platební rozkaz) je podání určené soudu, nikoli účastníkovi smluvního vztahu. Návrh na elektronický platební rozkaz v této věci ostatně žádné vyúčtování neobsahuje, faktury k němu byly přiloženy pouze jako důkazy. Žalovaným tak byl spolu s elektronickým platebním rozkazem zaslán pouze návrh na jeho vydání bez příloh. K doručení vyúčtování žalovaným tedy tímto způsobem dojít nemohlo.

25. Odvolací soud se neztotožnil ani s názorem žalobkyně že vyúčtování lze mít za doručené prostřednictvím předžalobní výzvy za situace, kdy vyúčtování nebylo jeho přílohou. Stejně tak nelze považovat za doručení vyúčtování žalovaným podání žaloby k soudu, případně seznámení se s obsahem listiny v rámci nahlížení do spisu či dokazování.

26. Předpokladem úspěšnosti žalobního nároku je splatnost vymáhané částky. V podnájemní smlouvě je splatnost upravena v délce 10 dnů od doručení „oznámení rozdílu“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně faktury (vyúčtování) žalovaným nedoručila, resp. dle svého tvrzení jejich doručení nemůže prokázat, nenastala dosud splatnost těchto faktur. Žaloba je tedy předčasná. Za této situace se odvolací soud pro nadbytečnost již nezabýval náležitostmi vyúčtování ani námitkou započtení.

27. Odvolací soud nepřisvědčil názoru žalobkyně, že její nárok by bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně totiž žalobou uplatnila nárok z platně uzavřené podnájemní smlouvy. Bezdůvodné obohacení je naproti tomu mimosmluvní závazek, jehož obsahem je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinnost toho, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, ač se obohatil. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu platná smlouva vylučuje nároky z bezdůvodného obohacení. Závazek ze smlouvy je obvyklým právním důvodem plnění, přičemž pokud smlouva platí a závazek z ní není zrušen, pak plnění v souladu s ní je plněním z právního důvodu: ten, kdo plnil, může požadovat po druhé straně smluvní úplatu (jsou-li pro to splněny podmínky) a nároky z bezdůvodného obohacení mu nevznikají (srov. rozsudek ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2696/2020).

28. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu předmětných faktur. Z toho důvodu rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 48 314 Kč spolu se specifikovaným příslušenstvím zamítl.

29. O nákladech řízení před soudy všech stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta prvá a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, a to včetně části, ohledně níž bylo řízení z procesního zavinění žalobkyně zastaveno. Náklady jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky za odvolání 2 416 Kč a dovolání 7 000 Kč, dále náklady na zastoupení advokátem vypočtenými podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“).

30. Za úkony učiněné do vydání usnesení o částečném zastavení řízení činí odměna za 2 účastníky 7 520 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 89 948 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za tuto fázi náleží odměna za 3 úkony (převzetí zastoupení, odpor, odůvodnění odporu) a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024.

31. Za pozdější úkony učiněné do rozhodnutí soudu I. stupně činí odměna za 2 účastníky 6 048 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 66 806 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za tuto fázi náleží odměna za 5 úkonů (jednání soudu 24. 1. 2024 a 6. 3. 2024, nahlížení do spisu 6. 2. 2024, písemná vyjádření z 8. 2. 2024 a 19. 2. 2024) a 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024.

32. Za úkony učiněné v odvolacím řízení do rozhodnutí dovolacího soudu činí odměna za 2 účastníky 4 896 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 48 314 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za tuto fázi náleží odměna za 3 úkony právní služby (odvolání - blanketní z 21. 4. 2024 doplněné podáními z 4. 6. 2024 a 9. 10. 2024, účast u jednání 10. 10. 2024, dovolání z 27. 12. 2024) a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za doplnění odvolání samostatná odměna nebyla přiznána, neboť odvolací argumentace měla být obsažena již v původním odvolání. Nejedná se proto o účelně vynaložené náklady.

33. Za úkony učiněné po rozhodnutí dovolacího soudu činí odměna za 2 účastníky 5 508 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 48 314 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 Za tuto fázi náleží odměna za 2 úkony (písemné vyjádření z 3. 9. 2025, jednání soudu 11. 9. 2025) a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025.

34. Náklady řízení celkem činí 92 120 Kč. Současný právní zástupce žalovaných není plátcem DPH, z toho důvodu o ni nebyla odměna navýšena.

Rozsudek ze dne 10. 10. 2024 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 11. 9. 2025)

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 131,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodl výše uvedeným rozsudkem tak, že výrokem I. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 48 314 Kč se specifikovaným příslušenstvím, výrokem II. zamítl žalobu co do částek 16 654 Kč a 1 838 Kč s příslušenstvím a výrokem III. rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala po žalovaných zaplacení částky 89 948 Kč s příslušenstvím. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem sporu částka 66 806 Kč s tím, že řízení bylo co do částky 23 142 Kč zastaveno usnesením ze dne 26.7.2023 č.j. [spisová značka]. Předmětem sporu jsou nároky z podnájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky 1.8.2020 s tím, že smluvní vztah byl ukončen dne 31.7.2022. Jako podnájemce smlouvu vedle obou žalovaných uzavřel i , jméno FO, . Předmětem podnájmu byl byt č. [číslo] v domě čp. [adresa]. Žalovaní se zavázali platit podnájemné 20 000 Kč měsíčně, dále paušální platby za vodné a stočné a další služby, a to 670 Kč za měsíc a osobu, tj. celkem 2 010 Kč měsíčně za všechny 3 podnájemce. Do této kategorie plateb byly zahrnuty služby jako osvětlení a úklid společných částí domu, výtah, odvoz komunálního odpadu. Dále měli žalovaní jako podnájemci hradit zálohově elektřinu 800 Kč a plyn 1 700 Kč měsíčně. Žalovaná částka sestává z částky 63 078 Kč za spotřebovaný plyn za období od 7.5.2021 do 31.7.2022, 1 890 Kč za spotřebovanou elektřinu v období od 10.5.2022 do 1.8.2022 a 1 838 Kč za opravu a seřízení kotle. Částky za elektřinu a plyn byly vyúčtovány po zohlednění záloh a s připojením vyúčtování od dodavatelů.

3. Žalovaní označili jednání žalobkyně za rozporné s dobrými mravy a diskriminační. Namítli, že žalobkyně svoje nároky uplatnila pouze vůči dvěma nájemcům, ačkoliv smlouva byla uzavřena se třemi subjekty. Uvedli, že žalobkyně zneužívá práva, zejména vůči cizincům. Zdůraznili, že žalobkyni nedluží žádné nájemné. Spor vznikl proto, že nebylo provedeno řádně vyúčtování, které jim nebylo doručeno stejně jako předžalobní výzva. Dále uvedli, že žalobkyně by měla uvést, na základě jakého titulu žádá žalovanou částku, zda se jedná o pohledávku z titulu smlouvy, nebo zda ji žádá jako bezdůvodné obohacení. Upozornili na to, že pokud by byl nárok posuzován jako pohledávka ze smlouvy, tak na uzavřenou podnájemní smlouvu by mělo být nahlíženo jako na smlouvu nájemní. Žalobkyně svůj nárok vyúčtovala fakturami, u nichž neprokázala jejich doručení žalovaným. Faktury žalovaným vystavila na základě fakturace od dodavatelů služeb s tím, že předložila neúplná znění faktur těchto dodavatelů, navíc žalobkyně není ani přímým příjemcem faktur. Z faktur není zřejmé, kdy byly od dodavatelů doručeny. Mají za to, že žalobkyně není věcně legitimována k podání žaloby. Nebyl prokázán závazkový vztah mezi žalobkyní a společnostmi, které dodávaly služby. Faktury nelze považovat za titul zakládající právo na plnění. Poukázali na to, že žalobkyně zajišťovala dodávky elektrické energie a plynu, žalovaní byli vyloučeni z rozhodování o těchto dodávkách a byl jim tak stanoven nevýhodný tarif. Dovolávali se právní úpravy vyúčtování služeb zákonem č. 67/2013 Sb. a jeho novelou č. 424/2022 Sb. Namítli nesrovnalosti ve vyúčtováních, která jim nebyla ani řádně doručena. Uvedli, že uhradili na zálohách částku převyšující žalovanou pohledávku s tím, že celkem bylo ve prospěch žalobkyně uhrazeno 597 759 Kč z toho nájemné činilo 460 000 Kč. Dále namítali nevrácení jistoty, tj. částky 20 000 Kč s tím, že tuto částku z opatrnosti namítají k započtení. Kromě toho namítli i promlčení pohledávky. Dále uvedli, že tvrzená pohledávka ve výši 1 838 Kč za opravu a seřízení kotle je dokládána listinou od společnosti odlišné od žalobkyně. Žalobkyně tak není oprávněna tuto pohledávku vymáhat vůči žalovaným. Současně poukázali na nařízení vlády č. 308/2015 Sb. o povinnosti hradit drobné opravy. Upozornili na to, že z předložené faktury není ani zřejmé, že částka 1 838 Kč se týká bytu, který užívali právě oni.

4. Provedeným dokazováním soud I. stupně zjistil, že žalobkyně jako uživatelka bytové jednotky č. [číslo] v domě č.p. [adresa], uzavřela s žalovanými dne 1.8.2020 smlouvu, na základě níž jim poskytla do užívání byt a žalovaní se zavázali za užívání hradit podnájemné 20 000 Kč měsíčně. Podnájem byl sjednán na dobu určitou do 31.7.2021. Jistota byla sjednána ve výši 20 000 Kč a byla určena k zajištění veškerých nedoplatků a pohledávek nájemce za podnájemcem, které vzniknou či mohou vzniknout v souvislosti s podnájmem za dobu jeho trvání, popř. po skončení, a dále k zajištění náhrady případné škody způsobené na majetku pronajímatele, popř. k náhradě plateb za opravy. Vedle podnájemného se žalovaní smlouvou zavázali hradit měsíčně formou paušální platby částku ve výši 670 Kč za osobu (v případě třech podnájemců: 3 x 670 Kč) za dodávku vody, odvádění odpadní vody (tzv. stočné), osvětlení společných částí domu, úklid společných částí domu, používání výtahu, odvoz komunálního odpadu a dále zálohově měsíčně částku ve výši 2 500 Kč měsíčně sestávající z částky 1 700 Kč za dodávku zemního plynu a z částky 800 Kč za dodávku elektrické energie. Vyúčtování záloh na služby mělo být dle smlouvy provedeno nájemcem na základě odečtů měřidel na základě skutečně uhrazených záloh podnájemci. Splatnost plateb byla stanovena na 25. den v kalendářním měsíci předem. Smlouvou byl sjednán úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně z dlužné jakékoliv peněžité platby. Podnájemci se zavázali hradit podnájemné, paušální částky na služby, zálohy na služby a případné nedoplatky po vyúčtování zálohových služeb dle skutečné spotřeby. Účastníci si dále dohodli, že opravy a náklady na opravy a na běžnou údržbu do výše 2 000 Kč na jednotlivý náklad hradí podnájemce. Žalobkyně předala žalovaným byt dne 1.8.2020. Podnájem byl na základě dohody ukončen dne 31.7.2022.

5. Soud I. stupně ve svém odůvodnění podrobně specifikoval jednotlivé faktury, jimiž žalobkyně vyúčtovala nároky z podnájemního vztahu. Dospěl k závěru, že za dobu trvání nájemního vztahu byla uhrazena ve prospěch žalobkyně z podnájemní smlouvy částka ve výši 597 759 Kč, což bylo i mezi stranami nesporné. Žalovaní byli na úhradu celkového dluhu upomenuti naposledy předžalobní upomínkou ze dne 12.5.2023, která jim byla zaslána na adresu [adresa]. Žalovaní netvrdili, že by žalobkyni oznámili novou adresu pro doručování.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o úpravě podnájmu s tím, že pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu, co do svého vzniku, obsahu i trvání Proto je-li předmětem podnájmu prostor sloužící k bydlení, pak kromě ust. § 2215 a násl. o.z. je nutné aplikovat také zvláštní úpravu o nájmu bytu obsaženou v § 2235 a násl. o. z., a to jen přiměřeně s přihlédnutím k specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Dále soud aplikoval § 2247 a násl. o.z., a právní úpravu zákona č. 67/2013 Sb., vl.nař. 308/2015 Sb.

7. Soud zhodnotil faktury vystavené žalobkyní spolu s připojenými fakturami od dodavatelů v materiálním smyslu jako vyúčtování dle shora uvedeného zákona. Je jimi požadována úhrada za elektrickou energii a zemní plyn. Z přiložených listin je zřejmé, kolik je skutečná výše nákladů, údaj o množství dodané služby a z faktury vyplývá i kolik bylo uhrazeno na zálohách. Žalovaní si tak mohli ověřit, jestli tvrzená výše nedoplatku odpovídá skutečné spotřebě a zda byla zohledněna i výše složených záloh. Navíc smluvní ujednání je v tomto směru jednoznačné a neumožnuje jiný výklad, než že budou hrazeny zálohy a následně proběhne vyúčtování služeb na základě skutečných nákladů s tím, že se odečtou již uhrazené zálohy.

8. Neuhrazený nedoplatek, který byl dle závěru soudu řádně vyúčtován činí částku výši 1 890 Kč (elektřina za období od 10.5.2022 do 1.8.2022) a částku ve výši 46 242 Kč (zemní plyn za období od 21.12.2021 do 31.7.2022). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní tyto částky za poskytnuté služby spojené s užíváním bytu uhradili. Soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovaným uhradit společně a nerozdílně částku 48 314 Kč (tj. 46 242 Kč + 1 890 Kč) představující nedoplatek z vyúčtování za zemní plyn a elektrickou energii.

9. Žalovaní v řízení namítali, že jim nebyly řádně doručeny faktury. Za doručení vyúčtování a výzvy k zaplacení proto soud považoval až den následující po doručení žaloby žalovaným, což bylo 20.6.2023. S přihlédnutím k tomuto datu nastala splatnost vyúčtování až dne 21.6.2023 a od tohoto data soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve sjednané výši 2 % měsíčně, a to s odkazem na § 1968 o.z.

10. Soud žalobu zamítl ohledně částky 16 654 Kč. Jednalo se o částku představující úhradu za odebraný zemní plyn v období od 7.5.2021 do 20.12.2021, která byla zaplacena před podáním žaloby. Dále zamítl částku 1 838 Kč představující dle tvrzení žalobkyně vynaložené náklady na opravu a nastavení plynového kotle s tím, že v souladu se smluvním ujednáním byli žalovaní povinni uhradit náklady na opravy v bytě do 2 000 Kč. Soud však učinil závěr, že se v daném případě nejednalo o opravu kotle, nýbrž o jeho údržbu a revizi a přisvědčil argumentu žalovaných, že z předložené listiny nelze učinit jednoznačný závěr, že žalobou uplatněná částka 1 838 Kč se vztahovala právě k bytové jednotce, kterou užívali žalovaní.

11. Soud se zabýval i námitkou započtení jistoty 20 000 Kč, kterou „z opatrnosti“ vznesli žalovaní. S odkazem na § 1982 o.z. konstatoval, že v případě započtení vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Není-li z projevu směřujícího k započtení zřejmé, která pohledávka a proti které je započítávána, a v důsledku toho ani to, které vzájemně se kryjící pohledávky započtením zanikly, je úkon započtení neplatný pro neurčitost dle ust. § 553 o.z. Současně soud upozornil na skutečnost, že nemůže být dán předpoklad pro započtení proti pohledávce, jejíž existenci žalovaní fakticky popírají.

12. Námitku promlčení měl soud I. stupně za nedůvodnou s tím, že žaloba byla podána 3.6.2023 a žalobkyně požadovala úhradu pohledávek představujících dluh za neuhrazené energie – u zemního plynu za období od 21.12.2021 do 31.7.2022 a elektřiny za období od 10.5.2022 do , datum, k promlčení nároku dojít nemohlo a tato námitka byla zcela neopodstatněná.

13. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že procesní úspěch a neúspěch obou stran je srovnatelný (žaloba byla důvodná co do 48 314 Kč, nedůvodná co do 23 142 Kč + 16 654 Kč + 1 838 Kč, tj. 41 634 Kč).

14. Proti rozsudku, jeho vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení podali žalovaní odvolání. Namítali, že soud nesprávně vyvodil závěr o provedení řádného vyúčtování. Žalobkyně neprokázala, že by ve stanovené 4měsíční lhůtě vystavila řádné vyúčtování, které by bylo žalovaným doručeno. Otázku doručení soud dle jejich názoru nesprávně posuzoval pouze ve vztahu k úrokům z prodlení. Nezabýval se přiloženými fakturami od dodavatelů, které žalovaní rozporují, neboť není zřejmé, kdo byl skutečným příjemcem těchto faktur. Zpochybnili aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, k čemuž dospěli mj. tím, že jim nebyly doručeny faktury. Dle jejich názoru žalobkyně nemohla žalovat nárok, který nebyl v době podání žaloby vyúčtován. Odkázali na náležitosti vyúčtování dle § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. Soudu dále vytýkali, že se zabýval vyúčtováním plynu a elektřiny a neřešil ostatní služby, za něž byly hrazeny zálohy (vodné, stočné apod.) a dále, že neprovedl důkaz lustrací soudních sporů se zaměřením na zjištění nepoctivých praktik žalobkyně, která šikanuje své bývalé nájemníky – cizince. Upozornili na nesprávný závěr soudu ohledně započtení, který nepovažují za dostatečně odůvodněný. Trvali na tom, že jim vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve vztahu k žalobkyni, která jim nevrátila jistotu 20 000 Kč. Celkově odůvodnění závěrů rozsudku hodnotili jako nedostatečné, založené pouze na jejich konstatování bez toho, že by soud vysvětlil, jak k nim dospěl. Navrhli změnu rozsudku na úplné zamítnutí uplatněného nároku a přiznání nákladů řízení.

15. U odvolacího jednání žalovaní prostřednictvím svého zástupce předložili doplnění odvolání. V něm znovu namítali nedostatky vyúčtování. Dále upřesnili, že mají z titulu bezdůvodného obohacení nárok proti žalobkyni na vrácení jistoty, který samostatně neuplatnili. S ohledem na tvrzenou výši dluhů uvedli, že zápočet jistoty směřuje proti nároku na údajně nezaplacený odběr plynu.

16. Žalobkyně navrhla rozsudek v napadeném rozsahu potvrdit jako věcně správný. Uvedla, že pro větší část služeb byly sjednány paušální platby, tzn., že pro jejich vyúčtování neplatí 4měsíční termín vyplývající ze zákona č. 67/2013 Sb. Pokud jde o elektřinu a plyn, ty byly žalovaným vyúčtovány tehdy, když je vlastník bytu žalobkyni jako nájemkyni předložil. Faktury dodavatelských organizací byly přílohou vyúčtovací faktury za účelem ověření ceny za jednotku ke konkrétnímu bytu. Mají pouze podpůrnou funkci. Tyto dodavatelské faktury byly doručovány vlastníku bytu a nekryjí se s dobou užívání bytu žalovanými, neboť období, za něž je vyúčtování provedeno se obecně vždy nekryje s trváním doby užívání bytu podnájemci. Pokud jde o započtení žalobkyně souhlasí se závěry soudu I. stupně s poukazem na čl. XI odst. 6 podnájemní smlouvy, dle něhož podnájemci nemají právo započítat jakékoliv pohledávky za nájemcem.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaných rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., zopakoval dokazování podnájemní smlouvou ze dne 1.8.2020. Poté odvolání žalovaných neshledal důvodným.

18. Z podnájemní smlouvy odvolací soud zjistil stejné skutečnosti, jako uváděl soud I. stupně v odůvodnění tohoto rozsudku. V čl. III odst. 3 a 4 je upraven způsob vyúčtování služeb, a to tak, že kromě elektřiny a plynu jsou placeny paušálem na osobu. Pokud jde o elektřinu a plyn, ty jsou placeny zálohově s tím, že jejich vyúčtování je upraveno v čl. III odst. 8 a 9 na základě odečtů měřidel na základě skutečně uhrazených záloh. Doručování žalovaným je upraveno tzv. fikcí výhradně na adresu uvedenou v záhlaví smlouvy s tím, že doručení je počítáno 5.pracovní den po odeslání v souladu s § 573 o.z. Účastníci si sjednali, že podnájemci nejsou oprávněni proti svým povinnostem dle smlouvy započítat své pohledávky za nájemcem.

19. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, zjistil dostatečně skutkový stav a správné je i jeho právní posouzení věci.

20. V projednávané věci jde o nárok z podnájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky. K námitce, že není žalován třetí podnájemce, odvolací soud odkazuje na čl. XI odst. 10 smlouvy, dle něhož je upravena vzájemná zastupitelnost podnájemců při jednání o podnájmu.

21. V občanském zákoníku je podnájem upraven v pododdíle o obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215 - § 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2274 - § 2278). Jde o právní úpravu poměrně kusou, zabývající se zejména podmínkami, za nichž může nájemce dát předmět nájmu či jeho část do podnájmu, následky porušení těchto povinností pro nájemce a je zdůrazněna závislost podnájemního vztahu na vztahu nájemním. Podstatou podnájmu, který bývá vymezen jako „nájem nájemního práva“, je že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu (§ 2215 odst. 3 o.z., § 2277, § 2278 o.z.). Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn., že je na nájemním vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Je-li podnájemní vztah „slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce.

22. Vyúčtování služeb podléhá právní úpravě zákona č. 67/2013 Sb. (zákon, kterým se upravují otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty – dále jen zákon o službách) a vyhlášce č. 428/2001 Sb. a jejích příloh. Podnájemní smlouva, byť se podpůrně řídí ustanoveními upravující nájem, má a musí zákonitě mít určitá specifika. Obecně platí, že absentuje-li pravidlo o vyúčtování záloh za energie pro podnájemní vztah, použije se analogicky zákon č. 67/2013 Sb. (viz rozsudek NS sp. zn. 26 Cdo 3841/2022). O takový stav se však v projednávané věci nejedná, neboť ohledně zálohově placených služeb v podobě dodávky elektřiny a plynu je přesně ve smlouvě uvedeno, jak musí být vyúčtovány (čl. III/8-10 smlouvy). Zbytek služeb byl placen dle smlouvy paušálem na osobu a měsíc. Za dané situace tak nelze použít § 7 cit. zák. o lhůtě pro vyúčtování služeb do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Způsob vyúčtování zálohově placených služeb je odvislý od toho, kdy elektřinu a plyn vyúčtuje vlastník nájemci. Nelze přehlédnut ani to, že podnájemní vztah se velmi často časově nekryje s nájemním vztahem. Otázku doručení vyúčtování žalovaným v podobě žaloby a upomínky a teprve na to navazující smluvní úrok z prodleni, tak jak to rozhodl soud I. stupně, lze akceptovat.

23. Pokud jde o námitky žalovaných, odvolací soud je neshledává opodstatněnými. Jednání žalobkyně neshledává odvolací soud v rozporu s dobrými mravy ani diskriminační. Jedná se o nárok z podnájemní smlouvy, kterou uzavřely v rámci smluvní volnosti právnická osoba a fyzické svéprávné osoby, které ji uzavíraly dobrovolně, nikoliv pod nátlakem. Jednotlivá ujednání ani smlouva jako celek nepředstavuje zneužívání práva ze strany žalobkyně.

24. Žalobce není povinen v žalobě uvést právní posouzení svého nároku. Je věcí soudu, jak žalovaný nárok právně posoudí. V projednávané věci se zcela zřejmé jedná o nároky z podnájemní smlouvy, jak to ostatně správně posoudil již soud I. stupně.

25. Žalobkyně jako nájemkyně není v závazkovém vztahu s dodavateli elektřiny a plynu, a proto ho ani nemůže prokázat. V daném případě dodavatelé uvedených médií jsou ve smluvním vztahu s vlastníkem bytu (případně domu). Ten potom přeúčtuje uvedené služby žalobkyni jako nájemkyni a ta za situace, kdy existuje podnájemní vztah provede „přeúčtování“ služeb tak, jak bylo sjednáno (dle měřičů a odečtu záloh) podnájemcům. Žalovaní jako podnájemci nemají bez dalšího nárok ovlivnit tarif dodavatelské firmy.

26. Námitka započtení vznesená před soudem I. stupně je neurčitá, není zřejmé proti kterému z nároků částku 20 000 Kč žalovaní hodlají započíst. Závěr soudu I. stupně v tomto směru je správný a odpovídající právní úpravě i judikatuře. Na tomto závěru nic nemění ani doplnění odvolání žalovaných, které bylo předloženo na odvolacím jednání, které obsahuje upřesnění námitky započtení vůči pohledávce žalobkyně za odběr plynu. Jedná se o případ dle § 205a o.s.ř. Soud se tímto odvolacím argumentem již dále nezabýval. Kromě toho je započtení vyloučeno smlouvou mezi účastníky (čl. XI/6).

27. S přihlédnutím k výše uváděné argumentaci odvolací soud potvrdil napadený vyhovující výrok I. a výrok III. o nákladech řízení dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

28. Výrok o nákladech řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 o.s.ř. V rozsahu podaného odvolání žalovanými byla žalobkyně procesně úspěšná a náleží jí náklady, které v odvolacím řízení vynaložila. Jedná se o náklady právního zastoupení, a to 2 úkony právní služby advokáta po 3 060 Kč (počítané z merita 48 314 Kč), 2 režijní paušály po 300 Kč a DPH 1 411,20 Kč, tj. celkem 8 131,20 Kč.

29. Zamítavý výrok o věci samé II. nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků, a proto nabyl samostatně právní moci.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací