19 Co 423/2024

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu původního žalobce, a to [tituly před jménem] [jméno FO], správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. v likvidaci, jímž se tento domáhal zaplacení majetkové újmy po žalovaných, a to České republice – [orgán] [orgán] [orgán]), [adresa] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], [právnická osoba]. a České republice – [orgán], a to po každém ve výši 141 788 340,28 Kč. V důsledku změny žaloby, zpětvzetí a postoupení pohledávky se současná žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 953 518 694,36 Kč s příslušenstvím jako regresního nároku dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni vzniku škody (dále jen „obč. zák.“). Návrh byl odůvodněn tím, že [orgán] se dopustilo nesprávného úředního postupu tím, že nepodalo trestní oznámení na základě informací společnosti [právnická osoba] neobvyklém převodu peněžních prostředků, a dále z titulu odpovědnosti za nesprávný úřední postup notáře [tituly před jménem] [jméno FO] při sepsání notářského zápisu sp. zn. , spisová značka2. Žalovaná nárok neuznala, namítala, že škodu nezpůsobila, nadto by mohla odpovídat pouze v rozsahu míry spoluzavinění, a současně vznesla námitku promlčení.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na zaplacení částky 953 518 694,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 3. 2007 do zaplacení, (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 800 Kč (výrok II.).4. První rozsudek ze dne 23. 7. 2010, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 18. 11. 2010, č. j. [spisová značka], jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 94 713 376,50 Kč s příslušenstvím od 16. 3. 2007 do zaplacení a co do částky 897 805 005,46 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, byl rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 2. 2011, č. j. [spisová značka], ve vyhovujícím výroku o věci samé, co do částky 55 713 750,90 Kč s příslušenstvím od 17. 3. 2007 potvrzen, co do částky 38 999 625,60 Kč s příslušenstvím změněn a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, co do úroku z prodlení z částky 55 713 750,90 Kč za den 16. 3. 2007 byl rozsudek zrušen a v zamítavém výroku o věci samé byl potvrzen. K dovolání Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 1. 8. 2012, č. j. [spisová značka], citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil vyjma části výroku I., jíž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn ohledně částky 38 999 625,60 Kč s příslušenstvím a žaloba byla zamítnuta, a co do úroku z prodlení za den 16. 3. 2007, ve stejném rozsahu byl současně zrušen též rozsudek soudu prvního stupně a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odkázal na rozsudek sp. zn. 25 Cdo 322/2004, a dále konstatoval k § 6 odst. 1, 2 a § 10 odst. 2 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 61/1996 Sb.“), že disponovalo-li [orgán] informacemi o neobvyklém obchodu dle § 1 odst. 1, 5 z. č. 61/1996 Sb., případně o trestné činnosti, mělo učinit potřebné kroky, které – byť samy o sobě nebyly způsobilé provedení transakce zamezit – mohly vést v konečném důsledku k tomu, že by po zásahu orgánů činných v trestním řízení (dále jen „[orgán] “) k převodu prostředků nedošlo. Pokud tak neučinilo, šlo o nesprávný úřední postup, jehož existence je vedle vzniku škody a vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody jednou z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu dle § 18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále jen „ZOdpŠk 1969“). Nižším soudům uložil zabývat se tím, zda by podání trestního oznámení ze strany [nazev] [orgán] (dále jen „[nazev] “) vedlo, i s ohledem na časovou souvislost, k zabránění převodu peněz; pokud nikoli, nebyla by dána příčinná souvislost. Závěry o mírách podílů škůdců na vzniku škody stanovené odvolacím soudem (4 fyzické osoby a společnost [právnická osoba] podíly po 15 %, [právnická osoba] 20 %, žalovaný 5 %) neshledal nepřiměřenými. Dále uvedl, že pokud by soud v řízení vedeném mezi poškozenou společností [právnická osoba] a žalovanou dospěl k závěru, že je namístě použití § 438 odst. 2 obč. zák., odpovídala by žalovaná pouze za svůj podíl a nebyla by zavázána solidárně s ostatními dlužníky. Nepřicházelo by pak do úvahy vypořádání mezi spoludlužníky dle § 439 obč. zák., a tudíž ani rozvržení podílů insolventních dlužníků dle § 511 odst. 3 věty druhé obč. zák. O otázce, zda je žalovaná za vzniklou škodu odpovědná, probíhá řízení, a soud by měl v rámci řízení o regresním nároku vyčkat, jak bude rozhodnuto ve vztahu mezi poškozenou a státem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 349/2010).5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Investiční společnost [právnická osoba]. obhospodařovala v březnu 1997 podílové fondy, a to [nazev] (dále jen „[nazev] “), [nazev] (dále jen „[nazev] “) a [nazev] [nazev] [nazev]. [právnická osoba]., pro ni vykonávala na základě smlouvy ze dne 30. 1. 1997 funkci [funkce].Dne 3. 3. 1997:a) sepsal notář [tituly před jménem] [jméno FO] notářský zápis sp. zn. [spisová značka], o rozhodnutí společnosti [právnická osoba]. jako jediného akcionáře, jednající [jméno FO], že je na základě kupní smlouvy z téhož dne jediným akcionářem [právnická osoba]. Novým předsedou představenstva byl jmenován [jméno FO] a členy představenstva [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] byla udělena plná moc k zastupování ve všech úkonech. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v [adresa] ze dne 24. 5. 1999, č. j. [spisová značka], bylo určeno, že rozhodnutí jediného akcionáře [právnická osoba]., společnosti [právnická osoba], ze dne 3. 3. 1997 jsou neplatná (nebyla ověřena totožnost akcionáře, notářský zápis nesplňuje náležitosti dle § 63 zákona č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti /notářský řád, dále jen „NotŘ“/);b) uzavřel [právnická osoba]. [jméno FO]) se společností [právnická osoba]. ([tituly za jménem] [jméno FO]) komisionářskou smlouvu o obstarání koupě cenných papírů v hodnotě 1 233 200 000 Kč (odměna komisionáře 3 083 000 Kč). Záloha ve výši 1 236 284 000 Kč byla splatná do 5. 3. 1997 na účet komisionáře vedený u [právnická osoba].Dne 4. 3. 1997:a) [právnická osoba]., provedla změnu podpisových vzorů k účtům podílových fondů [nazev], [nazev] a [nazev] na jméno [jméno FO] a [jméno FO];b) [jméno FO] podepsal tři příkazy [právnická osoba]. k úhradě splatné dne 5. 3. 1997, na jejichž základě došlo dne 6. 3. 1997 k převodům částky 1 236 284 000 Kč na účet [právnická osoba]. a částky 3 500 000 Kč na účet [nazev].Dne 5. 3. 1997:a) [právnická osoba] sdělila [právnická osoba]. pozastavení provedení příkazů dle § 1 odst. 4 a 5 zákona č. 61/1996 Sb. a § 32 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech ve znění ke dni 5. 3. 1997 (dále jen „[nazev] “) a vyzvala k předložení dokladů ohledně příkazů;b) [právnická osoba] ([jméno FO], jako kupující se společností [právnická osoba] jako prodávajícím uzavřela smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, a to 540 ks akcií společnosti [adresa] za cenu 1 233 274 140 Kč splatnou do tří dnů na účet prodávajícího vedený u , právnická osobac) [právnická osoba]. ([jméno FO]), jako kupující uzavřel s [právnická osoba]. ([jméno FO]), jako prodávajícím smlouvy na koupi 540 ks akcií společnosti [adresa]., v nominální hodnotě 500 000 Kč za kupní cenu 1 236 284 000 Kč se splatností do tří dnů na účet prodávajícího vedený u [právnická osoba].Dne 6. 3. 1997 převedla [právnická osoba]. ([tituly za jménem] [jméno FO]), 3 000 000 Kč na svůj účet a částku 1 233 274 143 Kč na účet [právnická osoba].Dne 7. 3. 1997:a) ve 14:00 hod. oznámila [právnická osoba]. [orgán] neobvyklý obchod týkající [právnická osoba] ohledně platebního příkazu ze dne 7. 3. 1997 na převod částky 1 232 010 000 Kč ve prospěch účtu společnosti [právnická osoba]. u [právnická osoba] (vysoká částka, bankovní spojení, podklad k příkazu, žádost o jeho okamžité provedení), příkaz byl pozastaven do 10. 3. 1997;b) [orgán] ČR, [právnická osoba] (dále jen „[orgán] “), zjistil u [právnická osoba]., že došlo ke změně vlastníka akcií [právnická osoba]., i členů představenstva, a to bez schválení [orgán], že došlo k převodu finančních prostředků na účet [právnická osoba]., informoval proto [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucího [nazev], a [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [orgán], o podezření na snahu vyvést prostředky do zahraničí. Převod prošetřoval [tituly před jménem] [jméno FO] ([funkce] FAÚ)[Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO] na prověřování dohlížel. [nazev] měl k dispozici smlouvu o převodu cenných papírů mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba]., informace, že peníze pochází z [právnická osoba], údaje o emitentovi převáděných akcií na veřejných trzích nenašli. Zjistili pouze informace o akciích [právnická osoba]. v [adresa] a domnívali se, že se jedná o stejné akcie, jejichž nízká obchodovaná cena ve srovnání s cenou dle komisionářské smlouvy vedla k rozhodnutí o odložení obchodu o dalších 48 hodin.Dne 10. 3. 1997 nebo 11. 3. 1997 v ranních hodinách se [orgán] se dozvěděl o existenci kupních smluv týkajících se převodu akcií společnosti [právnická osoba]., že akcie byly prodávány za čtyřnásobek jejich nominální hodnoty, nebyla zjišťována jejich veřejná obchodovatelnost.Dne 11. 3. 1997:a) [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že ve věci odložení platebního příkazu společnosti [právnická osoba] nepodá [právnická osoba] trestní oznámení;b) z účtu [právnická osoba] byla převedena na účet společnosti [právnická osoba] vedený u [právnická osoba], částka 1 233 274 140 Kč.Dne 12. 3. 1997 podal [orgán] trestní oznámení.Dne 1. 7. 1997 bylo rozhodnutím [orgán] č. j. [číslo] odňato povolení ke vzniku [právnická osoba]., dle § 37 odst. 1 písm. e), § 37j odst. 2 písm. b) [nazev] a dle § 37 odst. 1 písm. b), § 37c odst. 1 písm. c) [nazev] byl nařízen nucený převod podílových fondů na [právnická osoba].6. Rozhodnutím [orgán] ze dne 18. 11. 1997, č. j. [číslo], ve spojení s rozhodnutím [orgán] ze dne 23. 2. 1998, č. j. [číslo], byla [právnická osoba]. uložena pokuta 1 000 000 Kč za spáchání správního deliktu spočívajícího v porušení povinnosti [funkce] neprovést pokyn investiční společnosti, pokud odporuje zákonu (provedla změnu podpisových vzorů, aniž by došlo k schválení nových členů představenstva [orgán] dle § 9 odst. 8 [nazev]), a informovat investiční společnost a [orgán] dle § 32 odst. 2 [nazev].7. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 28. 12. 2005, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [adresa] ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (dříve [jméno FO]), [jméno FO] ([funkce] společnosti [právnická osoba].), [jméno FO] a [tituly před jménem] ing. [tituly před jménem] [jméno FO] (jednatelé společnosti [právnická osoba].) jsou vinni ze záměru sebe nebo jiného obohatit v době od 3. do 11. 3. 1997, když odčerpali finanční prostředky z účtů [právnická osoba] [právnická osoba] u [funkce] [právnická osoba]., a převedli je do zahraničí, čímž způsobili poškozeným fondům škodu ve výši nejméně 1 236 284 000 Kč, a tím spáchali [jméno FO] a [jméno FO] trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a [jméno FO] a [jméno FO] trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.8. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 3. 4. 2012, sp. [spisová značka], byli obžalovaní [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] zproštěni obžaloby pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 tr. zák. ve formě spolupachatelství, jehož se měli dopustit tím, že se v době od ledna 1997 do 11. 3. 1997 měli svým osobním postupem podílet na poškození [právnická osoba] Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že v březnu 1997 mělo oddělení [tituly před jménem] [jméno FO], zhruba 8 lidí, neměli informace, že by se mělo jednat o trestnou činnost, ani trestní oznámení [orgán], neexistovaly internetové schránky obchodního rejstříku, ani ve vztahu k zahraničí, neměli výkonné počítače.9. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka], byla společnosti [právnická osoba]., a [právnická osoba]. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 1 114 275 017,70 Kč s příslušenstvím společnosti [právnická osoba]., neboť [právnická osoba] jako komisionář postupovala v rozporu s komisionářskou smlouvou a § 79 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „ZCP“), když uzavřela dne 5. 3. 1997 s jednotlivými podílovými fondy smlouvy o převodu cenných papírů, jejichž předmětem byl převod 540 ks akcií veřejně neobchodovatelných, a to v rozporu s § 17 odst. 1 písm. e) [nazev]. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 4. 2003 pouze ve vztahu ke společnosti [právnická osoba].10. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 4. 4. 2003, č. j. [spisová značka], byl prohlášen konkurz na [právnická osoba]. Dne 5. 5. 2003 přihlásila společnost [právnická osoba]. pohledávku ve výši 2 158 180 185,02 Kč z titulu náhrady škody. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 11. 2004, č. j. [spisová značka], bylo určeno, že žalobce [právnická osoba], která je právním nástupcem [právnická osoba]., má na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2004, pohledávku za úpadcem [právnická osoba]., v likvidaci, v celkové výši 2 158 180 185,20 Kč (jistina 1 114 275 017,70 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 043 905 167,32 Kč). Dle rozvrhového usnesení ze dne 14. 8. 2006 byla konkurznímu věřiteli [právnická osoba] vyplacena dne 4. 10. 2006 částka 1 134 306 722,29 Kč.11. Dne 19. 2. 2007 byla vydražena pohledávka úpadce [právnická osoba]. – v likvidaci z titulu regresního nároku ve smyslu § 439 obč. zák. za dalšími škůdci, a to ČR – [orgán], ČR – [orgán], [jméno FO] [jméno FO], T. [jméno FO], V. [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], a společností [právnická osoba]., kteří odpovídají za škodu vzniklou podílovým fondům spravovaným [právnická osoba]. Pohledávku vydražila žalobkyně za 400 000 Kč.12. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. 1. 2018, č. j. [spisová značka], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 20. 3. 2019, č. j. [spisová značka] (dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. [spisová značka]), byla zamítnuta žaloba společnosti [právnická osoba]., proti žalované České republice – [orgán] a České republice – [orgán], na zaplacení částky 1 114 275 017 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody dle OdpŠk 1969, způsobené nesprávným úředním postupem notáře [tituly před jménem], jméno FO13. Soud prvního stupně posuzoval odpovědnost za škodu dle § 420 odst. 1, § 438 odst. 1, § 439, § 511 odst. 1, 2 obč. zák., námitku promlčení dle § 100 odst. 1, § 101 ve spojení s § 517 odst. 1, § 563 obč. zák. Odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup posuzoval dle § 1 odst. 1, § 18 odst. 1 OdpŠk z 1969 a § 57 věta prvá, § 63 písm. e) NotŘ Postup žalované posuzoval dle § 9 odst. 8, § 32 odst. 2 [nazev] ve znění ke dni 5. 3. 1997 a § 1 odst. 1 písm. a), odst. 6, § 4 odst. 1, § 6 odst. 2 zákona č. 61/1996 Sb. ve znění ke dni 11. 3. 1997.14. Nárok žalobkyně posoudil jako nárok škůdce, který uhradil poškozenému škodu, a žalobou se domáhá náhrady škody po žalované jako jedné z dalších škůdců, tedy jako regresní nárok dle § 439 obč. zák.15. Nejprve se zabýval námitkou promlčení dle § 100 odst. 1 a násl. obč. zák. Za situace, kdy k úhradě částky 1 134 306 722,29 Kč došlo dne 4. 10. 2006 a k podání žaloby dne 19. 12. 2006, nemohla tříletá promlčecí doba dle § 101 obč. zák uplynout. Námitku tak posoudil jako důvodnou.16. Dále se zabýval rozsahem odpovědnosti žalované. Žalobkyně se nedomáhala úhrady regresního nároku po [právnická osoba]., [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], dle svých tvrzení pro jejich nemajetnost. Předeslal, že § 439 obč. zák. je ustanovením speciálním ve vztahu k § 511 obč. zák. Nemůže-li některý ze škůdců regresní nárok uhradit, nelze aplikovat § 511 odst. 3 obč. zák. a rozvrhnout jím způsobenou škodu mezi ostatní. Podíl na škodě žalované byl stanoven v rozsahu 5 % (viz bod 4. tohoto rozsudku).17. K odpovědnosti žalované za činnost notáře [tituly před jménem] [jméno FO] odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2363/2009, dle kterého stát za škodu vzniklou činností notáře dle OdpŠk 1969 v daném období (1997) neodpovídal. Za škodu vzniklou na podkladě sepisování notářských zápisů o rozhodnutí orgánu právnické osoby odpovídal sám notář.18. K nesprávnému úřednímu postupem žalované konstatoval, že dne 11. 3. 1997 sdělil [tituly před jménem] [jméno FO], že nepodá trestní oznámení. Řídil oddělení, které mělo 10 lidí, nebylo vybaveno personálně ani technicky, neexistoval obchodní rejstřík na internetových stránkách ve vztahu k ČR ani zahraničí. Rozhodnutí tak učinil v době, kdy neměl, a ani nemohl mít dostatek informací pro podání trestního oznámení. Navíc oznámení o neobvyklém obchodu bylo učiněno v pátek 7. 3. 1997 ve 14:00 hod. Dle zákonného ustanovení mohlo [orgán] odložit splnění příkazu nejdéle na dobu 72 hodin od doby, kdy přijalo oznámení. Příkaz byl pozastaven do 10. 3. 1997 (pondělí). Za situace, kdy žalovaná měla velmi krátkou dobu, která navíc běžela přes víkend, neměl [nazev], potažmo [orgán], za použití tehdy dostupných informací a prostředků v takto krátké lhůtě možnost získat relevantní informace, které by mohly uvedené peněžní transakci zabránit. [nazev] byl v rozhodné době v rámci své činnosti nucen vycházet pouze z veřejně dostupných zdrojů, popř. ze zdrojů oznamovatele. [orgán] tedy není oprávněno samo zasahovat do bankovních transakcí, jeho možnosti jsou omezeny pouze na odklad provedení transakce a na podání trestního oznámení. Uzavřel, že za této situace, i kdyby bylo podáno trestní oznámení, by ani [orgán] nedisponovaly takovými informacemi, na základě kterých by mohly neprodleně přistoupit k zajištění peněžních prostředků dříve, než byly převedeny do zahraničí. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.19. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“).20. Včasným odvoláním napadla rozsudek žalobkyně z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Za prvé namítala, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně absentují významná a relevantní skutková zjištění, která byla v řízení prokázána. Předně závěr o tom, co vše žalovaná spolehlivě věděla nejpozději dne 7. 3. 1997, tedy že: 1/na valné hromadě [právnická osoba]., dne 3. 3. 1997, nový jediný akcionář odvolal všechny osoby působící ve funkcích členů představenstva a dozorčí rady a jmenoval nové, ty nebyly v rozhodné době do 11. 3. 1997 zapsány při [právnická osoba] v obchodním rejstříku, ani do funkce potvrzeny [orgán] dle § 8 [nazev], některým bylo cca 20 let, což vylučovalo splnění podmínek dle § 8 odst. 3 písm. d) [nazev], jednalo se o osoby neznámé, z prostředí mimo [právnická osoba]; 2/ nové představenstvo změnilo podpisové vzory u běžných účtů, již dne 5. 3. 1997 činilo finanční dispozice s prostředky ve výši 1 250 000 000 Kč, resp. ve výši 2 500 000 000 Kč (pracovnice [orgán] [tituly před jménem] [jméno FO] žádala u [právnická osoba]., o pozastavení převodu); 3/ podílníci [právnická osoba] si nejpozději v únoru 1997 u [orgán] stěžovali na porušování zákonných pravidel [nazev] ze strany [právnická osoba]; 4/ vedoucí odboru [orgán], [orgán], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], informoval [tituly před jménem] [jméno FO] o zjištěních [orgán], obával se, že dochází k „finančnímu podvodu“, žádal o to, aby „peníze dál nepouštěl“ a měl za to, že bude podáno trestní oznámení; 5/ [orgán] vědělo, že obchodované cenné papíry [právnická osoba] neodpovídají sjednané ceně a jsou velmi pravděpodobně bezcenné. Zdůraznila, že [orgán], resp. složka [nazev], nevyužila ani celou 72hodinovou lhůtu dle § 6 odst. 2 z. č. 61/1996 Sb., když sdělilo dříve, že trestní oznámení podávat nebude, a to i přesto, že mělo dostatek informací svědčících s vyšší mírou pravděpodobnosti o tom, že byl spáchán trestný čin. V kontrastu se závěrem napadeného rozsudku je také stejné množství podkladů a informaci, které měl i [orgán], který trestní oznámení podal dne 12. 3. 1997. Dále namítal, že ačkoli se soud prvního stupně nezabýval některými okolnostmi pro posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody, je zřejmé, že tato prokázána byla. K tomu odkázal na ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění platném od 1. 9. 1995 do 30. 9. 1997 (dále jen „tr. ř.“), dle nichž mohly [orgán] po podání trestního oznámení zabránit vzniku škody, a to dle § 78 odst. 1 tr. ř. (předložení věci), § 79 odst. 1 tr. ř. (odnětí věci), § 79a odst. 1, 2 věta druhá tr. ř. (zajištění finančních prostředků na účtu). Z tohoto pohledu měla žalovaná zásadní podíl na vzniku škody, nikoli jen s podílem 5 %. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem o tom, jakými informacemi [orgán] disponovalo a že mohlo vycházet pouze z veřejně dostupných zdrojů, když vycházelo mj. z výsledků kontrolní a dohledové činnosti [orgán]. Napadla i závěry stran počítání lhůty, po kterou bylo možno odložit provedení platebního příkazu, resp. ve které bylo možno ze strany [nazev] podat trestní oznámení. Oznámení podezřelého obchodu obdrželo [orgán] dne 7. 3. 1997 (pátek) ve 14:00 hod. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb. lhůta 24 hodin zdánlivě připadla na sobotu 8. 3. 1997 ve 14:00 hod., avšak ve skutečnosti se ve dnech pracovního volna a o svátcích neprovádí mimobankovní finanční transakce, proto 24hodinová lhůta odkladu připadla až na pondělí dne 9. 3. 1997 ve 14:00 hod. Dle § 6 odst. 4 zákona č. 61/1996 Sb. mohlo [orgán] uložit povinné osobě prodloužení lhůty o dalších 72 hodin, což učinilo. Lhůta pro podání trestního oznámení ze strany [orgán] tak končila až dne 13. 3. 1997 ve 14:00 hod. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, návrhu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.21. Žalovaná naopak souhlasila se závěry soudu prvního stupně, že a) v zákonné lhůtě nebylo v jejích reálných možnostech získat informace o spáchání trestného činu a b) i v případě jeho podání by [orgán] nedisponovaly takovými informacemi, na základě kterých, by mohly přistoupit k zajištění peněžních prostředků dříve, než byly převedeny do zahraničí. Za správný tak shledal závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] nemohl usoudit, že by šlo o nějaké podvodné jednání. Nadto z obsahu spisu sp. zn. [spisová značka] se podává, že poté co k podání trestního oznámení došlo, [orgán] učinila pokus o zajištění finančních prostředků, avšak k uvedenému přistoupila až s odstupem dalších 18 dnů. Trestní oznámení ze dne 12. 3. 1997 bylo [orgán] doručeno dne 14. 3. 1997 a usnesení o zajištění finančních prostředků dle § 79a tr. ř. bylo vydáno až dne 2. 4. 1997. Lhůta stanovená v § 6 odst. 2 zákona č. 61/1996 Sb. Opětovně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3600/2011, a jeho závěry o příčinné souvislosti. Rozsudek tak jako správný navrhla potvrdit.22. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.23. Odvolací soud nejprve konstatuje, že soud prvního stupně svá skutková zjištění, která podrobně popsal v bodě 9. až 29 napadeného rozsudku řádně čerpal z provedeného dokazování.(i) K nesprávnému úřednímu postupu a majetkové škodě24. Dále odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že podílovým fondům [právnická osoba] vznikla škoda, včetně splnění několika kumulativních podmínek. Za prvé byla prokázána škoda ve výši nejméně 1 236 284 000 Kč, když v důsledku jednání třetích osob, včetně žalované, došlo k převodu finančních prostředků poškozeného za akcie společnosti [právnická osoba]., jejichž nominální hodnota byla vůči kupní ceně zcela mimořádně a nepřiměřeně nízká (540 ks akcií po 500 000 Kč/ks). Ke vzniku škody došlo v příčinné souvislosti s jednáním [jméno FO] (dříve [jméno FO], [funkce] [právnická osoba].), [jméno FO] ([funkce] společnosti [právnická osoba].), [jméno FO] a [tituly před jménem] [tituly před jménem]. [tituly před jménem] [jméno FO] (jednatelé společnosti [právnická osoba].), když ti byli shledáni vinnými ze záměru sebe nebo jiného obohatit v době od 3. do 11. 3. 1997, když odčerpali finanční prostředky z účtů [právnická osoba]., u [funkce] [právnická osoba]., a převedli je do zahraničí, čímž způsobili poškozeným fondům škodu ve výši nejméně 1 236 284 000 Kč, a tím spáchali [jméno FO] a [jméno FO] trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a [jméno FO] a [jméno FO] trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., za což byli pravomocně odsouzeni. Na uvedeném se pak spolu s fyzickými osobami podílela i společnost [právnická osoba]. na základě komisionářské smlouvy ze dne 3. 3. 1997, když v rozporu s ní uzavřela se společností[Anonymizováno] [právnická osoba] smlouvu o úplatném převodu cenných papírů na akcie [adresa], kdy se jednalo o akcie veřejně neobchodovatelné. Je třeba podotknout, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob č. 418/2011 Sb. tehdy neplatil. [právnická osoba]. pak porušila povinnosti [funkce] neprovést pokyn investiční společnosti, pokud odporuje zákonu. V daném případě provedla změnu podpisových vzorů, aniž by došlo ke schválení nových členů představenstva ze strany [orgán] dle § 9 odst. 8 [nazev]. Uvedené nadto nebylo účastníky řízení rozporováno.25. K nesprávnému úřednímu postupu žalované soud prvního stupně správně vycházel z toho, že se jedná o odpovědnost objektivní, jíž se nelze zprostit, a že pro vyhovění nároku z tohoto titulu je třeba shodně splnění tří kumulativních podmínek, a to nesprávný úřední postup, případně nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím) a škodou.26. K uvedenému doplnil odvolací soud dokazování listinami ze spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (spis [orgán] sp. zn. [spisová značka]):- protokol o výsledku kontroly [orgán] činnosti [právnická osoba] a. s. dne 7. 3. 1997, za účasti [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], v němž je zaznamenáno, že téhož dne bylo zjištěno, že dne 3. 3. 1997 se stala jediným akcionářem fondu společnost [právnická osoba], že byli odvoláni všichni členové představenstva a dozorčí rady a jmenováni noví členové, a to někteří ve věku kolem 20 let, kteří nemohli být odsouhlaseni ze strany [orgán] ve smyslu § 8 odst. 9 [nazev], a že [právnická osoba] porušila povinnosti [funkce]. Kontrola byla skončena v 11:00 hodin. V tento okamžik nebyla známa existence opčních smluv o prodeji cenných papírů z majetku podílových fondů [nazev]. Téhož dne ve 13:00 hodin byl učiněn dotaz vůči [právnická osoba] se žádostí o zdokladování finanční transakce týkající se zpracování příkazu k úhradě cca 1 200 milionů Kč s tím, že z informací vyplynulo, že [funkce] provedl změnu podpisového vzoru pro běžné účty podílových fondů na základě předloženého notářského zápisu, aniž by vyčkal, zda noví členové představenstva budou odsouhlaseni [orgán], umožnil jim disponovat s finančními prostředky, ačkoli platnost jmenování do funkce valnou hromadou nastává až rozhodnutím [orgán] o jejich schválení. K provedení příkazu mu pak postačila komisionářská smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]. V odpoledních hodinách byli kontrolní pracovníci seznámeni s těmito závažnými informacemi a byl učiněn závěr o porušení § 24 odst. 1, 3 [nazev] s ohledem na činnost [funkce], o porušení statutu [nazev], o porušení § 14 odst. 1 [nazev] v souvislosti s uzavřením komisionářské smlouvy mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]., o porušení § 5c odst. 1 [nazev] uzavřením opční smlouvy mezi investiční společností a [právnická osoba]., a následně pak o porušení dle § 24 odst. 1, 3 [nazev] uzavřením smlouvy na nákup akcií [adresa] mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]., neboť akcie nejsou veřejně obchodovatelné.- dle protokolu o výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zaměstnankyně [orgán], ze dne 5. 3. 1998, tato potvrdila provádění kontroly dne 7. 3. 1997 od 8:00 hodin s tím, že jim byl předložen notářský zápis mimořádné valné hromady [právnická osoba] ze dne 3. 3. 1997 o odvolání a jmenování nových členů představenstva a dozorčí rady, že je zaujal věk některých osob, které nemohly být odsouhlaseny [orgán] dle § 8 odst. 9 [nazev], tedy, že [funkce] jednal, aniž by vyčkal na jejich schválení ze strany [orgán], že jednání bylo ukončeno v 11:00 hodin; dále, že dne 11. 3. 1997 zjistila, že akcie [adresa] nejsou veřejně obchodovatelné.- dle protokolu o výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 6. 3. 1998 předcházel kontrole v [právnická osoba] dopis od občana, který upozorňoval na porušování statutů podílových fondů, dále odtud bylo zjištěno, že jmenovaná již do 7. 3. 1997 před polednem dostala první informace o kontrole [právnická osoba], že kontrolující pracovnice informovaly o podezření a obavách z ohrožení majetku v podílových fondech, že nový jediný akcionář má sídlo v [adresa], že osoby jmenované do představenstva nemohou být odborně způsobilé. Dále, že se obrátila na [tituly před jménem] [jméno FO], který se obrátil na ředitelku [právnická osoba], avšak byl informován, že peníze již odešly dne 6. 3. 1997. Dále, že dne 11. 3. 1997 se konala schůzka se zástupci [právnická osoba]. za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO], že jim předložili smlouvy o nákupu akcií [adresa]. Dále, že z převodních příkazů o zaplacení peněz byly zjištěny toky peněz od [právnická osoba] na účet [právnická osoba]., tedy že měli ucelený přehled o situaci majetku v podílových fondech a že dospěli k názoru, že komisionářská smlouva byla připravená s úmyslem přesunout peníze na účet [právnická osoba]., kde nebudou podléhat kontrole [funkce], že měli silné podezření, že byl spáchán trestný čin. V úterý 11. 3. 1997 odpoledne vyhodnotili doklady a převzali pokyn k vypracování oznámení o podezření z trestného činu.- dle protokolu o výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [funkce] [orgán], ze dne 12. 3. 1998 se o výsledcích kontroly dozvěděl dne 7. 3. 1997 odpoledne, cílem bylo zjistit, kde peníze jsou, pracovnice byly zděšeny, že se jedná o krádež; dále odtud bylo zjištěno, že jmenovanému volal [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jmenovaným informován o tom, že peníze jsou ukradené a že dávají dohromady dokumentaci. Po jednání s [právnická osoba]. si již byl jistý, že došlo k trestné činnosti, když tím si byl z 80 % jist již večer v pátek 7. 3. 1997.- Dle časového harmonogramu kauzy [právnická osoba] od 7. 3. 1997 byla prověrka zahájena v 8:00 hodin, dne 11. 3. 1997 se v odpoledních hodinách [orgán] rozhodl podat trestní oznámení, které bylo sepsáno dne 12. 3. 1997 a doručeno [orgán] dne 14. 3. 1997, že byl o této skutečnosti informován [funkce] [nazev], útvaru [orgán].- dle oznámení podezření o trestné činnosti, podaného [orgán], [nazev] [tituly před jménem] [jméno FO], v zastoupení za [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 12. 3. 1997, adresovaného Službě [orgán] pro odhalování korupce a závažné hospodářské činnosti, bylo nahlášeno, že: 1/ [právnická osoba] umožnila změnu podpisového práva pro neoprávněnou osobu, nepozastavila provedení příkazu k úhradě platby i přes upozornění [orgán] ze dne 7. 3. 1997, čímž došlo k odčerpání prostředků z účtu podílových fondů ve výši 1 239 784 000 Kč, 2/ jednatelé společnosti [právnická osoba] byli účastni smluvních jednání, pro ně byly převáděny pracovníky [právnická osoba] peněžní prostředky z běžných účtů [právnická osoba], komisionářská smlouva o obstarání koupě cenných papírů nebyla realizována, ale byla zaměněna za tři smlouvy o převodu cenných papírů [právnická osoba]., kdy nadto byla podepsána osobou k tomu neoprávněnou, akcie [právnická osoba] nebyly veřejně obchodovatelné, základní jmění této společnosti činí 355 000 000 Kč za 710 akcií, tedy hodnota 1 ks je pouze 500 000 000 Kč, 3/ [jméno FO] nebyl schválen [orgán] dle [nazev], přesto odčerpal peněžní prostředky z běžných účtů [právnická osoba] a 4/ dne 7. 3. 1997 byla zahájena kontrola, jež zjistila porušení povinností [právnická osoba] jako [funkce].- Dle protokolu o výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnance [nazev], ze dne 26. 2. 1998, byl [nazev] kolem 12:00 hodiny telefonicky upozorněn [právnická osoba], že jim zašle faxem oznámení o neobvyklém obchodě, že byli informováni o pozastavení provedení příkazu klienta do 12:00 hodin pondělí 10. 3. 1997, že fax přišel kolem 13:00 hodin s listinami, především platebním příkazem a kopií smluv o prodeji akcií [právnická osoba]. Dne 10. 3. 1997 bylo bance sděleno, že se prodlužuje lhůta na prověření neobvyklého obchodu o dalších 48 hodin. [tituly před jménem] [jméno FO] se pak obrátil na [tituly před jménem] [jméno FO], [orgán], za účelem zaslání podkladů pro posouzení neobvyklého obchodu, že byl informován, že v [právnická osoba] probíhá šetření a že mu poskytne materiály, například kopie smluv o převodu cenných papírů mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]. Potvrdil, že nemohli dohledat informace o [právnická osoba], které obdrželi až 11. 3. 1997.- v popisu případu [nazev] – [nazev] sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne 25. 3. 1997 se uvádí, že [nazev] přijalo telefonicky v pátek dne 7. 3. 1997 ve 12:00 hodin od [právnická osoba] oznámení o pozastavení příkazu klienta do pondělí 10. 3. 1997 do 12:00 hodin, fax měl přijít v 13:00 a v 15:00 hodin oznámení o neobvyklém obchodu vzorem dle vyhlášky č. 183/1996 Sb. Byly zaznamenány dokumenty, a to kupní smlouva mezi [právnická osoba]. a [nazev] na 500 ks cenných papírů [právnická osoba] za částku 1 233 274 140 Kč, s informací o hodnotě 1 ks akcie ve výši 500 000 Kč, dále smlouva mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] za stejnou cenu. V pondělí 10. 3. 1997 prodloužilo [nazev] odložení splnění příkazu klienta. Dne 11. 3. 1997 obdržela [nazev] informace o společnosti [právnická osoba] a hodnotě akcií. Učinili závěr, že celá situace vypadala tak, že jde o nákup akcií za přibližně čtyřnásobek nominální hodnoty a navíc, že jde o kontrolní balík. Žádné podezřelé indicie nebyly zaznamenány, proto dne 11. 3. 1997 ve 12:00 hodin bylo oznámeno, že ze strany [nazev] nebude trestní oznámení podáno.- Dle listiny nazvané Informace pro [funkce] – případ [nazev]) ze dne 11. 4. 1997 si byl [tituly před jménem] [jméno FO] vědom možnosti zablokování prostředků na účtu dle § 79 a tr. řádu i další lhůty tří dnů pro [orgán] v případě podání trestního oznámení.- Dle protokolu o výslechu svědka [jméno FO], náměstka [orgán], ze dne 16. 3. 1998, měl být ve [nazev] někdo na telefonu i ve dnech pracovního klidu a že mezi [nazev] a [orgán] nebyl dán žádný zákaz podávání vzájemných informací.- Dle oznámení o neobvyklém obchodu ze strany [právnická osoba]. byl fax přijat dne 7. 3. 1997 po 14:00 hodině.- Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 14. 5. 1998 [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [právnická osoba], vypověděl, že do běhu lhůt dle zákona č. 61/1996 Sb. nebyly počítány soboty a neděle, že uvedené bylo konzultováno s [funkce].- Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnankyně [právnická osoba], byla v pátek 7. 3. 1997 před polednem informována o převodu částky cca 1,3 miliardy Kč, která byla doložena platebním příkazem, smlouvou o převodu akcií [právnická osoba], že peníze přišly z [právnická osoba], která uvedla, že platbu nemůže provést pro nedostatek deviz, že kontaktovala [tituly před jménem] [jméno FO], neboť se jí případ jevil jako neobvyklý obchod, že fax o pozastavení platby odeslali dne 7. 3. 1997 a že do lhůty dle zákona č. 61/1996 Sb. se nezapočítávaly soboty a neděle.- Dle úředního záznamu ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnankyně [právnická osoba], potvrdila zaslání faxu [nazev] i odložení platby bankou bylo do pondělí 10. 3. 1997, neboť se v bankovnictví jako bankovní den počítá pouze den pracovní, o čemž [nazev] informovali.27. Na základě doplněného dokazování shledal odvolací soud za prokázaný nesprávný úřední postup na straně žalované ve smyslu § 18 OdpŠk 1969, spočívající v její nečinnosti podat trestní oznámení dle § 10 odst. 2 zákona č. 61/1996 Sb., neboť disponovala informacemi, svědčícími o tom, že se jedná o neobvyklý obchod, dokonce vzbuzujícími odůvodněný závěr, že mohlo dojít k trestné činnosti za účelem získání majetkového zisku velkého rozsahu. Je lhostejno, jaká složka [orgán] informacemi disponovala, jak spolupracovaly [nazev] a [orgán], neboť odpovědnost dle OdpŠk 1996 je objektivní odpovědností státu jako celku, spojená s výsledkem jednání. Sám pracovník žalované [tituly před jménem] [jméno FO] ([orgán]) a [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdili kontrolu u [právnická osoba], přičemž dotčené informace potvrzovaly neobvyklý obchod a vzbuzovaly důvodné podezření o trestné činnosti (členové představenstva a dozorčí rady [právnická osoba]. nebyli dle § 8 [nazev] schváleni žalovanou, jen věk [jméno FO] /ročník narození [datum] / musel vzbuzovat pochybnosti o splnění zákonem stanovených podmínek pro funkci [funkce] dle § 8 odst. 3 písm. d) [nazev], vysoká částka, znalost podkladové smlouvy o převodu cenných papírů [právnická osoba], avšak veřejně neobchodovatelných, rychlost jednání). Dle rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 3. 4. 2012, č. j. [spisová značka], měla dokonce svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypovědět, že dne 7. 3. 1997 proběhla kontrola v [právnická osoba]. a byly zjištěny závažné „děsné“ nedostatky, proto přistoupili k podání trestního oznámení, jež v zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] podepsala dne 12. 3. 1997. Předmětné informace naplňují definici neobvyklého obchodu dle § 1 odst. 5 zákona č. 61/1996 Sb., neboť se jedná o jednání, které svojí povahou, obsahem nebo výjimečností zjevně vybočuje z běžného rozsahu nebo charakteru obchodů určitého druhu nebo určité osoby. Tento závěr byl již učiněn i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. [spisová značka], na který odkazoval i soud prvního stupně, v jehož odůvodnění se uvádí, že: „podezřelá transakce (neobvyklý obchod) mohla být postupem [orgán] pozastavena či dokonce zmařena, a to zásahem orgánu činného v trestním řízení, vyvolaným na základě podnětu (trestní oznámení) [orgán]. Je pravdou, že [orgán] není tímto zákonem vybaveno pravomocí zasahovat do bankovních transakcí a že jeho možnosti se omezují pouze na odklad provedení transakce a na podání trestního oznámení. Nicméně v tomto rámci svěřených pravomocí je namístě, aby [orgán] svá oprávnění vůči bankovnímu sektoru využívalo a předepsaným způsobem konalo, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady.“28. K výši škody odvolací soud jen poznamenává, že na odčerpanou částku 1 236 284 000 Kč se podařilo získat zpět 122 008 982 Kč. Výsledná škoda tak činila 1 114 275 018 Kč.(ii) K příčinné souvislosti29. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k jinému skutkovému závěru o příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody. [orgán] disponovalo dotčenými informacemi již v pátek 7. 3. 1997. Téhož dne ve 14:00 hod. (dle faxu odesláno v 13:10 hodin) [jméno FO]. (poté, co zadala společnost [právnická osoba] příkaz k převodu peněz) zaslala [orgán] ([nazev]) oznámení o neobvyklém obchodu a pozastavila výplatu o 24 hodin dle § 6 odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb. Tato lhůta byla vykládána tak, že o víkendu, kdy bankovní instituce nepracuje, lhůta neběží, tedy končila v pondělí dne 10. 3. 1997 v 13:10 hodin. Žalovaná, jednající [nazev], měla na prověření „neobvyklého obchodu“ dalších 48 hodin, tedy dle výkladu [právnická osoba]. nikoli jen do 13:10 hodin dne 11. 3. 1997, ale až do 13:10 hodin dne 12. 3. 1997. Výše uvedené indicie svědčily o neobvyklosti obchodu, nadto jiný útvar žalované sepsal trestní oznámení již uvedeného dne 12. 3. 1997. Byť se jeví časová lhůta krátká, zákonodárce ji stanovil tak, aby neobvyklému obchodu bylo možné zabránit. V opačném případě by nemohl být naplněn účel tohoto zákona. Nadto [orgán] mají dle § 6 odst. 2 věta druhá za středníkem zákona č. 61/1996 Sb. další tři dny na rozhodnutí o dalším postupu po podání trestního oznámení. Žalovaná tak od 7. 3. do 12. 3. 1997 disponovala potřebnými informacemi a měla konat, tedy podat trestní oznámení, tak jak ve svém výsledku učinila, avšak až poté, kdy nevyužila celou lhůtu a informovala bankovní instituci o nepodání trestního oznámení. V opačném případě [orgán] mohla postupovat ve smyslu § 79a tr. ř., čehož si žalovaná byla i vědoma (viz zpráva pro [funkce] ze dne 11. 4. 1997). Podle citovaného ustanovení je možné zajistit peněžní prostředky na účtu v bance, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti. Pro jejich zajištění postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti (viz například nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. II. [spisová značka]). O takovém návrhu lze rozhodnout i před zahájením trestního stíhání. Celková doba 72 hodin za situace, kdy zásadními informacemi disponovalo [orgán] již dne 7. 3. 1997, byla dostatečnou pro podání trestního oznámení i zajištění finančních prostředků [orgán]. Nadto [orgán] běžně rozhodují v takto krátkých lhůtách, například o vazbě je rozhodováno ve lhůtě 48 hodin. Dle komentáře k § 79a tr. ř. Trestní řád, 7. vydání, 2013, s. 1026 - 1039: P. Šámal, M. Růžička: „…banka jako instituce vykonávající rozhodnutí [orgán] vydané v trestním řízení není subjektem povolaným k tomu, aby přezkoumával správnost postupů a rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pro tyto účely jsou nastaveny odpovídající kontrolní mechanismy v trestním řádu (opravný prostředek proti rozhodnutí o zajištění, dozorová oprávnění státního zástupce podle § 174). Z tohoto důvodu není pro [orgán] stanovena výslovně povinnost doložit bance existenci takového souhlasu.“ Z uvedeného plyne, že v příčinné souvislosti s podáním trestního oznámení mohlo reálně dojít k zabránění vzniku škody prostředky, jimiž jsou [orgán] nadány.30. I v případě, že by se vycházelo striktně z ustanovení § 6 odst. 1, 2 zákona č. 61/1996 Sb., tedy lhůta banky by končila v sobotu dne 8. 3. 1997 v 13:10 hodin a lhůta [orgán] v pondělí 11. 3. 1997 v 13:10 hodin, nemělo by to na výše uvedené závěry vliv. Zásadní totiž je, že informace o neobvyklém obchodu a podezření z trestné činnosti mělo [orgán] již 7. 3. 1997. Nadto svědek [jméno FO], [funkce] [orgán], sám potvrdil, že ve [nazev] měl být někdo na telefonu i ve dnech pracovního klidu, že mezi [nazev] a [orgán] nebyl dán žádný zákaz vzájemného předávání informací, tedy v takto naléhavém případě mělo být jednáno bezodkladně.31. Pokud žalovaná argumentovala tím, že [orgán] jednaly až po 18 dnech po obdržení trestního oznámení, pak odvolací soud konstatuje, že k doručení trestního oznámení dne 14. 3. 1997 došlo tři dny poté, kdy již finanční prostředky byly převedeny. Zajistit finanční prostředky na účtu [právnická osoba] postupem dle § 79a tr. ř. tedy již nebylo možné. Nelze přitom jakkoli předjímat, že by právě takovéto prodlení skutečně nastalo i v situaci, kdy by bylo trestní podání učiněno ze strany [orgán] včas (tj. v době, kdy by včasná reakce [orgán] mohla dalšímu převodu zabránit).32. Pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že [nazev] čítala maximálně 10 lidí, tedy nebyl dostatečně vybaven personálně ani technicky, a že neexistoval obchodní rejstřík na internetových stránkách, pak s ohledem na objektivní odpovědnost žalované je tato argumentace zcela irelevantní, byť toto bylo na druhé straně zásadní pro posouzení zavinění [tituly před jménem] [jméno FO].(iii) K promlčení33. Přestože závěr soudu prvního stupně v tomto ohledu nebyl v odvolání zpochybněn, odvolací soud jen poznamenává, že tato námitka již byla opakovaně vyřešena se závěrem o její nedůvodnosti. Soud prvního stupně správně uzavřel, že promlčení je třeba posuzovat ve smyslu § 100 odst. 1 obč. zák. s tím, že tříletá promlčecí lhůta počala běžet dle § 101 obč. zák. dnem 5. 10. 2006, neboť z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. v likvidaci byla částka 1 134 306 722,29 Kč vyplacena dne 4. 10. 2006. Za procesní situace, kdy byla žaloba podána u soudu dne 19. 12. 2006, nemohlo k promlčení žalovaného nároku dojít.(iv) K odpovědnost za jednání notáře34. Stejně tak nebyly napadány závěry o odpovědnosti státu za jednání notáře, byť bylo prokázáno, že došlo k porušení § 63 a násl. NotŘ, avšak uvedené samo o sobě nemohlo vést ke vzniku škody. Odvolací soud tak opět jen poznamenává, že stát za tvrzené jednání notáře neodpovídá. K činnosti notáře došlo v období od 1. 1. 1993 do 14. 5. 1998, kdy stát za škodu vzniklou činností notáře neodpovídal, a to ani přímo podle čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť vzhledem k čl. 36 odst. 4 Listiny okolnosti, za nichž se lze domáhat náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, upravuje zákon. Tím byl rozhodné době OdpŠk 1969, který uvedené nepřipouštěl. S uvedeným se vypořádal i zdejší soud v rozhodnutí č. j. [spisová značka], které bylo podrobeno přezkumu dovolacím soudem (rozhodnutí ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3394/2019-792), ale i soudem Ústavním (stížnost zamítnuta rozhodnutím sp. zn. [spisová značka].(v) K vzájemnému vztahu mezi škůdci35. Nejvyšší soud se již v rozhodnutí ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 349/2010, k žalobě podané společností [právnická osoba]., právním nástupcem [právnická osoba]., proti České republice (1. [orgán], 2. [orgán]) o náhradu škody, zabýval vzájemným postavením škůdců a jejich plněním vůči poškozené. Tímto rozhodnutím byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 3. 9. 2009, č. j. [spisová značka], a vrácen mu k dalšímu řízení. Vycházel z toho, že protiprávního jednání se dopustily fyzické osoby odsouzené v trestním řízení pro trestný čin podvodu, dále se uvedeného mohly dopustit společnost [právnická osoba]., [právnická osoba]., notář [tituly před jménem] [jméno FO] a stát. Poškozená se tak mohla domáhat nároku po kterémkoli škůdci. Byl učiněn závěr, že „za daných okolností tak soud musí postupovat dle ust. § 438 obč. zák., přičemž je třeba se zabývat též otázkou, zda zde není namístě uplatnit dělenou odpovědnost ve smyslu ust. § 438 odst. 2 obč. zák., tedy zda nejde o odůvodněný případ, v němž lze stanovit, že ti, kteří škodu způsobili, za ni odpovídají jen podle své účasti na jejím způsobení, neboť tak musí soud učinit v každém konkrétním případě (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1272).“ Následně rozhodl opětovně Městský soudu v [adresa] rozsudkem ze dne 27. 9. 2012, č. j. [spisová značka], a to tak, že bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 1 043 891 167 Kč s příslušenstvím, a to společně a nerozdílně se společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., jimž byla tato povinnost uložená již rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka], a [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]., jejichž odpovědnost za škodu byla zjištěna rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 28. 12. 2005, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [adresa] ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. [spisová značka], byl rozsudek odvolacího soudu zrušen. Vyslovil nesouhlas s tím, že za situace, kdy bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka], rozhodnuto, že společnost [právnická osoba]., a [právnická osoba]. mají nahradit žalobkyni škodu společně a nerozdílně, nelze dalšímu škůdci stanovit dělenou odpovědnost, neboť pomíjí zásadu vyjádřenou v § 159a odst. 1 o. s. ř., podle které je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Z ní vyplývá, že dřívější pravomocný rozsudek zavazující k solidárnímu plnění některé ze škůdců nebrání tomu, aby soud v jiném řízení o náhradu škody mezi stejným poškozeným a dalším škůdcem nebo škůdci rozhodl o povinnosti tohoto škůdce nebo škůdců k náhradě škody jen podle podílu jeho či jejich účasti na škodě. Usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 31. 3. 2015, č. j. [spisová značka], byl prvostupňový rozsudek zrušen a řízení bylo pro zpětvzetí zastaveno, aniž by tedy bylo rozhodnuto o aplikaci § 438 odst. 1 obč. zák. nebo § 438 odst. 2 obč. zák.36. Za této procesní situace se uvedeným zabýval odvolací soud s tím, že shledal podmínky pro postup dle § 438 odst. 2 obč. zák., což vylučuje užití § 511 odst. 3 obč. zák. Hlavním důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení shledal, že na rozdíl od žalované se fyzické osoby ([jméno FO], dříve [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO]) dopustily úmyslného podvodného jednání ve smyslu § 250 tr. zák. s cílem získat finanční prospěch, za které byli také odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Nadto v rozsudku bylo konstatováno, že se jmenovaní dopustili „…podvodu způsobené i v současné justiční praxi mimořádné výše škody, která více než dvěstěkrát převyšuje zákonnou hranici škody velkého rozsahu podle § 89 odst. 11 tr. zák. účinného od 1.1.2002 – tj. zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák. a která by zpravidla vedla k uložení v zásadě maximálně možných nepodmíněných trestů odnětí svobody (a zde rovněž zákazu činnosti), neboť odůvodňuje oproti typovému až výjimečně vysoký stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu podvodu (viz § 34 písm. h/ tr. zák.).“ Jak bylo již v tomto rozsudku uvedeno, na uvedeném se podílela i společnost [právnická osoba]. prostřednictvím osob, které za ni byly oprávněny jednat. Zásadní měrou se pak na celé věci podílela také [právnická osoba]., která zcela selhala v rámci plnění svých povinností z [funkce] smlouvy.37. Naopak žalovaná, byť se dopustila nesprávného úředního postupu, nejenže nejednala s cílem vlastního obohacení, ale ze strany ostatních aktérů bylo postupováno tak, aby zkomplikovali situaci a znesnadnili jí podat trestní oznámení. Vše bylo naplánováno na pátek (příkaz k převodu finančních prostředků), což vedlo až v odpoledních hodinách k podání oznámení o neobvyklém obchodu. Po dnech pracovního volna [tituly před jménem] [jméno FO] navštívili v jeho kanceláři [jméno FO] [nazev] (zástupce [právnická osoba]) a [jméno FO] (zástupce [právnická osoba]) za účelem jeho ubezpečení o zákonnosti obchodu. Uvedené bylo prokázáno trestním rozsudkem ze dne 3. 4. 2012, [spisová značka], který odvolací soud také zopakoval v rámci dokazování, dle něhož bylo cílem návštěvy vyvinout nátlak na [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem uvolnění finančních prostředků, proto mu měli sdělit, že pokud nebudou peníze uvolněny, bude podána žaloba na [stát], což bude stát řádově i s náhradou škody několik miliard, nátlak a vyhrožování žalobami potvrdil dle citovaného rozsudku dále svědek [jméno FO].38. Odvolací soud tak shledal míru podílu škůdců na škodě shodně, jak byla uvedena ve zrušeném rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 2. 2011, č. j. [spisová značka], v němž stanovil, že „každé z fyzických osob a [právnická osoba]. by měl připadnout podíl ve výši 15 % ( tj. dohromady celkem 75 %) na způsobené škodě, když fyzické osoby a [právnická osoba]. byli přímí škůdci, aktivně jednali s cílem finanční prostředky z podílových fondů odčerpat a vyvést do zahraničí, nevidí důvod k nestanovení podílu [právnická osoba]., neboť jde o právnickou osobu, která za škodu odpovídá, s vlastním majetkem, pro určení výše jejího podílu na škodě není rozhodující, že šlo o společnost, kterou její jednatelé k uskutečnění podvodu zneužili. [právnická osoba]. se na vzniklé škodě podílí 20 %, neboť zcela zásadním způsobem selhala v pozici [funkce], v důsledku jejího protiprávního jednání, resp. nejednání bylo možno odčerpání finančních prostředků realizovat, ač měla být tou osobou, která kontroluje a chrání podílové fondy před podezřelými obchody, tuto úlohu nesplnila a porušením zákonných povinností vytunelování [právnická osoba] a.s. v podstatě umožnila. Česká republika rovněž pochybila, [orgán] nedostálo povinnosti, která mu byla zákonem uložena, také nesplnilo povinnost jednat tak, aby ochránilo prostředky podílových fondů, je však nutno vzít v úvahu, že se mu od [právnická osoba]. včas nedostávalo zásadních informací, že podezřelý obchod mu oznámila až [právnická osoba]., tedy že mohlo konat až v době, kdy finanční prostředky již byly z účtů podílových fondů vyvedeny, nicméně ještě existovala reálná možnost k jejich navrácení, proto ČR náleží podíl 5 % na vzniklé škodě.“ K těmto závěrům se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. [spisová značka], v němž konstatoval, že „považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v tomto ohledu za zcela dostačující a jeho závěry neshledává být nepřiměřenými,“ nebo v rozsudku ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/20132-863, v němž uvedl, že „shledá-li odvolací soud odpovědnost za tvrzenou škodu na straně žalované a následně i důvody pro aplikaci § 438 odst. 2 obč. zák. ve vztahu k její odpovědnosti za tuto škodu, a to s ohledem na její podíl na vzniku škodu v porovnání s podílem ostatních škůdců, může nalézt inspiraci pro stanovení výše podílů v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3600/2011.“39. Lze pak doplnit, že bylo-li nepochybně možno v řízení o vlastní náhradě škody (mezi poškozeným na straně jedné a škůdcem – či jedním nebo více spoluškůdci na straně druhé) postupovat podle ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák., pro což shledává odvolací soud důvody právě i v této nyní řešené věci (ve vztahu ke konkrétní odpovědnosti státu coby spoluškůdce, srov. výše), pak v situaci, kdy tento závěr nebyl v takovém řízení učiněn (zejména proto, že takové řízení mezi poškozeným a /spolu/škůdci nebylo pravomocně skončeno meritorním rozhodnutím), není vyloučeno takový závěr učinit později v řízení o regresním nároku mezi spoluškůdci. Obecné pravidlo o solidaritě škůdců (§ 438 odst. 1 obč. zák.) se potom – v případě takového závěru soudu – ve vztahu k danému spoluškůdci neuplatní, a tedy není namístě dovozovat ani jeho regresní povinnost (pokud jiný spoluškůdce plnil poškozenému i v rozsahu podílu tohoto konkrétního „separátního“ spoluškůdce) ve větším rozsahu než právě jen co do na něj připadajícího podílu. V takovém případě (nejde-li dle závěru soudu o solidárního /spolu/škůdce) se totiž neuplatní ani ustanovení § 511 odst. 3 obč. zák. (nejde tu o solidární dlužníky).(vi) Výše regresního nároku40. Strany nesporovaly, že [právnická osoba]. v likvidaci uhradila částku 1 134 306 722,29 Kč (na jistinu škody započteno 1 043 905 167 Kč a na kapitalizované úroky z prodlení ke dni 4. 4. 2003 pak 90 411 555 Kč). Z jistiny tak 5% podíl regresního nároku dle § 438 odst. 2 obč. zák. činí částku 52 195 258,35 Kč.41. Otázkou příslušenství v rámci regresního nároku se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3600/2011, kdy vycházel z § 330 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění ke dni 4. 10. 2006 (dále jen „obch. zák.“), dle něhož při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. Postup konkurzního správce při uspokojování pohledávek vyplývá z § 32 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Je z něho zřejmé, že správce konkursní podstaty při rozvrhu nemůže určit, na kterou pohledávku konkurzního věřitele plní, či zda plní na její jistinu nebo příslušenství, a vychází z citovaného § 32 ZKV.42. Poškozená nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu uplatnila u žalované (je nerozhodné u jaké organizační složky) až podáním ze dne 11. 8. 2003. Splatnost nároku tak nastala dle § 563 obč. zák. následujícím dnem. Pokud se žalobkyně domáhá úroku z prodlení ke dni 4. 4. 2003, nemohla být žalovaná dosud v prodlení. K tomu lze poznamenat, že i v případě solidárně odpovědných dlužníků, je možné, aby byl v prodlení pouze některý z nich a zbylí dlužníci nikoli, tedy poté stíhá za dobu, po kterou je první z dlužníků sám v prodlení, povinnost hradit úrok z prodlení výlučně tohoto dlužníka.(vii) Prodlení43. Vůči žalobkyni se pak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. po doručení žaloby dne 15. 3. 2007, tedy dnem 17. 3. 2007, když 16. 3. 2007 mělo být plněno, a toto prodlení trvalo až do okamžiku, kdy žalovaná uhradila jistinu. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění ke dni prodlení, a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů; v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.(viii) Rozhodování po zrušení předchozího rozhodnutí v dovolacím řízení a plnění na základě zrušeného rozhodnutí44. Odvolací soud dále zdůrazňuje, že rozhodoval poté, co bylo dle pravomocného rozhodnutí, následně zrušeného Nejvyšším soudem, plněno žalobkyni v rozsahu 76 645 330,80 Kč, a to na jistinu 55 713 750,90 Kč a zbytek na úrok z prodlení. Vzájemný návrh na vydání částky 76 645 330,80 Kč s příslušenstvím byl vyloučen k samostatnému projednání usnesením ze dne 25. 7. 2013, č. j. [spisová značka]. Za této procesní situace nemohla vzít žalobkyně ani návrh na zahájení řízení zpět ve smyslu § 96 odst. 6 o. s. ř., neboť by absentoval souhlas žalované. Odvolací soud tak projednal návrh žalobkyně věcně, tedy zda je návrh po právu, v opačném případě by musel návrh zamítnout. K tomu odkazuje na komentář beck-online: Občanský soudní řád, 3. vydání (3. aktualizace, 2024): K. Svoboda, k § 96 o. s. ř., v němž se stanoví, že „při svém rozhodování soud nebere v potaz, že žalovaný po vydání dovolacím soudem zrušeného rozsudku plnil. Meritorním rozhodnutím, které soud učinil po vyslovení neúčinnosti zpětvzetí podle § 96 odst. 6, je vázán soud, který vede případně následující řízení o vydání plnění, které žalovaný žalobci zaplatil po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem. Jiný výklad by vedl k reálné neaplikovatelnosti § 96 odst. 6 (k obtížné interpretaci § 96 odst. 6 srov. Pl. ÚS 40/18).“(ix) Závěr a náklady řízení45. Odvolací soud tak napadený rozsudek ve výroku I. částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že vyhověl nároku na zaplacení částky 52 195 258 Kč s příslušenstvím, a ve zbývající části výrok jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.46. S ohledem na změnu ve věci samé, rozhodoval odvolací soud opětovně o nákladech řízení dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně byla ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně úspěšná do 5,5 %, žalovaná do 94,5 %, tedy žalované náleží náklady řízení v rozsahu 89 %. Celkové náklady sestávají z 32 odměn po 300 Kč za následující úkony dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), f), j), § 2 odst. 3 Vyhlášky, a to za vyjádření k žalobě ze dne 30. 3. 2007, za písemná podání ze dne 25. 3. 2009, 22. 2. 2018, 17. 7. 2018, 18. 10. 2018, 29. 12. 2022, 25. 10. 2023, vyjádření k odvolání ze dne 21. 1. 2011, 22. 2. 2018, dovolání ze dne 29. 3. 2011, za přípravu a účast na jednání dne 23. 1. 2009 (3x jednání od 9:10 hodin do 13:30 hodin), dne 23. 7. 2010, 9. 2. 2011, 16. 2. 2011 (1x, vyhlášení rozsudku), 12. 10. 2022, 9. 1. 2023,[Anonymizováno] 2. 8. 2023, 24. 11. 2023, 28. 2. 2024, 6. 3. 2024 (1x vyhlášení rozsudku), 26. 2. 2025. Odvolací soud tak přiznal žalované na náhradě nákladů řízení 8 544 Kč (100 % = 9 600 Kč). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. za účelem poskytnutí doby pro vzájemné vypořádání pohledávek.