Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. potvrzuje.
II. V zamítavém výroku II. se rozsudek soudu I. stupně ohledně částky 46 354 Kč potvrzuje a dále se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 97 827,50 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 52 463 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 63 430,50 Kč, žalobu ohledně 144 181,50 Kč zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1 026 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 223 509 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby částky 207 612 Kč z titulu náhrady škody, představované náklady na obhajobu v proti ní vedeném trestním řízení, které skončilo jejím zproštěním obžaloby rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že nárok je promlčen, neboť trestní řízení žalobkyně bylo pravomocně skončeno [datum] vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ve výši 15 897 Kč a ohledně částky 207 612 Kč žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku. [Orgán veřejné moci] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tento rozsudek k odvolání žalobkyně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s právním názorem, že nárok žalobkyně promlčen není.
2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 7. až 10. rozsudku a věc posoudil podle §§ 5 písm. a), 7 odst. 1, 8 odst. 1 a 31 odst. 1 a 2 a 3 zák. č. 82/1998 sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a §§ 7, 10 odst. 3 písm. c), 12 odst. 4 a 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Uzavřel, že za 53 úkonů právní služby, společných pro 7 obhajovaných osob, po 2 300 (odměna obhájce) + 300 (paušální náhrada výdajů obhájce) + 21% DPH (daň z přidané hodnoty) činí náhrada 166 738, z níž po vydělení sedmi na žalobkyni připadá 23 820 Kč, za 12,5 úkonů samostatně, včetně paušální náhrady a DPH, činí náhrada žalobkyně 38 780,50 Kč (správně 39 306 Kč) a dále jí náleží náhrada 1/7 cestovného v celkové výši 5 808 Kč v částce 830 Kč. Žalobě proto vyhověl zčásti a žalované přiznal podle § 142 odst. l źákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení.
3. Proti rozsudku podali včasné odvolání obě účastnice řízení. Žalobkyně napadla zamítavý výrok rozsudku a výrok o náhradě nákladů řízení a dovozovala nesprávný výpočet náhrady nákladů obhajoby u společně vykonaných úkonů advokáta pro sedm obhajovaných. Poukázala na to, že soud I. stupně jí přiznal pouze náhradu 1/7 odměny (14,3 %), což neodpovídá ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném ke dni učinění úkonů právní pomoci, které stanovilo snížení odměny při zastupování více osob vždy o 20 %. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení.
4. Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku a setrvala na námitce promlčení žalobního nároku s poukazem na to, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je spojován s okamžikem oznámení rozhodnutí, potažmo s právní mocí zprošťujícího rozhodnutí (rozsudek [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Poukázala na to, že u vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum], které téhož dne nabylo právní moci a trestní řízení jím skončilo, byl přítomen obhájce žalobkyně a jeho vědomost se podle § 436 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) přičítá i žalobkyni. Nejpozději k témuž dni vznikl žalobkyni dluh za právní služby obhájce a jejich vyúčtování bylo pouze předpokladem jeho splatnosti. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a žalobu zcela zamítl.
5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a částečně důvodným shledal odvolání žalobkyně.
6. Žalované lze přisvědčit v poukazu na to, že vědomost advokáta o skončení trestního řízení žalobkyně na základě jeho účasti na veřejném zasedání [Orgán veřejné moci] dne [datum], je ve smyslu § 436 odst. 2 o.z. přičitatelná i žalobkyni, přesto nelze její nárok považovat za promlčený. Odvolací soud svůj závěr, obsažený v usnesení č.j. [spisová značka] z [datum], koriguje potud, že promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody, vzniklé náklady obhajoby, žalobkyni počala běžet až poté, co jí její obhájce náklady obhajoby vyúčtoval. Podle § 32 odst. l náhradového zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba odedne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Jak vyložil [Orgán veřejné moci] v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [Orgán veřejné moci] pod č. [hodnota], závěr, že promlčecí doba počíná běžet od okamžiku, kdy bylo obžalovanému oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno, není bezvýjimečný. Dozvěděl-li se o vzniku škody později, počíná běžet subjektivní promlčecí doba okamžikem, kdy se o vzniku škody skutečně dozvěděl, a vázanost jejího počátku na doručení zrušovacího rozhodnutí podle § 32 odst. 1 věty druhé náhradové zákona se neuplatní. [Orgán veřejné moci] v uvedeném rozhodnutí dovodil, že věta druhá § 32 odst. 1 zákona není ustanovením speciálním ve vztahu k větě první, nýbrž je její modifikací, která se však neuplatní, jestliže se poškozený o vzniku škody dozvěděl teprve poté, co mu bylo doručeno zrušovací rozhodnutí (resp. rozhodnutí o zproštění obžaloby). Subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, tedy počíná běžet od okamžiku, kdy obžalovanému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby (nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno) jen tehdy, měl-li poškozený možnost se o vzniku škody dozvědět dříve, než mu bylo doručeno zmíněné rozhodnutí coby dovršení podmínek, za nichž může nárok uplatnit.
7. V obecné rovině platí, že poškozený nabude vědomosti o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá tehdy, když zjistí takové skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit, krom určení odpovědného subjektu, její druh a přibližný rozsah tak, že ji lze objektivně vyčíslit v penězích, aby bylo možné právo na její náhradu uplatnit u soudu (srov. rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). V nálezu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] který posuzoval přímo otázku běhu promlčecí doby u nákladů obhajoby, [Orgán veřejné moci] odmítl závěr odvolacího soudu o běhu promlčecí doby ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí, kdy stěžovatel dosud ani nebyl svým obhájcem o výši nákladů obhajoby seznámen. Dovodil, že nelze připustit závěr, podle kterého by promlčecí doba počala běžet v okamžiku, kdy si stěžovatel nemohl být jist výší škody a byl by tak nucen vůči státu uplatnit nárok na náhradu „imaginární“ výše škody. V onom konkrétním případě stanovil [Orgán veřejné moci] jako okamžik „objektivizace“ škody a její výše okamžik nabytí právní moci rozhodnutí, jímž stát aproboval povinnost stěžovatele uhradit obhájci příslušnou částku jako náhradu nákladů obhajoby, čímž stvrdil i výši škody, která stěžovateli v souvislosti s postupem státu vznikla. Od tohoto okamžiku bylo postaveno najisto nejen to, že vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, ale též jaká je její skutečná a soudně vymahatelná výše. Vztaženo na daný případ žalobkyně takovou vědomost získala nejdříve z vyúčtování nákladů obhajoby dne [datum] (které dne [datum] uhradila). Teprve na základě tohoto vyúčtování jí vznikl dluh a na jeho základě objektivizovaná škoda ve smyslu § 2952 věta druhá o.z. (srov. např. rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka]) tak, aby mohl být nárok na její náhradu vůči státu reálně uplatněn. Nárok, uplatněný u žalované dne [datum] a u soudu žalobou ze dne [datum], proto nemůže být ve smyslu citovaného § 32 odst. l náhradového zákona promlčen.
8. Odvolání žalované je co do podstaty odvolací námitky důvodné. Soud I. stupně přehlédl, že úkony právní služby byly vykonány (v letech 2014 ž 2021) před novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 254/24 Sb. a pro stanovení výše odměny advokáta se proto podle čl. II této vyhlášky uplatní § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do [datum], podle něhož při obhajobě více osob náleží advokátu odměna za každou zastupovanou osobu snížená o 20%. Soud I. stupně proto nesprávně přiznal žalobkyně náhradu odměny za úkony společné obhajoby jen v rozsahu jedné sedminy. Nález [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka] potvrzuje, že soud nemůže aplikaci. § 12 odst. 4 advokátního tarifu vyloučit a že společné úkony nelze sloučit do jednoho „úhrnného“ úkonu. Toto ustanovení však dopadá pouze na odměnu advokáta, nikoliv již na paušální náhradu výdajů a cestovné. Soud I. stupně jinak správně posuzoval, zda šlo o společný nebo individuální úkon právní služby a jeho účelnost ve smyslu § 31 náhradového zákona. Žalovaná nesporovala, že náhrada odměny advokáta při společné obhajobě sedmi osob náleží za 53 úkonů právní služby. Tato odměna přísluší advokátu za každou obhajovanou osobu, tedy i za žalobkyni, ve výši podle § 7 a § 10 odst. 3 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu v částce 1 840 Kč (2 300 Kč -20%), celková náhrada této odměny žalobkyně proto činí 97 520 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada jedné sedminy paušální částky náhrad hotových výdajů v celkové výši 300 Kč na úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 53 úkonů (53 x 300 : 7) v částce 2 271 Kč, náhrada odměny za 12,5 samostatných úkonů ve prospěch žalobkyně po 2 300 Kč ve výši 28 750 Kč s náhradou 13 režijních paušálů po 300 Kč ve výši 3 900 Kč, náhrada jedné sedminy celkového cestovného ve výši 830 Kč (jak byla soudem I. stupně správně určena) v součtu 133 271 Kč, navýšená o 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) v částce 27 987 Kč, celkem 161 258 Kč. Z této částky bylo 63 430,50 Kč přiznáno vyhovujícím výrokem napadeného rozsudku, který odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil současně se zamítavým výrokem v rozsahu 46 354 Kč a ohledně částky 97 827,50 Kč, zbývající k doplacení na žalobní nárok, zamítavý výrok rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl.
9. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má více úspěšná žalobkyně právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. V prvním řízení před soudem I. stupně byla předmětem řízení částka 223 509 Kč, odměna advokáta činí podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) 9 220 Kč za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci a účast na jednání procesního soudu) s paušální částkou náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou cestovného osobní automobilem z místa sídla advokátní kanceláře k procesnímu soudu a zpět v délce 180 km, při spotřebě paliva 5,2 l na 100 km, ceně paliva 34,70 za litr nafty a amortizaci auta 5,8 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. v celkové výši 1 368,80 Kč , náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 8 započatých půlhodin po 150 Kč a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH) podle § 137 odst. 1 o.s.ř. Dalším nákladem je soudní poplatek ze žaloby ve výši 2 000 Kč. Z celkové částky 51 911 Kč náleží při konečném úspěchu v rozsahu 161 258 Kč ze 72% úspěšné žalobkyni náhrada v rozsahu 44 %, tedy v částce 22 841 Kč.
10. V prvním řízení před soudem odvolacím byla předmětem řízení částka 207 612 Kč, podle shora uvedených ustanovení advokátního tarifu odměna advokáta činí 9 140 Kč za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) s paušální částkou náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhradou cestovného osobní automobilem z místa sídla advokátní kanceláře k procesnímu soudu a zpět v délce 180 km, při spotřebě paliva 5,2 l na 100 km a amortizaci auta 5,90 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. v celkové výši 1 478,40 Kč, náhradou za promeškaný čas na cestě za 8 započatých půlhodin po 150 Kč a s 21 % náhradou za DPH. Z celkové částky 26 448 Kč náleží ze 78% úspěšné žalobkyni náhrada v rozsahu 56 %, tedy v částce 14 811 Kč.
11. V dalším řízení před soudem I. stupně byla předmětem řízení částka 207 612 Kč, podle shora uvedených ustanovení advokátního tarifu odměna advokáta z činí 9 140 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání procesního soudu) s paušální náhradou hotových výdajů 450 Kč, náhradou cestovného osobní automobilem z místa sídla advokátní kanceláře k procesnímu soudu a zpět v délce 180 km, při spotřebě paliva 5,2 l na 100 km a amortizaci auta 5,90 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. v celkové výši 1 478,40 Kč, náhradou za promeškaný čas na cestě za 8 započatých půlhodin po 150 Kč a 21 % náhradou za DPH. Z celkové částky 14 844 Kč náleží ze 78% úspěšné žalobkyni náhrada v rozsahu 56 %, tedy v částce 8 313 Kč.
12. Konečně v dalším odvolacím řízení byla předmětem řízení částka 207 612 Kč, podle shora uvedených ustanovení advokátního tarifu odměna advokáta činí 9 140 Kč za jeden úkon právní služby (odvolání) za 9 140 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů 450 Kč a 21 % náhradou za DPH. Z celkové částky 11 603 Kč náleží žalobkyni náhrada v rozsahu 56 % ve výši 6 498 Kč. Celkem má tedy žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce 52 463 Kč.