Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZměněno

Spisová značka

21 Co 63/2026

Soud: Městský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 29. 4. 2026Č. j.: 21 Co 63/2026-602Předsedkyně senátu: Mgr. Lucie MarkováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 5. 11. 2026Předmět řízení: o zřízení služebnosti nezbytné cesty, věcných břemen in rem strpění stavby garáže a o vzájemném návrhu žalovaných na odstranění staveb garáží,ECLI:CZ:MSPH:2026:21.Co.63.2026.602
nemožnost plněníslužebnostvěcná břemenastavba neoprávněnálhůtydokazováníspoluvlastnictvínáhrada nákladůprávo stavbydovolánísmlouva kupnívzájemný návrhodvolánísmlouva darovacíodborynáklady řízeníprávo užívánísmlouva nájemníosobní užívání bytupřevod vlastnictvímajetekstanovyvydání věci
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (238) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III a mění jen tak, že pariční lhůta se stanoví do [datum], jinak se v těchto se výrocích potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích V, VI, VII a VIII potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IX mění jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobce a) povinen zaplatit 1. žalované činí 6 833 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku X mění jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobce a) povinen zaplatit 2. žalovanému činí 28 727 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku XI mění jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobkyně c) povinna zaplatit 1. žalované činí 6 833 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

VI. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku XII mění jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobkyně c) povinna zaplatit 2. žalovanému činí 31 964 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

VII. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku XIII mění jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobkyně d) povinna zaplatit 1. žalované činí 6 833 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

VIII. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku XIV mění jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobkyně d) povinna zaplatit 2. žalovanému činí 31 964 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.IX. 1. žalovaná a 2. žalovaný jsou povinni zaplatit žalobci a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].X. Žalobkyně c) a žalobkyně d) jsou povinny zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.XI. Žalobkyně c) a žalobkyně d) jsou povinny zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 947 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta E].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalobci a) povinnost odstranit na vlastní náklady stavbu bez č. p. nebo č. e. postavenou na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] a uvést pozemek do předešlého stavu do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalobkyni c) povinnost odstranit na vlastní náklady stavby bez č. p. nebo č. e. postavené na pozemcích p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] a uvést pozemky do předešlého stavu do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), uložil žalobkyni d) povinnost odstranit na vlastní náklady stavby bez č. p. nebo č. e. postavené na pozemcích p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa] a uvést pozemky do předešlého stavu do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), zamítl žalobu žalobce a) na zřízení služebnosti cesty k zajištění přístupu ke stavbě bez č. p. nebo č. e. postavené na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] k tíži pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výrok IV), zamítl žalobu žalobkyně c) na zřízení služebnosti cesty k zajištění přístupu ke stavbám bez č. p. nebo č. e. postaveným na pozemcích p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] k tíži pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výrok V), zamítl žalobu žalobkyně d) na zřízení služebnosti cesty k zajištění přístupu ke stavbám bez č. p. nebo č. e. postaveným na pozemcích p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] k tíži pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výrok VI), zamítl žalobu žalobkyně c) na zřízení věcného břemene in rem spočívajícího ve služebnosti strpění stavby garáže, na dobu neurčitou, k tíži pozemků p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] ve prospěch vlastníka staveb bez č. p. nebo č. e. na těchto pozemcích postavených (výrok VII), zamítl žalobu žalobkyně d) na zřízení věcného břemene in rem spočívajícího ve služebnosti strpění stavby garáže, na dobu neurčitou, k tíži pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] ve prospěch vlastníka staveb bez č. p. nebo č. e. na těchto pozemcích postavených (výrok VIII), uložil žalobci a) zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 333 Kč a 2. žalovanému ve výši 76 573 Kč (výroky IX, X), uložil žalobkyni c) zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 333 Kč a 2. žalovanému ve výši 82 986 Kč (výroky XI, XII) a uložil žalobkyni d) zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 333 Kč a 2. žalovanému ve výši 82 986 Kč (výroky XIII, XIV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci (původně včetně žalobkyně b), vůči níž však bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), domáhali proti žalovaným, aby k tíži pozemku p. č. [hodnota] ostatní plocha – jiná plocha v k. ú. [adresa], obec [adresa] ve vlastnictví žalovaných (dále „Pozemek [hodnota] “) byla zřízena služebnost cesty k zajištění přístupu ke stavbám celkem devíti (původně desíti) garáží, budov bez č. p./č. e. ve vlastnictví jednotlivých žalobců, stojících na pozemcích ve vlastnictví žalovaných p. č. [hodnota] (garáž žalobce a)), p. č. [hodnota] a [hodnota] (garáže žalobkyně c)) a p. č. [hodnota] a [hodnota] (garáže žalobkyně d)), vše v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále též „Pozemky pod Garážemi“ a „Garáže“), za přiměřenou náhradu. Žalobu odůvodnili tím, že ke stavbám Garáží nemají přístup, neboť jediný možný přístup z veřejné komunikace vede přes Pozemek [hodnota] Žalobci Garáže nabyli řádnými nabývacími tituly a současný nevhodný stav nezpůsobili, Garáže mají v úmyslu užívat.

3. Žalobkyně c) a žalobkyně b) v průběhu řízení žalobu rozšířily o požadavek na zřízení věcného břemene k tíži jednotlivých Pozemků pod Garážemi v jejich vlastnictví spočívajícího ve služebnosti strpění stavby (garáže), který odvozovaly od ustanovení § 135c odst. 3 občanského zákoníku 40/1964 Sb. (dále „obč. zák.“). Rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

4. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Uvedli, že v místě původně stál činžovní dům, který byl rodině žalovaných odňat komunistickým režimem a následně zbourán. Na místě byly poté povoleny dočasné stavby Garáží. Garáže jsou od povodní v roce 2002 dlouhodobě neudržované, v dezolátním stavu, nejsou užívány k původnímu účelu. Žádnému ze žalobců nesvědčí k umístění Garáží na Pozemcích pod nimi právní titul. Žalobci za užívání Pozemků pod Garážemi žalovaným ničeho nehradí. Žalovaní iniciovali v roce 2022 u stavebního úřadu zahájení řízení o odstranění staveb Garáží, které skončilo tím, že žalobcům bylo nařízeno odstranění těchto staveb. Žalovaní žalobcům nikdy v přístupu ke Garážím nebránili.

5. Žalovaní v průběhu řízení vznesli vzájemný návrh, kterým se domáhali odstranění staveb Garáží. K tomu uvedli, že Garáže byly vybudovány v 60. letech minulého století jako stavby dočasné, žalobci (aktuální vlastníci staveb) nemají se žalovanými uzavřenu žádnou smlouvu, na jejímž základě by byli oprávněni mít na Pozemcích pod Garážemi jejich stavby umístěny. Výkon vlastnických práv žalobců ke Garážím považovali žalovaní za nepoctivý.

6. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a svá skutková zjištění, která na jeho podkladě učinil, podrobně popsal v odstavcích 7 až 9 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

7. Stručně lze shrnout, že v řízení bylo prokázáno (a ani nebylo sporné), že žalovaní jsou spoluvlastníky Pozemku [hodnota] a Pozemků pod Garážemi každý v rozsahu id ½, a to na základě dohody o vydání věci uzavřené s [právnická osoba] na základě restitučních předpisů v roce [datum]). Původně se jednalo o pozemek p. č. [hodnota], který byl později rozdělen na jednotlivé parcely pod Garážemi a parcelu Garážemi nezastavěnou (nyní Pozemek [hodnota]). Přístup k Pozemkům je z veřejné komunikace, [adresa]. Ke Garážím je přístup z této veřejné komunikace pouze přes Pozemek [hodnota]. Garáže byly vystavěny v 60. letech minulého století, a to na základě rozhodnutí odboru výstavby [Orgán veřejné moci] o připuštění provedení stavby garáží ze dne [datum], č. j. Výst. [hodnota] s tím, že rozhodnutí je dočasné a kdykoli odvolatelné (stavební povolení). Stavebnímu povolení předcházel souhlas [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] s využitím pozemku po demolici domu č. p. [hodnota] k dočasnému umístění plechových garáží. Dne [datum] rozhodl odbor výstavby Obvodního národního výboru v [adresa] o povolení užívání garáží pouze a jedině ke garážování motorových vozidel.

8. Vlastníci garáží stojících na pozemku p. č. [hodnota] (původní označení pozemku – pozn. odvolacího soudu) se domáhali určení neplatnosti dohody o vydání pozemku p. č. [hodnota] žalovaným. Jejich žaloba byla zamítnuta (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dovolání tamních žalobců bylo odmítnuto usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

9. Žalobce a) nabyl stavbu garáže stojící na pozemku p. č. [datum] kupní smlouvou z roku 1997, v katastru nemovitostí je evidován jako její vlastník. Žalobkyně c) nabyla stavby garáží stojící na pozemcích p. č. [hodnota] na základě kupních smluv uzavřených mezi lety 2008 a 2010. Žalobkyně d) nabyla stavby garáží stojící na pozemcích p. č. [hodnota] kupní a darovací smlouvou v letech 2016 a 2019.

10. Dle znaleckých posudků, které byly ve věci předloženy k posouzení stavebnětechnického stavu Garáží, došlo v srpnu 2002 k zaplavení Pozemků při záplavách, do staveb Garáží pronikly spolu s vodou kontaminované kaly z kanalizace spolu s říčním bahnem, stavby byly následně opuštěny. Stavby Garáží byly shledány jako závažně narušené na svislých stěnách konstrukcí a nepoužitelné pro svůj původní účel (garážování vozidel), pro pohyb osob byly shledány jako dokonce nebezpečné. Dále bylo zjištěno, že Garáže stojí na nevhodném povrchu, a to buď na stěnách zasypaného sklepního prostoru pod bývalým domem nebo přímo na rumu, kterým byl sklepní prostor zasypán. V současné době jsou stavby Garáží nespolehlivé do té míry, že hrozí jejich kolaps bez varovných signálů, ohrožují život osob, bezpečnost a životní prostředí.

11. Při místním šetření stavebního úřadu dne [datum] žalobkyně c) uvedla, že své Garáže aktuálně užívá jako skladovací prostory, rovněž žalobkyně d) uvedla, že své Garáže užívá k uskladnění věcí. Dne [datum] bylo stavebním úřadem zahájeno z podnětu žalovaných řízení o odstranění stavby. V průběhu správního řízení o odstranění staveb Garáží byli vlastníci staveb stavebním úřadem vyzýváni k nápravě stavu staveb Garáží, jelikož stavby byly ve značně zanedbaném stavu a neužívané ke svému účelu. Rozhodnutím ze dne [datum] nařídil stavební úřad žalobcům odstranění staveb Garáží do [datum]. Obdobně bylo též žalovaným nařízení odstranění obvodové zdi a garáží na pozemcích p. č. [hodnota].

12. Žalovaní vyzvali žalobce k vyklizení Pozemků pod Garážemi výzvou ze dne [datum].

13. Při místním šetření, které provedl soud prvního stupně dne [datum], bylo zjištěno, že ve vnitrobloku se nachází cihlo-betonové konstrukce, dříve zřejmě sloužící jako garáže, nyní ve špatném stavebně-technickém stavu, prostor byl zanesen značným nepořádkem a bylo zjevné, že není užíván k původnímu účelu.

14. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle §§ 1029, 1030 odst. 1, 1032, 1040 odst. 1, 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od [datum] (dále „o. z.“). Dále podle § 135c odst. 3 obč. zák.

15. Z hlediska procesní ekonomie se nejprve zabýval vzájemným návrhem žalovaných na odstranění staveb Garáží, neboť vyhovění tomuto návrhu by vedlo k zamítnutí žaloby. V tomto ohledu nejprve řešil otázku, zda stavby Garáží byly na předmětných Pozemcích postaveny jako stavby oprávněné či nikoliv. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že stavebníkům Garáží svědčil občanskoprávní titul ke stavbě na předmětných Pozemcích v lokalitě. Garáže byly postaveny na základě souhlasu s využitím Pozemku a připuštění provedení stavby a byly povoleny k trvalému užívání. Charakter stavby jako neoprávněné je spojen s neexistencí občanskoprávního titulu v době, kdy byla stavba prováděna. Odkázal na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka], v němž [Orgán veřejné moci] vyjádřil právní názor, že pokud v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nešlo o tzv. neoprávněnou stavbu, skutečnosti nastalé později již aplikaci ustanovení o tzv. neoprávněné stavbě nemohou založit. Proto uzavřel, že stavby Garáží nejsou stavbami neoprávněnými.

16. Dále řešil otázku, zda stavebníci stavěli Garáže na základě právního titulu, který byl časově omezen či ne či zda jde o případ, kdy stavebník věděl nebo vědět měl a mohl, že jeho právo stavby je pouze dočasné. V tomto směru odkázal na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Konstatoval, že žalobci nerozporovali, že nedisponují nájemní smlouvou či obdobným právním titulem, z něhož by vyplývalo časově neomezené právo k umístění Garáží na Pozemcích žalovaných. V řízení pak byly předloženy listiny z období výstavby Garáží, z nichž vyplývá, že Garáže byly povoleny jako stavby dočasné, kdykoliv odvolatelné. Z žádného provedeného důkazu naopak nevyplývá, že by právo užívání Pozemků žalovaných k umístění Garáží bylo právem časově neomezeným či že by se žalobci a jejich právní předchůdci mohli domnívat, že jejich právo k vybudování Garáží není časově omezeno. Žalobcům tedy k Pozemkům pod Garážemi svědčilo toliko právo dočasného charakteru, které zaniklo výzvou k vyklizení Pozemků pod Garážemi. Žalobci tak užívají Pozemky pod Garážemi bez právního důvodu a zasahují tím do vlastnických práv žalovaných. Na věci nic nemění ani skutečnost, že žalobci nebyli stavebníky Garáží. Oprávněnost stavby nesouvisí s tím, zda její vlastník byl či nebyl jejím stavebníkem, naopak závisí na tom, jak si vlastník stavby upraví své vztahy s vlastníkem pozemku. Není ani podstatné, zda stavba byla stavebním úřadem povolena jako dočasná či jako trvalá.

17. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, nesvědčilo právo trvalého umístění stavby Garáží na Pozemcích pod nimi a ani se nemohli domnívat, že k umístění Garáží na Pozemcích pod nimi jim svědčí právo časově neomezené, je vzájemný návrh žalovaných na odstranění staveb Garáží z Pozemků pod nimi důvodný.

18. Za této situace nemohlo být vyhověno nárokům žalobců uplatněným žalobou. Soud prvního stupně nicméně uvedl, že podaná žaloba by ani tak, tedy pokud by nebyl podán vzájemný návrh, nemohla být shledána důvodnou. Za situace, kdy žalobci věděli nebo z okolností museli vědět, že jejich oprávnění mít na Pozemcích pod Garážemi umístěny stavby Garáží zanikne, nebylo by možno zřídit v jejich prospěch věcné břemeno. K tomu poukázal na rozsudek [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]. Poukázal rovněž na velmi špatný až havarijní stavebně-technický stav Garáží, které zjevně nemohou být užívány ke svému účelu (garážování vozidel). Nebyla by tak splněna ani podmínka nezbytnosti zatížení Pozemku [hodnota] služebností cesty ve prospěch žalobců. Nelze odhlédnout ani od toho, že stavební úřad žalobcům nařídil stavby Garáží odstranit.

19. Pro zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 obč. zák. nebyly splněny podmínky, neboť toto ustanovení dopadalo toliko na stavby neoprávněné, což stavby Garáží nebyly. K tomu poukázal na několik rozhodnutí [Orgán veřejné moci] týkajících se této problematiky (v podrobnostech viz odst. 28 napadeného rozsudku).

20. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

21. Proti výrokům II, III, V, VI, VII, VIII a nákladovým výrokům XI, XII, XIII a XIV tohoto rozsudku podaly žalobkyně c) a žalobkyně d) včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř.).

22. Předně nesouhlasily se závěrem soudu prvního stupně, že jim nesvědčí časově neomezený občanskoprávní titul k umístění staveb Garáží na Pozemcích pod nimi. Tento závěr byl učiněn bez odpovídajících skutkových zjištění, aniž by bylo řádně zjištěno, jaký konkrétní právní titul v době výstavby existoval, zda byl časově omezený či neomezený, případně zda byl mezi stavebníky a vlastníkem pozemku vůbec výslovně koncipován. Žalobkyně se domnívaly, že pouhá absence smluvního titulu odpovídajícího dnešním standardům sama o sobě nepostačuje k závěru o dočasnosti oprávnění ve smyslu soukromého práva a k uložení povinnosti Garáže odstranit. Mělo být přihlédnuto k historickému kontextu vzniku staveb, kdy sice občanské právo znalo soukromoprávní tituly ke stavbám na cizích pozemcích, avšak praktická realizace probíhala v odlišných společenských a právních podmínkách, což nemůže být automaticky kladeno k tíži žalobkyň, stejně jako okolnost, že historické majetkoprávní poměry při vzniku staveb dnes nejsou plně zdokumentovány. Závěr o dočasnosti oprávnění k umístění staveb pak je i vnitřně rozporný, neboť soud prvního stupně na jednu stranu konstatoval, že pro posouzení občanskoprávního titulu není rozhodující obsah veřejnoprávních rozhodnutí stavebního úřadu, současně však z těchto rozhodnutí vyvodil zánik oprávnění a povinnost stavby odstranit. Žalobkyně zdůraznily, že Garáže byly vybudovány, kolaudovány a po desetiletí existovaly, což bylo tolerováno. V době vzniku staveb nebyla otázka následků oddělení vlastnictví pozemku a stavby řešena jednotně ani předvídatelně. Proto by nemělo automaticky znamenat, že absence soukromoprávního titulu znamená povinnost k odstranění stavby. V úvahu by měly být brány konkrétní okolnosti případu, včetně dlouhodobé existence staveb, opakovaných převodů vlastnictví a faktického stavu, které u žalobkyň založily důvodné přesvědčení, že vzniklá situace má být řešena uspořádáním poměrů mezi vlastníky Garáží a Pozemků, a nikoli odstraněním staveb. Ani případná existence pozdějších nájemních vztahů mezi právními předchůdci účastníků nemůže sama o sobě vést k závěru, že oprávnění mít na Pozemcích stavbu bylo dočasné nebo že bylo těmito smlouvami nahrazeno. V této souvislosti poukázaly na rozsudek [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se snažily vyřešit praktický problém přístupu ke Garážím, aby je mohly udržovat a užívat. Žalobkyně měly za to, že pokud jsou ve vztahu k nároku uplatněnému vzájemnou žalobou v pozici žalované strany, nelze po nich požadovat, aby prokazovaly neexistenci či povahu občanskoprávního titulu k umístění staveb Garáží na Pozemcích.

23. Žalobkyně nesouhlasily dále s tím, jak soud prvního stupně vyložil stavební povolení ze dne [datum] a že z něj dovodil dočasný charakter oprávnění k umístění staveb. Dočasnost dle jejich přesvědčení nevyplývá ani z rozhodnutí o povolení užívání staveb ze dne [datum]. Poukázaly na tehdejší stavební předpisy – zákon č. 87/1958 Sb. a vyhlášku č. 144/1959 Ú.l., podle nichž byly za dočasné považovány mimo jiné plechové garáže. Garáže, jež jsou předmětem sporu jsou však stavbami zděnými. I když se původně počítalo s postavením plechových garáží, realizovány byly stavby zděné. Za této situace nelze hovořit o dočasnosti staveb.

24. Žalobkyně dále poukázaly na skutečnost, že rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění staveb není dosud pravomocné, neboť bylo napadeno opravnými prostředky. V řízení o odstranění staveb nebylo prokázáno, že by stavby svým stavem ohrožovaly život, zdraví, bezpečnosti či majetek. Stav staveb byl významně ovlivněn dlouhodobým znemožněním přístupu ke Garážím ze strany žalovaných, což by opět nemělo být přičítáno k tíži žalobkyň.

25. Řešení, které přijal soud prvního stupně, považovaly žalobkyně za rozporné se zásadou spravedlivé rovnováhy mezi kolidujícími vlastnickými právy, touto otázkou se soud prvního stupně nadto vůbec nezabýval. Uvedly, že k problematice zřízení nezbytné cesty a ochrany vlastnického práva se vyjádřil [Orgán veřejné moci] ve svém nálezu sp. zn. [spisová značka], v němž poukázal na systémový charakter problémů spojených se stavbami stojícími na cizích pozemcích v důsledku historického vývoje. V projednávané věci jde právě o takovou situaci, kdy současný stav nastal v důsledku restitučních převodů, které vedly k oddělení vlastnictví Pozemků a staveb Garáží na nich. Žalobkyně se na tomto stavu nijak nepodílely. Žalovaní naproti tomu vstupovali do vlastnického postavení k Pozemkům s vědomím jejich faktického stavu a existence staveb Garáží na nich. Odstranění staveb představuje až krajní řešení. Újma, která by byla žalobkyním způsobena v důsledku odstranění staveb. je zjevně nepřiměřená ve vztahu k ochraně vlastnického práva žalovaných.

26. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil, zamítl vzájemný návrh žalovaných na odstranění staveb Garáží, a naopak vyhověl žalobním návrhům žalobkyň c) a d) a uložil žalovaným zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

27. Žalobce a) podal včasné a přípustné odvolání proti nákladovým výrokům IX a X rozsudku. Namítl, že žalovaní činili vůči všem žalobcům vždy jeden společný úkon, nikoli tři úkony zvlášť. Proto jim neměla být přiznána plná náhrada nákladů třikrát, jak to učinil soud prvního stupně. Považoval za nespravedlivé, pokud by každý ze žalobců měl hradit každému žalovanému plnou náhradu nákladů, neboť takové náklady žalovaní reálně nevynaložili. Náklady vzniklé žalovaným v souvislosti s návrhem žalobkyň c) a d) na zřízení věcného břemene strpění stavby garáží měly být uloženy k úhradě pouze těmto žalobkyním. Dále se domníval, že poměr, v jakém by měl každý ze žalobců hradit žalovaným náklady řízení měl být určen nikoli podle počtu žalobců, ale podle počtu nemovitých věcí, kterých se spor týkal. Žalobce a) vedl spor pouze o jednu garáž. Naproti tomu žalobkyně c) vedla spor o devět garáží a žalobkyně d) o dvě garáže.

28. Žalobce a) navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích IX a X změnil a uložil žalobci a) zaplatit žalovaným pouze jednu devítinu úkonů, vyjma úkonů vztahujících se k návrhu žalobkyň c) a d) na zřízení věcného břemene strpění stavby garáží.29. 1. žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas. Navrhla, aby byl v napadených výrocích potvrzen jako věcně správný a aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Měla za to, že soud prvního stupně se s věcí řádně a pečlivě vypořádal. Uvedla, že historie dosavadních právních vztahů mezi žalobci a žalovanými byla pečlivě zdokumentována. Žalobci se snaží získat práva k Pozemkům neúspěšně již po dobu třiceti let a šikanózním způsobem znemožňují žalovaným s Pozemky nakládat. Ze strany žalobců nebyl nikdy předložen žádný důkazní prostředek k prokázání existence časově neomezeného oprávnění mít na Pozemcích umístěny Garáže. Judikatura je ustálena v závěru, že pokud stavebník věděl nebo z okolností musel vědět, že jeho oprávnění mít na pozemku stavbu může zaniknout, je jediným způsobem řešení odstranění stavby. Žalobci nedisponují žádnou nájemní smlouvou či jiným titulem, z něhož by vyplývalo jejich právo mít umístěny stavby Garáží na Pozemcích. V řízení bylo prokázáno, že žalobci mají Garáže na Pozemcích umístěny bez právního důvodu, čímž zasahují do vlastnických práv žalovaných. O stavu Garáží se soud prvního stupně přesvědčil sám na místním šetření. K dispozici byly také znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] či [jméno FO].30. Nebylo povinností soudu prvního stupně, aby sám zjišťoval, jaký konkrétní právní titul svědčí žalobcům k umístění staveb Garáží na Pozemcích. Břemeno důkazní v tomto směru leželo na žalobcích, kteří však žádný důkazní prostředek nepředložili. Za zcela správné považovala rovněž posouzení dočasného charakteru Garáží. Již v době vydání stavebního povolení v roce 1965 bylo zřejmé, že Garáže byly postaveny na cizím pozemku, nadto na nezpevněné ploše nad sklepeními bývalého činžovního domu. Logicky tedy nebylo možno o trvalosti staveb vůbec uvažovat. Ostatně ve stavebním povolení se výslovně hovoří o tom, že je „dočasné a kdykoli odvolatelné“. Žalobkyně překrucují prokázaný havarijní stav Garáží. Žalobkyně nikdy nepodnikly skutečné kroky ke sjednání nápravy a odstranění závadného stavu. Technický stav Garáží byl posouzen stavebním úřadem s výsledkem vydání rozhodnutí o jejich odstranění, stavby jsou v havarijním stavu a neplní svou funkci. Stav Garáží byl v řízení řádně prokázán řadou listin (znaleckými posudky, místním šetřením, technickou zprávou, závěry stavebního úřadu). 1. žalovaná popřela, že by žalovaní znemožňovali vlastníkům Garáží přístup k nim. Poukaz žalobkyň na principy spravedlivé rovnováhy považovala za zcela nepřípadný, zejména v kontextu toho, že Garáže nejsou nejméně od roku 2002 užívány ke svému účelu, přespávali v nich občané bez domova, vlastníci Garáží se nikdy neobtěžovali s vlastníky Pozemků jakkoli spojit a vzájemný vztah upravit, za užívání cizího pozemku jim nikdy nic neplatili. Je též ve veřejném zájmu, aby ruiny Garáží byly odstraněny.31. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení považovala 1. žalovaná rovněž za věcně správné a navrhla potvrzení nákladových výroků ve vztahu ke všem žalobcům.32. Rovněž 2. žalovaný vyjádřil s napadeným rozsudkem souhlas a navrhl, aby byl odvolacím soudem v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrzen, včetně nákladových výroků a aby mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.33. Odvolací námitky žalobkyň považoval za zcela nedůvodné. Žalobkyně v odvolání pouze zopakovaly své myšlenky, které uváděly v průběhu celého řízení. 2. žalovaný zdůraznil, že havarijní stav Garáží byl v řízení prokázán. Z Garáží se staly ruiny již po povodních v roce 2002, minimálně od té doby nejsou Garáže užívány k původnímu účelu. Odvolatelky se o své vlastnictví nestaraly. Jejich tvrzení o údržbě a úklidu jsou účelová. Vnitřek ruin a jejich okolí byl poprvé vyklizen v roce 2022 těsně před místním šetřením stavebního úřadu, podruhé pak na jaře 2024 v reakci na výzvu stavebního úřadu z důvodu obavy žalobkyň z nařízení jejich odstranění stavebním úřadem. Žalobkyně ruiny ani přístup k nim reálně nepotřebují. Podnikají v oblasti realit a Garáže si pořídily zjevně za účelem jejich budoucího spekulativního investičního zpeněžení. Žalobkyně získaly Garáže od třetích osob v letech 2000 až 2016 bezplatně či za zanedbatelné částky. S jedinou výjimkou (garáž na parcele č. [hodnota]) získaly žalobkyně Garáže až po povodních v roce 2002, kdy již byly v dezolátním stavu, nepoužitelné ke garážování vozidel, o čemž žalobkyně věděly. Garáže nabyly s vědomím, že k užívání Pozemků pod nimi nemají žádný právní titul. Žalobkyně nikdy za užívání Pozemků pod Garážemi žalovaným ničeho nezaplatily.34. Žalobkyně neprokázaly existenci právního titulu k užívání Pozemků pod Garážemi. Takový titul totiž nikdy neexistoval. Historický kontext nelze ve prospěch žalobkyň použít. 2. žalovaný připomněl, že žalobkyně nebyly v postavení stavebníka, žádnou dohodu se žalovanými o užívání Pozemků pod Garážemi nikdy neuzavřely. Poukázal na listinu – stížnost na postup KÚ [adresa] z [datum], z níž plyne, že právní účinky dohody o dočasném užívání pozemku, na jejímž základě tehdejší vlastníci Garáží Pozemky pod nimi užívali skončily ke dni vkladu vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí. Veřejnoprávní titul ke zřízení či užívání stavby nevytvářel ani nenahrazoval občanskoprávní titul k užívání cizích nemovitostí. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudky sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Dočasnost staveb má dle 2. žalovaného veřejnoprávní rozměr. Ať již bylo oprávnění k užívání stavby dočasné či nikoliv, nenahrazuje občanskoprávní titul k užívání pozemku pod ní. Žalobkyně pak nepřípustně polemizují s rozhodnutím stavebního úřadu, pro účely civilního řízení je jejich polemika bezvýznamná. Nepravdivé je tvrzení žalobkyň o bránění v užívání Garáží ze strany žalovaných. Rozhodnutí o odstranění staveb nemůže za prokázaného přístupu žalobkyň ke Garážím založit nepřiměřené zvýhodnění žalovaných jako vlastníků Pozemků pod nimi.35. U odvolacího jednání žalobkyně c) a d), pro případ, že by odvolací soud shledal napadený rozsudek jako věcně správný, navrhly, aby stanovil delší pariční lhůtu k odstranění staveb, a to do konce července 2026 vzhledem ke složitosti celého procesu.36. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobců rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:37. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak je stručně rekapitulován shora. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, zjištěný skutkový stav odpovídá provedeným důkazům a obsahu spisu.38. Odvolací soud nicméně podle § 213 odst. 3 o.s.ř. zopakoval dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (viz číslo listu 157–176 spisu) a učinil z něj následující skutková zjištění:39. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobců (tehdejších vlastníků garáží na pozemku p. č. [hodnota] (nyní jde o Pozemek [hodnota] a Pozemky pod Garážemi – pozn. odvolacího soudu), kterou se domáhali určení, že dohoda o vydání pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], uzavřená dne [datum] mezi [právnická osoba] a zdejšími žalovanými, je neplatná. V průběhu sporu byla podrobně zjišťována geneze výstavby garáží na pozemku p. č. [hodnota].40. Bylo zjištěno, že dne [datum] bylo odborem výstavby [právnická osoba] v [adresa] vydáno kolaudační rozhodnutí na kolaudaci 15 garáží na předmětném pozemku, užívání bylo povoleno dnem [datum] (viz číslo listu 163 spisu, 4. odstavec shora).41. Dne [datum] byla mezi zástupcem stavebníků a stavebně správním odborem [právnická osoba] uzavřena dohoda o přenechání pozemku p. č. [hodnota] do dočasného užívání pro účely 14 garáží, s účinností od [datum] do odvolání za náhradu za užívání v celkové částce 1 134 Kč, v bodu 3 podmínek užívání bylo uvedeno, že uživatel je povinen pozemek vyklidit a uvést do řádného stavu na základě kdykoli volné 14denní výpovědi ze strany [právnická osoba]. Dne [datum] byla mezi zástupcem stavebníků a stavebně správním odborem [právnická osoba] uzavřena dohoda o přenechání pozemku p. č. [hodnota] do dočasného užívání pro účely 15 garáží, s účinností od [datum] do odvolání za náhradu za užívání v celkové částce 1 497 Kč, v bodu 3 podmínek užívání bylo uvedeno, že uživatel je povinen pozemek vyklidit a uvést do řádného stavu na základě kdykoli volné jednoměsíční výpovědi ze strany Národního výboru hl. m. Prahy (viz číslo listu 165 spisu, odstavec 2. a 3. shora).42. Magistrát hl. m. Prahy zaslal uživatelům garáží dopis ze dne [datum], v němž jim oznamoval, že dnem [datum] se ruší právní vztah mezi nimi a magistrátem k pozemku p. č. [hodnota], neboť pozemek byl vydán oprávněným osobám [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a jejich vlastnické právo k pozemku bylo vloženo do katastru nemovitostí. [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvali výzvou ze dne [datum] uživatele garáží na pozemku p. č. [hodnota] k odstranění garáží. Výzvou ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvali uživatele garáží opětovně k jejich odstranění (viz číslo listu 166 spisu, odstavec 2., 3., 7., 8. shora).43. Po takto zopakovaném dokazování se odvolací soud v plném rozsahu ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a souhlasí i s jeho právním posouzením věci.44. V projednávané věci se žalobci proti žalovaným domáhali jednak zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a násl. o. z., a žalobkyně c) a d) dále zřízení věcného břemene spočívajícího ve strpění stavby Garáží na Pozemcích pod nimi (garáží ve vlastnictví žalobkyně c) a d) podle § 135c odst. 3 obč. zák.). Žalovaní podali vzájemnou žalobu, kterou se naopak domáhali proti žalobcům odstranění staveb Garáží v jejich vlastnictví stojících na Pozemcích pod nimi, jež jsou v podílovém spoluvlastnictví žalovaných.45. V řízení bylo prokázáno (a ani nebylo sporné), že žalobce a) je vlastníkem Garáže na pozemku p. č. [hodnota], žalobkyně c) je vlastníkem Garáží stojících na pozemcích p. č. [hodnota] a [hodnota] a žalobkyně d) je vlastníkem Garáží stojících na pozemcích p. č. [hodnota] a [hodnota]. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky Pozemků pod Garážemi a Pozemku [hodnota], přes který je přístup k jednotlivým Garážím, a to každý v rozsahu id ½.46. Stavby Garáží jsou tedy stavbami umístěnými na cizích pozemcích.47. Ve věci bylo z hlediska předmětu sporu (žaloby i vzájemné žaloby) třeba řešit předně otázku toho, zda stavby Garáží na cizích pozemcích byly stavbami oprávněnými a zda oprávnění k umístění staveb Garáží na Pozemcích žalovaných bylo svým charakterem časově omezené či nikoli, jak správně učinil soud prvního stupně.48. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na přiléhavou a ustálenou judikaturu [Orgán veřejné moci] věnující se této problematice a odvolací soud na ni v zájmu stručnosti odkazuje. Oprávněnost stavby je přitom třeba posuzovat podle právních předpisů platných a účinných v době jejího vzniku. Oprávněnost stavby v občanskoprávním smyslu znamená, že vlastník stavby měl ke stavbě na cizím pozemku právní titul podle soukromého práva.49. Žalobkyně c) a d) tvrdily, že stavby Garáží stojí na Pozemcích pod nimi na základě rozhodnutí stavebního úřadu a současně namítly, že vydání Pozemků žalovaným bylo v rozporu s restitučními předpisy. Žádný konkrétní právní titul z hlediska soukromého práva, na jehož základě dovozovaly své právo mít na Pozemcích žalovaných umístěny své Garáže, netvrdily. Žalobce a) k občanskoprávnímu titulu k umístění své Garáže na Pozemku pod ní neuváděl ničeho.50. Odvolací soud k odvolací argumentaci žalobkyň c) a d), že soud prvního stupně v řízení nezjistil, jaký právní titul jim k umístění Garáží na Pozemcích žalovaných svědčil, uvádí, že soud prvního stupně nebyl povinen sám ze své vlastní iniciativy uvedenou skutečnost dohledávat. Bylo na žalobcích, aby tvrdili a případně prokazovali, jaký právní titul k umístění Garáží na cizím pozemku jim svědčil. Toto tvrzení bylo významné nejen pro posouzení vzájemné žaloby, ale také pro posouzení samotné žaloby.51. Ačkoli žalobci žádný občanskoprávní titul k umístění svých staveb na Pozemcích žalovaných netvrdili, z provedeného dokazování (viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) nicméně vyplynulo, že občanskoprávním titulem k umístění Garáží na Pozemcích žalovaných byla dohoda o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání uzavřená podle § 397 a § 398 obč. zák. ve znění účinném v době jejího uzavření (rok 1966, 1967).52. Podle § 397 obč. zák. v tehdy platném znění platilo: Nemovitost nebo její část lze dohodou přenechat jinému k dočasnému užívání (odst. 1). Ten, jemuž byla nemovitost k dočasnému užívání přenechána, smí ji užívat jen dohodnutým způsobem, a není-li nic dohodnuto, obvyklým způsobem odpovídajícím účelu, kterému nemovitost slouží (odst. 2). Za užívání lze dohodnout přiměřenou náhradu (odst. 3).53. Podle § 398 obč. zák. ve stejném znění platilo, že užívání skončí uplynutím doby, na kterou bylo dohodnuto. Není-li doba určena, skončí užívání uplynutím doby, v níž bylo anebo mohlo být dosaženo účelu, ke kterému byla nemovitost do užívání přenechána. Je-li však nemovitosti užíváno v rozporu s dohodnutým nebo obvyklým způsobem, lze požadovat, aby užívání bylo skončeno ihned.54. Podle komentářové literatury (Občanský zákoník, Komentář, Díl II. (§ 222 až 510), autorský kolektiv za hlavní redakce prof. JUDr. Z. Č., JUDr. J. K., doc. JUDr. J. O., CSc., prof. JUDr. J. Š., DrSc., nakladatelství PANORAMA PRAHA 1987) se přenecháním nemovitosti k dočasnému užívání umožňovalo občanům přechodné uspokojování určité významné části jejich osobních potřeb. Tento občanskoprávní vztah měl charakter dočasný, na rozdíl od jiných institutů užívání jako např. práva osobního užívání bytů, jiných místností a pozemků podle § 152 an., přenechání bytu, resp. jiné místnosti v rodinném domku (§ 394 an.). Přenechání nemovitosti k dočasnému užívání zahrnovalo dřívější institut nájmu. Předmětem bylo přenechání užívání nemovitosti bez ohledu na to, zda byly z hlediska vlastnického práva v osobním, soukromém nebo společenském socialistickém vlastnictví. Právo dočasného užívání nemovitosti bylo konstruováno jako právo časově omezené. Stavební zákon považoval právo dočasného užívání nemovitosti za způsobilý titul jen pro dočasné stavby. K zániku tohoto právního vztahu docházelo buď uplynutím doby, na kterou byl sjednán nebo dosažením účelu, ke kterému byla nemovitost do užívání přenechána. V případě užívání nemovitosti v rozporu s dohodnutým nebo obvyklým způsobem, bylo možno požadovat skončení užívání ihned. Právní vztah mohl být ukončen i dohodou či v důsledku nemožnosti plnění, kdy bylo dovozováno, že se tím rozumí i změna vlastnictví k nemovitosti, která byla přenechána k dočasnému užívání.55. V řízení bylo dále prokázáno, že na pozemku p. č. [hodnota] (podle tehdejšího stavu) bylo stavebním úřadem povoleno postavení celkem [hodnota] zděných garáží s tím, že jde o rozhodnutí dočasné, kdykoli odvolatelné, a to na podkladě mimo jiné souhlasu [právnická osoba] s využitím pozemku p. č. [hodnota], který byl vydán k dočasnému umístění plechových garáží. Z listiny ze dne [datum] pak plyne, že souhlas byl dán pouze s využitím pozemku pro provizorní zástavbu garážemi jako stavbami dočasnými, kdykoliv odvolatelnými.56. Z uvedených správních rozhodnutí ve spojení s dohodami o přenechání pozemku p. č. [hodnota] do dočasného užívání majitelům garáží (stavebníkům) dle odvolacího soudu jednoznačně plyne, že stavby Garáží byly stavbami oprávněnými a současně, že k užívání pozemku p. č. [hodnota] svědčilo uživatelům Garáží časově omezené právo, kterým byla dohoda o přenechání pozemku k dočasnému užívání, kterou bylo možno ukončit na základě výpovědi (nejprve 14denní, později jednoměsíční).57. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Orgán veřejné moci] dovodil, že na právní vztah přenechání nemovitosti (její části) k dočasnému užívání, vzniklý před [datum], je nutno po uvedeném datu – byla-li za užívání sjednána úplata – analogicky aplikovat ustanovení občanského zákoníku o nájmu.58. Přenechání nemovitosti k dočasnému užívání pak bylo vázáno také na účel užívání a dohodu bylo možno ukončit ihned, pokud nemovitost přestala být užívána k účelu, pro který byla do dočasného užívání přenechána. V řízení bylo prokázáno, že stavby garáží mohly sloužit výhradně ke garážování motorových vozidel (viz kolaudační rozhodnutí ze dne [datum]).59. Odvolací soud dodává, že žalobkyně c) a d) nemohou účinně zpochybnit skutečnost, že mezi [právnická osoba] jako vydávajícím a žalovanými jako přejímajícími byla uzavřena dohoda o vydání pozemku p. č. [hodnota] podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, na jejímž základě byli žalovaní zapsáni v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci pozemku. K tomu lze odkázat na rozsudek [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (viz číslo listu 174 spisu) a navazující usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (viz číslo listu 180 spisu), ve shora uvedeném sporu tehdejších vlastníků garáží se žalovanými [právnická osoba], o určení neplatnosti dohody o vydání pozemku.60. K odstranění staveb Garáží (výroky II, III napadeného rozsudku):61. Jak již bylo uvedeno výše, k užívání Pozemků pod Garážemi svědčilo vlastníkům garáží toliko právo dočasného charakteru (dohoda o přenechání pozemku k dočasnému užívání). Tato dohoda, která se po [datum] transformovala na nájem, byla ukončena ze strany [právnická osoba] v důsledku vydání pozemku p. č. [hodnota] žalovaným, kdy dohoda o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání zanikala rovněž změnou vlastnictví k nemovitosti, která byla přenechána k dočasnému užívání (v podrobnostech viz shora odst. 54 tohoto rozsudku). Následovaly výzvy žalovaných vlastníkům garáží k jejich odstranění, naposledy se jednalo o výzvu ze dne [datum], z důvodu, že Garáže neslouží svému účelu. Tyto výzvy lze podle jejich obsahu považovat za výzvu k okamžitému ukončení užívacího vztahu ve smyslu právní úpravy přenechání nemovitosti k dočasnému užívání (§ 868 obč. zák. ve znění účinném od [datum]). Nejpozději v důsledku těchto výzev tedy právo vlastníků Garáží Pozemky pod nimi užívat zaniklo, jak zcela správně dovodil soud prvního stupně.62. Z hlediska posouzení dočasnosti práva mít na cizím pozemku umístěnou stavbu je nerozhodné, jaký byl charakter stavby z hlediska stavebně právních předpisů, tedy zda šlo v daném případě o garáže plechové či zděné.63. Z ustálené judikatury [Orgán veřejné moci] (viz příkladmo níže) plyne, že vlastník stavby zřízené na cizím pozemku oprávněně na časově omezenou dobu ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu. Pokud ji tam má nadále umístěnu, neoprávněně tím zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby.64. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Orgán veřejné moci] uvedl, že v řízení o odstranění stavby zřízené na cizím pozemku, přenechaném vlastníkem pozemku jiné osobě (stavebníkovi) ke zřízení stavby na časově omezenou dobu, není podstatné, zda jde o stavbu „jen provizorní, resp. dočasnou“ nebo jde o stavbu trvalou.65. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Anonymizováno] vyjádřil právní názor, že zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle § 126 odst. 1 obč. zák. domáhat odstranění stavby. Vlastníkovi stavby, jehož obligační právo mít na pozemku umístěnou stavbu v důsledku časového omezení tohoto práva zaniklo, nenáleží námitka proti vlastnické žalobě, že má právo mít na pozemku stavbu.66. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Orgán veřejné moci] rovněž uvedl, že pokud stavebník zřídí na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby. V případě, že stavebník umístí stavbu na základě nájemního práva k pozemku, které může být stranami vypovězeno, jde o zvláštní případ dočasného užívání pozemku; zanikne-li nájemní právo, zanikne též občanskoprávní oprávnění mít na cizím pozemku stavbu. Žalobou na vyklizení pozemku se nelze domáhat odstranění stavby, která je nemovitou věcí, je třeba domáhat se přímo odstranění stavby.67. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti vzájemné žaloby žalovaných, kterou se domáhali odstranění staveb Garáží z Pozemků pod nimi v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, tedy shledal odvolací soud jako naprosto správný.68. Ke zřízení nezbytné cesty (výroky V, VI napadeného rozsudku):69. Za situace, kdy bylo shledáno, že je důvodný vzájemný návrh žalovaných na odstranění staveb Garáží, nemohl být z podstaty věci důvodný žalobní požadavek na zřízení nezbytné cesty.70. Nicméně soud prvního stupně zcela správně uvedl, že ani jinak by nebylo možné nezbytnou cestu přes Pozemek [hodnota] zřídit, a to s ohledem na prokázaný havarijní stav Garáží, skutečnost, že Garáže již řadu let (od roku 2002) neslouží svému účelu a již mu ani nemohou pro havarijní stav sloužit, a též rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění staveb. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé úvahy soudu prvního stupně uvedené v odst. 26 a 27 jeho rozsudku.71. Ke zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 obč. zák. (výroky VII, VIII napadeného rozsudku):72. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy stavby Garáží byly zřízeny jako stavby oprávněné (viz výše) nepřichází v úvahu zřízení věcného břemene podle § 135c obč. zák.73. Judikatura [Orgán veřejné moci] je ustálena v závěru, že pokud stavba na cizím pozemku nebyla stavbou neoprávněnou, nelze na vypořádání vztahu mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku aplikovat § 135c obč. zák., analogická aplikace § 135c obč. zák. na jiné stavby, než stavby neoprávněné není použitelná (viz např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] a další rozhodnutí, jež soud prvního stupně označil v odst. 28 svého rozsudku).74. [Orgán veřejné moci] rovněž ustáleně zastává právní názor, že pokud byla stavba postavena jako oprávněná, nedochází v důsledku později nastalých okolností ke změně tak, že by měla být považována za stavbu neoprávněnou, tedy takovou, která byla postavena na pozemku jiného vlastníka bez právního titulu (k tomu viz např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]).75. Odvolací soud podotýká, že obě žalobkyně nabyly Garáže (kromě jedné) v době, kdy již byly v havarijním stavu, nebyly používány ke garážování vozidel, tedy k účelu, k němuž byly postaveny, a vzhledem ke svému špatnému stavu k tomuto účelu ani používány být nemohly. Garáže nabyly až poté, co Pozemky pod nimi byly v rámci restitučních předpisů vydány žalovaným. Žalobkyně si musely být vědomy, že nemají občanskoprávní titul k užívání pozemků pod Garážemi, a pokud se od předchozích vlastníků o existenci občanskoprávního titulu k užívání pozemků pod Garážemi nezajímaly, musí to jít plně k jejich tíži. Argumentace tím, že žalobkyně stav, kdy vlastnictví Garáží a Pozemků pod nimi je oddělené, nezpůsobily se za popsané situace jeví jako naprosto nepřípadné.76. Ze všech důvodů vysvětlených shora odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podaná žaloba ve znění po jejím rozšíření ze strany žalobkyň c) a d), tedy nárok na zřízení nezbytné cesty k tíži Pozemku [hodnota] a nárok na zřízení věcného břemene strpění umístění staveb Garáží na Pozemcích pod nimi, není důvodná.77. Naproti tomu důvodným shledal nárok žalovaných uplatněný vzájemnou žalobou na odstranění staveb Garáží.78. Současně však považoval za důvodný požadavek žalobkyň c) a d) na prodloužení pariční lhůty k odstranění staveb, a to s ohledem na určitou složitost celého procesu tak, aby pro žalobkyně bylo reálné uloženou povinnost ve stanovené lhůtě splnit.79. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. ve výrocích V, VI, VII a VIII potvrdil jako věcně správný. Ve výrocích II a III jej podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil pouze co do pariční lhůty, jinak jej i v těchto výrocích jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).80. K nákladům řízení před soudem prvního stupně:81. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení správně podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a povinnost ke jejich náhradě uložil procesně neúspěšným žalobcům. Nesprávně však vyčíslil jejich výši.82. Náklady 1. žalované:83. 1. žalovaná nebyla v řízení právně zastoupena, a tudíž měla nárok na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 245/2015 Sb. za jednotlivé úkony, které v řízení učinila.84. Úkony, které v řízení učinila se vztahovaly ke všem žalobcům společně, vůči žalobkyním c) a d) 1. žalovaná žádné samostatné úkony po rozšíření žaloby z jejich strany neučinila. Jednalo se o 10 úkonů ve smyslu citované vyhlášky tak, jak je podrobně specifikoval soud prvního stupně v odst. 30 svého rozsudku. Vzhledem k tomu, že se jednalo o úkony učiněné v roce 2025, měla 1. žalovaná nárok na paušální náhradu ve výši 450 Kč, a nikoli ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky, což dovodil [Orgán veřejné moci] v nálezu pléna ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. 1. žalované tak náležela paušální náhrada nákladů v celkové výši 4 500 Kč.85. Součástí nákladů řízení byl také soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 15 000 Kč a za odvolání proti usnesení o předběžném opatření ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 16 000 Kč.86. Soud prvního stupně přiznal 1. žalované ve vztahu ke každému ze žalobců 1/3 nákladů na soudní poplatky, což odvolací soud považoval za správné. Paušální náhradu nezastoupeného účastníka však uložil každému ze žalobců zaplatit 1. žalované v plné výši, tedy každému za 10 úkonů. S tímto postupem se odvolací sodu neztotožnil. Měl za to, že paušální náhrada nákladů náleží 1. žalované pouze jedenkrát, tudíž každému žalobci mělo být uloženo zaplatit z těchto nákladů pouze 1/3.87. Celkem činily náklady 1. žalované 20 500 Kč (4 500 + 16 000 Kč), z toho 1/3 = 6 833 Kč.88. Náklady 2. žalovaného:89. Obdobná situace nastala u nákladů 2. žalovaného. Ten byl v řízení zastoupen advokátem, proto součástí jeho nákladů byly náklady právního zastoupení ve výši podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“). Náklady právního zastoupení jsou podle a. t. tvořeny odměnou advokáta, paušální náhradou hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhradou DPH (§ 137 o.s.ř.).90. V projednávané věci se v průběhu sporu měnila tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta, a to jednak v důsledku změny vyhlášky od [datum], a dále v důsledku rozšíření žaloby. Soud prvního stupně určil tarifní hodnotu a výši odměny advokáta 2. žalovaného za jeden úkon právní služby zcela správně a odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje na odst. 31, 32 a 33 napadeného rozsudku, včetně podrobné specifikace jednotlivých úkonů, které byly ze strany advokáta 2. žalovaného učiněny. Ve vztahu k žalobci a) se jednalo celkem o 14 úkonů právní služby (z toho dva půlúkony), v podrobnostech viz odst. 31 napadeného rozsudku. Ve vztahu k žalobkyním b) a c) se jednalo o 15 úkonů právní služby (z toho dva půlúkony), navíc byl učiněn jeden úkon, a to vyjádření k rozšíření žaloby ze dne [datum], v podrobnostech viz odst. 32, 33 napadeného rozsudku.91. V průběhu sporu se rovněž změnila výše paušální náhrady hotových výdajů, kdy do [datum] činila 300 Kč za jeden úkon a od [datum] činila 450 Kč za jeden úkon právní služby.92. Součástí nákladů řízení 2. žalovaného byl také soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 15 000 Kč a za odvolání proti usnesení o předběžném opatření ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 16 000 Kč.93. Odvolací soud měl za to, že i 2. žalovanému náleží náklady ve vztahu k žalobcům pouze ve výši 1/3, neboť všechny úkony činil advokát 2. žalovaného ve vztahu ke všem žalobcům jako společné. Žaloba pak byla ze strany žalobců podána jako společná jistě rovněž z důvodu, aby byly sníženy případné náklady řízení.94. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce a), že by se náklady řízení měly dělit mezi žalobce podle počtu garáží ve vlastnictví toho kterého z nich (žalobce a) 1 garáž, žalobkyně c) 6 garáží, žalobkyně d) 2 garáže). Složitost předmětu sporu se totiž neodvíjela od počtu garáží ve vlastnictví jednotlivých žalobců.95. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaným náleží vůči jednotlivým žalobcům následující částky:96. Žalobce a):97. 1. žalované náleží vůči žalobci a) nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 6 833 Kč (viz odst. 82 až 87 tohoto rozsudku).98. 2. žalovanému náleží vůči žalobci a) nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 28 727 Kč.99. Tato částka představuje 1/3 z částky 86 180 Kč zahrnující 16 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), odměnu advokáta ve výši 52 300 Kč (4 x 2 500 + 1,5 x 3 700 + 7,5 x 4 900), režijní paušál ve výši 5 700 Kč (4 x 300 + 10 x 450), 21% DPH ve výši 12 180 Kč.100. Jak plyne z výše uvedeného, odvolací soud shledal odvolání žalobce a) do výroků IX a X o náhradě nákladů řízení částečně důvodným, a proto napadený rozsudek v těchto výrocích podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno shora ve výrocích III a IV tohoto rozsudku.101. Žalobkyně c) a žalobkyně d):102. 1. žalované náleží vůči žalobkyni c) nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 6 833 Kč a vůči žalobkyni d) rovněž ve výši 6 833 Kč (viz odst. 82 až 87 tohoto rozsudku).103. 2. žalovanému náleží vůči žalobkyni c) nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 31 964 Kč a vůči žalobkyni d) rovněž ve výši 31 964 Kč.104. Částka 31 964 Kč představuje součet částky 28 727 Kč (v podrobnostech viz odst. 99 shora) a částky 3 237 Kč (odměna, režijní paušál a 21 % DPH za úkon vyjádření k rozšíření žaloby ze dne 2. 9. 2025 (4 900 + 450 + 1 124 = 6 474 Kč: 2).105. S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích XI, XII, XIII a XIV tak, jak je uvedeno shora ve výrocích V, VI, VII a VIII tohoto rozsudku.106. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.107. Žalobce a) byl v odvolacím řízení úspěšný, a proto mu vůči žalovaným náleží právo na náhradu jeho nákladů. Žalobci a) vznikly náklady odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast u odvolacího jednání) ve výši ½ mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t., neboť odvolání se týkalo pouze nákladů řízení. Tarifní hodnotou je podle § 8 odst. 1 a. t. rozdíl mezi výší nákladů řízení, která byla žalobci a) uložena zaplatit rozsudkem soudu prvního stupně a částkou, kterou mu uložil zaplatit odvolací soud, tj. částka 49 346 Kč ((8 333 Kč + 76 573 Kč) – (6 833 Kč + 28 727 Kč)). Odměna za jeden úkon = 3 100 Kč (§ 7 bod 5. a. t.). Součástí nákladů řízení je též paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za tyto dva úkony (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhrada za 21% DPH ve výši 840 Kč z odměny a paušálu (§ 137 o.s.ř.).108. Účelně vynaložené náklady žalobce a) v odvolacím řízení tedy činí částku 4 840 Kč, kterou odvolací soud uložil zaplatit oběma žalovaným žalobci a) ve standardní třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce (výrok IX tohoto rozsudku).109. Naproti tomu žalobkyně c) a d) byly v odvolacím řízení neúspěšné. Proto jsou povinny zaplatit každému ze žalovaných náklady odvolacího řízení.110. 1. žalované vznikly v odvolacím řízení ve vztahu k žalobkyním c) a d) paušální náklady nezastoupeného účastníka za dva úkony (vyjádření k odvolání žalobkyň c) a d) a účast u odvolacího jednání) v celkové výši 900 Kč podle vyhlášky č. 245/2015 Sb. za použití nálezu pléna [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].111. 2. žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem, a to rovněž za dva úkony (vyjádření k odvolání žalobkyň c) a d), účast u odvolacího jednání). Odměna za jeden úkon = 4 900 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 3 písm. c) a. t.), tj. odměna v celkové výši 9 800 Kč. Součástí nákladů na právní zastoupení je i režijní paušál v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za 21% DPH z odměny a režijního paušálu ve výši 2 247 Kč. Náklady odvolacího řízení 2. žalovaného tedy činí 12 947 Kč.112. Odvolací soud tedy uložil žalobkyním c) a d) zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč ve standardní třídenní lhůtě a 2. žalovanému ve výši 12 947 Kč ve standardní třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce.113. Výroky I a IV nebyly odvoláním napadeny, tudíž zůstaly nedotčeny.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací