Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 123 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 10. 5. 2023 do zaplacení, jinak se co do částky 3 236 815,48 Kč s příslušenstvím potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a soudem dovolacím ve výši 96 828 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 24 666,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 10. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 3 360 149,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 10. 5. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 66 880,50 Kč (výrok III.).
2. Žalobkyně se žalobou proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy v žalované výši, která jí měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“), které trvalo více než 25 let.
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v rámci předběžného posouzení dospěla k závěru, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a žalobkyni dobrovolně poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 320 667 Kč.
4. V pořadí prvním rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 100 083 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 5. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl, a to s odůvodněním, že řízení vedené Městským soudem v [adresa] trvalo nepřiměřeně dlouho a představovalo nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, přičemž částka 320 667 Kč, kterou žalovaná poskytla dobrovolně, byla částečně dostatečná a jako další přiměřenou kompenzaci shledal částku 100 083 Kč.
5. K odvolání žalobkyně Městský soud v [adresa] jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, č. j. [spisová značka], částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni další částku 220 586,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 5. 2023 do zaplacení a ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že i když řízení trvalo 25 let a 8 měsíců a bylo zjevně nepřiměřené, částka přiznaná soudem prvního stupně byla nízká; základní částku zadostiučinění ve výši 493 336 Kč zvýšil o 50 % z důvodu závažných průtahů, které byly způsobeny nesprávným postupem soudů, a po odečtení částek již poskytnutých přiznal žalobkyni další náhradu 220 586,80 Kč; námitky žalobkyně týkající se inflace, významu řízení či složitosti věci odvolací soud neshledal důvodnými.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudky soudů prvního stupně a odvolacího v části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím a co do výroku o náhradě nákladů řízení, věc v tomto rozsahu vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku významu předmětu řízení pro žalobkyni jako kapitálovou společnost a se závazným právním názorem, aby soudy nižších stupňů měly posoudit, zda předmět původního řízení - nemovitost představující jediný významný majetek a zdroj příjmů žalobkyně - nezakládá zvýšený význam řízení a tím i důvod pro navýšení přiznané částky zadostiučinění.
7. Následně soud prvního stupně na základě prokázaného skutkového stavu, po doplnění dokazování v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu (zkoumat, zda řízení mělo pro žalobkyni jako právnickou osobu existenční význam, a tedy zda hodnota a charakter předmětu sporu mohly ovlivnit její hospodářskou činnost), s odkazem na § 31a odst. 1 a 3 OdpŠk dospěl k následujícím závěrům.
8. Posuzované řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož účastníkem byla žalobkyně na straně žalované, trvalo 25 let a 9 měsíců a co do své délky bylo řízením zjevně nepřiměřeným, a proto je dán odpovědnostní titul.
9. Žalobkyně je od roku 1996 vlastníkem nemovitosti tvořící budovu a přilehlý pozemek, která je evidována jako kulturní památka. Z účetních rozvah žalobkyně za jednotlivá léta vyplývá, že budovy a stavby po celé sledované období tvořily naprostou většinu aktiv společnosti, zatímco oběžná aktiva představovala pouze doplňkový majetek z jiné podnikatelské činnosti. Dle projektu rozdělení společnosti ze dne 12. 11. 2024 do nově vyčleněné společnosti byla vložena daná nemovitost a s ní související smlouvy o nájmu a dodávkách energií. Ke dni 31. 12. 2023 tržní hodnota odštěpované části činila 156 665 000 Kč.
10. S ohledem na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu základní částka přiměřeného zadostiučinění činí 493 336 Kč, snížená o 20 % pro skutkovou a právní složitost věci a zvýšená o 50 % z důvodu postupu soudů.
11. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni byl vyšší než obvyklý, neboť se týkal jediného významného majetku společnosti, který měl zásadní vliv na její hospodaření a ekonomickou stabilitu, a proto byla základní částka navýšena o dalších 5 %.
12. Celková výši přiměřeného zadostiučinění činí 666 003,60 Kč. Po odečtení částek již vyplacených žalovanou a pravomocně přiznaných dřívějšími rozsudky soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 24 666,80 Kč s příslušenstvím a ve zbytku ji zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.
14. Proti zamítavému výroku II. a výroku III. o náhradě nákladů řízení rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém namítla, že přiměřené zadostiučinění mělo být správně zvýšeno výrazně více než jen o pouhých 5 % základní částky, a to s ohledem na prokázaný existenční význam soudního řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti pro její osobu a na prokázanou velmi vysokou hodnotu nemovitosti, s tím, že nemovitost představovala jediný hodnotný majetek a zdroj jejích příjmů, a proto jí mělo být přiznáno zadostiučinění v celé žalované výši. V tomto ohledu vytkla soudu prvního stupně, že své rozhodnutí navýšit základní částku (jen) o 5 % nijak relevantně neodůvodnil, a jeho rozhodnutí je tak v tomto ohledu nepřezkoumatelné, k čemuž odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10, a ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1531/11, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 3026/2009; ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 30Cdo 41/2012; ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. 30Cdo 3908/2009. Dále na podporu své argumentace dodala, že se jedná o mimořádně hodnotnou nemovitost ve velmi lukrativní lokalitě na dosah centra [adresa], přičemž soudní řízení o určovací žalobě významně negativně zasáhlo do její právní sféry a byla tak po celou dobu soudního řízení v nejistotě ohledně svého vlastnického práva k nemovitosti, v důsledku čehož musela pozastavit veškeré nezbytné investice do nemovitosti. Poukázala také na skutečnost, že má jediného společníka, přičemž hodnota jeho obchodního podílu se odvíjela od hodnoty jejího majetku a mnohaleté soudní martyrium, ve kterém byla po dlouhou dobu vydávána nesprávná a nezákonná rozhodnutí, velmi negativně ovlivnila i jeho zdravotní stav. Dodala pak, že částka požadovaná z titulu významu řízení představuje jen cca 2 % hodnoty nemovitosti, a nelze ji tudíž považovat za nepřiměřenou. Navrhla tedy, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.
15. Žalovaná odvoláním napadla výrok III. s tím, že soud prvního stupně při výpočtu náhrady nákladů řízení vyšel dle odůvodnění z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč, avšak dle § 9a odst. 2 advokátního tarifu měla být za tarifní hodnotu považována výše přiznané náhrady, tedy částka 24 666,80 Kč. Jinak žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že soud prvního stupně se zcela v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 3. 6. 2025, č. j. 30Cdo 3497/2024-234, vypořádal s otázkou významu napadeného řízení pro žalobkyni, v tomto smyslu bylo doplněno dokazování a následně navýšena částka přiměřeného zadostiučinění, když základní částka byla navýšena o dalších 5 % právě z důvodu zohlednění kritéria významu řízení. Uvedené navýšení (a následná celková výše přiměřeného zadostiučinění) je dle názoru žalované zcela přiměřené a odpovídající všem judikaturním a zákonným hlediskům. Naopak žalobkyní požadované další navýšení přiměřeného zadostiučinění o částku 3 360 149,48 Kč, je zcela nesmyslně nadhodnocené a v kontextu dosavadního průběhu řízení a rozsudku dovolacího soudu i zjevně nedůvodné.
16. K odvolání žalované žalobkyně zdůraznila, že výrokem III. napadeného rozsudku bylo rozhodováno o náhradě nákladů za celé řízení, nikoli jen za jeho část následující po rozsudku dovolacího soudu, a proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení je proto třeba za tarifní hodnotu považovat celkovou částku, která jí byla v řízení přisouzena.
17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.
18. Odvolací soud setrval na svém závěru vyjádřeném již v odvolacím soudem zrušeném rozsudku, že soud prvního stupně z obsahu spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] zjistil pro věc všechny relevantní skutečnosti, ale že posuzované řízení netrvalo 25 let a 9 měsíců, neboť rozhodné období počalo běžet dne 2. 10. 1996, kdy žalobkyni byla doručena žaloba a skončilo dne 1. 7. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2022 o odmítnutí odvolání proti rozsudku ze dne 26. 1. 2005, tudíž posuzované řízení trvalo 25 let a 8 měsíců.
19. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, když posuzované řízení co do své délky bylo řízením zjevně nepřiměřeným (extrémně dlouhým), čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou bylo třeba odškodnit v peněžité formě.
20. Odvolací soud neměl důvodu se odchýlit od závěru, že s ohledem na extrémní délku posuzovaného řízení bylo při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházet ze základní částky 20 000 Kč za rok, s modifikací za první dva roky řízení v jedné polovině z 20 000 Kč, tedy základní celková částka činila 493 336 Kč {za první dva roky 20 000 (2x 10 000), za následujících 23 let 460 000 Kč (23x 20 000) a za 9 měsíců 13 336 Kč (20 000 : 12 = 1 667 x 8)}.
21. Následně ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk odvolací soud celkovou výši upravil s ohledem na působení jednotlivých faktorů, přičemž s ohledem na složitost posuzovaného řízení po skutkové a procesní stránce bylo třeba základní částku zadostiučinění snížit o 20 %; z důvodu jednání žalobkyně jako poškozené nebyly dány žádné důvody pro jakoukoliv modifikaci základní částky; vzhledem k postupu soudů v posuzovaném řízení a k prodlevě v délce asi 2 let a 10 měsíců v posuzovaném řízení, a to v období od 22. 5. 1998, kdy byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa] s odvoláním a kdy (až) dne 22. 3. 2001 odvolací soud ve věci nařídil jednání, byla základní částka navýšena o 50 %.
22. S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu shledal odvolací soud, na základě soudem prvního stupně doplněného dokazování, význam posuzovaného řízení pro žalobkyni zvýšený, a to z důvodu, že se posuzované řízení týkalo jediného významného majetku žalobkyně, který, jak již také uzavřel soud prvního stupně, měl zásadní vliv na hospodaření a ekonomickou stabilitu žalobkyně. Odvolací soud pak s přihlédnutím k již ke shora uvedeným modifikacím základní částky dospěl k závěru, že z důvodu zvýšeného významu posuzovaného řízení pro žalobkyni je třeba základní částku zadostiučinění navýšit ještě o dalších 30 %, nikoli (jen) o 5 %, jak učinil soud prvního stupně.
23. Na základě výše popsané moderace, kdy základní částka byla ve svém důsledku zvýšena o 60 %, dospěl odvolací soud k výsledné částce zadostiučinění 789 337,60 Kč, od které odečetl částku 320 667 Kč uhrazenou již žalobkyni žalovanou, částku 100 083 Kč přiznanou soudem prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem, částku 220 586,80 Kč přiznanou odvolacím soudem v prvním rozhodnutí odvolacího soudu a částku 24 666,80 Kč přiznanou soudem prvního stupně v napadeném rozsudku a dospěl k částce 123 334 Kč, kterou je třeba v daném případě žalobkyni ještě přiznat na její odškodnění nemajetkové újmy. S ohledem na zamítnutí žaloby soudem prvního stupně co do částky 3 360 149,48 Kč s příslušenstvím, pak po odečtení částky 123 334 Kč zbyla částka 3 236 815,48 Kč.
24. Pokud se týká žalobkyní uplatněného příslušenství, odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že její žádost byla žalované doručena dne 9. 11. 2022, a proto šestiměsíční lhůta k projednání její žádosti ve smyslu § 15 zákona č. 89/1992 Sb. uplynula dnem 9. 5. 2023, čímž se žalovaná dostala do prodlení od 10. 5. 2023.
25. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v zamítavém výroku II. změněn tak, že bylo vyhověno žalobě ještě co do částky 123 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 10. 5. 2023 do zaplacení a co do částky 3 236 815,48 Kč byl zamítavý výrok II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.
26. O náhradě nákladů řízení před soudy prvního stupně, odvolacího a dovolacího bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s jejím zastoupením advokátem. Odvolací soud s ohledem na obsah písemných podání právního zástupce žalobkyně založených ve spise a průběh řízení před soudem prvního stupně jako úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, důvodně a účelně učiněné posoudil tyto úkony:úkony, u kterých s ohledem na předmět žaloby sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. AT, ve znění do 31. 12. 2024, činila 3 100 Kč:- převzetí a příprava zastoupení na základě plné moci ze dne 25. 6. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. a) AT;- sepis žaloby ze dne 16. 5. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT;- replika ze dne 21. 3. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT;- účast na jednání soudu prvního stupně dne 16. 11. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;- odvolání ze dne 22. 3. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. k) AT;- účast na jednání odvolacího soudu dne 19. 6. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;- dovolání ze dne 24. 9. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. k) AT;úkony, u kterých s ohledem na celkovou výši přiznané náhrady přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu 789 337,60 Kč sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila 10 300 Kč:- účast na jednání soudu prvního stupně dne 11. 9. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;- účast na jednání soudu prvního stupně dne 16. 9. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;- odvolání ze dne 27. 10. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. k) AT;- účast na jednání odvolacího soudu dne 18. 2. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;celkem tedy odměna ve výši 62 900 Kč.S ohledem na shora uvedené úkony právní služby náleželo advokátovi žalobkyně 7 režijních paušálů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění do 31. 12. 2024, a 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025, celkem pak 3 900 Kč.Náklady žalobkyně tedy činily 66 800 Kč, respektive s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 14 028 Kč činily 80 828 Kč a po připočtení zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč a z dovolání ve výši 14 000 Kč činily celkem 96 828 Kč.
27. Ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. odvolací soud určil patnáctidenní lhůtu ke splnění povinnosti s ohledem na nezbytné administrativní úkony na straně žalované spojené s řádným splněním její povinnosti.
28. Vyhovující výrok I. zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).