Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění
1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 922 Kč s úrokem z prodlení od 1. 9. 2024 do zaplacení v sazbě 12,75 % ročně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).
2. Předmětem sporu účastníků je úhrada vyúčtování služeb za rok 2023, konkrétně jde o nedoplatek za dodávku teplé a studené vody. Žalobkyně spravuje nemovitosti ve vlastnictví [právnická osoba], mimo jiné pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je budova s č.p. [číslo], bytový dům, zapsaný na LV č. [číslo] pro obec a k. ú. [adresa], vedeném u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa]. Nebytový prostor č. [číslo] o výměře 32,25 m2 v pátém nadzemním podlaží budovy (dále jen „nebytový prostor“) užíval žalovaný na základě smlouvy o nájmu ze dne 1. 7. 2011. do skončení nájmu dne 18. 9. 2024.
3. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že vyčíslený dluh je za vodu, kterou nikdy nemohl spotřebovat. Vyúčtování včas reklamoval, ale namísto řádného vyúčtování je žalobkyní podezříván z manipulace s vodoměry. Vyúčtování služeb vychází z nesprávných a nevěrohodných údajů o spotřebě vody: bylo zjištěno, že měření instalovanými vodoměry nebylo správné. Žalobkyně se k jeho reklamaci vyúčtování vyjádřila dopisem ze dne 22. 1. 2025 tak, že prostřednictvím dodavatelské společnosti [právnická osoba]. zjistila, že bylo s oběma vodoměry neoprávněně manipulováno, aby byl zaznamenáván zpětný tok. Účtovaná spotřeba vody neodpovídá vykázaným hodnotám ani dřívější spotřebě žalovaného.
4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že skutkové závěry soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování, zejména v údajích z dálkových odečtů vodoměrů, v jejich odborném vyhodnocení dodavatelem měřidel a také v dalších listinných důkazech. Námitky žalovaného označila za nepodložené, neboť vycházejí z hypotéz o vadnosti odečtového systému. Odvolatel zpochybňuje jednotlivé důkazy izolovaně, nenahlíží na ně ve vzájemných souvislostech. Za právně nevýznamné považuje žalobkyně výhrady týkající se doručení vyúčtování, způsobu započtení části dluhu či pozdější kontroly vodoměrů. Podle žalobkyně žalovaný nepředložil žádné důkazy způsobilé zpochybnit správnost vyúčtování ani výši uplatněného nedoplatku a jeho námitka nesprávného právního posouzení je odvozena jiného (nesprávného) posouzení skutkového stavu.
5. Soud I. stupně měl z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně žalovanému doručila správné vyúčtování spotřeby vody. Aplikoval ustanovení § 2247 odst. 2 a 3 a § 2251 odst. 1 o. z. a související ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Rozhodl, že požadavek úhrady nedoplatku za vodné/stočné ve výši 17 301 Kč a za teplou vodu ve výši 10 563 Kč, celkem 27 614 Kč, proti němuž žalobkyně započetla 14 692 Kč (nesprávně je v odůvodnění rozsudku uvedeno, že tuto částku žalovaný uhradil). Žalobě vyhověl co do zbývající částky 12 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování, tj. od 1. 9. 2024 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s úvahou o účelnosti nákladů vynaložených na právní pomoc advokáta. S odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu přiznal žalobkyni jako organizační jednotce územního samosprávného celku náhradu vypočtenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy pro nezastoupené účastníky řízení.
6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání. Podle jeho mínění vyšel soud I. stupně z neprokázaných tvrzení žalobkyně. Namítl, že bylo nesprávně uvedeno datum ukončení nájemní smlouvy dnem 18. 9. 2024, ve skutečnosti k němu došlo dnem 20. 9. 2024. Upřesnil, že vyúčtování služeb souvisejících s pronájmem nebytového prostoru obdržel od žalobkyně v květnu 2024 a dne 22. 5. 2024 je reklamoval. Uplatnil výhradu, že k fyzické kontrole vodoměrů v nebytovém prostoru nedošlo v období od května do prosince 2023, kdy mělo dojít k manipulaci s nimi, ale až v červnu 2024, kdy na nich technik [jméno FO] žádný zásah neshledal. Odmítl závěr dodavatelské společnosti [právnická osoba], že vodoměry v určitém časovém období vykazovaly snižování stavu namísto načítání spotřeby jako odborně nepodložený. Podle žalovaného je logickým vysvětlení situace to, že vodoměry byly v období od května do prosince 2023 ve vadném stavu a žalobkyně by měla prokázat, že výsledný stav, užitý pro vyčíslení úhrady za spotřebovanou studenou a teplou vodu a stočné je správný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu zamítl.
7. Žalobkyně na odvolání žalovaného reagovala odmítnutím odvolacích výhrad. Zejména uvedla, že závěr o manipulaci s vodoměry navíc nebyl založen na výsledku fyzické kontroly, nýbrž na průběhu dálkově zaznamenaných odečtů a jejich odborném vyhodnocení. Z nich vyplývá, že hodnoty obou vodoměrů do dubna 2023 standardně narůstaly, od května 2023 do ledna 2024 naopak klesaly a od února 2024 opět narůstaly. Dodavatel vodoměrů tento nestandardní průběh vyhodnotil tak, že došlo k demontáži vodoměrů, jejich montáži v protisměru a následné nápravě tohoto stavu.
8. Správnosti vyúčtování spotřeby vody podle žalobkyně odpovídají i následné kontrolní údaje. Žalovaný sám nahlásil ke dni 22. 5. 2024 stav studené vody 52,587 m³ a teplé vody 12,87 m³, zatímco při kontrolním odečtu dne 26. 6. 2024 činily tyto hodnoty 63,048 m³ a 14,89 m³. Vyúčtovaná spotřeba za rok 2023 přitom činila 124,90 m³ studené vody a 24,90 m³ teplé vody. Toto srovnání potvrzuje věrohodnost údajů užitých pro vyúčtování za rok 2023 a současně odporuje hypotéze žalovaného o vadnosti měření. Dále žalobkyně připomněla, že z provedeného dokazování vyplynuly konkrétní poznatky o tom, že žalovaný nebytový prostor podnajímá třetím osobám, ačkoli byl prostor pronajat výhradně za účelem jeho užívání jako nebytového. Závěrem žalobkyně navrhla rozhodnutí soudu I. stupně potvrdit jako věcně správné.
9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.
10. Soud I. stupně zaujal po provedení dokazování náležité skutkové závěry a postavil tím solidní základ pro právní posouzení nároku žalobkyně. Žalovaný na dotaz odvolacího soudu upřesnil, že předmětné dva vodoměry byly umístěny na toaletě pronajatého prostoru, od kterého měl v době pronájmu (tj. také po celý sledovaný rok 2023) klíče jen žalovaný.
11. Závěr, který o skutkovém stavu učinil soud I. stupně v odst. 26 rozsudku, odvolací soud doplňuje tak, že byl prokázán atypický průběh stavu vodoměrů v prostoru, pronajatém žalovanému. Odborný názor dodavatele vodoměrů, společnosti [právnická osoba], že došlo k manipulaci s vodoměry a následkem ní byl po určitou dobu zaznamenáván zpětný chod namísto odběru, nebyl vyvrácen. V roce 2024 pronajatý prostor užívaly kromě žalovaného další osoby (srov. zprávu [právnická osoba] o zásahu v předmětné nemovitosti dne 3. 9. 2024). Dalším podstatným skutkovým zjištěním byla spotřeba vody ve sledovaném odběrním místě v roce 2024, jak na to přiléhavě upozornila žalobkyně (srov. odst. 8).
12. Odvolací soud doplňuje právní posouzení o zákon. č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, který v § 17 odst. 1) říká: Povinností odběratele je dodržet podmínky umístění vodoměru stanovené vlastníkem, popřípadě provozovatelem vodovodu. V odst. 2) upravuje povinnosti odběratele: Odběratel je povinen umožnit provozovateli přístup k vodoměru, chránit vodoměr před poškozením a bez zbytečného odkladu oznámit provozovateli závady v měření. Jakýkoliv zásah do vodoměru bez souhlasu provozovatele je nepřípustný a provozovatel má právo jednotlivé části vodoměru zajistit proti neoprávněné manipulaci. Podle odst. 5) platí, že zjistí-li provozovatel nebo odběratel při kontrole nebo výměně vodoměru, že vodoměr údaje o množství dodávané vody nezaznamenává, vypočte se množství dodané vody za příslušné období nebo jeho část podle dodávek ve stejném období minulého roku, nebo jde-li o nový odběr nebo změnu v odběrových poměrech podle množství dodávané vody v následujícím srovnatelném období, případně jiným způsobem dohodnutým s odběratelem.
13. V projednávané věci došlo v období od května do prosince 2023 ke snižování stavu odebrané vody na obou vodoměrech. Podle odborného názoru došlo ke zpětnému chodu vodoměrů v důsledku manipulace s nimi. K vodoměrům neměla přístup žádná jiná osoba než žalovaný, resp. osoby, kterým přístup umožnil. Pronajímatel prostřednictvím žalobkyně jako správce nemovitosti tuto nesrovnalost zjistil dálkovým odečtem vodoměrů, proto přistoupil k náhradnímu výpočtu. Rozúčtoval žalovanému úhradu za vodné a stočné tak, jako by vodoměry nebyly ve zpětném chodu. Matematicky vzato tak učinil ve prospěch žalovaného, protože zpětným chodem měřidla musel být nejdříve vynulován stav naměřený do konce dubna 2023, to žalobkyně nezohlednila, poté měření pokračovalo v záporných číslech a výsledný (záporný) stav vzala žalobkyně za základ vyúčtování spotřeby. Tento náhradní výpočet byl doplněn srovnáním se spotřebou v daném odběrním místě v roce 2024. V tomto roce totiž žalobkyně jako pronajímatel zjistila, že pronajatý nebytový prostor zřejmě využívají k bydlení či ubytování další osoby, což vysvětluje spotřebu vody zvýšenou oproti předcházejícím obdobím. Proto nebylo vhodné srovnání pro účely náhradního výpočtu se spotřebou v předcházejícím roce. Žalovaný pochybnosti žalobkyně o způsobu užívání pronajatého prostoru nerozptýlil, ze stejného důvodu došlo k ukončení nájemního vztahu. Jeho argumentace, že k jeho reklamaci musí skutečnou spotřebu prokázat žalobkyně, neobstojí vzhledem k výše citované zákonné úpravě v bodě 12 tohoto rozsudku, která má řešení pro případy, kdy není odběr vody zaznamenán nebo není zaznamenán správně.
14. Žalobkyně své vyúčtování v nalézacím řízení obhájila. Vyšla z dálkového odečtu vodoměrů, dospěla náhradním výpočtem k účtované částce a podepřela ji porovnáním jeho výsledků se spotřebou v pronajatém prostoru za období od 1. 1. 2024 do 20. 9. 2024 odpovídající ceně 21 063 Kč, resp také spotřebě od 22. 5. 2024 do 22. 6. 2024 (srov. odst. 8). Vyčíslila nedoplatek za vodné a stočné ve výši 17 301 Kč a nedoplatek za teplou vodu ve výši 10 563 Kč, celkem 27 614 Kč. Proti tomuto nedoplatku započetla přeplatek žalovaného z předchozího období a složenou kauci ve výši 14 692 Kč, zbývá doplatit 12 922 Kč. Splatnost stanovila ke dni 31. 8. 2024, počátek prodlení s úhradou nedoplatku připadá na den 1. 9. 2024. Povinnosti pronajímatele a nájemce ve vztahu k úhradě ceny dodaných služeb soud I. stupně správně vyvodil z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - § 2247 a 2252 o. z. – a ze zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Přiznané příslušenství pohledávky žalobkyně se opírá o § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v aktuálním znění.
15. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.
16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za tři úkony, za písemné stanovisko k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, a to v paušální výši 450 Kč za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem ve výši 1 350 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu I. stupně a neshledal účelně vynaloženými náklady na právní pomoc advokáta poskytnutou v této věci žalobkyni, která hospodaří s veřejným rozpočtem. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.