Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu (výrok I.) mění tak, že se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu č. [hodnota] o 2 pokojích a kuchyni s ústředním vytápěním všech obytných místností s příslušenstvím, ve 4. podlaží domu č.p. [adresa], k. ú. [adresa], sepsané žalovaným dne [datum] a doručené žalobkyni dne [datum], zamítá.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení a předání bytu (výrok II.) mění tak, že žalobkyně je povinna vyklidit a vyklizený předat žalovanému byt č. [hodnota] o 2 pokojích a kuchyni s ústředním vytápěním všech obytných místností s příslušenstvím, ve 4. podlaží domu č.p. [adresa], k. ú. [právnická osoba], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 8 600 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytu uvedeného ve výrokové části tohoto rozsudku je neoprávněná, a tak neplatná (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhal vyklizení téhož bytu (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
2. Rozhodl tak o žalobě odůvodněné tím, že žalobkyně uzavřela s [právnická osoba] dne [datum] nájemní smlouvu, která byla později „převedena“ na [právnická osoba], dne [datum] jí byla doručena výpověď s tím, že nájem bytu byl vypovězen s okamžitou platností z důvodu zvlášť závažného porušení povinností nájemce, čehož si však žalobkyně není vědoma, přičemž popřela, že by se dopouštěla vytýkaného jednání a odmítla tvrzení, že by se z jejího bytu po domě šířily štěnice, když sociální pracovnicí byly kontrolovány i nezletilé děti, které má žalobkyně svěřeny do péče (tři nezletilé vnučky a nově má předběžným opatřením svěřena i dvě pravnoučata), ale žádný výskyt štěnic u ní prokázán nebyl. Žalobkyně je nemajetná, odkázaná na sociální dávky. V domě se zdržovala její zletilá vnučka se svým přítelem, o čemž však žalobkyně nevěděla a se situací nesouhlasila, a mrzí ji, že svým jednáním vnučka způsobila problémy, a ani dcera žalobkyně již v bytě delší dobu nebydlí, do bytu pouze dochází (blíže bod 1 odůvodnění).
3. Žalovaný s žalobním požadavkem vyslovil nesouhlas a vzájemným návrhem požadoval, aby bylo žalobkyni uloženo povinnost předmětný byt vyklidit, neboť nájemní poměr předmětnou výpovědí skončil. Dále uvedl, že účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě byl sjednán nájem předmětného bytu na dobu určitou 2 roky s účinností od [datum] s možnou prolongací doby nájmu, přičemž naposledy byl nájem bytu prodloužen do [datum] (správně do [datum] – poznámka odvolacího soudu). Žalovaný nájem vypověděl dopisem ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen do vlastních rukou dne [datum]. K vypovězení nájmu došlo bez výpovědní doby z důvodu porušení povinností žalobkyně jako nájemce zvlášť závažným způsobem. Lhůta k vyklizení a odevzdání bytu začala běžet [datum], žalobkyně však byt ke dni [datum] nevyklidila a žalovanému nepředala, nadále ho obývá bez právního důvodu. Žalobkyně opakovaně a dlouhodobě způsobovala obtíže ostatním nájemcům, dopisem žalovaného ze dne [datum] byla upozorněna na své závadové jednání a vyzvána k jeho upuštění s upozorněním na ukončení nájemního vztahu výpovědí, žalobkyně se však vytýkaného chování nezdržela ani v dalším období. V domě proběhlo místní šetření žalovaného ve dnech [datum] a [datum] na základě předchozích stížností ostatních nájemců (na hluk, křik, poškozování vybavení domu, nepořádek ve společných prostorách domu, vulgarismy, nadávky, slovní útoky a vyhrožování fyzickým napadením), žalobkyně se chovala agresivně, jednoho z pracovníků žalovaného fyzicky napadla, součinnost odmítla, své závadové jednání popřela (blíže bod 2 odůvodnění).
4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 4 až 13 odůvodnění) se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně podala svou žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu v dvouměsíční prekluzivní lhůtě plynoucí ode dne, kdy jí byla výpověď doručena ve smyslu § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k pozitivnímu závěru, pročež konstatoval, že žalobkyně tak nemusela tvrdit a prokazovat právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“; blíže bod 15 odůvodnění). Poté se zabýval otázkou, zda žalovaným daná výpověď z nájmu bytu splňovala nutné náležitosti, aby se jednalo o právní jednání, které vyvolává po formální stránce zákonem předjímané právní následky, tedy ukončení nájmu bytu bez uplynutí výpovědní doby, a opět po citaci § 2291 odst. 3 o. z. a odkazu na § 2286 odst. 1, odst. 2 o. z dospěl k pozitivnímu závěru (blíže body 16 až 19 odůvodnění).
5. Soud prvního stupně se poté zabýval otázkou, zda byly naplněny pronajímatelem (žalovaným) ve výpovědi skutkově vymezené důvody pro výpověď nájmu z bytu ve smyslu § 2291 odst. 1, odst. 2 o. z., jež citoval, v projednávaném případě zda se ze strany žalobkyně jednalo o výrazné, dlouhodobé nebo opakované narušování obvyklého užívání bytů ostatními nájemci, a dospěl k negativnímu závěru, když k užití výpovědi bez výpovědní doby je třeba přistupovat restriktivně a vyžadovat mimořádnou intenzitu závadového jednání, k níž však nedošlo, jakkoliv soužití žalobkyně s ostatními obyvateli domu nebylo bezkonfliktní, přičemž podtrhl, že žalovaného stran závadového jednání žalobkyně tížilo důkazní břemeno, poukázal na nejednotnost svědeckých výpovědí stran soužití s žalobkyní, na rozpornost některých důkazů a na absenci objektivní dokumentace stran závadového jednání žalobkyně, resp. jejího okolí, jež oslabuje přesvědčivost verze žalovaného právě za situace, kdy svědecké výpovědi nejsou souladné a listinné důkazy vykazují rozpory (blíže body 20 až 29 odůvodnění).
6. Soud prvního stupně tak uzavřel, že sice byly prokázány sousedské dílčí konflikty a také skutečnost, že žalobkyně a členové její domácnosti nechávali vstupní dveře do domu otevřené, avšak takové jednání žalobkyně nelze podřadit pod zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce, zjištěné skutečnosti jednotlivě ani v souhrnu tak nemají intenzitu odůvodňující okamžité skončení nájmu bez výpovědní doby, přičemž žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně naplnění výpovědního důvodu podle § 2291 odst. 1 a 2 o. z., pročež výpověď ze dne [datum] je neoprávněná, žaloba je důvodná, z tohoto důvodu pak vzájemný návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobkyni k vyklizení bytu důvodný není (bod 30 odůvodnění).
7. Zjevně dovětkem soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně řádně pečuje o nezletilé děti útlého věku, které jí byly svěřeny do péče, je odkázána na výplatu sociálních dávek, plní si své povinnosti nájemce z hlediska hrazení nájemného (blíže bod 31 odůvodnění).
8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů spočívajících v zaplaceném soudním poplatku (za žalobu) v lhůtě podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. (část věty před středníkem – poznámka odvolacího soudu).
9. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm poukázal na to, že došlo ke ztrátě aktivní legitimace žalobkyně, neboť došlo dle nájemní smlouvy k prolongaci nájmu do [datum], pokud tak žalobkyni nezanikl nájem předmětného bytu výpovědí, zanikl nejpozději uplynutím sjednané doby nájmu k [datum], tímto dnem tak žalobkyně ztratila aktivní legitimaci a není oprávněna domáhat se ochrany svého práva nájemce bytu, přičemž odkázal na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], z něhož citoval. Zároveň vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyl naplněn výpovědní důvod odůvodňující okamžité skončení nájmu bez výpovědní doby, když v této souvislosti mu vytkl, že nepřihlédl k podrobným výpovědím žalovaným označených svědků, kteří uváděli, jakým způsobem žalobkyně a příslušníci její domácnosti porušují dobré mravy a sousedské soužití v domě, když ve společných prostorách domu dělají nepořádek, úmyslně nezavírají dveře, čímž umožňují vstup nežádoucím osobám, s nimiž pak neoprávněně a nevhodným způsobem užívají společné prostory domu, které mají sloužit k jiným účelům a potřebám ostatních nájemců v domě, přičemž z jejich výpovědi vyplynula i dlouhodobost a opakovanost závadového jednání žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu žalobkyně zamítne a vzájemnému návrhu žalovaného vyhoví.
10. Žalobkyně k odvolání žalovaného označila jeho odkaz na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka] za nemorální, když snahou žalovaného je ji [právnická osoba], o které řádně pečuje, připravit o bydlení a zamezit jí v možnosti ucházet se o obecní bydlení. Zároveň se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že sice její soužití s některými obyvateli domu nebylo vždy bezproblémové, nicméně nedosahovalo rozměrů, jež žalovaný prezentuje. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.
11. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž žalobkyně uvedla, že svědci v řízení před soudem prvního stupně křivě vypovídali, a potvrdila, že nájem bytu jí skončil a nebyl prodloužen, a žalovaný nad rámec svého písemného podání již ničeho dalšího neuvedl, a při němž zopakoval dokazování smlouvou o nájmu bytu na dobu určitou uzavřenou účastníky dne [datum], z jejíhož čl. III. se podává, že nájem byl sjednán s účinností od [datum] na dobu dvou let s prolongací (automatickým prodloužením) na další dva roky, a při němž zopakoval dokazování výpovědí z nájmu bytu ze dne [datum], z níž se podává, že nájem byl dle čl. III. smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] prolongován do [datum], shledal odvolání žalovaného v době svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) zcela důvodným.
12. Odvolací soud předesílá, že se nezabýval naplněním výpovědního důvodu uplatněného v přezkoumávané výpovědi žalovaného, neboť v době jeho rozhodnutí žalobkyně již není nájemkyní předmětného bytu, když prodloužená doba nájmu uplynula dne [datum] a k dalšímu prodloužení (obnovení) nájmu již nedošlo, neboť žalovaný před uplynutím doby nájmu svým postojem jak před zahájením řízení (podání výpovědi), tak i v jeho průběhu (nesouhlas s žalobou, podání vzájemného návrhu) dal v přiměřené době zcela jasně najevo, že na prodloužení nájmu nemá zájem (§ 2230 o. z.), tedy, že nájem nejpozději dne [datum] skončí (odvolací soud zejména poukazuje na podání žalovaného ze dne [datum] doručené žalobkyni dne [datum]) – srov. Komentář k § 2285 o. z., Wolters Kluwer, dostupný v ASPI. Jak správně žalovaný poukázal, v době rozhodování odvolacího soudu tak žalobkyně již není nájemkyní předmětného bytu, pročež není aktivně legitimována k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 o. z. (srov. žalovaným odkazovaný rozsudek [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a zároveň tak v době rozhodování odvolacího soudu užívá byt bez právního důvodu. Za takové situace nemůže být žaloba žalobkyně důvodná, když k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi je aktivně legitimován jen nájemce, a naopak je důvodným požadavek žalovaného na vyklizení předmětného bytu, když žalobkyni již žádné právo k bytu nesvědčí. Tento závěr je pak bez jakékoliv relevance k tomu, že by mělo být žalobkyni znemožněno ucházet se o jiné bydlení, neboť věcnou stránkou sporu (skutkovým naplněním výpovědního důvodu) se odvolací soud nijak nezabýval.
13. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé změnil tak, že žalobu žalobkyně zamítl, a naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného, přičemž za užití § 164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost v označení žalovaného (žalovaná X žalovaný).
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení plně úspěšný, neúspěšná žalobkyně je proto povinna mu nahradit náklady za soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 5000 Kč a za odvolání ve výši 5000 Kč a za jím požadované úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. /vyjádření k žalobě, účast při jednání dne [datum], dne [datum] (dva úkony), dne [datum] (dva úkony), závěrečný návrh, účast při jednání dne [datum], odvolání, účast při odvolacím jednání) ve výši 450 Kč za úkon (srov. usnesení [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]).
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.