Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavých výrocích o věci samé II., IV., VI., VII., IX., X. a XI. potvrzuje; a ve vyhovujících výrocích o věci samé I., III., V. a VIII. se mění tak, že se žaloba v rozsahu uvedeném v těchto výrocích zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost sdělit žalobkyni obchodní firmy bankovních ústavů včetně veškerých čísel bankovních účtů, které jsou vedeny na jeho jména v České republice i v zahraničí, včetně majetkových účtů k podílovým listům a podobným cenným papírům kolektivního investování, ke stavebnímu spoření, penzijnímu připojištění a životnímu pojištění, a výši finančních prostředků, které se na těchto účtech nacházejí, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části nároku na uložení povinnosti žalovanému sdělit žalobkyni obchodní firmy bankovních ústavů včetně veškerých čísel bankovních účtů, které byly vedeny v období od 1. 1. 2021 do dne rozhodnutí soudu na jeho jméno v České republice i v zahraničí a poskytnout žalobkyni přehled o stavu a o jednotlivých pohybech na těchto účtech za období od 1. 1. 2021 do dne rozhodnutí soudu (výrok II.), uložil žalovanému sdělit žalobkyni výši příjmu ze závislé činnosti i z podnikání do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a zamítl žalobu v části nároku o uložení povinnosti žalovanému sdělit žalobkyni výši příjmů ze závislé činnosti i z podnikání, již dosáhl od 1. 1. 2021 do dne rozhodnutí soudu (výrok IV.).
2. Dále soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost sdělit žalovanému obchodní firmy bankovních ústavů včetně veškerých čísel bankovních účtů, které jsou vedeny na její jméno v České republice i v zahraničí, včetně majetkových účtů k podílovým listům a podobným cenným papírům kolektivního investování, ke stavebnímu spoření, penzijnímu připojištění a životnímu pojištění, dále je povinna sdělit žalovanému výši finančních prostředků, které se na těchto účtech nacházejí do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), zamítl žalobu v části nároku o uložení povinnosti žalobkyně sdělit žalovanému obchodní firmy bankovních ústavů včetně veškerých čísel bankovních účtů, které byly vedeny v období od 1. 1. 2021 do dne rozhodnutí soudu na její jméno v České republice i v zahraničí, a poskytnout žalovanému přehled o stavu a o jednotlivých pohybech na těchto účtech za období od 1. 1. 2021 do dne rozhodnutí soudu (výrok VI.), zamítl žalobu v části nároku o uložení povinnosti žalobkyně sdělit žalovanému, na který její účet byla připsána částka ve výši 6 000 000 Kč, kterou jí žalovaný poukázal ze zahraničí, doložit žalovanému veškeré pohyby na tomto účtu a doložit žalovanému veškeré transakce týkající se této částky až do právní moci rozsudku (výrok VII.), uložil žalobkyni sdělit žalovanému výši příjmu ze závislé činnosti i z podnikání do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.), zamítl žalobu v části nároku o uložení povinnosti žalobkyni sdělit žalovanému výši příjmů ze závislé činnosti i z podnikání, již dosáhla od 6. 5. 2021 do právní moci tohoto rozsudku (výrok IX.), zamítl žalobu v části nároku o uložení povinnosti žalobkyni předat žalovanému účetní závěrky obchodních korporací, jichž je či byla společnicí od roku 2021, počínaje účetní závěrkou za rok 2021 až do právní moci rozsudku (výrok X.), a zamítl žalobu o uložení povinnosti žalobkyni sdělit žalovanému výši kupní ceny, za niž převedla své podíly na obchodní korporacích, jichž byla společníkem, od 6. 5. 2021 (výrok XI.).
3. Konečně soud prvního stupně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XII.).
4. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podle § 688 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), doručené soudu prvního stupně dne 15. 11. 2023, v rozsahu změny žaloby připuštěné usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2024, č. j. 27 C 436/202326, a o vzájemném návrhu žalovaného doručeného soudu prvního stupně dne 9. 5. 2024, v rozsahu změny žaloby připuštěné soudem prvního stupně usnesením ze dne 5. 6. 2024, č. j. 27 C 436/202355.
5. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně podala dne 8. 6. 2023 u tamního soudu návrh (projednávaný pod sp zn. [spisová značka]) na rozvod manželství uzavřené se žalovaným dne 26. 3. 2004. Na jednání konaném dne [datum] vzala návrh na rozvod manželství zpět, s čímž žalovaný nesouhlasil. Zdejší soud na základě tohoto zpětvzetí návrhu řízení zastavil (usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. [spisová značka], pozn. odvolacího soudu). Proti uvedenému usnesení žalovaný podal odvolání, ke kterému zdejší odvolací soud napadené usnesení potvrdil usnesením ze dne 12. 2. 2024, č. j. [spisová značka]. Uvedené rozvodové řízení pravomocně skončilo dne 29. 2. 2024. Dne 3. 6. 2024 podal návrh na rozvod manželství žalovaný, projednávaný pod sp. zn. [spisová značka]; v době rozhodování soudu prvního stupně nebylo řízení skončeno.
6. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z ust. § 688 o. z. Účel tohoto ustanovení spatřoval ve vyrovnání informační nerovnováhy manželů; v získání určitých informací, aby se manželé mohli svobodně a odpovědně rozhodovat v situacích, které ovlivňují životní společenství manželů, popř. výkon práv druhého manžela; a v preventivním preventivní zamezení vzniku konfliktů mezi manžely. Uplatněné právo na informace zakládá jednorázovou povinnost druhého manžela na požádání sdělit aktuální údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých určitých činnostech. Povinnost osloveného manžela nezahrnuje povinnost sdělovat a dokládat konkrétní dispozice se svým jměním, a už vůbec ne předkládat doklady o těchto dispozicích, nýbrž jeho povinností je poskytnout druhému manželovi přehled o stavu svých příjmů, jmění a jistých činnostech.
7. Soud prvního stupně se přitom vypořádal s námitkou žalovaného poukazující na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. IV. ÚS 79/23, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2959/2020. Podle soudu prvního stupně znění ani účel § 688 o. z. nemohou vést k závěru, že se informační povinnosti vztahuje jen na situaci, kdy manželé spolu vedou životní společenství, a ne na situaci, kdy se jeden z manželů rozhodne životní společenství opustit. Především od opuštění životního společenství do pravomocného rozvodu manželství (a tato doba může být dlouhá) není jisté, zda k rozvodu manželství skutečně dojde. Manželé se totiž mohou kdykoli rozhodnout, že manželské soužití obnoví. Splnění informační povinnosti podle § 688 o. z. může také rozvrat manželství zmírnit nebo ukončit v případech, kdy příčinou rozvratu je právě neposkytování daných informací. Manžel potřebuje informace o skutečnostech uvedených v § 688 o. z. po celou dobu trvání manželství, protože i v době rozvratu manželství tyto skutečnosti mají význam pro praktické rozhodování o důležitých životních záležitostech, např. pro otázku případného výživného nerozvedené manželky či manžela, příp. i dětí, a s tím souvisejícím rozhodování o svém životě včetně bydlení a pracovní (ne)činnosti. Bez toho, aby si manžel mohl splnění informační povinnosti právně vynutit, by ust. § 688 o. z. nemělo praktický význam a nenaplňovalo by svůj účel.
8. Naproti tomu institut informační povinnosti podle § 688 o. z. podle soudu prvního stupně nemůže sloužit jako nástroj k získávání informací pro budoucí vypořádání společného jmění manželů. Podá-li některý z manželů návrh na vypořádání společného jmění manželů, má soud v takovém řízení právní prostředky ke zjištění potřebných informací a k opatření odpovídajících důkazů. Nehledě na to, informace získané na základě § 688 o. z. nebudou pro vypořádání společného jmění manželů úplné, protože tyto informace jsou omezené; nebudou ani aktuální, jelikož pro rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů je rozhodující stav ke dni vyhlášení rozsudku o vypořádání. Již z těchto důvodů mohou být informace získané podle § 688 o. z. zpochybňovány v řízení o vypořádání společného jmění a budou v uvedeném řízení zjišťovány znovu. Požadování informací podle § 688 o. z. za účelem budoucího vypořádání společného jmění manželů je proto neúčelné.
9. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně zčásti vyhověl žalobě a vzájemnému návrhu a zčásti je zamítl. Vyhověl v té části, ve které se žalobkyně a žalovaný navzájem domáhali splnění povinnosti sdělit aktuální údaje o obchodních firmách bank, číslech účtů a finančních produktů a výše zůstatků na příslušných účtech, protože jde o konkretizaci povinnosti sdělit stav jmění (aktiv) a výši příjmů. Naopak soud prvního stupně zamítl žalobu a vzájemný návrh, kterými se účastníci domáhali sdělení informací týkajících se stavu jejich jmění v minulosti a příjmů dosažených v minulosti, protože překračují právo na informace podle § 688 o. z. Ze stejného důvodu zamítl vzájemný návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobkyni předat žalovanému určité účetní závěrky (nehledě na to, že žalobkyně je v průběhu řízení předložila) a sdělit žalobci výši kupní ceny, za kterou žalobkyně převedla své podíly na obchodních korporacích.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že zčásti vyhověl návrhu žalobkyně a zčásti vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného, výsledkem řízení je v zásadě stejný úspěch a neúspěch obou účastníků.
11. Proti tomuto rozsudku oba účastníci podali včasné a přípustné odvolání.
12. Žalobkyně se odvolala proti výrokům II., IV., V. a VIII. Namítla, že blíže neuvedený komentář k § 688 o. z. uvádí, že z povahy osobního společenství manželů lze dovodit, že právo na informace se vztahuje nejen na stav účtů a dosahovaných příjmů, ale na informace o dlouhodobějších záměrech manžela významně determinujících život rodiny. Informační deficit žalobkyně přitom trval od podání žaloby, a zájmy žalobkyně může poškozovat již jen možnost investování společných finančních prostředků mimo společné jmění manželů. Žalovaný rovněž mohl činit účelové kroky k zastření a zkreslení předávaných informací. Neobstojí ani argumentace, že získané informace nemohou sloužit jako nástroj k získávání informací pro budoucí vypořádání SJM, neboť v těchto řízeních jsou za relevantní informace považovány i informace o pohybech na účtu před datem zániku SJM. Žalovaný též odmítl reciproční předání relevantních informací mimosoudně. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil výroky II. a IV tak, že se žalobě vyhovuje, a aby v ostatních žalobkyní napadených výrocích žalobu zamítl.
13. Žalovaný se odvolal proti výrokům I., III., VI., VII, IX. a X. S odkazem na vlastní odůvodnění soudu prvního stupně nesouhlasil s povinností poskytovat informace žalobkyni, která sama podala návrh na rozvod manželství, čímž jasně vyjádřila svou vůli ukončit manželské soužití trvající déle než 20 let. Manželství je již dlouhodobě nefunkční, manželé nevedou společnou domácnost a žijí odděleně. Rozvrat manželství byl konstatován též v nepravomocném rozsudku soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2024 vyneseného v řízení sp. zn. [spisová značka]. Manželství tedy již několik let fakticky neexistuje, na čemž ani případné neplnění povinností z § 688 o. z. nemůže mít vliv. Žalovaný opětovně poukázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 79/23, podle kterého předmětné ustanovení nedopadá na situace, kdy se jeden z manželů rozhodne životní společenství opustit. Podle žalovaného žalobkyně hodlá využít soud ke zjištění, zda má k dispozici všechny informace o majetku žalovaného, k takovému účelu však uvedené ustanovení neslouží, a za dané situace by to bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud v řízení o vypořádání SJM soud v souladu s rozsáhlou judikaturou zjistí potřebné informace mnohem účinněji. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu žalobkyně zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení podle konečného poměru úspěchu účastníků ve věci.
14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen z části.
15. Po skutkové stránce odvolací soud na ústním jednání dne [datum] doplnil dokazování o rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. 10. 2024, č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto, že manželství žalobce a žalovaného uzavřené dne [datum] před [samosprávný celek] [místo] se rozvádí. Podle telefonického vyjádření pověřeného asistenta soudce u uvedeného obvodního soudu není řízení dosud pravomocné a tamější protistraně je rozesíláno odvolání k vyjádření. Odvolací soud tedy uzavírá, že v době jeho rozhodování bylo manželství účastníky nepravomocně rozvedeno. Ve zbytku plně sdílí skutkové závěry soudu prvního stupně a při svém právním posouzení z nich vychází a plně na ně odkazuje.
16. Po právní stránce vyšel odvolací soud shodně z ust. § 688 o. z., podle kterého má manžel právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech.
17. Při výkladu tohoto ustanovení dává odvolací soud za pravdu té části odborné literatury [srov. např. Zuklínová, M. in. Občanský zákoník. Komentář, Svazek II (§ 655975), nakl. Wolters Kluwer, stav k 1. 1. 2023, dostupný v systému ASPI, ISBN 978-80-7676-464-4; nebo Svoboda, K., K žalobám mezi manžely za trvání manželství. In Právní rozhledy č. 18/2014, s. 638 a násl., část III. Právo na informace o manželovi], podle které jde o další z řady ustanovení rodinného práva, která jsou morálního či proklamativního charakteru, kterým však neodpovídá přímá soudně vymahatelná povinnost. Lze souhlasit s komentářem P. P. in Melzer,, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655975. Praha : Leges, 2016, s. 156 a násl., podle kterého je třeba vzájemnou informační povinnost chápat především ve smyslu základních interpretačních východisek, které mají oběma manželům ukazovat směr a cíl jejich životní cesty. Jde o morální apel, na jehož základě si mají manželé povinnost sdělovat důležité údaje, aby předešli neshodám při vedení života. Jeho hlavní smysl a účel spočívá v průběžné prevenci, podle níž by manžel měl svůj protějšek informovat o důležitých informacích, které mohou mít stěžejní dopad na manželské soužití. Nedostojí-li manžel této povinnosti, může být neposkytnutí informací jedním z důvodů, které mohou případně vést k rozvratu manželství. Eventuální soudní spory o poskytnutí informací by vyústily v pouhé další zhoršení manželských vztahů, v praxi by mohly být zneužívány k šikanózním návrhům mezi manžely, jejichž manželství nebylo dosud rozvedeno. Informační povinnost tedy není nikterak vynutitelná, a její význam spočívá v procesní ochraně žalujícího manžela v řízení o výživné mezi manžely, čímž dojde k vyrovnání informační nerovnováhy a usnadnění důkazního břemene. K tomu odvolací soud doplňuje, že popsaný procesní účel se může projevit i v řízení o vypořádání společného jmění manželů, kde soudní judikatura připouští tzv. kompenzaci informačního deficitu již dlouhodobě (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010, 22 Cdo 2851/2013 nebo[Anonymizováno] 22 Cdo 4496/2018). Informace o pohybech na účtech si pak běžně vyžádávají samy soudy v těchto řízeních.
18. Podle odvolacího soudu lze tedy právo zakotvené v ust. § 688 o. z. vymáhat právě tímto nepřímým způsobem zejména v řízeních o vypořádání SJM nebo o výživné manžela, toto ustanovení však nezakládá samostatný právní nárok. Vyplývá to též z důvodové zprávy k příslušné rubrice o. z., podle které „Ustanovení § 687 až 689 upravují osobní povinnosti a práva manželů. O nich vesměs platí, že ve své obecnosti, resp. abstraktnosti nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností (i těch, které odpovídají výslovně uvedeným právům) může mít jistě zejména faktické důsledky, které pak ale mohou nalézt i své právní odrazy, např. mohou – jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu – představovat relevantní zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem, a posléze se mohou projevit i při rozhodování např. o výživném nebo o bydlení rozvedeného manžela.“ Podle odvolacího soudu je tedy ust. § 688 o. z. tzv. lex imperfecta. Odvolací soud má tím za vypořádané též odvolací námitky, která jsou v rozporu s výše popsaným názorem odvolacího soudu na výklad daného ustanovení.
19. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné zamítavé výroky napadeného rozsudku a podle § 220 o. s. ř. změnil vyhovující výroky tak, že se žaloba, popř. vzájemný návrh žalovaného, i v tomto rozsahu zamítá, neboť tyto nemohou ani v tomto rozsahu obstát (být po právu).
20. Podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl přitom k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů těchto řízení, neboť žalobkyně i žalovaný byli se svými meritorními návrhy neúspěšní, a jejich procesní úspěch je tedy vyvážen jejich procesním neúspěchem.