Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni ve výroku specifikovaný plynoměr (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Náhradu nákladů řízení přiznal žalobkyni s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Její výši za tři úkony právní služby určil s odkazem na § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“).
3. Proti výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla nesprávné právní posouzení, když na danou věc nebylo možné aplikovat § 14b a. t. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu i odvolacího soudu a trvala na přiznání náhrady nákladů řízení v původně požadované výši.
4. Odvolací soud přezkoumal výrok II napadeného rozsudku dle § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
5. V posuzované věci skutečně nejsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t., neboť se nejedná o žalobu na peněžité plnění. Je tedy správný požadavek žalobkyně na přiznání odměny za dva plné úkony dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. za převzetí zastoupení a sepis žaloby a jeden úkon v poloviční sazbě dle § 11 odst. 2 písm. h) za jednoduchou předžalobní výzvu, a to výši dle § 7, § 9 odst. 1 a. t., tedy [částka] za úkon, resp. [částka] za úkon poloviční sazbě, dále tří paušálních náhrad nákladů dle § 13 odst. 4 a. t., vše zvýšeno o 21 % DPH, a též zaplaceného soudního poplatku [částka]. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí [částka].
6. Na základě shora uvedeného odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II co do výše náhrady nákladů řízení, jinak jej co do lhůty plnění a místa plnění dle § 219 o. s. ř. potvrdil.
7. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty odpovídající přiznaným nákladům, tedy částce [částka], a to v poloviční sazbě dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) a. t., a to za sepis odvolání ve výši [částka], jedna paušální náhrada hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., vše zvýšeno o 21% DPH, celkem [částka]. Tato částka byla přiznána v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).