Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

55 Co 139/2026

Soud: Městský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 5. 8. 2026Č. j.: 55 Co 139/2026-48Předseda senátu: JUDr. Zdeněk StibralAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 14. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 170 395,50 KčECLI:CZ:MSPH:2026:55.Co.139.2026.48
náklady řízenídokazovánídotacekorporaceodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem obvodní soud žalobu o zaplacení částky 170 395,50 Kč zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se domáhala vůči žalované peněžního plnění s tvrzením, že podala u žalované žádost o dotaci je v rámci operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ve výši 5 166 085,75 Kč. Žalovaná vydala rozhodnutí, kde žalobkyni dotaci přiznala, nicméně o částku 814 800 Kč nižší. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla u [Orgán veřejné moci], který jej zrušil a vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná následně zrušila původní opatření a vyplatila žalobkyni zkrácenou část dotace v částce 814 800 Kč.

3. Na základě těchto skutečností žalobkyně požádala vůči žalované vyplacení úroků z prodlení u kapitalizované výši od nezákonného rozhodnutí žalované do data přiznání na účet žalobkyně.

4. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel z toho, že ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech na dotaci, nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak a dospěl k závěru, že zde není dán předpoklad odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998, když zde není dán předpoklad příčinné souvislosti. Vycházel z toho, že není správná úvaha žalobkyně, že by jí vznikl nějaký nárok na vyplacení dotace zpětně k datu, kdy o ní žádá, když zdůraznil, že na poskytnutí dotace právní nárok není dán a nikdy ani vzniknout nemohl. Úroky z prodlení nárokované žalobkyní tak nemohou být v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žaloba byla zamítnuta o nákladech řízení rozhodnuto dle úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila s právními závěry soudu prvého stupně. Nesouhlasila s tím, že na přiznání dotace není právní nárok. Tuto otázku zhodnotila tak, že rozhodnutí o poskytnutí dotace vytváří příjemce legitimní očekávání, že při splnění stanovených podmínek bude dotace vyplacena a v tomto směru soud prvého stupně své úvahy nevedl. Podstatné dle odvolatelky je to, že rozhodnutí o krácení dotace bylo následně zrušeno jako nezákonné a zadržená část dotace bylo následně vyplacena. Nebýt tohoto nezákonného rozhodnutí mohla být dotace žalobkyni vyplacena v plné výši již v roce 2021. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno, případně zrušen a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila při jednání odvolacího soudu. Rozhodnutí považovala za věcně správné, neztotožnila se však s jeho důvody. Dle žalované nelze dle zákona č. 82/1998 Sb. požadovat úrok z prodlení dle občanského zákoníku, dle něhož jde o soukromoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem, což v daném případě nelze aplikovat, neboť vztah mezi žadatelem a poskytovatelem dotace je vztahem z veřejného práva.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, která jsou prakticky mezi účastníky nesporná a poskytují základ pro řádné posouzení věci po stránce právní. Nebyly shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.

9. Odvolací soud sdílí právní názor žalované s tím, že rozhodnutí soudu prvého stupně je věcně správné, pokud žalobní požadavek byl v celém rozsahu zamítnut. Odvolací soud se však neztotožňuje s důvody, které k tomuto postupu vedly, zejména s úvahou o příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím o nepřiznání části dotace a jejím dodatečným přiznáním.

10. Odvolací soud přitom vycházel z judikatury [Orgán veřejné moci] (například rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] i rozhodnutí další), dle nichž občanský zákoník upravuje institut úroku z prodlení jako sankci za prodlení dlužníka se splněním peněžitého závazku. Právní úprava úhrady úroku z prodlení je obecnou úpravou ve vztahu ke všem občanskoprávním závazkům, v nichž platí princip rovnosti účastníků řízení. Jde obecně o soukromoprávní vztahy.

11. Ty se však liší od vztahů, které právní teorie označuje za vztahy veřejnoprávní, jímž je typicky vztah mezi žadatelem o poskytnutí dotace a jejím poskytovatelem, jímž je stát. Tam je naopak charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti, kdy stát jako veřejnoprávní korporace autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech strany druhé. Jestliže tedy účastník veřejnoprávního vztahu se domnívá, že mu byla dotace přiznána dle veřejného práva přiznaná opožděně, nemůže se domáhat občanskoprávní úpravy přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 26 zák. č. 82/1998 Sb., tedy odkazem na úpravu v občanském zákoníku. Ten je kodexem soukromého práva, tak jak je tento pojem nedefinován v § 1 platného zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku v platném znění). Tento zákon upravuje vzájemná práva a povinnosti osob vytvářející ve svém souhrnu právo soukromé, přičemž uplatnění soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

12. Lze se tak přiklonit k procesnímu postoji žalované, že nelze v daném případě úroky z prodlení přiznat, neboť požadavek žalobkyně vyplýval z předpisů veřejného práva.

13. Rozsudek soudu prvého stupně byl proto jako věcně správný potvrzen, včetně výroku o nákladech řízení podle § 219 o.s.ř.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalované byly přiznány náklady za jeden paušální úkon právní služby (účast při odvolacím jednání ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací