Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

55 Co 143/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Městský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 18. 6. 2026Č. j.: 55 Co 143/2025-574Předseda senátu: JUDr. Zdeněk StibralAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o vypořádání SJMECLI:CZ:MSPH:2026:55.Co.143.2025.574
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (123) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 18. 6. 2026

Výrok

I. Rozsudek ve znění opravného usnesení s e m ě n í:ve výroku I. tak, že-se zamítá žaloba ohledně:1)bytové jednotky č. [hodnota] v budově č. [hodnota] na pozemku parc.č. [hodnota] k.ú. [adresa] zapsané na LV č. [hodnota] u [Orgán veřejné moci], včetně spoluvlastnického podílu 828/12512 na společných částech budovy a pozemku,2)členských práv a povinností ve [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem v [adresa] spojená s užíváním garáže č. [hodnota],3)vypořádání práv a povinností spojených s účtem vedeným na jméno žalobce č. , č. účtu-součet položek přikázaných žalobci činí 4,717.389,81 Kča slova „peněžní prostředky na účtu vedeném“ se nahrazují slovy „práva a povinnosti k účtu vedenému“,ve výroku II. tak, že slova „peněžní prostředky na účtu vedeném“ se nahrazují slovy „práva a povinnosti k účtu vedenému“,-do vlastnictví žalované se přikazuje pohledávka 46.497, -Kč vůči [jméno FO],-součet položek přikázaných žalované činí 7,787.264,57 Kč,ve výroku III. tak, že žalovaná zaplatí 1,105.261, - Kč,jinak s e ve výrocích I*-IV. p o t v r z u j e.

II. Žalobce je dále povinen zaplatit žalované 5,600.865, -Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

IV. Žalobce i žalovaná zaplatí České republice na účet [adresa] [Orgán veřejné moci] náklady řízení, každý 25.116, -Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně vypořádal zaniklé společné jmění manželů. Namítal, že soud nezjistil všechny rozhodné skutečnosti, nevypořádal se dostatečně s jeho argumentací a věc nesprávně právně posoudil.

2. Z hlediska skutkového vytýkal soudu, že nezjistil výši nájmu jednotky [právnická osoba], ačkoli platby SVJ a splátky úvěru byly nižší než obvyklé nájemné, přičemž neodůvodnil neprovedení důkazů k tomu. Zjištění obvyklé výše nájemného ohledně bytové jednotky [adresa] bylo důležité proto, že žalovaná sama tuto jednotku užívala k uspokojení svých bytových potřeb a souvisí to s vypořádáním splátek hypotečního úvěru po únoru 2019. Tyto splátky byly hrazeny ze SJM, avšak na zajištění bytové potřeby žalované, tudíž soud je neměl do vypořádání zahrnout, neboť šlo o prostředky vynaložené na zajištění bytové potřeby žalované. V tomto směru poukázal na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], podle kterého, pokud částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší než obvyklá cena nájmu, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, povinnost tento vnos nahrazovat, avšak pokud by tyto splátky byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.

3. Dále pak soud nesprávně rozhodl o vypořádání finančních prostředků na účtech, když výrok zní, že přikázal tyto finanční prostředky, ale měl znít tak, že se přikážou práva a povinnosti spojená s tím, kterým účtem, jak žalobce navrhoval. Pokud jde o přikázání do vlastnictví žalobce částky 29 989,81 Kč měl soud zohlednit na straně žalobce celou částku nájemného 162 642,81 Kč po odečtu shora uvedené částky a tuto měl přisoudit žalobci a zohlednit. Soud přitom sám uvedl, že o této částce ve výroku nerozhodl.

4. Soud dále nezohlednil to, že návrh na rozšíření předmětu řízení byl podán až po uplynutí tří let od rozvodu. Měly být zohledněny nadstandardní výběry žalované z účtu, které se netýkaly běžných potřeb rodiny, šlo o výběry ve výši 5 000 EUR v roce 2018, 7 455 EUR při zrušení účtu a částka poskytnutá [jméno FO], kdy žalovaná neuvedla nic o tom, jak tyto prostředky použila a nešlo, tedy o běžné potřeby rodiny, jak vyplývá z judikatury (rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka]). Tudíž i výpočet vypořádání (bod 51. odůvodnění) tak nebyl založen na závazných pravidlech vypořádání v souladu s rozhodnutím [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka].

5. Soud se také nesprávně vypořádal s námitkou žalobce o stanovení disparity při vypořádání v jeho prospěch, a to z důvodu, že žalovaná jej vyloučila z užívání společné jednotky a dále i proto, že společné jmění manželů bylo rozšířeno o jednotku v [adresa], o kterou se žalovaná nezasloužila, jakkoliv jde o významnou součást hodnoty celého společného jmění (srovnej rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka]). V tomto bodu se soud nevypořádal s argumentací žalobce a odůvodnění založil na jiných skutečnostech, než kterými žalobce podpořil svůj nárok na disparitní vypořádání společného jmění. Zabýval se totiž pouze tím, zda takové vypořádání neodůvodňuje konfliktní vztah účastníků či nenávistný přístup ze strany žalované.

6. Dále poukázal na to, že žalovaná měnila svá tvrzení a přizpůsobovala je výsledkům dokazování. Týkalo se to zejména okolnosti pořízení bytu v [adresa]. Původně uvedla, že částku 100.000, -Kč na pořízení bytu poskytla její matka v obálce. Tuto platbu spojovala s narozením syna [jméno FO]. V tu dobu rodina zařizovala byt v [adresa] nebydlela), tudíž tyto prostředky byly užity k zařízení bytu v [adresa]. Naopak svědkyně [jméno FO] uvedla, že 100.000, -Kč poskytla (na účet) na byt v [adresa]. Poté tvrdila, že částka 100.000, -Kč na byt v [adresa] šly na účet [adresa] (bratra žalobce) nebo města [adresa] následně uvedla, že tyto peníze byly poskytnuty v hotovosti [jméno FO]. Měnila tak svá tvrzení s ohledem na dokazování, což je nepřípustné. Pokud svědkyně uvedla, že dalších 100.000, -Kč poskytla žalované v obálce na garáž a žalovaná tvrdila, že k tomu došlo v souvislosti s narozením syna [adresa]), tak práva a povinnosti související se členstvím v družstvu nabyli účastníci až v r. 2012.

7. Soud také neprovedl navržený důkaz výslechem [jméno FO] a nevypořádal se s tímto návrhem. Tento důkaz by měl být proveden.

8. Navrhl proto rozsudek zrušit včetně opravného usnesení a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu dokazování a rozhodnutí.

9. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit s tím, že odvolání žalobce směřuje toliko k prodloužení řízení a navýšení cen nemovitostí, na kterých se účastníci dříve shodli. Již v roce 2014 žalobce oznámil, že se z bytu odstěhoval a že žalovaná má veškeré závazky spojené s bytem hradit sama. Hradila tak od roku 2019 veškeré závazky spojené s hypotékou a provozem bytu. Žalobce ji poškodil i tím, že žádal do svého vlastnictví garáž, která je spojena s bytem [adresa] a v důsledku toho byt ztratil svou atraktivitu i reálnou hodnotu. Žalobce sám inkasoval nájemné ze společného bytu v [adresa].

10. Do společného jmění vnesla částku 700 000 Kč, kterou dostala darem od svých rodičů, avšak soud tuto částku celou neuznal. Je ovšem zřejmé, že na koupi bytu v [adresa] vložila 100 000 Kč v rámci jeho pořízení v privatizaci. Navrhla proto rozsudek jako správný potvrdit.

11. V průběhu odvolacího řízení žalobce sdělil, že došlo ke změně rozsahu položek v SJM, jelikož bytovou jednotku č. [hodnota] v [adresa] a podíl v [právnická osoba] spojený s právem užívání garáže prodal. K tomu označil důkazy.

12. Vzhledem k tomu, že dovolací soud předchozí rozsudek odvolacího zrušil a vrátil k dalšímu řízení, odvolací soud rozsudek znovu přezkoumal podle §§ 212 písm. c) a 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř., vázán názorem dovolacího soudu.

13. Pokud jde o zjištění rozhodných skutečností, vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění, které učinil soud I. stupně, které odpovídají provedenému a řádně zhodnocenému dokazování, přičemž dokazování ještě doplnil. Dílčí změny tvrzení žalované ohledně příspěvků její matky manželům nepovažuje odvolací soud za rozhodné, neboť vychází z toho, co bylo dokazováním zjištěno. Tyto změny lze ostatně vysvětlit jak plynutím času, tak i možným informačním deficitem (s prostředky na účtu, kam svědkyně poslala 100.000, -Kč hospodařil žalobce a původně nijak nevysvětlil, jak s touto částkou naložil).

14. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [hodnota], obec a katastrální území [adresa] z [datum] zjistil, že jednotku č. [hodnota] na parc. St. [hodnota], včetně podílu na společných částech domu a pozemku s účinností zápisu [datum] vlastní ve společném jmění 2 různí manželé [jméno FO], každé společné jmění id. ½.

15. Ze smlouvy o převodu družstevního podílu z [datum] odvolací osud zjistil, že žalobce převedl členský podíl v Stavebním bytovém družstvu [adresa], sídlem [adresa], s nímž je spojeno právo nájmu garáže č. [hodnota], [adresa]) na [jméno FO]. Převod oznámen družstvu stejného dne.

16. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že mělo být provedeno dokazování k obvyklé výši nájemného bytu [adresa]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v roce 2014 tuto bytovou jednotku opustil s tím, že se nehodlá podílet na platbách s ní spojených, přičemž nebylo prokázáno, že by tuto jednotku užívat nemohl, že by z užívání byl vyloučen. Šlo tedy o jeho svobodné rozhodnutí. Řadu plateb spojených s užíváním jednotky je třeba platit bez ohledu na to, zda vlastník jednotky tuto užívá či nikoliv. Jde o služby spojené s užíváním bytu, jakož i platby na režii společenství vlastníků. Pokud jde o splátky hypotečního úvěru za trvání manželství, šlo o platby na společný dluh manželů a hradila-li je za trvání manželství žalovaná, šlo o výdaj ze společného jmění manželů (do něhož spadaly i její příjmy) na společný dluh.

17. Judikát, na který odkazuje žalobce, na předmětnou věc nedopadá, neboť nešlo o splátky hypotečního úvěru na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, nýbrž na nemovitost ve společném jmění manželů.

18. Důvodným neshledal návrh na výslech svědka [jméno FO], bratra žalobce, když soud I. stupně učinil potřebná zjištění z jeho prohlášení, z nichž plyne, že kupoval dva byty v domě ([adresa]), a platil 331.200, - Kč v hotovosti a 396.000 – Kč z hypotéčního úvěru.

19. Odvolací soud dále zopakoval svědecký výslech [jméno FO], matky žalobkyně, která vypověděla obdobně, jako před soudem I. stupně. Z její výpovědi se potvrzují závěry učiněné již soudem I. stupně zejména v tom, že zaslala na účet žalobce částku 100.000, - Kč určenou jako příspěvek na koupi bytu v [adresa] a poskytla žalované v hotovosti částku 100.000, -Kč na koupi garáže (členského podílu v družstvu). Tuto výpověď shledává odvolací soud věrohodnou, jelikož se shoduje s tím, co svědkyně již uvedla před soudem I. stupně a svědkyně působila přesvědčivě včetně zařazení záležitostí do kontextu. Případné dílčí odchylky v detailech lze přičíst odstupu času (pokud svědek vypovídá příliš přesně, lze namítat, že byl naučen, jak vypovídat, jsou-li tu nepřesnosti, lze namítat že si svědek události nepamatuje). Na závadu není okolnost, že jde o matku žalobkyně, která o sporu pochopitelně je informována, neboť vypovídala o tom, co sama učinila. Její výpověď je podpořena zejména tím, že platba 100.000, - Kč od ní na účet žalobce byla soudem I. stupně zjištěna (bod 32. odůvodnění).

20. Soud I. stupně věc také převážně správně posoudil po právní stránce s tím, že některé dílčí závěry ovšem bylo třeba upřesnit, jak bude uvedeno dále.

21. Vzhledem k prodeji jednotky (bytu) v [adresa] i o členských práv a povinnostech v [právnická osoba] spojených s užíváním garáže číslo [hodnota] již tyto nebudou předmětem vypořádání, neboť v SJM nejsou. Vypořádána bude toliko jejich hodnota stanovená dohodou účastníků. Ohledně vypořádání jednotky (bytu) v [adresa] bylo rozhodnuto správně včetně ocenění (dohodou účastníků).

22. Pokud jde o výroky o „peněžních prostředcích na účtu “je důvodná námitka žalobce v tomto směru, že výrok měl znít, že jde o práva a povinnosti spojené s tím kterým účtem, jak ostatně i v žalobě uvedl. Je tomu tak proto, že peněžní prostředky na účtu jsou majetkem banky a majitel účtu má vůči bance v tomto rozsahu pohledávku. V tomto směru tedy bylo třeba rozsudek ve výrocích I. bod 4 a II. bod 2. upravit. Výše prostředků byla uvedena správně.

23. Co se týče práv a povinností k účtu u [právnická osoba]. (bod I. 3 rozsudku) je třeba dát žalobci zapravdu v tom, že vypořádání této hodnoty navrhla žalovaná až po uplynutí tří let od zahájení řízení. Uvedené majetkové právo totiž nebylo součástí žaloby a v důsledku toho se naplnily podmínky ustanovení § 741 písm. c) občanského zákoníku, nedojde-li do tří let od zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se bývalí manželé vypořádali tak, že toto majetkové právo náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. Toto pravidlo se uplatní i v daném případě, tedy v situaci, kdy sice ve lhůtě byl podán návrh na vypořádání společného jmění, avšak součástí návrhu tato majetková hodnota nebyla a do tří let se tomu tak ani nestalo ze strany žalované. V důsledku toho, práva a povinnosti na uvedeném účtu nejsou součástí společného jmění manželů, nýbrž jsou v jejich spoluvlastnictví. Proto bylo třeba v rámci vypořádání společného jmění, ohledně této položky, návrh zamítnout.

24. Odvolací soud však vzal zřetel na to, že žalovaná žádá vypořádat i tuto hodnotu a tento návrh je vzhledem k možnosti tzv. širšího vypořádání přípustný. Vyšel přitom z toho, že na uvedeném účtu byly peněžní prostředky ve výši 29 989,81 Kč a práva k účtu drží žalobce, tudíž žalovaná s těmito prostředky nemůže nikterak nakládat, ačkoli je vlastnicí jedné poloviny z nich. Tuto okolnost v souladu s názorem dovolacího soudu zohlednil v rozsudku samostatným výrokem, neboť nejde o součást vypořádání SJM.

25. Co se týče práv a povinností k účtu u [právnická osoba] (bod I./4. rozsudku), požadavek na jejich vypořádání byl uveden již v žalobě.

26. Jinak vyšel ze zjištění soudu I. stupně ohledně výše peněžních prostředků na účtech a nemá výhrad ani vůči přikázání práv a povinností k těm kterým účtům do vlastnictví žalobce, respektive žalované.

27. Správný je rozsudek také ve větší části výroku IV. (ve znění bez opravného usnesení), pokud jde o prostředky, které nebyly součástí společného jmění ke dni jeho zániku, protože byly utraceny. K otázce aplikace § 742 odst. 2 OZ se odvolací soud spolu s dalšími hodnotami vyjádří následně.

28. Netýká se to však části prostředků poskytnutých ze společného jmění žalovanou [jméno FO] jako půjčka. Takto bylo poskytnuto ze společného jmění 5.050,75 € a do společného jmění za dobu jeho trvání nebyla vrácena v přepočtu částka 46.497, - Kč. Tuto pohledávku jako součást SJM (tedy žalované vrácenou splátku a zbytek dluhu) proto odvolací soud přikázal žalované s povinností vyplatit žalobci polovinu z ní.

29. Odvolací soud považuje v zásadě za správné závěry soudu I. stupně ohledně požadavku na disparitu podílů, když soud dovodil, že je namístě vyjít z ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z. a stanovit podíly jako stejné. Neshledal důvody pro disparitu z důvodu péče žalované o děti, ani z důvodů vztahů mezi účastníky. Žalobce nebyl vyloučen z užívání bytu na [adresa]. Dovodil, že důvodem disparity není tvrzení žalobce, že žalovaná „účelově “dosáhla rozšíření společného jmění o bytovou jednotku v [adresa]. Tyto závěry považuje odvolací soud za správné.

30. Odvolací soud přesto zvažoval, zda nejsou dány důvody pro disparitu z toho důvodu, že žalobce rozhojnil společné jmění manželů o bytovou jednotku v [adresa]. Nebylo totiž možno nechat stranou jeho argumentaci, že šlo v poměru k hodnotě celého společného jmění o významnou položku. Nešlo také zároveň o tzv. vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z., neboť tento majetek se stal součástí společného jmění manželů na základě dohody účastníků, jak soud I. stupně správně uvedl. Za podstatné v této souvislosti ovšem považoval tu okolnost, že na pořízení této bytové jednotky se podílela i rodina žalované. Bytová jednotka byla získána privatizací obecního majetku, nabyl jí bratr žalobce, přičemž žalovaná, respektive matka žalované, se záměrem přispět na pořízení tohoto bytu poukázala 100 000 Kč, což měla být zhruba 1/3 pořizovací ceny na účet žalobce. Žalobcův bratr pak převedl byt darováním, tedy bezplatně na žalobce. Od počátku tu byl přitom záměr nabýt jednotku pro účastníky tohoto řízení. Zároveň, jak již zmíněno výše, částka vynaložená matkou žalované nebyla vnosem do společného jmění manželů, neboť jí neposkytl žádný z manželů. Kromě toho matka žalované přispěla částkou 100.000, -Kč i na pořízení družstevního podílu spojeného s právem užívání garáže. Právě okolnost, že na pořízení jednotky a členského podílu v družstvu se finančně podílela i rodina žalované považuje odvolací soud za důležitou pro podporu závěru o rovnocenných podílech obou účastníků na vypořádávaném jmění.

31. V tomto směru je třeba se vyjádřit k závěru soudu I. stupně v tom, že nelze dohledat, zda byly poskytnuté prostředky skutečně použity na koupi bytu, resp. členských práv a že se smísily s prostředky na účtu žalobce a byly spotřebovány v průběhu manželství. A také k tvrzení žalobce, že v době poskytnutí prostředků se řešil byt v [adresa] a jeho vybavení, nikoli byt v [adresa].

32. Jak již bylo zmíněno výše, uvedené příspěvky matky žalované nejsou předmětem vypořádání a okolnost, že peníze byly spotřebovány není nijak významná. Ani to, že připsáním na účet žalobce došlo ke smísení s jinými penězi v SJM. Soudu I. stupně lze dát za pravdu v tom, že nebylo prokázáno, že by částka 100.000, -Kč byla použita právě na úhradu kupní ceny bytu v [adresa]. Žalobce přesně nevysvětlil, jak s touto částkou naložil. Mohl například skutečně tyto prostředky použít na vybavení bytu v [adresa] a na nákup bytu v [adresa] přispět jinými prostředky ze SJM. Podstatné ovšem je, že společné jmění účastníků ne nerozhojnilo jen bytem ze strany žalobce (s pořizovací cenou cca 330 tisíc Kč), ale také příspěvky ze strany matky žalobkyně (nejméně 200.000, - Kč).

33. Odvolací soud tedy neshledal důvody k disparitě vypořádacích podílů ani z tohoto důvodu.

34. Soud I. stupně se dále podrobně zabýval aplikací § 742 odst. 1 písm. b) o. z., tedy vypořádáním toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek toho, kterého z účastníků. Platí to především o nároku žalované na vyplacení poloviny částky získané žalobcem za prodej vozidla [podezřelý výraz] (bod 17. odůvodnění) a zčásti také ohledně částek nájemného inkasovaných žalobcem ze společného bytu v [adresa] (bod 19. odůvodnění).

35. Peněžní prostředky z pronájmu bytu v [adresa] získané za dobu existence společného jmění manželů činily 29 989,81 Kč k zániku manželství, jak soud I. stupně správně uvedl. Z toho tedy by měl žalobce vyplatit žalované polovinu. Po zániku manželství pak na tento účet chodily i další prostředky, přičemž celková výše prostředků na účtu byla 162 642,81 Kč (z toho 8 000 Kč činila kauce nájemce). Soud I. stupně tedy správně vyšel z toho, že žalobce by měl vyplatit žalované polovinu rozdílu mezi celkovou výší těchto peněžních prostředků a částí uloženou již dříve na předmětném účtu (za trvání manželství, s odečtením kauce) a uložil z tohoto titulu uhradit žalobci žalované 62 326,50 Kč jakožto výlučný příjem žalobce v podobě výnosu ze společného majetku.

36. Žalovaná uhradila po zániku manželství (tedy ze svého) na splacení společného dluhu 614.659,78 Kč. Má tudíž podle shora uvedeného ustanovení vůči žalobci právo na uhrazení poloviny této částky, tj.307.329,89 Kč.

37. Jak již bylo uvedeno výše, soud I. stupně převážně správně zamítl žalobu ohledně 20.955 €, jelikož tyto prostředky již v SJM ke dni zániku manželství nebyly (s výjimkou zbytku pohledávky SJM za [jméno FO] nesplacené do zániku manželství, jejíž vypořádání je zmíněno výše). Bylo třeba se však zabývat tím, zda nešlo o prostředky vynaložené ze společného jmění na výhradní majetek žalované (resp. jí spotřebované nad rámec běžného hospodaření). Tedy konkrétně u dvou výběrů 5.000 a 7.455 €. To také soud I. stupně učinil a jeho závěry, že šlo o běžné výběry v rámci hospodaření, kterých byla provedena od r. 2014 celá řada (srovnej bod 29. odůvodnění), když šlo o účet, na který byla poukazována mzda žalované v eurech, se jeví jako přiléhavé.

38. Žalobce tu poukazuje na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka], podle něhož „Jestliže jeden z manželů nakládá s úsporami, které jsou v zákonném majetkovém společenství způsobem, který je v rozporu s § 145/2 obč. zák., pak k tomuto úkonu za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas, nelze přihlížet a úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat. Jestliže účastník peníze z účtu bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji “.

39. Podle uvedeného judikátu má být posouzeno „zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní úkon manžela je ve smyslu § 145/2 obč. zák. obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. Manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů. “

40. V situaci, kdy se v daném případě jedná toliko o 2 výběry, které se svou výši v zásadě nevymykají souhrnu dalších cca 30 výběrů provedených žalovanou, přičemž ani žalobce blíže nevysvětlil, proč považuje právě a pouze tyto výběry za rozporné s obvyklou správou a nakládáním jměním, zatímco vůči všem ostatním nijak nebrojil, považuje odvolací soud za přiléhavý závěr, že i zde šlo o výběry k zajištění běžných potřeb žalované či dětí, které byly provedeny v souladu s obecnými zvyklostmi rodiny a nepřekročily tedy uspokojování běžných potřeb. Proto také nebylo třeba vyžadovat po žalované přesné tvrzení a prokázání, k čemu prostředky využila, což je u běžných výdajů s odstupem let, pokud rodina nevede účetnictví, prakticky nemožné.

41. Odvolací soud tedy shledal, že je namístě rozsudek ve znění opravného usnesení změnit podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ohledně jednotky v [adresa] a členských práv a povinností v [právnická osoba] (položky I bod 1. a 2. výroku), jelikož tyto již neexistují, předmětem vypořádání bude toliko polovina jejich dohodou stanovené ceny), dále co do formulace ohledně 2 účtů, vyřazení položky ad I. bod 3. z přikázání do vlastnictví jednoho z účastníků, spolu s přepočtením ceny majetku nabývaného každým z účastníků a přepočteným zohledněním vzájemných pohledávek z titulu ust. 742 o.z. s vlivem na výši konečné částky vypořádacího podílu pro žalobce (výrok III.), jinak jej ve výrocích I.-IV. jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

42. Nárok žalované na výplatu poloviny prostředků na účtu u [právnická osoba] ve výši 5.600,865 Kč je řešen samostatným výrokem.

43. Žalobce tak ve výsledku nabývá ze SJM hodnotu bytové jednotky v [adresa] v ceně 4,276.000, -Kč, hodnotu podílu v družstvu spojený s právem užívání garáže v ceně 411.400, - Kč a práva a povinnosti k účtu u [právnická osoba] ve výši 29.989,81 Kč. To v souhrnu činí 4,717.389,81 Kč.

44. Žalovaná nabývá bytovou jednotku v [adresa] v ceně 7,707.000, -Kč, práva k účtu u [právnická osoba] ve výši 33.767,57 Kč a pohledávku vůči M. Goerlich ve výši 46.497, -Kč. To v souhrnu činí 7,787.264,57 Kč.

45. Rozdíl mezi přikázanými hodnotami činí 3,069.874,76 Kč ve prospěch žalované, tudíž by z toho polovinu tj. 1,534.937,38 Kč měla vyplatit žalobci.

46. Tato částka však byla korigována o vypořádání položek podle § 742 odst. 1 písm. b) a c) o.z. uvedených výše, kdy žalobce má uhradit žalované: 60.000, - Kč jako polovinu výnosu z prodeje auta, 62.346,50 Kč jako polovinu výnosu z pronájmu bytu v [adresa] za dobu od rozvodu do [datum] (s odečtem již vypořádaných 29.989,81 Kč na účtu a kauce 8.000, -Kč) a 307.329,89 Kč jako polovinu splátek společného dluhu (úvěru) po zániku manželství z prostředků žalované. Celkem by takto měl žalobce zaplatit žalované 435.277,55 Kč. Po odečtení uvedené částky od hodnoty určení žalované k vyrovnání podílů tak výsledná povinnost žalované činí 1,105.261 Kč.

47. Vzhledem ke změně rozsudku bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky, včetně nákladů odvolacího a dovolacího řízení, a o nákladech státu.

48. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně o povaze řízení „iudicium duplaex“v níž obě strany dosáhly úspěchu v podobě vypořádání SJM, tudíž na ně nutno hledět jako na v zásadě úspěšné.

49. Tomuto výsledku odpovídá i povinnost účastníků zaplatit náklady státu rovným dílem.

Rozsudek ze dne 25. 6. 2025 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 18. 6. 2026)

Výrok

I. Rozsudek ve znění opravného usnesení se mění:ve výroku I.tak, že se zamítá žaloba o vypořádání práv a povinností spojených s účtem vedeným na jméno žalobce č. [č. účtu], součet položek přikázaných žalobci činí 4 717 389,81 Kč, a slova „peněžní prostředky na účtu vedeném“ se nahrazují slovy „práva a povinnosti k účtu vedenému „ve výroku II.tak, že slova „peněžní prostředky na účtu vedeném“ se nahrazují slovy „práva a povinnosti k účtu vedenému„, do vlastnictví žalované se přikazuje pohledávka 46 497 Kč vůči [jméno FO] a součet položek přikázaných žalované činí 7 787 264,57 Kčve výroku III.tak, že žalovaná zaplatí 1 099 659,83 Kčjinak se ve výrocích I.-IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce i žalovaná zaplat9 české republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení, každý 25 166 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně vypořádal zaniklé společné jmění manželů. Namítal, že soud nezjistil všechny rozhodné skutečnosti, nevypořádal se dostatečně s jeho argumentací a věc nesprávně právně posoudil.

2. Z hlediska skutkového vytýkal soudu, že nezjistil výši nájmu jednotky [adresa] ačkoli platby SVJ a splátky úvěru byly nižší než obvyklé nájemné, přičemž neodůvodnil neprovedení důkazů k tomu. Zjištění obvyklé výše nájemného ohledně bytové jednotky na [adresa] bylo důležité proto, že žalovaná sama tuto jednotku užívala k uspokojení svých bytových potřeb a souvisí to s vypořádáním splátek hypotečního úvěru po únoru 2019. Tyto splátky byly hrazeny ze SJM, avšak na zajištění bytové potřeby žalované, tudíž soud je neměl do vypořádání zahrnout, neboť šlo o prostředky vynaložené na zajištění bytové potřeby žalované. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, podle kterého, pokud částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší než obvyklá cena nájmu, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, povinnost tento vnos nahrazovat, avšak pokud by tyto splátky byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.

3. Dále pak soud nesprávně rozhodl o vypořádání finančních prostředků na účtech, když výrok zní, že přikázal tyto finanční prostředky, ale měl znít tak, že se přikáží práva a povinnosti spojená s tím, kterým účtem, jak žalobce navrhoval. Pokud jde o přikázání do vlastnictví žalobce částky 29 989,81 Kč měl soud zohlednit na straně žalobce celou částku nájemného 162 642,81 Kč po odečtu shora uvedené částky a tuto měl přisoudit žalobci a zohlednit. Soud přitom sám uvedl, že o této částce ve výroku nerozhodl.

4. Soud dále nezohlednil to, že návrh na rozšíření předmětu řízení byl podán až po uplynutí tří let od rozvodu. Měly být zohledněny nadstandardní výběry žalované z účtu, které se netýkaly běžných potřeb rodiny, šlo o výběry ve výši 5 000 EUR v roce 2018, 7 455 EUR při zrušení účtu a částka poskytnutá [jméno FO], kdy žalovaná neuvedla nic o tom, jak tyto prostředky použila a nešlo, tedy o běžné potřeby rodiny, jak vyplývá z judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3128/13). Tudíž i výpočet vypořádání (bod 51. odůvodnění) tak nebyl založen na závazných pravidlech vypořádání v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018.

5. Soud se také nesprávně vypořádal s námitkou žalobce o stanovení disparity při vypořádání v jeho prospěch, a to z důvodu, že žalovaná jej vyloučila z užívání společné jednotky a dále i proto, že společné jmění manželů bylo rozšířeno o jednotku v [adresa], o kterou se žalovaná nezasloužila, jakkoliv jde o významnou součást hodnoty celého společného jmění (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 620/2012). V tomto bodu se soud nevypořádal s argumentací žalobce a odůvodnění založil na jiných skutečnostech, než kterými žalobce podpořil svůj nárok na disparitní vypořádání společného jmění. Zabýval se totiž pouze tím, zda takové vypořádání neodůvodňuje konfliktní vztah účastníků či nenávistný přístup ze strany žalované.

6. Navrhl proto rozsudek zrušit včetně opravného usnesení a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu dokazování a rozhodnutí.

7. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit s tím, že odvolání žalobce směřuje toliko k prodloužení řízení a navýšení cen nemovitostí, na kterých se účastníci dříve shodli. Již v roce 2014 žalobce oznámil, že se z bytu odstěhoval a že žalovaná má veškeré závazky spojené s bytem hradit sama. Hradila tak od roku 2019 veškeré závazky spojené s hypotékou a provozem bytu. Žalobce ji poškodil i tím, že žádal do svého vlastnictví garáž, která je spojena s bytem na [adresa] a v důsledku toho byt ztratil svou atraktivitu i reálnou hodnotu. Žalobce sám dodnes inkasoval nájemné ze společného bytu v [adresa].

8. Do společného jmění vnesla částku 700 000 Kč, kterou dostala darem od svých rodičů, avšak soud tuto částku celou neuznal. Je ovšem zřejmé, že na koupi bytu v [adresa] vložila 100 000 Kč v rámci jeho pořízení v privatizaci. Navrhla proto rozsudek jako správný potvrdit.

9. Odvolací soud rozsudek přezkoumal podle §§ 212 písm. c) a 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř. Jelikož jde o vypořádání vztahu mezi účastníky nebyl vázán rozsahem odvolání ani odvolacími návrhy. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, které učinil soud I. stupně a které odpovídají provedenému a řádně zhodnocenému dokazování.

10. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že mělo být provedeno dokazování k obvyklé výši nájemného bytu na [adresa]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v roce 2014 tuto bytovou jednotku opustil s tím, že se nehodlá podílet na platbách s ní spojených, přičemž nebylo prokázáno, že by tuto jednotku užívat nemohl, že by z užívání byl vyloučen. Šlo tedy o jeho svobodné rozhodnutí. Řadu plateb spojených s užíváním jednotky je třeba platit bez ohledu na to, zda vlastník jednotky tuto užívá či nikoliv. Jde o služby spojené s užíváním bytu, jakož i platby na režii společenství vlastníků. Pokud jde o splátky hypotečního úvěru za trvání manželství, šlo o platby na společný dluh manželů a hradila-li je za trvání manželství žalovaná, šlo o výdaj ze společného jmění manželů (do něhož spadaly i její příjmy) na společný dluh.

11. Judikát, na který odkazuje žalobce, na předmětnou věc nedopadá, neboť nešlo o splátky hypotečního úvěru na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, nýbrž na nemovitost ve společném jmění manželů.

12. Pokud jde o skutkové výhrady žalované, soud I. stupně správně čerpal z výpovědi svědkyně [jméno FO], která uvedla, že na pořízení bytu v [adresa] se měli podílet oba účastníci částkou 100 000 Kč a 100 000 Kč poskytla uvedená svědkyně. Pokud jde o další částky poskytnuté svědkyní, tyto byly poskytnuty oběma manželům.

13. Soud I. stupně věc také převážně správně posoudil po právní stránce s tím, že některé dílčí závěry ovšem bylo třeba upřesnit, jak bude uvedeno dále.

14. Správně bylo rozhodnuto o vypořádání obou nemovitostí, včetně jejich ocenění, jež odpovídá dohodě účastníků, jakož i o členských právech a povinnostech v [právnická osoba] [adresa] spojených s užíváním garáže číslo , číslo, .

15. Pokud jde o výroky o „peněžních prostředcích na účtu“ je důvodná námitka žalobce v tomto směru, že výrok měl znít, že jde o práva a povinnosti spojené s tím kterým účtem, jak ostatně i v žalobě uvedl. Je tomu tak proto, že peněžní prostředky na účtu jsou majetkem banky a majitel účtu má vůči bance v tomto rozsahu pohledávku. V tomto směru tedy bylo třeba rozsudek ve výrocích I. bod 4 a II. bod 2. upravit. Výše prostředků byla uvedena správně. Co se týče práv a povinností k účtu u [právnická osoba]. (bod I. 3 rozsudku) je třeba dát žalobci zapravdu v tom, že vypořádání této hodnoty navrhla žalovaná až po uplynutí tří let od zahájení řízení. Uvedené majetkové právo totiž nebylo součástí žaloby a v důsledku toho se naplnily podmínky ustanovení § 741 písm. c) občanského zákoníku, nedojde-li do tří let od zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se bývalí manželé vypořádali tak, že toto majetkové právo náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. Toto pravidlo se uplatní i v daném případě, tedy v situaci, kdy sice ve lhůtě byl podán návrh na vypořádání společného jmění, avšak součástí návrhu tato majetková hodnota nebyla a do tří let se tomu tak ani nestalo ze strany žalované. V důsledku toho, práva a povinnosti na uvedeném účtu nejsou součástí společného jmění manželů, nýbrž jsou v jejich spoluvlastnictví. Proto bylo třeba v rámci vypořádání společného jmění, ohledně této položky, návrh zamítnout. Co se týče práv a povinností k účtu u [právnická osoba].(bod I./4. rozsudku), požadavek na jejich vypořádání byl uveden již v žalobě.

16. Odvolací soud však vzal zřetel na to, že žalovaná žádá vypořádat i tuto hodnotu a tento návrh je vzhledem k možnosti tzv. širšího vypořádání přípustný. Vyšel přitom z toho, že na uvedeném účtu byly peněžní prostředky ve výši 29 989,81 Kč a práva k účtu drží žalobce, tudíž žalovaná s těmito prostředky nemůže nikterak nakládat, ačkoli je vlastnicí jedné poloviny z nich. Tuto okolnost zohlednil v rozsudku dále.

17. Jinak vyšel ze zjištění soudu I. stupně ohledně výše peněžních prostředků na účtech a nemá výhrad ani vůči přikázání práv a povinností k těm, kterým účtům do vlastnictví žalobce, respektive žalované.

18. Správný je rozsudek také ve větší části výroku IV. (ve znění bez opravného usnesení), pokud jde o prostředky, které nebyly součástí společného jmění ke dni jeho zániku, protože byly utraceny.

19. K otázce aplikace § 742 odst. 2 o. z. se odvolací soud spolu s dalšími hodnotami vyjádří následně.

20. Netýká se to však části prostředků poskytnutých ze společného jmění žalovanou [jméno FO] jako půjčka. Takto bylo poskytnuto ze společného jmění 5 050,75 € a do společného jmění za dobu jeho trvání nebyla vrácena v přepočtu částka 46 497 Kč. Tuto pohledávku jako součást SJM (tedy žalované vrácenou splátku a zbytek dluhu) proto odvolací soud přikázal žalované s povinností vyplatit žalobci polovinu z ní.

21. Odvolací soud považuje v zásadě za správné závěry soudu I. stupně ohledně požadavku na disparitu podílů, když soud dovodil, že je namístě vyjít z ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z. a stanovit podíly jako stejné. Neshledal důvody pro disparitu z důvodu péče žalované o děti, ani z důvodů vztahů mezi účastníky. Žalobce nebyl vyloučen z užívání bytu na [adresa]. Dovodil, že důvodem disparity není tvrzení žalobce, že žalovaná „účelově“ dosáhla rozšíření společného jmění o bytovou jednotku v [adresa]. Tyto závěry považuje odvolací soud za správné.

22. Odvolací soud přesto zvažoval, zda nejsou dány důvody pro disparitu z toho důvodu, že žalobce rozhojnil společné jmění manželů o bytovou jednotku v [adresa]. Nebylo totiž možno nechat stranou argumentaci žalobce, že šlo v poměru k hodnotě celého společného jmění o významnou položku. Nešlo také zároveň o tzv. vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z., neboť tento majetek se stal součástí společného jmění manželů na základě dohody účastníků, jak soud I. stupně správně uvedl. Za podstatné v této souvislosti ovšem považoval tu okolnost, že na pořízení této bytové jednotky se podílela i rodina žalované. Bytová jednotka byla získána privatizací obecního majetku, nabyl jí bratr žalobce, přičemž žalovaná, respektive matka žalované, přispěla na pořízení tohoto bytu částkou 100 000 Kč, což měla být zhruba 1/3 pořizovací ceny. Žalobcův bratr pak převedl byt darováním, tedy bezplatně na žalobce. Od počátku tu byl přitom záměr nabýt jednotku pro účastníky tohoto řízení. Zároveň, jak již zmíněno výše, částka vynaložená matkou žalované nebyla vnosem do společného jmění manželů, neboť jí neposkytl žádný z manželů ze svého a nesměřovala ani do společného jmění manželů. Právě okolnost, že na pořízení jednotky se finančně podílela i rodina žalované považuje odvolací soud za důležitou pro podporu závěru o rovnocenných podílech obou účastníků na vypořádávaném jmění.

23. Soud I. stupně se dále podrobně zabýval aplikací § 742 odst. 1 písm. b) o. z., tedy vypořádáním toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek toho, kterého z účastníků. Platí to především o nároku žalované na vyplacení poloviny částky získané žalobcem za prodej vozidla , název, (bod 17. odůvodnění) a zčásti také ohledně částek nájemného inkasovaných žalobcem ze společného bytu v [adresa] (bod 19. odůvodnění).

24. Peněžní prostředky z pronájmu bytu v [adresa] získané za dobu existence společného jmění manželů činily 29 989,81 Kč k zániku manželství, jak soud I. stupně správně uvedl. Z toho tedy by měl žalobce vyplatit žalované polovinu. Po zániku manželství pak na tento účet chodily i další prostředky, přičemž celková výše prostředků na účtu byla 162 642,81 Kč (z toho 8 000 Kč činila kauce nájemce). Soud I. stupně tedy správně vyšel z toho, že žalobce by měl vyplatit žalované polovinu rozdílu mezi celkovou výší těchto peněžních prostředků a částí uloženou již dříve na předmětném účtu (za trvání manželství, s odečtením kauce) a uložil z tohoto titulu uhradit žalobci žalované 62 326,50 Kč jakožto výlučný příjem žalobce v podobě výnosu ze společného majetku.

25. Žalovaná uhradila po zániku manželství (tedy ze svého) na splacení společného dluhu 614 659,78 Kč. Má tudíž podle shora uvedeného ustanovení vůči žalobci právo na uhrazení poloviny této částky, tj. 307 329,89 Kč.

26. Jak již bylo uvedeno výše, soud I. stupně převážně správně zamítl žalobu ohledně 20 955 €, jelikož tyto prostředky již v SJM ke dni zániku manželství nebyly (s výjimkou zbytku pohledávky SJM za [jméno FO] nesplacené do zániku manželství, jejichž vypořádání je zmíněno výše). Bylo třeba se však zabývat tím, zda nešlo o prostředky vynaložené ze společného jmění na výhradní majetek žalované (resp. jí spotřebované nad rámec běžného hospodaření). Tedy konkrétně u dvou výběrů 5 000 a 7 455 €. To také soud I. stupně učinil a jeho závěry, že šlo o běžné výběry v rámci hospodaření, kterých byla provedena od r. 2014 celá řada (srovnej bod 29. odůvodnění), když šlo o účet, na který byla poukazována mzda žalované v eurech, se jeví jako přiléhavé.

27. Žalobce tu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, podle něhož „Jestliže jeden z manželů nakládá s úsporami, které jsou v zákonném majetkovém společenství způsobem, který je v rozporu s § 145/2 obč. zák., pak k tomuto úkonu za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas, nelze přihlížet a úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat. Jestliže účastník peníze z účtu bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji“.

28. Podle uvedeného judikátu má být posouzeno „zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní úkon manžela je ve smyslu § 145/2 obč. zák. obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. Manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů.“

29. V situaci, kdy se v daném případě jedná toliko o 2 výběry, které se svou výší v zásadě nevymykají souhrnu dalších cca 30 výběrů provedených žalovanou, přičemž ani žalobce blíže nevysvětlil, proč považuje právě a pouze tyto výběry za rozporné s obvyklou správou a nakládáním jměním, zatímco vůči všem ostatním nijak nebrojil, považuje odvolací soud za přiléhavý závěr, že i zde šlo o výběry k zajištění běžných potřeb žalované či dětí, které byly provedeny v souladu s obecnými zvyklostmi rodiny a nepřekročily tedy uspokojování běžných potřeb. Proto také nebylo třeba vyžadovat po žalované přesné tvrzení a prokázání, k čemu prostředky využila, což je u běžných výdajů s odstupem let, pokud rodina nevede účetnictví, prakticky nemožné.

30. Odvolací soud tedy shledal, že je namístě rozsudek ve znění opravného usnesení změnit podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen částečně (formulace ohledně 2 účtů, vyřazení položky ad I. bod 3. z přikázání do vlastnictví jednoho z účastníků, a naopak zařazení položky z bodu IV.) spolu s přepočtením ceny majetku nabývaného každým z účastníků a přepočteným zohledněním vzájemných pohledávek z titulu ust. 742 o. z. s vlivem na výši konečné částky vypořádacího podílu pro žalobce (výrok III.), jinak jej ve výrocích I.-IV. jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

31. Žalobce tak ve výsledku nabývá ze SJM bytovou jednotku v [adresa] v ceně 4 276 000 Kč, podíl v družstvu spojený s právem užívání garáže v ceně 411 400 Kč a práva a povinnosti k účtu u [právnická osoba] ve výši 29 989,81 Kč. To v souhrnu činí 4 717 389,81 Kč.

32. Žalovaná nabývá bytovou jednotku v [adresa] na [adresa] v ceně 7 707 000 Kč, práva k účtu u [právnická osoba] ve výši 33 767,57 Kč a pohledávku vůči [jméno FO] ve výši 46 497 Kč. To v souhrnu činí 7 787 264,57 Kč.

33. Rozdíl mezi přikázanými hodnotami činí 3 069 874,76 Kč ve prospěch žalované, tudíž by z toho polovinu tj. 1 534 937,38 Kč měla vyplatit žalobci.

34. Tato částka však byla korigována o vypořádání položek podle § 742 odst. 1 písm. b) a c) o. z. uvedených výše, kdy žalobce má uhradit žalované: 5 600,865 Kč jako polovinu prostředků na účtu u [právnická osoba], 60 000 Kč jako polovinu výnosu z prodeje auta, 62 346,50 Kč jako polovinu výnosu z pronájmu bytu v [adresa] za dobu od rozvodu do 30. 10. 2024 (s odečtem již vypořádaných 29 989,81 Kč na účtu a kauce 8 000 Kč) a 307 329,89 Kč jako polovinu splátek společného dluhu (úvěru) po zániku manželství z prostředků žalované. Celkem by takto měl žalobce zaplatit žalované 435 277,55 Kč. Po odečtení uvedené částky od hodnoty určení žalované k vyrovnání podílů tak výsledná povinnost žalované činí 1 099 659,83 Kč.

35. Vzhledem ke změně rozsudku bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky, včetně nákladů odvolacího řízení, a o nákladech státu.

36. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně o povaze řízení „iudicium duplex“ v níž obě strany dosáhly úspěchu v podobě vypořádání SJM, tudíž na ně nutno hledět jako na v zásadě úspěšné.

37. Tomuto výsledku odpovídá i povinnost účastníků zaplatit náklady státu rovným dílem.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací