Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III).
2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. 65 [spisová značka] jí byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka].
3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou žalobkyní dne [datum], jejímž předmětem byla neplatnost výpovědi z pracovního poměru daná žalobkyni [příjmení] [jméno] republiky. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo nařízeno předběžné opatření, které však bylo [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně požádala o přednostní nařízení jednání, přičemž svůj nepříznivý psychický stav doložila [anonymizována tři slova] Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o navrhovaném předběžném opatření, které bylo potvrzeno [anonymizováno] Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem vyřešení věci dohodou účastníků řízení. Dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět (po uzavření dohody o narovnání) a [anonymizováno] ze dne [datum] bylo řízení ukončeno zastaveno. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že dne [datum] žalobkyně požádala žalovanou o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení. Žalovaná požadavek žalobkyně dne [datum] projednala a výsledně poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka].
4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a poté s odkazem na stávající judikaturu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Hodnocené řízení trvající šest let totiž posoudil (ve shodě se žalovanou) s ohledem na jeho náročnost jako nepřiměné dlouhé. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobkyně trpěla nejistotou ohledně výsledku předmětného řízení. Dále soud prvního stupně zkonstatoval, že se na délce řízení podílela jeho skutková, právní i procesní složitost (což se promítlo ve skutečnosti, že o jednotlivých procesních úkonech bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy), přičemž s ohledem na to, že toto řízení nebylo extrémně dlouhé, přiznal žalobkyni zadostiučinění za jeho první dva roky ve výši [částka] a dále za každý další rok jeho trvání vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku finančního zadostiučinění ve výši [částka] prvostupňový soud poté snížil o 10 % pro již zmíněnou složitost věci a o dalších 10 % proto, že proběhlo celkem na třech stupních soudní soustavy. Dále soud přihlédl k tomu, že šlo o pracovně právní spor, což je typ řízení, u něhož se zvýšený význam řízení pro žalobkyni předpokládá. Pro vyšší význam hodnocené věci pro žalobkyni proto poté soud prvního stupně zvýšil základní částku odškodnění o 10 % a o dalších 30 % pro průtahy v řízení, resp. nekoncentrovaný postup soudu (v řízení totiž shledal dva průtahy, jeden po dobu pěti měsíců a další po dobu osmi měsíců, přičemž přihlédl i k tomu, že o věcné příslušnosti soudu bylo rozhodováno až dva roky od podání žaloby. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění již soud prvního stupně neshledal. Přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení utrpěla, soud prvního stupně tudíž určil částkou [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni (před podání žaloby) poskytla zadostiučinění ve výši [částka], soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ještě částku [částka] s příslušenstvím a v rozsahu jejího požadavku na zaplacení částky [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“).
5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku, podala žalovaná včasné odvolání. V něm předně setrvala v přesvědčení, že částka [částka], kterou již žalobkyni poskytla v rámci předběžného projednání jejího nároku, je částkou odpovídající a naprosto dostačující újmě, kterou žalobkyně v daném řízení utrpěla. Konkrétně pak žalovaná nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který základní částku zadostiučinění zvýšil o 30 % pro postup soudu, a to pro jeho nečinnost a dále proto, že o věcné příslušnosti soudu bylo rozhodování až po dvou letech od zahájení řízení. Tyto skutečnosti, tj. zjištěné průtahy a nekoncentrovanost při rozhodování o věcné příslušnosti, totiž vedly k závěru o existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná je tak přesvědčená, že zjištěná pochybení již byla zohledněna v závěru, že k nepřiměřené délce řízení došlo (což současně znamená, že není namístě tuto skutečnost zohledňovat ještě jednou, tj. navýšením základní částky odškodnění o 30 %). Ostatně zjištěné průtahy, které byly zjištěny v délce osmi měsíců a pěti měsíců, zásadním způsobem celkovou délku řízení neovlivnily. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku změnil a žalobu i v této části zamítl.
6. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.
7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Takto rozhodl bez nařízení jednání, protože obě účastnice řízení s takovým postupem souhlasily (§ 115a a § 211 o. s. ř.).
8. Ohledně věci samé soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a výstižným odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuj, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.
9. K odvolacím námitkám žalované pak odvolací soud pouze doplňuje, že žalobkyně byla nucena čekat šest let na výsledek pracovně právního sporu, v němž jí šlo nejen o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, ale i o vydání zápočtového listu a o náhradu mzdy. O urychlení posuzovaného řízení žalobkyně několikrát žádala a v souvislosti s tím také doložila, že jí dlouhodobá nejistota ohledně výsledku tohoto řízení způsobuje ekonomické i psychické problémy (což doložila potvrzením o evidenci uchazečů o zaměstnání a příslušnými [anonymizována dvě slova]). Soud prvního stupně pak správně uvedl, účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byla žalobkyně v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uvedena a v níž byla udržována, odškodňována je tedy její újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na to, že popsané průtahy v řízení (celkem v délce přesahující jeden rok) i nekoncentrovaný postup soudu přispěly, a to podstatnou měrou, k celkové délce posuzovaného řízení, a s přihlédnutím k tomu, že předmět sporu (neplatnost pracovního poměru, vydání zápočtového listu a náhrada mzdy) měl pro žalobkyni značný význam, je i podle odvolacího soudu přiměřeným zadostiučiněním újmy, kterou žalobkyně utrpěla, částka [částka]. Správný a mající oporu v provedeném dokazování je tudíž rozhodnutí prvostupňového soudu, že žalovaná, která z uvedeného titulu odškodnila žalobkyni pouze částkou [částka], je povinna jí zaplatit ještě částku [částka] s příslušenstvím. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé a dále ve výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.)
10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a contrario, protože procesně úspěšné žalobkyni v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.