91 Co 371/2024

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně podle § 95 odst. 1 občanského soudního řádu připustil změnu žaloby ze dne [datum], jíž se žalobce dále domáhal přiznání náhrady škody ke dni vyhlášení rozsudku, a to nově částky [částka] s příslušenstvím ve znění podání ze dne [datum] (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky [částka] a co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III.), uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), uložil žalobci povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok V.) a uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok VI.).

2. Rozhodl tak již potřetí o žalobě, kterou se žalobce (rozuměj [Jméno žalobce B], který bude v odůvodnění tohoto rozsudku nadále označován jako žalobce, byť v současné době na straně žalobce fakticky vystupuje jeho insolvenční správce [Jméno žalobce A]) domáhal po žalovaném (po opětovném připuštění změny žaloby) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující ušlý výdělek [částka] měsíčně za období od prosince 2012 do května 2024 (při odečtení výsluhového příspěvku a odchodného), neboť v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného žalovaným dne [datum], č. j. [číslo], kterým byla zrušena platnost osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení [adresa] (dále i jen „osvědčení“), byl žalobce rozhodnutím Ředitelství personální podpory ze dne [datum] propuštěn ke dni [datum] ze služebního poměru [název], čímž žalovaný ukončil profesní kariéru žalobce. Žalobce ztratil zaměstnání a pravidelný měsíční příjem.

3. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a to o původní žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující ušlý zisk za období od prosince 2012 do června 2034. Soud I. stupně připustil změnu žaloby ze dne [datum] (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a následně vždy z částky [částka] od [datum] do zaplacení a následně zákonný úrok z prodlení vždy k prvnímu dni v měsíci do zaplacení až do [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na nákladech důkazů [částka] (výrok V.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit ČR na nákladech důkazů [částka] (výrok VI.).

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl k odvolání žalovaného rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], ve výrocích II., IV., V. a VI. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud souhlasil s tím právním posouzením věci soudem I. stupně, kdy na danou věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., neboť stát odpovídá žalobci (při splnění všech podmínek, tj. nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody) za škodu, kterou mu způsobil nezákonným rozhodnutím, jímž je rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne [datum], č. j. [číslo] které bylo zrušeno rozhodnutím ředitele [název] ze dne [datum], č. j. [číslo] [§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.]. Odvolací soud však vytkl soudu I. stupně, že nárok žalobce posoudil výlučně podle občanského zákoníku, konkrétně podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., resp. § 442 zákona č. 40/1964 Sb., bez přihlédnutí ke speciální úpravě. Poukázal na to, že [název] (bývalého vojáka z povolání) se řídí speciální právní úpravou, kterou je zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Ten způsob zjišťování průměrného služebního platu vojáka v době vzniku nároku žalobce na náhradu ušlého platu neupravoval, proto je třeba postupovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, konkrétně podle § 351 a násl. zákoníku práce. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby si opatřil dostatek důkazů za účelem stanovení průměrného výdělku (služebního platu) žalobce a zjistil výši škody spočívající v ušlém platu za každý jednotlivý měsíc, v kterém žalobci škoda vznikla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí.

5. Soud I. stupně poté rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a to o žalobě na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující ušlý výdělek [částka] měsíčně za období od prosince 2012 do března 2023. Soud I. stupně připustil změnu žaloby ze dne [datum] ve znění z ústního jednání dne [datum] (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále od [datum] zákonný úrok z prodlení z částky [částka] vždy k prvnímu dni v měsíci až do [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do částky [částka] a co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a dále z jednotlivých částek [částka] za období uvedená ve výroku I. rozsudku od [datum], za která byl výrokem I. žalobci přiznán úrok z prodlení z částek [částka] (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), uložil žalobci povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok V.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok VI.).

6. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl k odvolání žalovaného rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve výrocích II., IV., V. a VI. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby pro stanovení výše náhrady škody spočívající ve ztrátě na výdělku zjistil nejenom průměrný výdělek žalobce před poškozením (správně stanovený na [částka]), ale i jeho průměrný výdělek po poškození (s přihlédnutím k vyplácenému výsluhovému příspěvku, jakož i k jednorázovému odchodnému), neboť žalobci náleží náhrada ve výši rozdílu mezi uvedenými příjmy. Soud I. stupně se měl dále zabývat příjmy žalobce v období od [datum] do [datum], když ve vztahu k období od prosince 2012 do roku 2017 žalobce již svoji vysvětlovací povinnost splnil.

7. Soud I. stupně vyšel z již dříve učiněných zjištění, že profesní [název] započala přijetím do služebního poměru dne [datum], vystudoval [název], [název], absolvoval kurzy angličtiny a kurz vyšších [název] se zaměřením na [název]. Žalobce absolvoval v roce 2009 kurz pilotování letadla typu A320 spolu s tréninkem provozu za snížené viditelnosti. Od [datum] byl držitelem průkazu výkonného letce kvalifikovaného jako pilot – [podezřelý výraz], druhý [podezřelý výraz]. Platnost průkazu původně trvající do [datum] byla žalobci prodloužena do [datum] a následně do [datum]. Žalobce byl dne [datum] jmenován do hodnosti podplukovníka. Od [datum] byl vyslán na [podezřelý výraz] – [právnická osoba] [podezřelý výraz]. V roce 2010 získal žalobce od [stát] vyznamenání [podezřelý výraz]. Za misi v [podezřelý výraz] byl žalobce hodnocen nadprůměrně (z 12 hodnocených kategorií byl nejvyšším stupněm oceněn v devíti z nich) a jeho celkový výkon v misi byl hodnocen jako vynikající (outstanding), což byl nejvyšší stupeň. V dopise ze srpna 2011 [právnická osoba] vyjádřil své poděkování žalobci za vynikající spolupráci a jeho vysokou profesionální úroveň. Za rok 2011 byl žalobce hodnocen na stupnici od 0-4 (plněno výtečně) průměrně hodnotou [hodnota], přičemž hodnota [hodnota] znamená plněno dobře a hodnota [hodnota] plněno velmi dobrým způsobem. V době od [datum] do [datum] byl žalobce služebně zařazen jako [podezřelý výraz], Sekce rozvoje druhů sil – Operační sekce [právnická osoba]. Žalobce se staral o svoji kondici, měl velmi dobré odborné znalosti, obdržel doporučení na zařazení do vzdělávacího programu pro další možný kariérní postup. Pravidelně se podroboval praktickému a teoretickému přezkoušení pro výkon své funkce u jednotlivých typů letounů.

8. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že žalovaný zahájil dne [datum] řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby (žalobce) pro stupeň utajení [adresa] a rozhodnutím žalovaného ze dne [datum], č. j. [číslo], byla platnost osvědčení č. [číslo] zrušena. Dne [datum] byl se žalobcem proveden pohovor se závěrem, že vzhledem ke zrušení platnosti osvědčení nebylo pro žalobce možné nalézt vhodné služební zařazení odpovídající jeho hodnosti a kvalifikaci. Dne [datum] bylo rozhodnuto o propuštění žalobce ze služebního poměru ke dni [datum]. Rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne [datum] byl zamítnut ředitelem žalovaného dne [datum], č. j. [číslo]. Žaloba žalobce proti rozhodnutí ředitele žalovaného byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Na základě kasační stížnosti žalobce byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] a rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne [datum] a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo], vyhověl ředitel žalovaného rozkladu žalobce a napadené rozhodnutí žalovaného ze dne [datum] o odebrání osvědčení zrušil a vrátil věc žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutím žalovaného ze dne [datum] bylo bezpečnostní řízení o zrušení platnosti osvědčení zastaveno, protože uplynula doba, na kterou bylo osvědčení vydáno a jeho platnost nelze obnovit.

9. Soud I. stupně též vyšel ze zjištění, že žalobce byl před svým propuštěním zařazen do 14. platové třídy, což podle nařízení vlády č. 223/2010 Sb., o katalogu prací vojáků z povolání znamená, že náplň práce žalobce obsahovala následující: řízení, velení a zajišťování úkolů Armády České republiky operačně taktickým velitelstvím nebo ředitelstvím (velitel, ředitel, zástupce velitele, zástupce ředitele, náčelník štábu); řízení, koordinace a zpracovávání koncepce bezpečnostní strategie, vojenské strategie nebo [podezřelý výraz]; [podezřelý výraz], orgánů samosprávy, správních úřadů nebo právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k [podezřelý výraz]; zpracovávání koncepcí programů mobilizace a zásad zajišťování obrany České republiky; zajišťování, koordinace a kontrola realizace otázek [podezřelý výraz] České republiky pro dané teritorium spolu s přípravou zásadních materiálů potřebných k jejímu dalšímu vývoji; komplexní řízení činností k nepřetržitému získávání, shromažďování a vyhodnocování zpráv o záměrech a činnostech představujících [podezřelý výraz]; komplexní koordinace zpracovávání koncepčních materiálů potřebných pro zajišťování [podezřelý výraz] komplexní koordinace činnosti Bezpečnostní rady státu; řízení, velení a všestranné zajišťování úkolů geografické a hydrometeorologické služby celostátního charakteru a [podezřelý výraz] (náčelník, zástupce náčelníka); vedení proudových a ostatních letadel vybavených zbraňovými systémy. Žalobce byl držitelem osvědčení fyzické osoby pro cizí moc [hodnota] a [hodnota] s platností do [datum].

10. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků o tom, že na takovou kariéru vojáka z povolání, které dosáhl žalobce, nelze plynule navázat po pětiletém nuceném přerušení služebního poměru, neboť po tuto dobu žalobce neměl možnost „držet krok“ s činností, kterou pro [podezřelý výraz]. Žalobce byl v době ukončení služebního poměru vojáka z povolání, tedy ve svých 41 letech, na [název]. Měl vysokoškolské vzdělání, zkoušky z anglického jazyka STANAG, fyzickou kondici, pilotní zkoušky, desítky nalétaných hodin v dopravních letounech a úmysl zahájit studium na [jméno FO]. Pozvání k tomuto studiu navazovalo na to, že žalobce v roce 2010 získal [název]. Nezbytnou součástí práce žalobce bylo, že bude své znalosti, dovednosti a fyzické schopnosti udržovat na požadované úrovni a bude se pravidelně podrobovat [podezřelý výraz] prohlídkám a přezkoušením. Jedná se kontinuální proces, který nelze na několik let přerušit. Žalobce by jako [název] důchodu ve svých 63 letech, ale činnost pilota dopravních letounů musí být podle leteckých předpisů ukončena již v 55 letech. V roce 2018 bylo objektivně zřejmé, že žalobce osvědčení nezíská a že mu [podezřelý výraz] nenabídne původní zařazení [název]. Pokud by žalobce počátkem roku 2018 o vydání osvědčení pro stupeň utajení [adresa] požádal (což nebylo možné), čekal by na rozhodnutí o jeho žádosti zhruba rok, protože podle § 94 odst. 4 písm. b) zákona o [podezřelý výraz] informacích činí minimální doba bezpečnostního řízení sedm měsíců. Pokud by snad žalobce na konci roku 2018 osvědčení získal, činila by jeho „nedobrovolná přestávka“ ve výkonu profese šest let, k čemuž nutno připočítat několik dalších let na opětný výcvik [název], což by onu nedobrovolnou „přestávku“ ve výkonu služby vojáka a pilota prodlužilo o dalších pět až sedm let. Pro [název] by se s ohledem na jeho věk v tu dobu stalo nerentabilní vynakládat vysoké investice do výcviku žalobce.

11. Soud I. stupně měl za zjištěné, že žalobce v červenci 2012 odpracoval 187 hodin a obdržel hrubý plat [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka], v srpnu 2012 odpracoval 195,5 hodiny a obdržel hrubý plat [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka] a v září 2012 odpracoval 170 hodin a obdržel hrubý plat [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka]. Hrubý měsíční plat žalobce sestával z platu určeného tarifem ve výši [částka], osobního příplatku [částka], hodnostního příplatku [částka], zvláštního příplatku pro výkonného [název] [částka] a kázeňské odměny [částka]. Kázeňskou odměnu obdržel žalobce ve všech měsících v roce 2012. Žalobce byl ke dni propuštění ze služebního poměru zařazen do 14. platové třídy v 9. platovém stupni. [právnická osoba] přiznalo žalobci dne [datum] odchodné podle § 142 odst. 1, § 140 a § 143 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve výši [částka], jelikož ke dni [datum] zanikl žalobcův služební poměr [název], žalobci byla započtena doba činné [název] v rozsahu 23 let 3 měsíce. Žalobce obdržel s účinností od [datum] výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně hrubého.

12. Soud I. stupně dále učinil z přiznání k dani z příjmu fyzických osob zjištění, že v roce 2013 činil žalobcův základ daně [částka], tj. příjmy [částka] po odečtení výdajů [částka], což je v průměru [částka] měsíčně. V roce 2014 činil žalobcův základ daně [částka], tj. příjmy [částka] a [částka] po odečtení výdajů [částka], což je v průměru [částka] měsíčně. V roce 2015 činil žalobcův základ daně [částka], tj. příjmy [částka] po odečtení výdajů [částka], což je v průměru [částka] měsíčně. V roce 2016 činil žalobcův základ daně [částka], což je v průměru [částka] měsíčně. V roce 2017 činil žalobcův základ daně [částka], což je v průměru [částka] měsíčně. V letech 2018, 2019 a 2020 činil žalobcův základ daně [částka].

13. Soud I. stupně nakonec uvedl, že žalobce v rámci své vysvětlovací povinnosti sdělil, že v letech 2021 a 2022 daňová přiznání nepodával, protože byla stejně jako roky předtím nulová. Insolvenční správce žalobce činil v insolvenčním řízení, v němž byl zjištěn úpadek žalobce, šetření a zjistil, že žalobce neměl ani za rok 2023 zdanitelný příjem a nepodával daňové přiznání, pobíral pouze výsluhový příspěvek. Žalobce je sice jednatelem ve dvou obchodních společnostech, ovšem žádné funkční požitky tyto společnosti ani žalobce nevykazovali. Obdobná situace je i v roce 2024. Žalobce uplatnil u žalovaného dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy a škody ve výši [částka], žalovaný žádosti nevyhověl ani částečně.

14. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 8 a § 28 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), § 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb., § 353 odst. 1 a 2, § 354 a § 356 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do [datum] (dále i jen „ZPr“), že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že rozhodnutí žalovaného ze dne [datum] o zrušení platnosti osvědčení žalobce, které bylo zrušeno rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne [datum] po zásahu Nejvyššího správního soudu, je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Žalobce byl ke dni [datum] propuštěn v důsledku pozbytí osvědčení ze služebního poměru. Doposud velice kladně pracovně hodnocený žalobce tak přišel o svůj pravidelný měsíční plat, čímž mu vznikla majetková újma v podobě ušlého výdělku za období od [datum] do [datum]. Soud I. stupně shledal existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody na straně žalobce za celou dobu posuzovaného období, tj. i po [datum], kdy sice odpadla překážka, pro kterou žalobce nemohl po dobu 5 let působit ve svém původním služebním poměru, avšak tím, že žalobci bylo znemožněno udržovat si v aktivním služebním poměru znalosti, dovednosti a fyzické schopnosti na požadované úrovni, byl prakticky vyloučen z možnosti se ucházet o znovupřijetí na svoji pozici. Podle soud I. stupně totiž zrušení osvědčení žalobce v roce 2012 vysoce kvalifikovanou a ve své podstatě výjimečnou profesní kariéru žalobce nenávratně ukončilo.

16. Soud I. stupně uvedl, že v rozhodném období červenec až září 2012 (§ 354 ZPr) dosáhl žalobce hrubého platu v celkové výši [částka] (3 měsíce x [částka] s tím, že se jedná o plat po odečtení kázeňské odměny [částka], jelikož kázeňská odměna není součástí platu, což plyne ze systematiky zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Žalobce odpracoval ve třetím kalendářním čtvrtletí roku 2012 celkem [hodnota] hodin, jeho průměrný hodinový hrubý výdělek činil [částka] /hod. ([částka]: 552,5 hodin). Průměrný měsíční hrubý výdělek žalobce pak soud I. stupně stanovil po zaokrouhlení na částku [částka] vypočtenou jako násobek hrubého hodinového výdělku [částka] a koeficientu 4,348 a základní týdenní doby služby 42,5 hodin stanovené podle § 25 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. (§ 356 odst. 1 a 2 ZPr). Žalobci byl dále přiznán a vyplácen v rámci služebního poměru příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně podle § 61 odst. 4 zákona č. 221/1999 Sb. Žalobce tak v hrubém přišel za jeden měsíc celkem o částku [částka] ([částka] + [částka]). Od této částky soud I. stupně odečetl měsíční výsluhový příspěvek ve výši [částka] hrubého, který byl žalobci vyplácen v souvislosti se skončením jeho služebního poměru a který by žalobce neobdržel, kdyby propuštěn nebyl a stále pobíral svůj plat. Ušlý měsíční výdělek žalobce tak podle soudu I. stupně činí [částka].

17. Soud I. stupně dále (vázán závazným právním názorem odvolacího soudu obsaženém v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) od ušlého měsíčního výdělku ve výši [částka] odečetl žalobcem dosahovaný příjem, a to následujícím způsobem:OBDOBÍPRŮM. HRUBÝ VÝDĚLEKVÝSLUHAVÝDĚLEKÚJMAprosinec 2012[částka] částka[částka] částkarok 201312 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 201412 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 201512 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 201612 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 201712 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 201812 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 201912 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 202012 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 202112 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 202212 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částkarok 202312 x , částka12 x , částka12 x , částka12 x , částka1-5/20245 x , částka5 x , částka5 x , částka5 x , částka18. Soud I. stupně na základě výše uvedeného uzavřel, že celková částka žalobci vzniklé újmy v podobě ušlého zisku po zohlednění jím dosahovaných výdělků za období od prosince 2012 do května 2024 činí [částka]. Od této částky soud I. stupně dále odečetl již vyplacené odchodné ve výši [částka] a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka].19. O příslušenství soud I. stupně rozhodl podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (za dobu prodlení do [datum]) a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (za dobu prodlení po [datum]), a to z částky splatné ke dni [datum] (podle změny žaloby ze dne [datum]) ve výši [částka] (ušlý zisk za období od prosince 2012 do června 2018 ve výši [částka] po odečtení odchodného ve výši [částka]) od [datum] do zaplacení, dále z jednotlivých měsíčních částek ušlého zisku [částka] splatných podle § 141 odst. 1 ZPr (tj. v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku, což znamená, že za červenec 2018 vzniklo právo žalobci na ušlý zisk v srpnu 2018 a splatnou se náhrada ušlého zisku stala k [datum], v prodlení tak žalovaná je ode dne následujícího, atd.).20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] a co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky [částka] (tj. [částka] – [částka]) za dobu od [datum] do zaplacení pak soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. řádu, podle nichž přiznal převážně úspěšnému žalovanému paušální náhradu nákladů v rozsahu 44 % z částky [částka] za 13 úkonů po [částka] (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a [datum], vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], [datum] a [datum], odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a [datum], odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a účast na jednání soudu I. stupně dne [datum]), tj. [částka].22. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že k jejich náhradě jsou povinni oba účastníci podle poměru jejich neúspěchu ve věci. Uvedl, že stát zaplatil na nákladech řízení částku [částka] (znalečné ve výši [částka] po odečtení žalobcem složené zálohy ve výši [částka]). Žalobce je povinen státu nahradit 72 % znalečného, tj. [částka], ovšem část již je kryta žalobcem složenou zálohou ve výši [částka], a proto soud I. stupně uložil žalobci k zaplacení pouze částku [částka]. Žalovanému pak soud I. stupně uložil k úhradě 28 % z částky [částka], tj. [částka].23. Rozsudek soudu I. stupně napadl ve výrocích II., IV., V. a VI. žalovaný včasným a přípustným odvoláním z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Uvedl, že v průběhu celého řízení zastává názor, že skutečnou škodu může v daném případě představovat pouze rozdíl ve výši výdělku žalobce v době před propuštěním ze služebního poměru vojáka z povolání a v době po propuštění z tohoto služebního poměru, tedy rozdíl celkového příjmu žalobce v době před škodní událostí a po ní. Tomuto názoru přisvědčil i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soud I. stupně tak již nyní při určení výše škody přihlédl k příjmům, kterých žalobce v rozhodném období dosáhl. Žalovaný nicméně připomněl, že v řízení namítal, že výše příjmů žalobce po ukončení služebního poměru není doložena, když žalovaný považoval za krajně nepravděpodobné, že by žalobce žádných příjmů v období od roku 2018 do současnosti nedosahoval. Soud I. stupně měl proto doplnit dokazování o účetní doklady a výpisy z podnikatelských a osobních účtů žalobce za toto období, jak navrhoval žalovaný, když vycházet pouze z daňových přiznání žalobce je podle žalovaného nedostatečné. Žalovaný z uvedeného důvodu navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil v rozsahu výroků II., IV., V. a VI. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.24. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný.25. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. K tomuto jednání se žalobce nedostavil poté, kdy se řádně a včas omluvil. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.26. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění o tom, že žalovaný zahájil dne [datum] řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby (žalobce) pro stupeň utajení [adresa], že rozhodnutím žalovaného ze dne [datum], č. j. [č. účtu] -NBÚ/P, byla platnost osvědčení zrušena, že dne [datum] bylo rozhodnuto o propuštění žalobce ze služebního [název] u [název] ke dni [datum], že rozhodnutím žalovaného ze dne [datum] bylo bezpečnostní řízení o zrušení platnosti osvědčení zastaveno, protože uplynula doba, na kterou bylo osvědčení vydáno, že i v případě nového získání osvědčení by žalobce nemohl navázat na svou původní profesní [název], že žalobce byl ke dni propuštění ze služebního poměru zařazen do 14. platové třídy v 9. platovém stupni, že u [název] v červenci 2012 odpracoval 187 hodin a obdržel hrubý plat ve výši [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka], v srpnu 2012 odpracoval 195,5 hodiny a obdržel hrubý plat ve výši [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka] a v září 2012 odpracoval 170 hodin a obdržel hrubý plat ve výši [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka], že hrubý měsíční plat žalobce sestával z platu určeného tarifem ve výši [částka], osobního příplatku ve výši [částka], hodnostního příplatku ve výši [částka], zvláštního příplatku pro výkonného [podezřelý výraz] ve výši [částka] a kázeňské odměny ve výši [částka], kterou žalobce obdržel ve všech měsících v roce 2012, že [právnická osoba] přiznalo žalobci dne [datum] odchodné ve výši [částka], že žalobci je s účinností od [datum] vyplácen výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně hrubého, že příjem žalobce v roce 2013 činil [částka] měsíčně, v roce 2014 činil [částka] měsíčně, v roce 2015 činil [částka] měsíčně, v roce 2016 činil [částka] měsíčně, v roce 2017 činil [částka] měsíčně, že v letech 2018 až 2020 činil žalobcův základ daně [částka] a za roky 2021 až 2024 žalobce daňová přiznání nepodával, protože neměl žádný zdanitelný příjem.27. Soud I. stupně nepochybil, když nedoplnil dokazování o účetní doklady a výpisy z osobních a podnikatelských účtů žalobce. Co se týká období let 2013 až 2020, byl příjem žalobce zjištěn z přiznání k dani z příjmů fyzických osob, přičemž žalobce svým podpisem stvrdil, že všechny jím uvedené údaje v daňovém přiznání jsou pravdivé a úplné. Je proto třeba vycházet z předpokladu o pravdivosti a úplnosti údajů obsažených v daňových přiznáních do doby, než by byl příslušným správcem daně zjištěn opak. Žalovaný obsah ani pravost žalobcem předložených daňových přiznání nezpochybňoval. V následujícím období let 2021 až 2024 žalobce prohlásil, že neměl žádný zdanitelný příjem, a proto daňová přiznání nepodával. Takový postup je v souladu s § 38g odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Soud v tomto řízení není oprávněn provádět daňovou kontrolu žalobce (srov. zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád), tzn. že ani nemůže v účetních dokladech či účtech žalobce vyhledávat informace o tom, zda byl žalobce povinen daňové přiznání podat. Pokud žalovaný považoval za nepravděpodobné, že žalobce neměl v uvedeném období žádný zdanitelný příjem, pak svou domněnku nijak podpořil, např. poukazem na nabývání nemovitého či movitého majetku žalobcem značné hodnoty, nadstandardně nákladný životný styl žalobce apod. V řízení bylo naopak zjištěno, že vyhláškou Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], bylo oznámeno, že k návrhu věřitele [právnická osoba].[IČO] IČO, , bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO], a že usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce A] při jednání soudu I. stupně sdělil, že šetřením zjistil, že žalobce neměl v roce 2023 zdanitelný příjem a nepodával daňové přiznání, pobíral pouze výsluhový příspěvek. Je sice jednatelem ve dvou obchodních společnostech, ovšem žádné funkční požitky tyto společnosti ani žalobce nevykazovali. Obdobná situace je i v roce 2024. Žalovaný pravdivost vyjádření insolvenčního správce nijak nezpochybnil.28. Odvolací soud dále uvádí, že správně zjištěný skutkový stav věci posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, když uzavřel, že rozhodnutí žalovaného ze dne [datum], č. j. [č. účtu] -NBÚ/P, o zrušení platnosti osvědčení žalobce, které bylo po zásahu Nejvyššího správního soudu zrušeno rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne [datum], č. j. [číslo], je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, a že žalobci vznikla v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím škoda spočívající v ušlém výdělku žalobce v období od [datum] do [datum] (podle posledního znění žalobního návrhu), za kterou je odpovědný žalovaný podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně též správně vyšel z § 28 OdpŠk, který stanoví, že způsob výpočtu průměrného výdělku pro účely zákona č. 82/1998 Sb. stanoví vláda nařízením, kterým je nařízení vlády č. 116/1998 Sb., jakož i z § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení se zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, kterým se řídil služební poměr žalobce, přičemž dospěl ke správnému závěru, že před vznikem škody dosahoval žalobce průměrného měsíčního hrubého výdělku ve výši [částka]. Od této částky pak soud I. stupně správně odečetl měsíční výsluhový příspěvek ve výši [částka] hrubého, který byl žalobci vyplácen v souvislosti se skončením jeho služebního poměru a který by žalobce neobdržel, kdyby propuštěn nebyl a stále pobíral svůj plat. Ušlý měsíční výdělek žalobce tak činí [částka], jak správně uzavřel soud I. stupně.29. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí konstatoval, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. vzniká mezi poškozeným a státem, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Ve sporech o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci se podpůrně užijí zejména občanskoprávní ustanovení týkající se otázek zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených, jako je např. pojem škoda, rozsah náhrady škody apod. (§ 26 OdpŠk). I když zákon č. 82/1998 Sb. již neobsahuje ustanovení shodné s § 21 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění účinném do [datum], podle kterého „[z]tráta na výdělku se hradí, i když nejde o škodu na zdraví. Ustanovení § 447 odst. 2 občanského zákoníku platí v těchto případech obdobně.“, je nepochybné, že ztráta na výdělku se hradí, i když nejde o škodu na zdraví, a že § 2963 o. z. (resp. § 447 obč. zák.) platí v těchto případech obdobně (Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, str. 221-259 a str. 267-269). Pro stanovení výše náhrady škody spočívající ve ztrátě na výdělku bylo proto třeba znát nejen průměrný výdělek žalobce před poškozením (tj. před skončením služebního poměru dne [datum]), ale i jeho průměrný výdělek po poškození (s přihlédnutím k vyplácenému výsluhovému příspěvku, jakož i k jednorázovému odchodnému), neboť žalobci náleží náhrada ve výši rozdílu mezi uvedenými příjmy.30. Soud I. stupně vázán výše uvedeným právním názorem odvolacího soudu tak od ušlého měsíčního výdělku žalobce ve výši [částka] odečetl žalobcem dosahovaný příjem a správně uzavřel, že celková částka žalobci vzniklé újmy v podobě ušlého zisku po zohlednění jím dosahovaných výdělků za období od prosince 2012 do května 2024 činí [částka]. Od této částky bylo třeba odečíst již vyplacené odchodné ve výši [částka], uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu škody ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení, proto bylo správné.31. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o věci samé potvrdil jako věcně správný. Jako věcně správné potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. také akcesorický výrok IV. o nákladech řízení mezi účastníky, jehož znění je v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., jakož i výroky V. a VI. o nákladech státu, které odpovídají § 148 odst. 1 o. s. ř.32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.33. Výroky I. a III. rozsudku soudu I. stupně nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).