Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě, složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové, JUDr. Juraje Malika, JUDr. J. P. a JUDr. M. G., projednal dne 4. září 2003 odvolání kárně obviněného Mgr. M. P., podané proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2002 pod sp. zn. Ds 8/2002 a rozhodl takto :
Podle § 21 odst. 3 věta druhá zák. č. 7/2002 Sb., se v napadeném rozhodnutí zrušuje výrok o uložení kárného opatření a podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 5/2002 Sb. se nově rozhoduje tak, že se kárně obviněnému soudci při nezměněném výroku o vině ukládá kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10% na dobu osmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2002 pod sp. zn. Ds 8/2002 byl kárně obviněný Mgr. M. P., soudce Okresního soudu v Ostravě uznán vinným, že v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů nekonal procesní úkony směřující k rozhodnutí ve věcech Okresního soudu v Ostravě :
1) sp. zn. Nt 537/94 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
2) sp. zn. Nt 605/97 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
3) sp. zn. Nt 631/97 v době od 28.1.1999 do 3.7.2002,
4) sp. zn. Nt 645/98 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
5) sp. zn. Nt 647/99 v době od 3.9.1999 do 3.7.2002,
6) sp. zn. Nt 611/2000 v době od 23.2.2000 do 3.7.2002,
7) sp. zn. Nt 504/94 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
8) sp. zn. Nt 534/94 v době od 287.1.1999 do 3.7.2002,
9) sp. zn. Nt 604/98 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
10) sp. zn. Nt 660/98 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
11) sp. zn. Nt 665/98 v době od 27.1.1999 do 3.7.2002,
12) sp. zn. Nt 604/99 v době od 18.6.1999 do 3.7.2002,
13) sp. zn. Nt 613/99 v době od 25.2.1999 do 3.7.2002,
14) sp. zn. Nt 639/99 v době od 7.7.1999 do 3.7.2002,
15) sp. zn. Nt 602/2000 v době od 7.1.2000 do 3.7.2002,
16) sp. zn. Nt 948/98 v době od 15.3.1002 do 3.7.2002.
Uvedeného jednání se měl zčásti dopustit v průběhu výkonu kárného opatření, které mu bylo uloženo rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.8.1999, sp. zn. Ds 2/99.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchal kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Za to mu bylo uloženo kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., spočívající ve snížení platu o 20% na dobu desíti měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal včas odvolání kárně obviněný, který uváděl, že pochybuje o splnění subjektivních a objektivních složek skutkové podstaty kárného provinění, neboť se snažil ze všech sil všechny úkoly, stanovené rozvrhem práce plnit, i když se objektivní podmínky pro plnění úkolů nezměnily.
Odvolatel také navrhl, aby byla právně zhodnocena skutečnost, že předcházející kárné opatření mělo být považováno za zahlazené, jednak, že uložené kárné opatření je příliš přísné.
Předseda Okresního soudu v Ostravě žádal zamítnutí odvolání kárně obviněného s tím, že kárný soud prvního stupně rozhodl korektně. Kárně obviněný v čase od podzimu 2001 do vykonání prověrky v roce 2002, kdy měl zastaven nápad věcí rejstříku T mohl odstranit hlavní nedostatky v sice méně náročné, ale stejně důležité agendě rejstříku Nt; to se však nestalo.
Kárně obviněný i v závěrečném návrhu (posledním slově) setrval na svém odvolání.
Odvolací soud došel k závěru, že skutkový stav byl zjištěn úplně a že není potřebí ho doplňovat. Rozhodující se však stala, kromě posouzení přiměřenosti kárného postihu ke kárnému provinění i otázka kárného postihu při opětovném kárném provinění. Kárný soud prvního stupně dospěl k závěru, že nyní posuzovaná nečinnost kárně obviněného, která je mu kladena za vinu spadá do období, v němž se uplatňovaly následky vyvozené kárné odpovědnosti v období od právní moci rozhodnutí původního rozhodnutí kárného soudu, tj. od 27.8.1999 do 31.8.2000, kdy došlo k výkonu kárného opatření a tím i k zahlazení. Z hlediska kárného postihu je třeba uvážit, zda právní účinky předchozího kárného postihu existovaly v době spáchání dalšího kárného provinění, a nikoli, zda jsou přítomny v době rozhodování kárného soudu. To potom vedlo kárný soud prvního stupně k závěru, že se kárně obviněný zčásti dopustil popsaného jednání v době předcházející zahlazení dřívějšího kárného opatření.
Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně především z hlediska namítaného právního posouzení a dospěl k závěru, že ve skutkové otázce, zda a jak došlo ke kárnému provinění kárný soud prvního stupně rozhodl správně a plně na základě zjištěných skutečností.
Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud uvážil, že podle § 24 zák. č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, se od uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření hledí na soudce, jakoby nebyl pro kárné provinění stíhán. Jestliže výkon kárného opatření do té doby neskončil, kárný postih se zahlazuje vykonáním kárného opatření. V daném případě jde o procesní předpis, který stanoví, jak nakládat s případy kárných provinění, které se překrývají. K tomu bylo potřebné při hodnocení důkazů, které obnáší i hodnocení skutečností ovlivňujících zahlazení odsouzení přihlédnout. Proto odvolací soud při nezměněném výroku o vině, na jehož správnost v rozhodnutí soudu prvního stupně se poukazuje zrušil výrok o uloženém kárném opatření v rozhodnutí soudu prvního stupně a nově rozhodl s přihlédnutím k povaze věci, míře zavinění i dalších rozhodných skutečností tak, že při nezměněném výroku o vině uložil kárně obviněnému soudci kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10% na dobu osmi měsíců. Tuto sankci považuje odvolací soud za přiměřenou spáchanému kárnému provinění.
Z těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zčásti zrušeno a nově rozhodnuto tak, že se kárně obviněnému soudci při nezměněném výroku o vině ukládá kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10% na dobu osmi měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání.
V Brně dne 4. září 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda kárného senátu