Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. M. G., JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 1. října 2008 odvolání JUDr. M. T., soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2008, sp. zn. 1 Ds 19/2007 a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání JUDr. M. T. zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci dne 9. června 2008 pod sp. zn. 1 Ds 19/2007 rozhodl podle § 92 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že JUDr. M. T. je z důvodu § 91 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci. Řízení o přezkoumání způsobilosti JUDr. M. T. bylo zahájeno na návrh předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti, která konstatovala, že v důsledku mozkové příhody (6. 7. 2005) a náročné operace srdce JUDr. M. T. byl tento po ukončení jeho pracovní neschopnosti (22. 6. 2006) zařazen na exekuční úsek, nebyla mu přidělována práce v jednací síni a nebyl zařazen do dosažitelnosti soudců. Následná prověrka přidělených věcí však prokázala závady v jeho práci, nedostatečnou koncentraci při práci a schopnost soustředění.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2008, sp. zn. 1 Ds 19/2007, podal soudce JUDr. M. T. v zákonné lhůtě odvolání. Ve svém odvolání vyslovil nesouhlas s rozhodnutím kárného senátu, jež považuje za nesprávné a nedůvodné, neboť toto rozhodnutí vychází z nesprávně a neúplně zjištěného stavu věci na základě neúplně provedeného dokazování. Připustil zjištěné vady v jeho prověřovaných spisech, avšak podle JUDr. M. T. tyto vybrané spisy rozhodně nejsou objektivním hodnotícím kritériem jeho práce a nejsou ani objektivním důkazem o jeho zdravotních problémech, které by mu bránily ve výkonu soudcovské funkce. V řadě případů se jedná spíše o písařské nebo formální chyby, které nijak neovlivňovaly průběh nebo výsledek řízení v projednávaných věcech. Všechny spisy, které předložila navrhovatelka, jsou dle JUDr. M. T. staršího data a odrážejí stav, který není aktuální, když v jeho pracovní a rozhodovací činnosti došlo od doby prověrky v jeho spisech k výraznému posunu a evidentní změně k lepšímu.
JUDr. M. T. se ve svém odvolání podrobně vyjádřil ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, zdravotní odvětví různá, specializace posudkové lékařství, MUDr. Z. N., zpracovaném na jeho osobu pro potřeby řízení o přezkoumání způsobilosti JUDr. M. T. pro výkon funkce soudce. Uvedl, že vzhledem k šíři a ke složitosti projednávané problematiky nemůže znalkyně MUDr. N. bez patřičných atestací z oboru zejména neurologie a psychiatrie učinit kvalifikovaný a objektivní závěr o jeho způsobilosti pro výkon soudcovské funkce. Poukázal na silně subjektivní zabarvení výpovědi znalkyně před kárným senátem, dále na to, že závěry znalkyně uvedené ve znaleckém posudku jsou jejími pouhými názory, které jsou v rozporu s lékařskými zprávami, z nichž při zpracování posudku měla vycházet. Jelikož v průběhu řízení před kárným senátem se nikdo nezabýval specializací znalkyně a vzhledem k tomu, že se také nikdo nepokusil o skutečně kvalifikované a objektivní odstranění rozporů mezi lékařskými zprávami a předloženým znaleckým posudkem, nelze takto koncipovaný znalecký posudek akceptovat jako důkaz o jeho způsobilosti či nezpůsobilosti pro výkon soudcovské funkce. Ze všech uvedených důvodů soudce JUDr. M. T. navrhl, aby odvolací kárný senát napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil, doplnil dokazování o znalecké posudky z oboru neurologie a psychiatrie a na základě doplněného znaleckého dokazování aby odvolací kárný senát znovu rozhodl tak, že soudce JUDr. M. T. je způsobilý k výkonu funkce soudce. Před odvolacím kárným senátem obhájce JUDr. M. T. uvedl, že JUDr. T. byl podroben novému vyšetření neurology a psychiatry se závěrem, že intelektové funkce JUDr. T. výrazně poškozeny nejsou, z hlediska novopaměti je problém, který má tendenci ke zlepšení vývoje v horizontu 1 – 2 let, je prognóza zlepšení celkového zdravotního stavu, nebude-li v přímém kontaktu s účastníky řízení, může vykonávat práci soudce u exekucí a u odvolacího soudu.
Ministr spravedlnosti ani předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání písemně nevyjádřili. Před odvolacím kárným senátem navrhovatelka uvedla, že navrhuje potvrdit napadené rozhodnutí. Největší problém JUDr. T. je, že nemůže chodit do jednací síně, není schopen komunikace s účastníky řízení.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání soudce není důvodné.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil a následné skutkové závěry náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Se skutkovými zjištěními kárného senátu i jejich právním hodnocením se odvolací soud plně ztotožňuje.
K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněného soudce považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení před kárným senátem bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že práce soudce JUDr. M. T. byla v období po návratu na pracoviště po déletrvající pracovní neschopnosti (od 6. 7. 2005 do 21. 11. 2006) zatížena pochybeními, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z písemně zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace posudkové lékařství, který pro potřeby řízení před kárným senátem pro posouzení způsobilosti k výkonu soudcovské funkce vypracovala MUDr. Z. N., vyplynulo, že soudce JUDr. M. T. prodělal kardioembolické ischemické mozkové infarkty v červenci a říjnu 2005 s poškozením rozsáhlé oblasti pravé mozkárkové hemisféry a rozsahem sice menšího, pro vyšší nervovou činnost však daleko významnějšího, poškození levé mozkové hemisféry v pareitální oblasti. Zdravotní stav JUDr. M. T. je hodnocen jako dlouhodobě nepříznivý. Mimo výše uvedeného u posuzovaného přetrvává postižení levé horní končetiny, která je neschopná úchopu, přetrvává i lehký psychorganický syndrom s poklesem intelektových funkcí, postihující zejména oblast novopaměti, s cerebrastenií, tj. mozkovou slabostí, projevující se zvýšenou únavností, kolísáním a poklesem koncentrace, zvýšením chybovosti, snížením porozumění i zhoršenou výslovností těžších slov. Centrální porucha sluchu byla v době vypracování znaleckého posudku již jen zbytková a zvýrazňovala se při psychické zátěži, projevuje se zhoršením porozuměním mluvené řeči. V kombinaci se zhoršením zapamatování si nových vjemů to má za následek, že posuzovaný zapisovatelce diktuje něco jiného, než zaznělo při výslechu. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzovaného JUDr. M. T. významně ovlivňuje jeho pracovní schopnost k výkonu dosavadní funkce, a to zejména v důsledku postižení vyšší nervové činnosti. Podle závěru znalkyně MUDr. Z. N. není JUDr. M. T. schopen samostatně vykonávat zodpovědné funkce a tím i funkci soudce. Je schopen vykonávat méně náročná zaměstnání administrativního charakteru, bez vysoké osobní odpovědnosti, bez většího kontaktu s cizími lidmi, bez většího pracovního tlaku, časového tlaku a stresových funkcí. Za těchto podmínek je schopen využít i získaných znalostí a zkušeností. Dále dospěla znalkyně k závěru, že chybovost při výkonu funkce a nedodržování termínů, jak se projevila v práci JUDr. M. T., není zapříčiněna jeho nedbalostí či neznalostí problematiky, ale vyplývá z popsané zdravotní poruchy v oblasti vyšší nervové činnosti, která je dlouhodobého charakteru. Dle názoru znalkyně již k úplné úpravě defektu nedojde, i když k určitému zlepšení snad ještě dojít může. Dle názoru znalkyně není JUDr. M. T. zdravotně způsobilý vykonávat funkci soudce samostatně a v plném rozsahu a plní podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu.
Při výslechu před kárným senátem vrchního soudu znalkyně MUDr. Z. N. svůj posudek stvrdila a uvedla, že si vyžádala zdravotní dokumentaci JUDr. M. T. a dále poslala posuzovaného na další vyšetření a sama s ním i hovořila. Ke svým závěrům ohledně zdravotní nezpůsobilosti JUDr. M. T. pro výkon soudcovské funkce dospěla na základě všech těchto podkladů, přičemž sama je další odborností neurolog (tuto odbornost dosvědčila znalkyně i písemně), takže byla schopna posoudit zdravotní stav posuzovaného i z tohoto hlediska. Z tohoto pohledu se tedy jeví námitka JUDr. M. T. na nedostatečnou odbornost znalkyně jako nedůvodná, jelikož sama znalkyně při výslechu před kárným senátem vrchního soudu prohlásila, že její další odborností je neurologie. Co se týká další námitky JUDr. M. T. o rozporu mezi závěry znaleckého posudku a závěry lékařských zpráv, tak i k tomuto se ve své výpovědi před kárným senátem znalkyně MUDr. N. podrobně vyjádřila. Uvedla, že lékařské nálezy, které jí předložila MUDr. L. Ch., jež je sestrou JUDr. M. T. a jeho ošetřující lékařkou, a které se týkaly vyšetření z oboru psychiatrie a psychologie, nejsou nesprávné, ale jsou mírnější ve svém hodnocení. Bylo to patrně ovlivněno i tím, že odborní lékaři nebyli úplně informování o zdravotních problémech, které JUDr. M. T. má. Znalkyně MUDr. N. dále ve své výpovědi uvedla, že posuzovaný JUDr. M. T. nemá úplný náhled na svůj zdravotní stav a je k němu nekritický. Průběžné výsledky psychologického vyšetření u něj vyznívají ještě hůře, než uvedla v závěru svého znaleckého posudku. Podle MUDr. Z. N. je JUDr. M. T. nezpůsobilý k výkonu soudcovské funkce.
Shodně s kárným senátem ani odvolací kárný senát neshledal důvodným požadavek JUDr. M. T. na zpracování revizního znaleckého posudku či doplnění stávajícího znaleckého posudku, a to ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Znalecký posudek je dostatečně přehledný, lze z něj zjistit, jaké poznatky vzala znalkyně v úvahu při formulaci svých znaleckých závěrů, učiněné závěry jsou logické a mají oporu i v ostatních důkazech. Podle § 109 tr. řádu se přibere jiný znalec jen tehdy, jsou-li pochybnosti o správnosti zpracovaného posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný a nebyly-li uvedené vady odstraněny ani po vysvětlení, o něž byl znalec požádán. Posudek ústavu je pak možno podle § 110 tr. řádu vyžádat jen ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. V posuzované věci však nejsou pochybnosti o správnosti podaného znaleckého posudku MUDr. Z. N., která při znaleckém zkoumání posuzovaného vycházela z lékařských zpráv, z vlastního vyšetření posuzovaného a z konkrétních poznatků odrážejících výsledky vlastní práce JUDr. M. T. při výkonu soudcovské funkce. Jestliže JUDr. M. T. poukazuje na rozpor závěrů v lékařských zprávách a závěru znaleckého posudku, tak je nutné shodně s kárným senátem vrchního soudu konstatovat, že znalkyně vyhodnotila lékařské zprávy v jejich komplexnosti i ve vlastní rozpornosti a vycházela i z vlastního vyšetření posuzovaného a z výsledků práce JUDr. T. při výkonu soudcovské funkce a dospěla k závěru o jeho nezpůsobilosti pro výkon funkce soudce. Zbývá dodat, že zmíněný znalecký posudek nebyl zpochybněn žádnou lékařskou zprávou či odborným vyjádřením. Takovéto písemné důkazy nepředložil ani obhájce JUDr. T. při návrhu na doplnění znaleckého posudku či vypracování revizního znaleckého posudku. Ze všech výše uvedených důvodů byl tedy návrh na doplnění dokazování zamítnut.
Odvolací kárný senát tedy na základě shora uvedeného shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu a dospěl shodně s kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci k závěru, že JUDr. M. T. je podle § 91 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci pro jeho nepříznivý zdravotní stav, který mu dlouhodobě (po dobu více než tří let) nedovoluje vykonávat funkci soudce v plném rozsahu jeho činnosti.
S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu, než odvolání soudce JUDr. M. T. zamítnout podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodné.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně 1. října 2008
JUDr. J. P.
předseda kárného senátu