Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. M. G., JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 5. listopadu 2008 odvolání předsedy senátu Okresního soudu Plzeň – sever Mgr. L. M. proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008 a rozhodl t a k t o :
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008, z r u š u j e a znovu se rozhoduje tak, že podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se Mgr. L. M.
z p r o š ť u j e k á r n é h o o b v i n ě n í,že jako samosoudce Okresního soudu Plzeň – sever v trestní věci obviněného J. Č., vedené pod sp. zn. 1 T 108/2006, způsobil nesoustředěným postupem neodůvodněné průtahy v době od 12. 9. 2006, kdy odročil hlavní líčení na neurčito, nejméně do 24. 1. 2008, neboť v uvedeném období opakovaně vyžadoval od Okresního soudu v Rakovníku spis, sp. zn. 2 T 146/2006, ve kterém bylo proti témuž obviněnému vedeno další trestní stíhání, aniž by si zjistil, pro jakou trestnou činnost je v této věci obviněný stíhán a jaký význam má tato trestní věc pro rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever, přičemž až na základě žádosti obhájkyně obviněného, aby zastavil pro neúčelnost trestní stíhání obviněného pro trestný čin podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, neboť u Okresního soudu v Rakovníku je stíhán pro trestný čin podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona, vyžádal dne 24. 1. 2008 telefonicky a následně písemně od Okresního soudu v Rakovníku příslušnou obžalobu a trestní stíhání ve věci, sp. zn. 1 T 108/2006, usnesením ze dne 28. 2. 2008, č. j. 1 T 108/2006-131, pro neúčelnost zastavil, čímž se měl dopustit kárného provinění podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
protože tento skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008, byl Mgr. L. M. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit jednáním popsaným ve zprošťujícím výroku tohoto rozhodnutí, a podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mu bylo uloženo kárné opatření – důtka.
Podle odůvodnění uvedeného rozhodnutí dospěl kárný senát Vrchního soudu v Praze k závěru, že se kárně obviněný soudce Mgr. L. M. dopustil svým jednáním kárného provinění, když nedostál svým povinnostem rozhodovat ve věci tak, aby nedošlo k závažným a neodůvodněným průtahům. Obhajobu kárně obviněného soudce posoudil vrchní soud jako rozporuplnou, neboť z údaje obsaženého ve spise, sp. zn. 1 T 108/2006, na čl. 58 a poté ve vyjádření kárně obviněného soudce k průtahům na čl. 5 kárného spisu plynulo, že důvodem odročení hlavního líčení a opakovaného vyžadování spisů Okresního soudu v Rakovníku byla úvaha Mgr. M. o nutnosti ukládat souhrnný trest, zatímco v kárném řízení uvedl, že vyžadoval připojení celého spisu z důvodu řádného posouzení znaku tzv. zpětnosti u trestného činu podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona. V písemném vyjádření kromě toho zdůraznil, že bez celého spisu nemohl zodpovědně zhodnotit možnost zastavení trestního stíhání avšak trestní příkaz vydal bez připojení celého spisu, stejně tak bez spisu rozhodl o zastavení trestního stíhání. Kárný senát Vrchního soudu v Praze tedy shledal, že nesoustředěným postupem kárně obviněného soudce při projednání skutkově i právně jednoduché trestní věci, došlo k zaviněnému vzniku dlouhodobých neodůvodněných průtahů. Při svém rozhodování vzal kárný senát vrchního soudu v úvahu, že kárně obviněný soudce se dopustil průtahů pouze v jedné trestní věci, nemohl však přehlédnout, že se jednalo o průtahy dlouhodobé, trvající rok a pět měsíců, ve věci, která svou obtížností patří mezi věci jednoduché, přesto z ní vznikl nedodělek starší jednoho roku a proto dospěl k závěru, že posuzovaný skutek naplňuje znaky kárného provinění podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Při úvaze o přiměřenosti postihu kárně obviněného soudce vzal kárný senát vrchního soudu v úvahu, že Mgr. M. dosud nebyl kárně postižen, podává relativně vysoké pracovní výkony a přihlédl v jeho prospěch k jeho v zásadě kladnému pracovnímu hodnocení na jeho okresním soudě, jakož i k tomu, že bylo shledáno kárné provinění toliko v jedné přidělené kauze. S ohledem na tato zjištění dospěl kárný senát k závěru, že účelu kárného řízení lze dosáhnout uložením mírnější sankce a zvolil kárné opatření – důtku podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008, podal kárně obviněný soudce v zákonné lhůtě odvolání. Mgr. L. M. ve svém odvolání vyslovil souhlas se skutkovými zjištěními kárného senátu vrchního soudu, avšak nesouhlasí s tím, aby zjištěné skutečnosti byly hodnoceny jako kárné provinění. Skutkový děj, jak jej zjistil kárný senát, je dle kárně obviněného soudce nesporný. Mgr. L. M. byla přidělena k vyřízení věc 1 T 108/2006. V této věci vydal trestní příkaz a poté, co tento trestní příkaz byl napaden státním zástupcem, nařídil prakticky bezprostředně hlavní líčení na 12. 9. 2006. K tomuto hlavnímu líčení si vyžádal trestní spis ve věci 1 T 45/2005, z něhož mu byl doručen pouze trestní příkaz. Při hlavním líčení dne 12. 9. 2006, při kterém provedl všechny důkazy, zjistil, že spis 1 T 45/2005 mu doručen nebyl a navíc se od žalovaného dozvěděl, že je proti němu vedeno u Okresního soudu v Rakovníku další trestní řízení. Jednání pak odročil a spis ponechal na lhůtě, kterou lze považovat za přijatelnou. Vyžádal si spis týkající se tohoto trestního řízení. Spis Okresní soud v Rakovníku nezasílal, a proto kárně obviněný soudce referoval opakovaně žádost o zapůjčení spisu a spis 1 T 45/2005 založil na lhůtu 20. 10. 2006. Okresní soud v Rakovníku však spis stále nezasílal a Mgr. M. následně nařídil hlavní líčení, které odvolal pro onemocnění obviněného. Z podnětu obhajoby se spojil s předsedou senátu Okresního soudu v Rakovníku, vyžádal obžalobu ve věci 2 T 146/2006 Okresního soudu v Rakovníku a řízení zastavil. Kárně obviněný soudce ve svém odvolání uvedl, že nesouhlasí s názorem kárného senátu, že jeho obhajoba je rozporná. V trestní věci, sp. zn. 1 T 108/2006, vydal trestní příkaz, který byl napaden státním zástupcem. Již v souvislosti s nařizováním hlavního líčení přehodnotil svůj názor na danou věc a rozhodl se přezkoumat otázku zpětnosti a vyžádal si proto spis od Okresního soudu v Rakovníku. Až během následujícího hlavního líčení pak zjistil, že je vedeno další trestní stíhání. Kromě otázky zpětnosti si chtěl Mgr. M. ověřit i otázku možného uložení souhrnného trestu. Původní trestní spis je spojen s trestním spisem 2 T 146/2006, a proto mu nebyl zaslán ani spis 1 T 45/2005 ani spis 2 T 146/2006.
Dále kárně obviněný soudce ve svém odvolání uvedl, že možná nesprávně, nikoliv však s vědomím možného vzniku neovlivněných průtahů, oba spisy vyžadoval. Ani jeden ze spisů mu však nebyl Okresním soudem v Rakovníku zaslán. Když se pak kárně obviněný soudce dozvěděl, že uložení souhrnného trestu nepřichází v dané věci v úvahu a zjistil telefonicky pohovorem se soudcem Okresního soudu v Rakovníku, proč je v tamní věci obviněný J. Č. stíhán, řízení ve věci, sp. zn. 1 T 108/2006, zastavil. Závěr, ke kterému dospěl kárný senát vrchního soudu, že kárně obviněný soudce opakovaně požadoval předmětný spis od Okresního soudu v Rakovníku mechanicky či zbytečně, ačkoliv si mohl informace zjistit jiným způsobem, je samozřejmě možný, dle Mgr. M. je ovšem otázkou, zda tento dejme tomu nepružný postup je kárným proviněním. V posuzované věci se jednalo podle kárně obviněného soudce o banální čin majetkového recidivisty a jestliže v daném případě došlo k zastavení trestního stíhání až po roce, ačkoliv k němu mohlo snad dojít dříve, ještě to neznamená, že tímto svým jednáním kárně obviněný soudce ohrozil důstojnost justice a že toto jednání evokuje nedůvěru veřejnosti k rozhodování soudu. Tento průtah, který kárný senát zhodnotil jako neodůvodněný, byl v činnosti Mgr. M. jako soudce ojedinělý. Mgr. M. uvedl, že dlouhodobě plní a překračuje kriteria výkonnosti, soudí i mimo jednací dny a rozhodnutí vyhotovuje ve stanovených lhůtách. V závěru svého odvolání Mgr. M. připustil, že jednal nesoustředěně, ale neznamená to, že se dopustil kárného provinění. Během doby, než došlo v posuzované věci k zastavení trestního stíhání obviněného J. Č., kárně obviněný soudce vyřídil stovky jiných případů bez toho, aby vznikly průtahy. Skutečnost, že se kárně obviněný soudce žádného výraznějšího porušení svých povinností nedopustil, nemůže kompenzovat uložení nejmírnějšího druhu kárného opatření. Kárně obviněný soudce se domnívá, že se kárného provinění nedopustil, jelikož ne každé pochybení soudce je kárným proviněním. Je to pouze takové jednání, které je objektivně způsobilé vyvolat následek uvedený v § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posuzovanou věc chtěl rozhodnout a skutečnost, že k rozhodnutí došlo až po delší době, ještě neznamená, že by vznikly průtahy způsobilé vyvolat následek předpokládaný zákonem o soudech a soudcích. Kárně obviněný soudce navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí zrušil a zprostil ho v celém rozsahu obvinění, neboť jednání kárně obviněného soudce, jež je předmětem kárného řízení, není kárným proviněním.
Ministr spravedlnosti se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání nevyjádřil. Předseda Krajského soudu v Plzni navrhl zamítnutí odvolání.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce je důvodné.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl v ústním jednání úplné dokazování a se skutkovými zjištěními se odvolací kárný senát ztotožňuje. Odvolací kárný senát však nesouhlasí s právním posouzením těchto skutkových zjištění, ke kterému dospěl kárný senát vrchního soudu, že jednání kárně obviněného soudce dosahuje intenzity kárného provinění.
Podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným proviněním zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 79 odst. 1 stanoví jako jednu ze základních povinností soudce povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Ustanovení § 80 odst. 1 cit. zák. pak stanoví povinnost soudci vykonávat svou funkci svědomitě. Soudce se při jejím výkonu musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněného soudce považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že kárně obviněný soudce Mgr. L. M. nepostupoval ve věci sp. zn. 1 T 108/2006 pružně a účelně, aby v co nejkratší době rozhodl posuzovanou věc. V posuzované věci postupoval mechanicky a po dobu více měsíců opakoval stále stejný referát na vyžádání spisů od jiného soudu, aniž by využil telefonické žádosti či jiných technických prostředků, jež mají soudy v současné době k dispozici. Přesto odvolací kárný senát konstatuje, že soud nemůže v kárném řízení hodnotit, zda byl konkrétní úkon důležitý ke skončení věci, pokud se nejednalo o vyložený exces a kárným proviněním nemůže být způsob vedení sporu soudcem, jelikož je věcí soudce, jak nařizuje jednání, jaké provádí a vyžaduje důkazy, jak provádí dokazování a jak rozhodne. Soudci nelze vytýkat ani to, pokud v některé věci rozhodl nesprávně, neboť nesprávné rozhodnutí nezakládá podle platné právní úpravy kárné provinění soudce, přičemž k nápravě nesprávného rozhodnutí v tomto směru zákon stanoví postup pro nápravu nesprávného rozhodnutí cestou opravných prostředků. Rovněž nelze u soudce posuzovat věcnou správnost jeho procesního postupu a jeho rozhodnutí ve věci. V kárném řízení také nelze postihovat tzv. neodbornost soudce, neboť k tomu slouží výlučně postup při rozhodování o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutí soudce. I když ve věci, sp. zn. 1 T 108/2006, která byla předmětem návrhu na zahájení kárného řízení soudce Mgr. L. M., lze jeho postup považovat za nesoustředěný a ne zcela účelný, tak pochybení kárně obviněného soudce nebylo natolik rozsáhlé a závažné, aby dosahovalo intenzity kárného provinění a mohlo narušit důvěru v nestranné a spravedlivé rozhodování soudu.
Odvolací kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správné v otázce skutkových zjištění, ale neztotožnil se s jejich právním posouzením a následně uloženým kárným opatřením. Jednání kárně obviněného soudce Mgr. L. M. totiž nedosahuje intenzity kárného provinění a jakkoliv lze mít za to, že procesní postup kárně obviněného soudce ve věci, sp. zn. 1 T 108/2006, nebyl pružný a účelný, přesto nedošlo k naplnění znaků kárného provinění podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud ještě považuje za nezbytné konstatovat, že při svém rozhodování postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 263 tr. řádu odst. 7, poslední věta, ve kterém je stanoveno, že odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu, než odvolání kárně obviněného soudce Mgr. L. M. vyhovět jako důvodnému a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008 podle § 21 odst. 3 věty druhé zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušit, a znovu rozhodnout tak, že podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se Mgr. L. M. zprošťuje kárného obvinění, neboť jeho jednání není kárným proviněním.
Pro úplnost zbývá dodat, že s přihlédnutím k čl. II odst. 1., 2. a 3. a čl. VI odst. 1., 3. – 5. zák. č. 314/2008 Sb. a § 31 zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud na daný případ aplikoval zák. č. 6 a 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2008
JUDr. J. P.
předseda kárného senátu