Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. P. G., JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 5. listopadu 2008 odvolání kárně obviněné soudkyně JUDr. I. H., soudkyně Okresního soudu Brno - venkov, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2008, sp. zn. 1 Ds 10/2008 a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněné soudkyně zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím uznal kárně obviněnou soudkyni JUDr. I. H. vinnou, že jako soudkyně Okresního soudu Brno – venkov v období nejméně od 6. 5. 2002 do 7. 1. 2008 (vyjma období od 1. 5. 2004 do 31. 10. 2004) nepředložením věci odvolacímu soudu, v rozporu s povinností uloženou jí ustanovením § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ustanovením § 100 odst. 1 o.s.ř. rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, zavinila neodůvodněné průtahy při vyřizování věci sp. zn. 6 C 191/96. Za toto jednání bylo JUDr. I. H. rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2008, sp. zn. 1 Ds 10/2008, podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uloženo kárné opatření – snížení platu o 10% na dobu dvou měsíců.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2008, sp. zn. 1 Ds 10/2008, podala kárně obviněná soudkyně JUDr. I. H. v zákonné lhůtě odvolání, které směřovala jak do výroku o kárném provinění, tak do výroku o kárném opatření. Ve svém odvolání vyslovil především nesouhlas se skutkovými zjištěními, které učinil kárný senát. Odvolala se na své vyjádření ke kárnému návrhu ze dne 1. 7. 2008, ve kterém poukazovala na neúplné údaje ohledně přehledu potřeby soudců oddělení C a skutečného stavu soudců funkci vykonávajících a vedených ve stavu vzhledem k zůstatku neskončených věcí. Sdělila, že přehled nápadu a vyřízených věcí neodráží další věci starší časové řady, které jí byly v devadesátých letech i později přidělovány z jiných senátů vzhledem k odchodům soudců na Krajský soud v Brně či soudkyň z důvodu těhotenství a jejich následné celodenní péče o dítě. Stav v senátě 7 C, který byl neustále fungujícím senátem, byl ovlivněn i alarmujícím nedostatkem soudců v určitých obdobích devadesátých let, kdy byl nápad věcí rozdělován mezi tehdy fakticky fungující senáty bez ohledu na potřebnost počtu senátů dle nápadu civilních věcí. Ve věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 6 C 191/96, která je předmětem kárného návrhu, uvedla kárně obviněná soudkyně chybný údaj o spisu v systému ISAS, zavedeném v roce 2004. Tyto údaje uvedla vzhledem k tomu, že i navrhovatel uvádí, že věc byla vykazována jako skončená, nebyla zjištěna v rámci pravidelných kontrol starších věcí a současně nebyla zachycena v informačním systému ISAS zavedeném v roce 2004. Z pohybu spisu vyplývá, že první údaj vyznačený v ISASu dne 7. 5. 2004 udává spis u kárně obviněné soudkyně, kdy tato na soudě nepracovala a senát převzala jiná soudkyně. V prosinci 2007 jí byl spis předložen a JUDr. I. H. činila úkony k předložení věci odvolacímu soudu. V letech 2007, 2008 se také začal stabilizovat stav soudcovského i nesoudcovského personálu oddělení C. Úkony soudu prvního stupně v rámci odvolacího řízení může činit i nesoudcovský personál. Faktická potřeba nesoudcovského personálu na soudech prvního stupně je diskutována a uznávána v odborné veřejnosti řadu let; řešena nebyla dlouhodobě. Vytváření podmínek pro řádný výkon soudnictví Okresního soudu Brno – venkov, potýkajícího se dlouhodobě s personálními problémy rozdílnosti počtu soudců funkci skutečně vykonávajících a pouze vedených ve stavu, a to i vzhledem k přetrvávajícím komplikacím na tomto soudě vzniklým v devadesátých letech, bylo průběžně opakovaně přislíbeno ze strany správy soudu Okresního soudu Brno – venkov i Krajského soudu v Brně.
Ve svém odvolání kárně obviněná soudkyně dále namítla, že neměla možnost při jednání kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci dne 25. července 2008 vznášet námitky ke způsobu protokolace. Nesouhlasí s protokolací jejích odpovědí při jednání kárného senátu a protokol považuje za zmatečný, v příkrém rozporu se skutečným průběhem jednání a rozporný i vzhledem k jejímu stanovisku ve věci. V průběhu celého řízení opakovaně poukazuje na skutečnost, že na Okresním soudě Brno – venkov, a to i přes faktický nedostatek soudců, nebyl odpovídající počet zaměstnanců, kteří by mohli být soudcem pověření k úkonům středního soudního personálu.
JUDr. I. H. nezpochybňuje údaje ohledně nečinnosti ve věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 6 C 191/96, poukazuje však na objektivní důvody – situaci u soudu, jak uvádí ve svém vyjádření ke kárnému návrhu ze dne 1. 7. 2008. Její nečinnost ve věci sp. zn. 6 C 191/96, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, nelze podřadit pod kárné provinění soudce ve smyslu § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Navíc i navrhovatel uvádí věc vykazovanou na soudě jako skončenou a nesledovanou, ani JUDr. I. H. o spise nevěděla a ani soudkyně, která po ní převzala senát od 1. 5. 2004, neučinila žádný úkon, a zřejmě tedy o spise rovněž nevěděla, byť byl spis přidělen do senátu.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že v souladu s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, projednávala a rozhodovala věci v přiměřené lhůtě vzhledem k možnostem vyplývajícím z objektivně daných předpokladů na Okresním soudě Brno – venkov. V období uváděném navrhovatelem rozhodla 36 věcí měsíčně, vyřizovala i další agendy – bez vytčení průtahů ve věcech starší časové řady. Navrhla také přezkoumání posouzení objektivní lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném do 30. 9. 2008. Spis sp. zn. 6 C 191/96 jí byl od května 2002 fakticky předložen až v prosinci 2007 (přičemž zdůvodnění této skutečnosti vyplývá z nedostatečného personálního zajištění soudu). Poté ve věci učinila účinný úkon vzhledem k odstupu času a následně vyhotovila předkládací zprávu a věc byla předložena odvolacímu soudu. Logicky se v předkládací zprávě nemohl objevit údaj ohledně úkonu z prosince 2007; nicméně úkon byl účinně proveden a měl by být zohledněn i z hlediska běhu objektivní lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném do 30. 9. 2008. Ze všech těchto důvodů kárně obviněná soudkyně navrhla, aby odvolací kárný senát napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil a znovu rozhodl tak, že se kárně obviněná soudkyně JUDr. I. H. zprošťuje kárného obvinění.
Ministr spravedlnosti se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání nevyjádřil. Předseda Okresního soudu Brno-venkov navrhl zamítnutí odvolání s tím, že předmětný spis byl do 18. 12. 2007 u JUDr. H.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněné soudkyně není důvodné.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil a následné skutkové závěry náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Se skutkovými zjištěními kárného senátu i jejich právním hodnocením se odvolací soud plně ztotožňuje.
Podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným proviněním zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 79 odst. 1 stanoví jako jednu ze základních povinností soudce povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Ustanovení § 80 odst. 1 cit. zák. pak stanoví povinnost soudci vykonávat svou funkci svědomitě. Soudce se při jejím výkonu musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněné soudkyně považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že kárně obviněná soudkyně JUDr. I. H. nepostupovala ve věci, sp. zn. 6 C 191/96, vedené u Okresního soudu Brno – venkov v souladu s povinností soudce pracovat bez zbytečných průtahů zakotvenou v ustanovení § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a svojí nečinností porušila právo garantované každému čl. 38 odst. 2 LPS a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na rozhodnutí věci v přiměřené době.
Pokud kárně obviněná soudkyně namítá ve svém odvolání nesouhlas s protokolací jednání před kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci, lze konstatovat, že tento kárný senát při svém rozhodování vycházel především z listinných důkazů, které byly předloženy jak navrhovatelem, tak kárně obviněnou soudkyní, přičemž námitky kárně obviněné týkající se nepříznivé personální situace na okresním soudu byly plně zohledněny, stejně jako skutečnost, že na předmětný spis zapomněla a následně o něm tedy nevěděla. Případná záměna slov při protokolaci, jak ve svém odvolání namítá JUDr. I. H., by nemohla mít na konečné rozhodnutí kárného senátu vliv. Nelze pominout ani skutečnost, že kárně obviněná soudkyně námitky proti protokolaci kárnému senátu soudu I. stupně nevznesla, ač jí byl na vyžádání protokol doručen.
Kárně obviněná soudkyně na svoji obhajobu uvádí opakovaně nepříznivou personální situaci u Okresního soudu Brno – venkov a své zvýšené pracovní zatížení. Nepříznivou personální situaci na Okresním soudě Brno – venkov potvrdil i navrhovatel, ale tato skutečnost nemůže být vyhodnocena jako objektivní překážka postupu ve věci, sp. zn. 6 C 191/96, v době od podání odvolání proti rozsudku vydanému JUDr. I. H. do předložení věci odvolacímu soudu. Z obsahu spisu je zřejmé a to konstatuje shodně s kárným senátem i odvolací kárný senát, že předmětný spis měla kárně obviněná soudkyně k dispozici bezprostředně po podaném odvolání, činila úkony, avšak po uplynutí kalendářované lhůty (30. 10. 1999) již se spisem soustředěně nepracovala, když další úkony činila až po uplynutí deseti měsíců (14. 9. 2001) a splnění tohoto pokynu urgovala až po uplynutí dalších 7 měsíců. Následně se spisem pracovala až po uplynutí 5-ti a půl roku.
Shodně s kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci i odvolací kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněná soudkyně se měla možnost věcí, sp. zn. 6 C 191/96 zabývat, avšak nečinila tak v přiměřených lhůtách. Jestliže JUDr. I. H. ve svém odvolání namítla, že kárný senát nepřezkoumal posouzení objektivní lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008, tak k tomu odvolací kárný senát odkazuje na stranu č. 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je podrobně rozvedeno posouzení kárného senátu předmětné věci z pohledu objektivní lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008. Z tohoto posouzení vyplývá, že nečinnost kárně obviněné soudkyně považovanou za průtah ve věci, sp. zn. 6 C 191/96, je možno spatřovat již následující den po 30. 10. 1999, kdy měl být kanceláří předložen spis soudkyni k posouzení, zda byly splněny předpoklady k předložení věci odvolacímu soudu či nikoliv, tedy zda byla výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání odvolateli doručena a zda podané odvolání bylo doručeno protistraně. Tím, že další pokyn učinila kárně obviněná soudkyně až po uplynutí 10-ti měsíců, způsobila v této věci průtah. Z pohledu existence kárného provinění však k tomuto průtahu nemohlo být kárným senátem přihlíženo, neboť tomu bránilo uplynutí objektivní dvouleté lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008. Následnou nečinnost, počítanou od doručení výzvy odvolateli (2. 5. 2002) plus tři dny, což byla lhůta stanovená soudem k vyjádření, za kárné provinění považovat lze, neboť až do předložení věci odvolacímu soudu zde nebyl učiněn žádný či věcně účelný úkon k završení činnosti soudu prvního stupně před předložením věci odvolacímu soudu.
Odvolací kárný senát na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že kárně obviněná soudkyně JUDr. I. H. v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách a bez průtahů, uloženou jí ustanovením § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a také v rozporu s ustanovením § 100 odst. 1 o.s.ř. postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, neprováděla ve věci, sp. zn. 6 C 191/96, procesní úkony účelné a nezbytné k pravomocnému skončení věci, neboť dokud věc nenabude právní moci, nelze ji považovat za skončenou. Právě v důsledku nečinnosti kárně obviněné soudkyně nemohla být věc, sp. zn. 6 C 191/96, předložena odvolacímu soudu s odvoláním. Kárně obviněná soudkyně přenáší odpovědnost za své pochybení na vedení Okresního soudu Brno – venkov, které dle jejího názoru nedostatečně řeší organizaci práce na soudě a jeho personální obsazení. Přestože tuto okolnost připustil i navrhovatel, tak nelze JUDr. I. H. zprostit kárné odpovědnosti za vzniklé průtahy ve věci, sp. zn. 6 C 191/96, jelikož tyto průtahy jsou několikaleté a nečinnost kárně obviněné soudkyně prodloužila bezdůvodně řízení v předmětné věci a tím došlo k ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů. Nepříznivá personální situace na soudu nemůže vyvinit soudce z průtahů v řízení zapříčiněnými neprovedením naprosto jednoduchého úkonu – předložení věci odvolacímu soudu. Zahrnuje-li pojem spravedlivé rozhodování soudů i rozhodování soudu ve lhůtách, které odpovídají povaze a závažnosti jednotlivých věcí, pak ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů je vyvoláno neprovedením příslušných řízení ve lhůtách, které by bylo možno z pohledu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat za odpovídající. Odvolací kárný senát pro úplnost ještě konstatuje, že chybné vyznačení spisu v systému ISAS jako skončeného nezbavuje kárně obviněnou soudkyni odpovědnosti za průtahy v řízení, jelikož je povinností soudce především pracovat se spisem, pokud by takto jednala kárně obviněná soudkyně, tak sama zjistila chybné vyznačení v systému ISAS. Je zřejmé, že na předmětný spis prostě zapomněla. Kárné provinění tedy spáchala z nedbalosti.
Při úvaze o přiměřeném kárném postihu odvolací kárný senát souhlasí s právním hodnocením kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, který vycházel ze skutečnosti, že k průtahům došlo ve věci, která byla zahájena již v roce 1996. Při uložení kárného postihu však kárný senát zohlednil situaci, že kárně obviněná soudkyně dosud nebyla kárným soudem projednávána, dále její výkonnost, která překračuje orientační ukazatele a dokonce umožňuje vyřizování věcí ve větším počtu, než v jakém do jejího senátu napadají, a její kladné hodnocení předsedou soudu a soudcovskou radou. Přesto musel kárný senát zohlednit i to, že kárně obviněná soudkyně se dopustila nečinnosti i v dalších věcech, které nebyly předmětem kárného řízení, za což jí byla v roce 2007 uložena dvakrát výtka ze strany vedení Okresního soudu Brno – venkov, a to dne 24. 9. 2007 a 30. 11. 2007.
Kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu o kárném provinění, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právního posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, tak i zde se odvolací kárný senát ztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně. Kárný postih JUDr. I. H. v podobě snížení platu o 10% na dobu dvou měsíců je dostatečným kárným opatřením vzhledem k délce zaviněných průtahů a k předchozím výtkám uloženým kárně obviněné soudkyni. Odvolací kárný senát shodně s kárným senátem soudu prvního stupně zohlednil při svém rozhodování vysokou pracovní výkonnost kárně obviněné soudkyně, nedostatečnou personální situaci na Okresním soudě Brno – venkov a vysoký nápad věcí v senátě kárně obviněné soudkyně.
Nejvyšší soud ještě považuje za nezbytné konstatovat, že při svém rozhodování postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008, v souladu s ustanovením § 263 tr. řádu odst. 7, poslední věta, ve kterém je stanoveno, že odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu, než odvolání kárně obviněné soudkyně JUDr. I. H. zamítnout podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008, jako nedůvodné.
Pro úplnost zbývá dodat, že s přihlédnutím k čl. II odst. 1., 2. a 3. a čl. IV odst. 1., 3. – 5. zák. č. 314/2008 Sb. a § 31 zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud na daný případ aplikoval zák. č. 6 a 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. listopadu 2008
JUDr. J. P.
předseda kárného senátu