Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. P. G., JUDr. M. M. a JUDr. K. P. projednal v ústním jednání konaném dne 3. prosince 2008 odvolání kárně obviněného soudce JUDr. J. H., soudce Okresního soudu v Teplicích, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2008, sp. zn. 2 Ds 8/2008 a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím uznal kárně obviněného soudce JUDr. J. H. ve výroku I. vinným, že jako předseda senátu, kterému byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k projednání a rozhodnutí věc, sp. zn. 15 P 13/2008, nerozhodl ve lhůtě stanovené v ustanovení § 76a odst. 4 o. s. ř. o prodloužení předběžného opatření vydaného podle ustanovení § 76a odst. 1 o. s. ř., byť mu spis byl k rozhodnutí předložen 6 dnů před uplynutím jednoměsíční lhůty, a předběžné opatření pak zaniklo, i když poměry nezl. dítěte jeho další trvání odůvodňovaly, čímž se dopustil kárného provinění podle ustanovení § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 88 odst. 2 tohoto zákona bylo upuštěno od uložení kárného opatření. Výrokem II. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2008, sp. zn. 2 Ds 8/2008, byl kárně obviněný soudce JUDr. J. H. podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zproštěn návrhu předsedkyně Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. Spr. 194/2008, na zahájení kárného řízení, jímž mu bylo kladeno za vinu, že
-ve věcech, sp. zn. 14 Nc 1463/2007 a 15 P 375/98, přidělených mu rozvrhem práce k projednání a rozhodnutí v první uvedené věci dne 19. 2. 2008 zahájil jednání a pokračoval v něm prováděním dokazování, ač k tomu neměl podmínky podle ustanovení § 115 odst. 2 o. s. ř. – doručení předvolání k jednání účastníkům tohoto řízení, a v druhé věci v záhlaví protokolu bylo označeno vadné datum konání tohoto jednání,
-ve věci, sp. zn. 15 P 391/94, zastavil usnesením ze dne 16. 11. 2007 podle ustanovení § 159a o. s. ř. řízení o návrhu rodičů ze dne 14. 11. 2007 na zrušení ústavní výchovy nezl. dítěte s odůvodněním, že nedošlo k žádné změně poměrů, ačkoliv o návrhu nenařídil jednání a poměry nezletilého nezjišťoval jakýmkoliv dokazováním, jak konstatoval odvolací soud ve svém rozhodnutí, kterým napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje,neboť tyto skutky nejsou kárným proviněním. Výrokem III. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2008, sp. zn. 2 Ds 8/2008, bylo podle ustanovení § 19 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, analogicky podle ustanovení § 14 písm. c) téhož zákona a § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastaveno kárné řízení proti JUDr. J. H. pro skutek spočívající v tom, že ve věci, sp. zn. 14 P 172/95, přidělené mu rozvrhem práce k projednání a rozhodnutí za dobu od podání návrhu dne 4. 12. 2006 do 3. 3. 2008 nařídil a provedl pouze dvě jednání (dne 15. 1. 2007 a 25. 9. 2007), jinak zůstal ve věci nečinný a stížnost účastníka řízení na průtahy řízení označil jako jednání, které by v cizině bylo kvalifikováno jako trestný čin pohrdání soudem s následkem uvěznění, neboť za toto jednání byl postižen předsedkyní soudu dne 3. 3. 2008 udělením výtky podle ustanovení § 88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. července 2008, sp. zn. 2 Ds 8/2008, podal kárně obviněný soudce JUDr. J. H. v zákonné lhůtě odvolání, které směřoval do výroku o kárném provinění. Ve svém odvolání vyslovil především nesouhlas s právním názorem Vrchního soudu v Praze v otázce viny, neboť je přesvědčen o tom, že se žádného kárného provinění nedopustil. Ve věci, sp. zn. 15 P 13/2008, která je mu kladena za vinu, uplynula lhůta k platnosti předběžného opatření dnem 11. 2. 2008. Žádný pokyn místopředsedy krajského soudu nebyl ani jemu ani jeho kolegům na oddělení P a Nc Okresního soudu v Teplicích v té době znám a v této souvislosti navrhl odvolacímu kárnému senátu výslech JUDr. D. M., soudce Okresního soudu v Teplicích. Uvedený spis měl k dispozici naposledy 6. 2. 2008, kdy vyhotovil předkládací zprávu a spis předal v modrých deskách signalizujících urgentnost do kanceláře. Ze soudu byl spis odeslán dne 12. 2. 2008, krajský soud spis obdržel 12. 2. 2008. Za skutečnost, že spis nebyl z Okresního soudu v Teplicích odeslán dříve, nemůže nést odpovědnost. Pokud dne 11. 2. 2008 uplynula lhůta k prodloužení předběžného opatření, tak k této události došlo za situace, kdy se spis již nenacházel v jeho dispozici. JUDr. J. H. také vyslovil nesouhlas s údajným pokynem místopředsedy krajského soudu, že ve lhůtě 10 dnů před koncem lhůty platnosti předběžného opatření musí o věci rozhodovat okresní soud, a to ani kdyby byl vydán a JUDr. J. H. znám. Takový pokyn nemá oporu v zákoně. Jsou-li dány lhůty pro řízení, jsou tyto dány a stanoveny přesně zákonem. Nesouhlasí proto s názorem vysloveným kárným senátem v bodu, ve kterém ho uznal kárně vinným, neboť svým postupem nezavdal příčinu k jakémukoliv pochybení. Ve svém odvolání kárně obviněný soudce JUDr. J. H. podrobně popsal svůj postup při projednání předmětného spisu, sp. zn. 15 P 13/2008. Závěrem uvedl, že je zcela přesvědčen o tom, že kárný návrh na jeho osobu byl tehdejší předsedkyní Okresního soudu v Teplicích podán poté, co s ní měl pracovní konflikt, který spočíval v tom, že po dobu celkem tří měsíců neměl k dispozici stálou zapisovatelku, přičemž mu byly opakovaně dávány k dispozici různé asistentky z úřadu práce, které samozřejmě nemají a ani nemohou mít potřebnou kvalifikaci. V důsledku dlouhodobého neřešení jeho tehdejší pracovní situace se stav neskončených věcí v jeho senátě P a Nc zvýšil ze 70 na 150 a v senátě C ze stavu 15 na celkem 30 neskončených věcí. Tento postup bývalého vedení soudu považuje za „šikanózní“ a nemající v ničem oporu. Závěrem svého odvolání kárně obviněný soudce JUDr. J. H. navrhl, aby v souvislosti s výrokem, jímž byl vrchním soudem uznán kárně vinným, odvolací kárný senát napadený výrok kárného senátu Vrchního soudu v Praze zrušil a znovu rozhodl tak, že se kárně obviněný soudce JUDr. J. H. zprošťuje kárného obvinění.
Předsedkyně Okresního soudu v Teplicích navrhla zamítnout podané odvolání. Ministr spravedlnosti se k odvolání nevyjádřil.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce není důvodné
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil a následné skutkové závěry náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Se skutkovými zjištěními kárného senátu i jejich právním hodnocením se odvolací soud plně ztotožňuje.
Podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným proviněním zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 79 odst. 1 stanoví jako jednu ze základních povinností soudce povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Ustanovení § 80 odst. 1 cit. zák. pak stanoví povinnost soudci vykonávat svou funkci svědomitě. Soudce se při jejím výkonu musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněného soudce považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že kárně obviněný soudce JUDr. J. H. nepostupoval ve věci, sp. zn. 15 P 13/2008, vedené u Okresního soudu v Teplicích v souladu s povinností soudce pracovat bez zbytečných průtahů zakotvenou v ustanovení § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a svojí nečinností porušil právo garantované každému čl. 38 odst. 2 LPS a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na rozhodnutí věci v přiměřené době.
Odvolací kárný senát souhlasí se závěrem kárného senátu vrchního soudu, že JUDr. J. H. se dopustil kárného provinění v případě věci, sp. zn. 15 P 13/2008, neboť nerozhodl ve lhůtě stanovené v ust. § 76a odst. 4 o s. ř. o prodloužení předběžného opatření vydaného podle odst. 1 citovaného ustanovení, byť měl spis k dispozici do 6 dnů před uplynutím jednoměsíční lhůty. Zánikem předběžného opatření mohlo dojít k ohrožení zájmu nezl. dítěte, které by se tak vrátilo k matce, jež je stíhána za jeho týrání a JUDr. J. H. si měl být této okolnosti vědom. Závažnost tohoto kárného provinění kárný senát vrchního soudu zhodnotil v souladu s ust. § 88 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přihlédl přitom ke všem okolnostem případu, tj. jednak k tomu, že na straně nezl. dítěte nedošlo ke zhoršení poměrů, když další předběžné opatření bylo nařízeno dne 26. 2. 2008 a nadále již bylo JUDr. J. H. prodlužováno. Přihlédl i k vyjádření soudcovské rady Okresního soudu v Teplicích, které kladně hodnotilo vysokou pracovní výkonnost kárně obviněného soudce a jeho snahu o urychlené vyřizování napadlých věcí a dále přihlédl kárný senát k tomu, že JUDr. J. H. si je vědom svého pochybení v této věci.
Pokud kárně obviněný soudce navrhuje výslech svého kolegy JUDr. M., který by mohl vypovědět k pokynu místopředsedy krajského soudu o rozhodování ve lhůtě 10 dnů před koncem lhůty platnosti předběžného opatření, tak k provedení tohoto důkazu odvolací kárný senát nepřistoupil, neboť má provedené dokazování kárným senátem Vrchního soudu v Praze za úplné. Je zřejmé, že kárně obviněný soudce měl předmětný spis k dispozici do doby 6 dnů před uplynutím lhůty, kdy jej předal do kanceláře s předkládací zprávou z 6. 2. 2008 pro odvolací soud. Je zřejmé, že v této lhůtě, v níž byla sobota a neděle, nemohl odvolací soud o předběžném opatření rozhodnout, když navíc věc mu byla doručena až 12. 2. 2008.
Při úvaze o přiměřeném kárném postihu odvolací kárný senát souhlasí s právním hodnocením kárného senátu Vrchního soudu v Praze, který vycházel ze skutečnosti, že na straně nezl. dítěte ke zhoršení poměrů nedošlo. Poté, co přihlédl ke kladnému vyjádření soudcovské rady Okresního soudu v Teplicích ohledně pracovní výkonnosti kárně obviněného soudce, se rozhodl upustit od uložení kárného opatření podle § 88 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když samotné projednání kárného provinění lze považovat za postačující (§ 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud ještě považuje za nezbytné konstatovat, že při svém rozhodování postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008, v souladu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. řádu, poslední věta, ve kterém je stanoveno, že odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu, než odvolání kárně obviněného soudce JUDr. J. H. zamítnout podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění do 30. 9. 2008, jako nedůvodné.
Pro úplnost zbývá dodat, že s přihlédnutím k čl. II odst. 1. – 3. a čl. VI odst. 1., 3. – 5. zák. č. 314/2008 Sb. a § 31 zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud na daný případ aplikoval zák. č. 6 a 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně 3. prosince 2008
JUDr. J. P.
předseda kárného senátu