Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 17/2006
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. M. Š. a JUDr. I. Z., projednal v ústním jednání konaném dne 6. února 2007 odvolání předsedkyně Krajského soudu v Praze proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2006, sp. zn. 2 Ds 10/2006, ve věci kárně obviněné soudkyně Mgr. V. D., soudkyně Krajského soudu v Praze, a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání předsedkyně Krajského soudu v Praze zamítá.
Odůvodnění:
Výše označeným rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze byla Mgr. V. D. uznána vinnou kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění (dále též jen „zákon o soudech“), jehož se dle bodu I. výroku rozhodnutí dopustila tím, že
„1) ve věcech sp. zn. 50 Cm 32/2004, 50 Cm 130/2004, 50 Cm 142/2004, 50 Cm 158/2004, 50 Cm 166/2004, 50 Cm 202/2004, 50 Cm 215/2004 a 50 Cm 296/2004 se i přes upozornění předsedkyně soudu ze dne 28. 4. 2005 a následně podaný návrh na kárné řízení ze dne 9. 5. 2005 dopustila i po datu kontroly ze dne 26. 4. 2005 do následující prověrky ze dne 6. 3. 2006 dalších průtahů spočívajících v nečinnosti, a to ve věci 50 Cm 32/2004 o 5 měsíců, ve věci 50 Cm 130/2004 o 5 měsíců, ve věci 50 Cm 142/2004 o 6 měsíců, ve věci 50 Cm 158/2004 o 5, 5 měsíců, ve věci 50 Cm 166/2004 o 7 měsíců, ve věci 50 Cm 202/2004 o 5,5 měsíců, 50 Cm 203/2004 o 5,5 měsíců a ve věci 50 Cm 296/2004 o 5,5 měsíců,
2) ve věcech sp. zn. 50 Cm 79/2004, 50 Cm 96/2004, 50 Cm 185/2004, 50 Cm 203/2004 se dopustila průtahů při jejich vyřizování, a to ve věci 50 Cm 79/2004 o 16 měsíců, ve věci 50 Cm 96/2004 nejprve o 5 a následně o 11 měsíců a ve věci 50 Cm 185/2004 o 10 měsíců,
3) ve věcech pod. sp. zn. 50 Cm 174/2004, 50 Cm 166/2004, 50 Cm 228/2005 a Nc 1005/2005 se dopustila průtahů při vyřizování předběžných opatření tím, že porušila zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí podle § 75c odst. 2 o.s.ř., a to ve věci 50 Cm 174/2004 o 59 dní, ve věci 50 Cm 228/2005 o 6 dní, ve věci 50 Cm 166/2005 o 6 a 17 dní a ve věci Nc 1005/2005 o 20 dní,
4) ve věcech sp. zn. 50 Cm 18/2004, 50 Cm 188/2004, 50 Cm 18/2005, 50 Cm 33/2005, 50 Cm 36/2005, 50 Cm 51/2005, 50 Cm 78/2005, 50 Cm 109/2005, 50 Cm 124/2005, 50 Cm 144/2005, 50 Cm 148/2005, nedodržela zákonnou lhůtu k vyhotovení rozhodnutí danou § 158 odst. 4 o.s.ř., která již byla prodloužena o 30, popř. 45 dní, a to ve věci 50 Cm 18/2004 o15 dní, ve věci 50 Cm 188/2004 o 15 dní, ve věci 50 Cm 33/2005 o 13 dní, ve věci 50 Cm 36/2005 o 20 dní, ve věci 50 Cm 51/2005 o 9 dní, ve věci 50 Cm 78/2005 o 17 dní, ve věci 50 Cm 109/2005 o 14 dní, ve věci 50 Cm 124/2005 o 14 dní, ve věci 50 Cm 144/2005 o 51 dní a ve věci 50 Cm 148/2005 o 23 dní“.
Za to jí bylo podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření –snížení platu o 25% na dobu 1 roku. Návrhu předsedkyně Krajského soudu v Praze v rozsahu, jímž bylo kárně obviněné soudkyni kladeno za vinu, že se dopustila průtahů při vyřizování věci sp. zn. 50 Cm 291/2004, kárný senát vrchního soudu kárně obviněnou podle § 19 odst. 2. zák. č.7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.) pod bodem II. výroku rozhodnutí, zprostil.
Proti tomuto rozhodnutí podala v zákonné lhůtě předsedkyně Krajského soudu v Praze (dále také jen „navrhovatelka“) v neprospěch kárně obviněné soudkyně odvolání, které směřovalo pouze do výroku o uložení kárného opatření. V odvolání konstatovala, že kárný senát vrchního soudu uznal Mgr. D. vinnou ze všech skutků, které jí byly kladeny za vinu (vyjma jednoho případu průtahů), a tyto skutky zobecněně zrekapitulovala. Poté poukázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž kárný senát uvedl, že se tohoto nového kárného provinění Mgr. D. dopustila před uplynutím 1 roku od právní moci předchozího rozhodnutí o uložení kárného opatření, projednaného pod sp. zn. 2 Ds 12/2005. S jeho závěrem, že pro uložení kárného opatření podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech důvody neshledal vzhledem k tomu, že intenzita kárného provinění, v porovnání s rozsahem předchozím rozhodnutím zjištěných závad v práci kárně obviněné, nedosahuje takové závažnosti a došlo k určitým zlepšením v její práci, navrhovatelka nesouhlasí. Naopak se domnívá, že právě skutečnost, že kárně obviněná byla shledána vinnou porušením svých povinností opětovně a v období kratším než 1 rok od právní moci předchozího rozhodnutí o uložení kárného opatření, uložení kárného opatření podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech plně odůvodňuje. Škála skutků, pro něž byla uznána vinnou, a jejich četnost nasvědčují tomu, že ani v době, kdy byla na nedostatky ve své práci důrazně upozorněna, z těchto nevyvodila potřebné důsledky.
Dle názoru navrhovatelky byly prokázány opakované závažné nedostatky v práci kárně obviněné a její neschopnost zorganizovat si svou práci tak, aby jako soudkyně zajistila účastníkům řízení jejich právo na soudní ochranu v přiměřené lhůtě. Proto navrhla, aby jejímu odvolání do výroku o uloženém kárném opatření kárný senát Nejvyššího soudu vyhověl a rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu změnil tak, že kárně obviněné bude podle § 88 odst. 1 písm. d) zák. č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření – odvolání z funkce soudce.
Kárně obviněná soudkyně proti rozhodnutí kárného soudu prvního stupně odvolání nepodala a Nejvyššímu soudu navrhla, aby odvolání předsedkyně Krajského soudu v Praze jako nedůvodné zamítl, s tím, že uložené kárné opatření považuje za přiměřené.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo odvolání podáno, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
V té souvislosti byl nucen konstatovat, že na podkladě odvolání navrhovatelky, podaného v neprospěch kárně obviněné soudkyně, může Nejvyšší soud věcně přezkoumat jen napadený výrok, tj. výrok o kárném opatření. Odvoláním nebyly tudíž napadeny výroky o vině kárným proviněním (bod I.) ani o zproštění kárného obvinění (bod II.).
I když však Nejvyšší soud nemohl věcně přezkoumat výrok o vině, nemohl přehlédnout očividný nesoulad výroku, jímž byla kárně obviněná uznána vinnou kárným proviněním, se závěry učiněnými kárným senátem Nejvyššího soudu v jiné kárné věci (rozhodnutí ze dne 20. 9. 2006 spisové zn. 1 Skno 8/2006). S poukazem na znění ustanovení § 87 zákona o soudech (kárným proviněním je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů) Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí uvedl, že z citované formulace vyplývá, že skutková podstata kárného provinění je konstruována jinak než je tomu např. v trestním zákoně, nebo v zákoně o přestupcích, a může jím být jakékoli zaviněné jednání (opomenutí) nebo chování soudce, jímž narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. K tomu, aby kárné provinění nemohlo být zaměněno s jiným, musí však být (stejně jako je tomu u trestného činu či přestupku) blíže konkretizováno, tj. osobou pachatele, jakož i místem a dobou spáchání kárného provinění.
V případě soudce, jemuž jsou kladeny za vinu neodůvodněné (zaviněné) průtahy při vyřizování přidělených mu spisů, při splnění výše uvedených podmínek stačí uvést mimo osoby soudce a soudu, dobu a spisové značky věcí, v nichž se tak stalo. Skutková podstata kárného provinění je totiž naplněna zaviněnými průtahy v uvedeném období byť jen v jediné věci, měly-li za následek ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, samozřejmě za splnění i hmotně právní podmínky kárného provinění, tj. určitého stupně závažnosti (společenské nebezpečnosti). Došlo-li ve vymezeném období k zaviněným průtahům ve více věcech, které pro určitost a přesnost je nutno v návrhu na zahájení kárného řízení a posléze i v rozhodnutí kárného soudu uvést, má to pak vliv pouze na rozhodnutí o uložení kárného opatření. Znamená to tedy, že pokud ve vymezeném období soudce zavinil průtahy ve více věcech, nejde v každé této věci o samostatný skutek kárného provinění, nýbrž o pokračování v neplnění soudcovských povinností s tím důsledkem, že pokud se v kárném řízení neprokáže, že v určitém spise k zaviněným průtahům ze strany soudce došlo, takový spis se do výroku prostě nepojme (s patřičným vysvětlením v odůvodnění rozhodnutí). Při takto pojímané definici skutkové podstaty kárného provinění pak není důvodu, aby soudce byl v takovém případě kárného obvinění zprošťován, resp. aby bylo kárné řízení ohledně takové věci (spisu) zastavováno. Nejvyšší soud současně zdůraznil, že výše uvedené závěry se nevztahují na zaviněné jednání (opomenutí) či chování soudce nespočívající v zaviněných průtazích řízení a nevylučují tedy možnost, aby soudce byl uznán vinným zvlášť kárným proviněním spáchaným ve stejném období jiným než výše uvedeným způsobem.
Těmito zásadami se navrhovatelka v návrhu na zahájení kárného řízení ani kárný soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozhodnutí evidentně neřídily, jmenovitě v popisu skutku v bodech I/2, 3, 4, z něhož není úplně zřejmé, v jaké době k zaviněným průtahům mělo dojít.
Vzhledem k formulaci kárného provinění v bodě I/1 napadeného rozhodnutí, které je v zásadě v souladu se zákonem i citovanými závěry Nejvyššího soudu, jakož i vzhledem ke kárně obviněnou nezpochybněnému faktu, že jisté průtahy zavinila jednáním či nečinností i ve věcech uvedených v bodech I/2, 3 a 4, a to i v době po skončení předchozího kárného řízení, shledal Nejvyšší soud podmínky pro to, aby posoudil důvodnost odvolání navrhovatelky proti výroku o kárném opatření. Poté dospěl k závěru, že kárný senát Vrchního soudu v Praze uložil kárně obviněné soudkyni kárné opatření v souladu se zákonem, přičemž své rozhodnutí také dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Jeho konstatování, že u kárně obviněné soudkyně nastalo zlepšení při využívání jednacích dnů, vzrostl počet věcně vyřízených věcí a že intenzita kárného provinění v porovnáním s rozsahem předchozím rozhodnutím zjištěných závad, je menší, odpovídá provedeným důkazům. K dokladům předloženým navrhovatelkou při odvolacím ústním jednání, které měly prokázat nesprávnost tohoto konstatování, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, protože vytýkané nedostatky nebyly předmětem tohoto kárného řízení.
Závěrem lze dodat, že Nejvyšší soud neshledal v odvolání dostatek tak pádných důvodů, aby opodstatnily v dané chvíli změnu kárného opatření uloženého kárným soudem prvního stupně. Navrhovatelkou tvrzená neschopnost kárně obviněné plnit uložené úkoly soudce nemůže být posuzována jako kárné provinění, jestliže není spojována se zaviněným porušením povinností soudce, případně se zaviněným chováním či jednáním soudce, jímž narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Proto Nejvyšší soud podané odvolání zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Juraj M a l i k
předseda kárného senátu