Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 2/2005
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. M. M. a JUDr. I. Z., projednal v ústním jednání konaném dne 25. května 2005 odvolání kárně obviněného soudce JUDr. A. K., předsedy senátu Okresního soudu Brno-venkov, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2005, čj. 1 Ds 1/2005-60, a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce zamítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci v záhlaví označeném byl JUDr. A. K. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), jehož se dopustil tím, že jako soudce Okresního soudu Brno-venkov, v rozporu s povinností mu uloženou § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích rozhodovat v přiměřených lhůtách a bez průtahů, zapříčinil déle trvající nečinnost při rozhodování spisů přidělených mu dle rozvrhu práce, a to ve věcech, které jsou v rozhodnutí kárného senátu specifikovány. Za toto zaviněné porušení povinnosti soudce bylo kárně obviněnému uloženo kárné opatření důtka.
Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci podal v zákonné lhůtě odvolání kárně obviněný soudce. Je přesvědčen, že kárný senát soudu prvního stupně vzal nedostatečně v úvahu zejména okolnosti, za kterých došlo k případným průtahům v uváděných věcech a nesprávně posuzoval míru zavinění kárně obviněného. Nesprávné postupy, které jsou kladeny za vinu kárně obviněnému soudci, byly v první řadě způsobeny naprosto nedostačující personální obsazeností trestního úseku Okresního soudu Brno – venkov v rozhodnou dobu. Od roku 2000 do současné doby zde totiž permanentně chybí nejméně 1 soudce, velmi často i 2 soudci. Kárně obviněný byl proto nucen skončit mnohem více věcí, než činila orientační tabulková norma výkonnosti soudce stanovená ministerstvem spravedlnosti. V průběhu let 2000 až 2004 skončil trestní věci s celkovým počtem 2595 osob a domnívá se, že objektivně tak nelze dovozovat průtahy ve čtyřech věcech, které jsou mu kladeny za vinu. Dále na svou obranu připomíná, že dlouhou dobu, a to prakticky až do zavedení elektronické správy spisů v programu ISAS v roce 2004, nebylo prakticky možné zajistit reálnou kontrolu nad pohybem jednotlivých spisů a odhalit tak včas případné průtahy v jednotlivých věcech. Nedostatek kontrolního mechanismu dokládá i výtka, která byla kárně obviněnému udělena dne 22. 7. 2004 a která konstatovala průtahy v pěti případech odlišných od věcí uvedených v kárné žalobě. Pokud výtka z 22. 7. 2004 konstatuje, že návrh na kárné opatření nebude podán z důvodu absence 1 soudce na trestním úseku, existoval stejný důvod i 11. 1. 2005 při podání kárné žaloby. Soudem prvního stupně bylo nedostatečně zohledněno, že kárně obviněný soudce v rozhodné době zaručil právo na projednání věci bez zbytečných průtahů u více než 2500 osob a zvýšilo se tak procento nutné chyby spojené s jakoukoli lidskou činností. Přihlédnuto nebylo ani ke skutečnosti, že značná část agendy senátu specializovaného na dopravní nehody, je vyřizována, aniž by byla zachycena v tabulkách výkonnosti. Ze všech uvedených důvodů kárně obviněný navrhl, aby kárný senát odvolacího soudu rozhodnutí kárného senátu soudu prvního stupně zrušil a sám vynesl zprošťující rozhodnutí.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolání kárně obviněného soudce neshledal důvodným.
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci provedl ve věci úplné dokazování, které správně zhodnotil a výstižně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil ani při právní kvalifikaci jednání kárně obviněného soudce, když jeho nečinnost při rozhodování ve věcech sp. zn. 1 T 267/2002 v období od 3. 4. 2003 do 10. 12. 2003, sp. zn. 1 T 602/2003 v období od 7. 1. 2004 do 11. 1. 2005, sp. zn. 1 T 269/2002 v období od 26. 10. 2002 do 28. 12. 2004 a sp. zn. 1 T 315/2000 v období od 20. 11. 2000 do 7. 10. 2004 posoudil jako kárné provinění podle § 87 zákona o soudech a soudcích, ani uloženým kárným opatřením - důtkou. Pokud kárně obviněný soudce v odvolání brojí proti výroku o vině, nelze přehlížet, že ani v řízení o odvolání neuvedl žádné skutečnosti, které by vyvracely, že se jednání uvedeného ve výroku odsuzujícího rozhodnutí skutečně dopustil; sám naopak nadále přiznává, že ve vytýkaných 4 případech nerozhodl v přiměřených lhůtách a bez průtahů. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně při svém rozhodování vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a odvolací soud nepovažuje za potřebné je podrobně opakovat. Kárný senát soudu prvního stupně nepřehlédl nic z toho, co je v odvolání zdůrazňováno. Je nesporné, že kárně obviněný je erudovaný a expeditivní soudce, který působí na úseku, jež není dlouhodobě řádně personálně obsazen. To však nemůže ospravedlnit zjištěné nedostatky v práci kárně obviněného, které se staly předmětem tohoto kárného řízení a nejsou žel ojedinělým jevem v jeho činnosti (byť jde o případy již formálně právně zahlazené, sám kárně obviněný se k nim při své argumentaci vrací, a nelze se tak tvářit, že neexistovaly a že v projednávaném případě jde u kárně obviněného soudce o pochybení zcela ojedinělé). Tak, jak je na straně jedné oprávněna námitka kárně obviněného, že čtyři vytýkané průtahy v řízení jsou jen malým procentem z množství jím včas a řádně vyřízených případů, nelze ničím ospravedlnit právě tyto konkrétní průtahy, jež jsou výsledkem neuvědomění si důsledků, k nimž nečinnost soudce může – a to i v mezinárodních souvislostech – vést a jichž bylo možné se při lepší organizaci práce v senátě a bez ohledu na celkovou personální situaci na soudě vyvarovat. Při rozhodování ohledně druhu kárného opatření kárný senát soudu prvního stupně řádně posoudil vzájemný poměr všech relevantních okolností, jež kárně obviněnému soudci přitěžovaly, a těch, které mu naopak polehčovaly a uložil nejmírnější kárné opatření jako ještě postačující.
Lze uzavřít, že kárně obviněný soudce v písemném odvolání, ani v projevu u odvolacího ústního jednání neuvedl nic tak podstatného, co by mohlo závěry o vině a uloženém kárném opatření zpochybnit. V důsledku proto kárnému senátu odvolacího soudu nezbylo, než odvolání jako nedůvodné zamítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2005
JUDr. Juraj M a l i k
předseda kárného senátu