Plný text
Rozhodnutí
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky složený z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. M. M. a JUDr. J. P. projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2003 odvolání JUDr. J. G., proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2003, č.j. 1 Ds 18/02, a rozhodl takto:
Podle ustanovení § 25 zákona č. 7/2003 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1960 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se stížnost JUDr. J. G. zamítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl kárnému senátu Vrchního soudu v Praze předložen 28. listopadu 2002, se JUDr. J. G. domáhal povolení obnovy kárného řízení ve věci kárného senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 1999, sp. zn. Spr. 649/99 ve spojení s rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. Ds 1/2000. Opodstatněnost obnovy kárného řízení zdůvodnil tím, že kárné senáty v původním kárném řízení, které bylo pravomocně skončeno, nerozhodly správně, když nevzaly v úvahu příčiny jeho rozhodnutí nevyřizovat další mu přidělenou agendu. Pominuly, že toto jeho rozhodnutí bylo pouhým důsledkem neúnosné situace na Okresním soudu v Lounech, která byla zapříčiněna nekompetentním způsobem řízení tohoto soudu předsedkyní JUDr. D. M.. Zohledněn pak nebyl ani fakt, že další příslušné justiční orgány, které byly se situací obeznámeny, tento stav nenapravily, naopak jej tolerovaly a obhajovaly.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze rozhodnutím ze dne 27. února 2003 č.j. 1 Ds 18/02-63 „návrh JUDr. J. G. podle § 283 písm. d) tr.ř. z důvodů uvedených v § 278 odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k § 25 zákona č. 7/2002 Sb. zamítl“. Konstatoval, že jakkoli je podání JUDr. J. G. značně obsáhlé, neobsahuje žádný nový konkrétní návrh na provedení důkazů, které by měly podstatným způsobem ovlivnit úvahu soudu, zda by jimi mohlo dojít ke zpochybnění původního pravomocného rozhodnutí. V návaznosti na toto zjištění kárný senát Vrchního soudu v Praze uzavřel, že neprovedl žádný další důkaz a zdůraznil, že předložený návrh na povolení obnovy kárného řízení je pouhým zopakováním osočování soudů a ministerstva spravedlnosti, resp. jejich pracovníků a v zásadě všechna zde uvedená tvrzení jsou pouhým opakováním skutečností, které navrhovatel již uplatnil v předchozím kárném řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal JUDr. J. G. stížnost, neboť je přesvědčen, že toto rozhodnutí není správné, ani spravedlivé, a bylo vydáno odborně nezpůsobilými soudci kárného senátu. Při posouzení důvodnosti návrhu na povolení obnovy řízení mělo být podle názoru stěžovatele zohledněno, že v původním kárném řízení se žádný z kárných senátů nezabýval příčinami posuzovaného stavu, a nepochopil postoje kárně stíhaného soudce, ani souvislosti objektivně existující. Nebylo náležitě zvažováno, zda bylo možné jedinému soudci v rozporu se zákonem přikázat vyřizování enormního množství věcí všech soudních agend, a to při nedostatečném materiálním a technickém vybavení soudu. Argumentaci, že návrh na povolení obnovy řízení neobsahuje nové skutečnosti, považuje stěžovatel za účelovou s tím, že z pohledu merita věci nemůže obstát před zákonem. Znovu připomíná a velmi obsáhle rozvádí důvody svého rozhodnutí nevyřizovat agendu „PP“, za které byl kárně postižen odvoláním z funkce soudce. Dále pak podrobuje kritice justiční funkcionáře, kteří podle jeho názoru situaci na Okresním soudu v Lounech zapříčinili, resp. tolerovali, analyzuje situaci v justici a zamýšlí se obecně nad postavením soudce v České republice. Připomíná rovněž, že jeho ústavní stížnost v dané kauze byla odmítnuta z ryze formálních důvodů.
Podle ustanovení § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.
V souladu s ustanovením § 278 odst. 1 věty první zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr.ř.“) lze povolit obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Lze souhlasit s kárným senátem Vrchního soudu v Praze, že návrh JUDr. J. G. na povolení obnovy kárného řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím ze dne 27. 4. 2000, je založen výlučně na požadavku domoci se revize důkazů, které byly v původním kárném řízení již provedeny a neobsahuje žádný konkrétní návrh na provedení nových důkazů, ani nové skutečnosti, které by měly podstatným způsobem ovlivnit úvahu, zda by jimi mohlo dojít ke zpochybnění pravomocného rozhodnutí. Motivací navrhovatele obnovy kárného řízení je totiž výlučně jeho přesvědčení, že důkazy, které byly provedeny kárnými senáty již v původním kárném řízení, nebyly hodnoceny správně a spravedlivě z hlediska své vypovídací hodnoty, věrohodnosti a závažnosti, a že by proto měly být přehodnoceny, resp. hodnoceny nově a odlišně z pohledu všech námitek a argumentů kárně odsouzeného. Tomu nasvědčuje i obsah podání odvolatele ze dne 2. 12. 2003 a jeho výpověď při jednání kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky konaném dne 11. 12. 2003; rovněž z nich vyplynulo, že opodstatněnost svého požadavku na povolení obnovy kárného řízení nestaví JUDr. J. G. na nových skutečnostech, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím vydaným v rámci kárného řízení, o jehož obnovu usiluje, nýbrž na předpokladu, že jeho argumentace použitá v tomto řízení bude na rozdíl od původního hodnocení shledána schopnou zvrátit rozhodnutí, jímž mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účel sice spočívá v odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních pravomocných rozhodnutí, ovšem za předpokladu, že příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Předpokladem povolení obnovy řízení jsou tedy v souladu s ustanovením § 278 odst. 1 tr. ř. nové skutečnosti nebo důkazy. Novými skutečnostmi jsou ty, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím vydaným v rámci řízení, o jehož obnovu je usilováno, mohou-li ovlivnit skutková zjištění nezbytná pro rozhodnutí v daném řízení. Vedle toho novými důkazy jsou takové, které nebyly v původním řízení obsaženy ve spise, uplatněny některou z procesních stran nebo provedeny. Dříve soudu neznámým důkazem je i důkaz v původním řízení provedený, jehož obsah však doznal změny oproti původnímu řízení. Vzhledem k účelu obnovy řízení, jímž je odstranění nedostatků původních skutkových zjištění, jsou nové skutečnosti a nové důkazy způsobilé vyvolat obnovu řízení jen za předpokladu, vzbuzují-li důvodné pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí. Jestliže nové skutečnosti nebo nové důkazy najevo nevyjdou anebo nejsou-li tyto nové skutečnosti či nové důkazy způsobilé zpochybnit správnost skutkových zjištění učiněných v původním řízení, nelze návrhu na povolení obnovy řízení vyhovět.
Ze shora provedeného výkladu ustanovení § 278 tr. ř. přibližujícího právní institut obnovy řízení coby mimořádného opravného prostředku vyplývá, že zmiňovaný právní institut nemůže sloužit k tzv. „přehodnocení“ již provedených důkazů. Protože nová skutečnost podle § 278 odst. 1 tr. ř., kterou lze definovat jako objektivně existující jev (mající různorodou povahu), je vždy předmětem hodnocení práva, nelze ji s právem (za právo se považují nejen platné právní normy, ale i úsudky - závěry - o tom, zda určitá skutečnost tvoří prvky znaků hypotézy právních norem, podle kterých se provádí hodnocení této skutečnosti) ztotožňovat. Z toho pak vyplývá, že odlišný, nový výklad práva a tím spíše ani odlišné, nové hodnocení týchž důkazů, není okolností odůvodňující povolení obnovy řízení (v posuzovaném případě kárného řízení).
Závěr kárného senátu Vrchního soudu v Praze, jehož správnost byla stěžovatelem zpochybněna (tedy závěr dovozující, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky obnovy kárného řízení tak, jak předpokládá ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř.), je správný; kárnému senátu Nejvyššího soudu proto nezbylo, než stížnost JUDr. J. G. jako neopodstatněnou zamítnout (§ 25 zákona č. 7/2002 Sb. a § 148 odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda kárného senátu