Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 5/2006
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. K. P. a JUDr. I. Z., projednal v ústním jednání dne
21. června 2006 odvolání kárně obviněného JUDr. A. W., soudce Okresního soudu v Prostějově, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. února 2006, čj. 1 Ds 3/2006-17, a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 3. února 2006, čj. 1 Ds 3/2006-17, rozhodl tak, že podle § 283 písm. d) tr. ř. za použití § 25 zák. č. 7/2002 Sb. návrh JUDr. A. W. na obnovu kárného řízení pravomocně skončeného rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2003, čj. Ds 13/2003-25, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, čj. 1 Skno 12/2003-44, podaný v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., jako nedůvodný zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci podal v zákonné lhůtě odvolání kárně obviněný soudce. V jeho odůvodnění uvedl, že napadené rozhodnutí akceptuje a bylo ho možno očekávat ve fázi podání návrhu na obnovu. Pokud jde o důvody, pro které návrh na obnovu řízení podal, odkázal na jeho obsah a opětovně zdůraznil, že řadu let byl v průměru nejproduktivnějším soudcem Okresního soudu v Prostějově, přičemž po roce 2000 byla u tohoto soudu přijímána opatření naprosto nefunkční směřující k situaci, že jeho trestní úsek je v průběžném hodnocení v řadě ukazatelů na posledním místě v rámci ČR. Podaný návrh na kárné řízení byl nečekaný, motivovaný snahou navrhovatele poškodit jej za situace, kdy za celou řadu roků nebyly k jeho práci uplatňovány žádné zásadní připomínky a případné dílčí nedostatky byly neprodleně odstraněny. Problematickou situaci na okresním soudě pak kárně obviněný soudce dokládá přílohami (zápisy z porad ze dne 1. 2. a 6. 3. 2006) připojenými k jeho odvolání, z nichž jsou zřejmé osobní vztahy, pracovní atmosféra, včetně podmínek pro práci u okresního soudu. Tato situace vyústila v to, že navrhovatel přistoupil v listopadu 2005 na požadavek soudců, aby byl JUDr. W. na dobu 6 měsíců zastaven nápad věcí pro naprostou přetíženost a zvláště pak rozsahovou složitost některých věcí. To však bylo vázáno na návrat předsedy senátu 3T, který je dlouhodobě nemocen a jeho návrat na soud se jeví jako nereálný. Dále JUDr. W. tvrdí, že vinou vedení soudu se dostal do pozice, kdy se pohybuje a nadále bude pohybovat v oblasti kárného řízení. S odkazem na přílohy JUDr. W. konstatuje, že návrh byl podáván osobou s výraznými nedostatky ve své pracovní činnosti proti soudci, který byl do té doby bezproblémový. Závěrem proto navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu z důvodů výše uvedených napadené rozhodnutí zrušil, řízení zastavil a budou-li shledány podmínky § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb., případně podle § 19 odst. 1 citovaného zákona, upustil od uložení kárného opatření. Jeho kárné provinění bylo něčím naprosto mimořádným a mělo být řešeno na úrovni okresního soudu.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Podané odvolání však neshledal důvodným.
Nejvyšší soud konstatuje, že kárný senát soudu prvního stupně provedl ve věci úplné dokazování, které správně zhodnotil a rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Kárně obviněný soudce v odvolání proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. února 2006, č. j. 1 Ds 3/2006-17, neuvedl žádné nové skutečnosti, se kterými by se již nevypořádal vrchní soud v napadeném rozhodnutí. Pokud JUDr. W. nově dokládá situaci na pracovišti obsahem příloh připojených k odvolání (zápisy z porad ze dne 1. 2. a 6. 3. 2006), nelze ani tyto považovat za důvod pro povolení obnovy kárného řízení, protože ani v tomto případě se nejedná o nové skutečnosti soudu dříve neznámé. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem vrchního soudu, že námitky kárně obviněného soudce nemohly být důvodem pro povolení obnovy kárného řízení a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vrchní soud se dostatečně vypořádal s námitkou, že nebyly zohledněny pracovní výsledky soudce a rovněž i s námitkou týkající se osobních vztahů, když tyto neshledal právně relevantními pro řešení otázky povolení obnovy kárného řízení. Předpokladem pro obnovu řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že v návrhu uvedené skutečnosti nebo důkazy by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi nebo důkazy již známými mohly odůvodnit jejich změnu. Jak je zřejmé z napadeného rozhodnutí vrchního soudu, tento zcela odůvodněně neshledal žádnou z námitek uplatněných JUDr. W. za novou skutečnost ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pak rovněž uzavírá, že žádná z výše uvedených námitek kárně obviněného soudce nemohla naplnit důvody pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř., a proto jeho odvolání podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb. zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Juraj M a l i k
předseda kárného senátu