Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 23. října 2003 odvolání soudce Okresního soudu v Kladně JUDr. R. Č., proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 2 Ds 19/02, a rozhodl t a k t o :
Podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, se odvolání JUDr. R. Č.. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 2 Ds 19/02, byl JUDr. R. Č. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu (dále jen zákon o soudech a soudcích), jehož se dopustil tím, že po skončení povoleného neplaceného volna nenastoupil 2. 12. 2002 do dne vydání rozhodnutí do zaměstnání a od tohoto data do dne vydání rozhodnutí vykazoval neomluvenou absenci na pracovišti. Za toto jednání bylo kárně obviněnému soudci JUDr. R. Č. podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce.
Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 2 Ds 19/02, podal v zákonné lhůtě odvolání kárně obviněný soudce, ve kterém předně rozhodnutí kárného senátu vytkl, že se kárný senát nedostatečně zabýval skutkovou stránkou věci, neprovedl jím navržené dokazování, v rozhodnutí nezohlednil ani nesporné skutečnosti uvedené u ústního jednání ve věci a pominul řadu skutkových i právních okolností projednávané věci. Kárně obviněný soudce uvádí, že na přelomu dubna a května 2002 obdržel nabídku Nadace R. B. k účasti na stipendijním programu zaměřeném na získání pracovních zkušeností v orgánech veřejné správy SRN. S ohledem na skutečnost, že si uvědomoval nutnost dočasného uvolnění z výkonu funkce soudce, neprodleně vyhledal navrhovatelku, předsedkyni Okresního soudu v Kladně, a prodiskutoval s ní možnost uvolnění. Navrhovatelka mu sdělila, že z důvodu špatné personální situace na civilním úseku OS v Kladně není uvolnění na dobu 9 měsíců možné. Kárně obviněný soudce se přesto rozhodl studijního pobytu v SRN zúčastnit a dne 7. 6. 2002 podal oficiální žádost o poskytnutí neplaceného volna na období od 1. 9. 2002 do 31. 5. 2003. Žádost se u navrhovatelky nesetkala s pochopením a v polovině června 2002 byla svolána zvláštní porada civilních soudců Okresního soudu v Kladně k této žádosti a otázce případného uvolnění. Porady se zúčastnily všechny soudkyně vyřizující civilní agendu OS v Kladně, navrhovatelka, místopředsedkyně soudu pro věci civilní a kárně obviněný soudce. Výsledkem porady bylo, že se většina soudkyň vyjádřila pro účast kárně obviněného soudce na stáži v SRN, z porady však nebyl pořízen žádný záznam. Kárně obviněný soudce se v další části odvolání vyjadřuje k výtce, která mu byla udělena navrhovatelkou dne 28. 6. 2002 z důvodů, že v některých jeho věcech byly zjištěny průtahy. Podle názoru kárně obviněného soudce byly zmíněné průtahy způsobeny objektivní situací, která u Okresního soudu v Kladně existovala, zejména neutěšenými pracovními podmínkami a nedostatkem soudců na civilním úseku. K této otázce kárně obviněný soudce dále uvádí, že ani navrhovatelka patrně nepovažovala „nedostatky“ v jeho práci za nijak závažné, neboť mu byla udělena výtka, která dle ustanovení § 88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích slouží k vyřízení drobných nedostatků v práci, tyto nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil. Kárně obviněný soudce se dále vyjadřuje k rozhodnutí navrhovatelky ze dne 28. 6. 2002, kterým mu navrhovatelka poskytla neplacené volno na dobu 3 měsíců od 1. 9. 2002 do 30. 11. 2002 a tedy nevyhověla jeho žádosti v plném rozsahu. Podle názoru kárně obviněného soudce se jedná v tomto případě o rozhodnutí správního orgánu, kterému vytýká porušení základních zásad správního řízení obsažených v § 3 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Kárně obviněný soudce však dodává, že si byl vědom právní složitosti podání odvolání či žaloby do rozhodnutí navrhovatelky a přes zásadní nesouhlas se rozhodl věc nevyhrocovat, snažil se do srpna 2002 vyřídit co nejvíce věcí s tím, že na začátek programu mu bylo volno poskytnuto a později že požádá o prodloužení uděleného volna. Počátkem listopadu 2002 pak navrhovatelku písemně požádal o prodloužení poskytnutého volna, do konce listopadu 2002 na svoji žádost žádnou odpověď neobdržel. Kárně obviněný soudce se rozhodl pokračovat ve stáži, o čemž navrhovatelku písemně vyrozuměl. Dne 3. 12. 2002 s navrhovatelkou hovořil telefonicky a sdělil jí svůj záměr ve stáži pokračovat, naopak navrhovatelka sdělila kárně obviněnému soudci své rozhodnutí zahájit s ním pro tento případ kárné řízení. Teprve následně bylo kárně obviněnému soudci dne 11. 12. 2002 doručeno rozhodnutí navrhovatelky ze dne 11. 11. 2002, Spr. 1783/2002, kterým byla žádost obviněného o prodloužení neplaceného volna zamítnuta. Kárně obviněný soudce se rozhodl nežádat Nadaci R. B. o souhlas s ukončením stáže a nechat celou věc posoudit a rozhodnout nestranný kárný senát. Po rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 2 Ds 19/02, se kárně obviněný soudce rozhodl po souhlasu nadace zkrátit svůj pracovní pobyt v SRN a vrátit se k 1. 5. 2003 k výkonu funkce soudce u Okresního soudu v Kladně. Dne 2. 5. 2003 tak skutečně učinil, ovšem při nástupu do práce mu bylo doručeno rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 25. 4. 2003, kterým byl podle § 100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích dnem následujícím po dni doručení dočasně zproštěn výkonu funkce soudce.
V závěru odvolání kárně obviněný soudce požádal kárný senát Nejvyššího soudu, aby věc opětovně projednal a rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze změnil tak, aby byl kárného obvinění zproštěn. Kárně obviněný soudce zopakoval, že si je vědom, že se nemůže svévolně vzdálit ze zaměstnání, nesouhlasí však s posouzením věci a rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze. Kárně obviněný soudce sice považuje za nesporné, že se po skončení poskytnutého neplaceného volna nevrátil k výkonu funkce, v tu dobu mu však ještě nebylo odpovězeno na jeho žádost o prodloužení neplaceného volna, postupem orgánů státní správy soudu, proti kterému není v českém právním řádu upravena možnost opravných prostředků, se cítil poškozen, neboť zcela nesouhlasil s důvody, které navrhovatelka ve svém původním rozhodnutí o poskytnutí volna uvedla. Kárně obviněný soudce konečně dodává, že má zato, že svou stáží naplňoval jednu ze základních povinností soudce k soustavnému vzdělávání a prohlubování odborných znalostí pro řádný výkon funkce.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce není důvodné.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil, takže jeho zjištění, že JUDr. R. Č. se jako soudce Okresního soudu v Kladně dopustil jednání, pro které byl uznán vinným, odpovídá objektivní realitě. Svá skutková zjištění i jejich právní hodnocení uvedl kárný soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku, odvolací soud se s nimi ztotožňuje.
K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněného soudce považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení bylo jednoznačným způsobem prokázáno, a kárně obviněný soudce tato zjištění nepopírá, ale naopak výslovně potvrzuje, že kárně obviněný soudce podal dne 7. 6. 2002 navrhovatelce žádost o poskytnutí neplaceného volna na období od 1. 9. 2002 do 31. 5. 2003, kterou odůvodnil tím, že se hodlá účastnit na stipendijním programu, který organizuje Nadace R. B. K této žádosti kárně obviněného soudce navrhovatelka přípisem ze dne 28. 6. 2002 kárně obviněnému soudci sdělila, že mu neplacené volno poskytuje, ale pouze v době od 1. 9. 2002 do 30. 11. 2002, neplacené volno kárně obviněnému soudci tedy končilo dnem 30. 11. 2001. Obviněný přesto nastoupil do výše uvedeného studijního programu a dne 5. listopadu 2002 požádal navrhovatelku o prodloužení neplaceného volna do 31. 5. 2003, důvodem byla další účasti na stipendijním programu. Navrhovatelka kárně obviněnému soudci přípisem ze dne 11. 11. 2002 (který byl kárně obviněnému soudci doručen 11. 12. 2002) i v telefonickém rozhovoru dne 3. 12. 2002 sdělila, že jeho žádosti o prodloužení neplaceného volna nevyhovuje. I přes tyto skutečnosti kárně obviněný soudce zcela svévolně nenastoupil po skončení neplaceného volna do výkonu funkce soudce u Okresního soudu v Kladně, naopak se rozhodl absolvovat studijní pobyt v SRN v celém rozsahu, tedy až do 31. 5. 2003.
Z uvedených zjištění vyplývá, že neexistoval žádný zákonný důvod, a kárně obviněný soudce existenci takového zákonného důvodu ani nenamítá, který by jej opravňoval nevykonávat funkci soudce v době od 2. 12. 2002. Kárně obviněný soudce sám opakovaně potvrdil, že si uvedených skutečností byl plně vědom, přesto se sám rozhodl do výkonu funkce soudce u Okresního soudu v Kladně dne 2. 12. 2002 nenastoupit a svoji funkci nevykonávat až do skončení studijního pobytu v SRN (dle svého původního rozhodnutí až do konce května 2003).
Nejvyšší soud se proto plně ztotožnil s názorem Vrchního soudu v Praze, že kárně obviněný soudce zaviněně porušil povinnost soudce projednávat a rozhodovat věci patřící do pravomoci soudů (§ 1, § 2 a § 3 zákona o soudech a soudcích), když po skončení povoleného pracovního volna nenastoupil dne 2. 12. 2002 do zaměstnání a od tohoto data vykazoval ničím neomluvenou absenci. Stejně tak se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem, že dlouhotrvající neomluvenou absenci na pracovišti je třeba kvalifikovat jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Uvedené jednání je ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce důvodem, pro který může zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr. S ohledem na skutečnost, že na soudce nelze mít v tomto směru jiná kriteria než na jiné zaměstnance, je třeba soudce, který se takového jednání dopustil, uznat vinným kárným proviněním a uložit mu kárné opatření odpovídající závažnosti jeho jednání.
K námitce kárně obviněného soudce, že rozhodnutí navrhovatelky ze dne 28. 6. 2002, kterým bylo částečně vyhověno jeho žádosti ze dne 7. 6. 2002 a uděleno mu neplacené volno v době od 1. 9. 2002 do 30. 11. 2002, má charakter rozhodnutí správního orgánu vydaného podle zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení, je třeba uvést následující. Podle názoru Nejvyššího soudu se v případě rozhodnutí o žádosti soudce o poskytnutí volna bez náhrady mzdy nejedná o správní rozhodnutí předsedy okresního soudu vydaného v rámci státní správy soudů, ale o rozhodování o pracovních povinnostech soudce v rámci pracovního vztahu, na které se použijí přiměřeně ustanovení pracovněprávních předpisů ve smyslu § 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích. K uvedenému je třeba uvést, že na poskytnutí volna bez náhrady mzdy nemá soudce právní nárok, je věcí úvahy předsedy soudu, zda soudci volno bez náhrady mzdy udělí, či nikoli. Konečně je třeba dodat, že kárně obviněný soudce sice namítá, že nesouhlasil s důvody, pro které nebylo jeho žádosti plně vyhověno, sám však připouští, že nevyvolal žádný dle svého přesvědčení zákonný procesní postup vedoucí ke zrušení či ke změně rozhodnutí navrhovatelky, kárně obviněný soudce uznává, že rozhodnutí navrhovatelky pro něj bylo závazné (což koneckonců potvrdil i tím, že se tímto rozhodnutím řídil po celou dobu od 1. 9. 2002 do 30. 11. 2002).
K námitce kárně obviněného soudce, že svou účastí na stipendijním programu plnil svou povinnost soustavně se vzdělávat a prohlubovat odborné znalosti pro řádný výkon funkce soudce, považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že základní povinností soudce je projednávat a rozhodovat věci patřící do pravomoci soudů a tím se podílet na výkonu soudnictví v České republice (srov. § 1, § 2 a § 3 zákona o soudech a soudcích). Tuto povinnost je třeba chápat jako ústřední, základní povinnost soudce, k jejímuž výkonu směřují ostatní povinnosti, které soudci zákon ukládá. Plnění těchto dalších povinností soudce, a to i povinnosti vzdělávat se a zvyšovat své odborné znalosti, je třeba chápat jako prostředek k naplnění výše uvedené základní povinnosti soudce projednávat a rozhodovat věci patřící do pravomoci soudů. Odbornost a vzdělanost soudce je pojmovým atributem jeho funkce a současně jedním ze základních předpokladů jeho nezávislosti, z čehož vyplývá přirozený a současně nezbytný zákonný požadavek na další vzdělávání soudců. V této souvislosti lze poukázat i na ustanovení § 82 zákona o soudech a soudcích, podle něhož nese soudce odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce a dále je povinen se soustavně vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon funkce. Z citovaného ustanovení vyplývá jednoznačná návaznost povinnosti soudce vzdělávat se na řádný výkon jeho funkce. Nejvyšší soud se proto plně ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze, že vzdělávání soudce nemůže být na újmu výkonu jeho soudcovské funkce.
Odvolací kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu o vině, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právních posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, odvolací kárný senát Nejvyššího soudu se ztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně, když dospěl k závěru, že neomluvená absence na pracovišti kárně obviněného soudce je s ohledem na délku této absence (5 měsíců) a její důvody (svévolné rozhodnutí nenastoupit do výkonu soudcovské funkce po skončení neplaceného volna, a to i přes opakované negativní stanovisko předsedkyně soudu k takovému postupu), porušením pracovní kázně a současně i zaviněným porušením povinností soudce zvlášť hrubým způsobem, jehož závažnosti odpovídá jedině kárné opatření odvolání z funkce soudce.
S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu než odvolání kárně obviněného soudce JUDr. R. Č. zamítnout jako nedůvodné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. O. J., CSc.
předseda kárného senátu