Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 6/2005
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. M. G., JUDr. Michala Mikláše, JUDr. K. P. a JUDr. M. Š., projednal v ústním jednání konaném dne 25. srpna 2005 odvolání předsedy Městského soudu v Praze proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2005, sp. zn. 1 Ds 25/04, ve věci kárně obviněné soudkyně JUDr. D. S., soudkyně Městského soudu v Praze a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3, věty druhé, zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání předsedy Městského soudu v Praze zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senátu Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím zprostil podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. kárně stíhanou soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. D. S. návrhu předsedy Městského soudu v Praze na zahájení kárného řízení (kárného obvinění) ze dne 27. října 2004 v rozsahu, ve kterém jí bylo kladeno za vinu, že ve dvaceti sedmi věcech uvedených v rejstříku 16 Cm způsobila svou nečinností, případně i nekoncentrovaným vedením řízení, průtahy trvající nejméně po dobu 8 měsíců, nejvíce po dobu přesahující 2 roky (výrok A/). Dále kárný senát Vrchního soudu v Praze zastavil řízení ohledně obvinění, obsaženého v tomtéž návrhu, kterým bylo kárně obviněné soudkyni kladeno za vinu, že ve dvou věcech sp. zn. 16 Cm 387/97 a 16 Cm 218/2000 způsobila svou nečinností průtahy v délce 2,5 roku, příp. v délce 2 let, a to z důvodu, že nebyla zachována objektivní lhůta dvou let stanovená k podání návrhu v § 9 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb.
Pokud jde o výrok ad A/ kárný senát Vrchního soudu v Praze po provedeném dokazování dospěl k závěru, že k průtahům v řízení v uvedených věcech sice došlo, ovšem nejednalo se o zaviněné porušení povinností kárně obviněné soudkyně ve smyslu § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Tento závěr opřel především o skutečnost nadměrného zatížení bývalého Krajského obchodního soudu v Praze, které se nutně muselo promítnout do činnosti kárně stíhané soudkyně, takže u věcí přidělených do senátu 16 Cm v roce 2002 přicházela v úvahu realizace úkonů směřujících k rozhodnutí o věci samé až v roce 2004, přičemž výsledky práce kárně stíhané soudkyně, včetně počtu vyřízených věcí v rozhodném období, byly srovnatelné s prací ostatních soudců, zabývajících se shodnou agendou. Kárný senát konečně přihlédl i k obtížnosti a složitosti většiny projednávaných sporů, jakož i k tomu, že počet rozpracovaných věcí se v senátu 16 Cm postupně snižuje. Z uvedených důvodů, když neshledal zaviněné porušení povinností jako předpokladu kárného provinění, zprostil kárně stíhanou soudkyni obvinění obsaženého v návrhu předsedy Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2004 v uvedeném rozsahu.
Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě předseda Městského soudu v Praze odvolání, které směřovalo jen proti výroku ad A/. V podstatě namítal, že od roku 2000 již nebylo zatížení oddělení 16 Cm takové, aby odůvodňovalo průtahy v řízení, které již nelze hodnotit jako nezaviněné a nelze je omlouvat ani počtem vyřízených věcí. Uvedl, že smyslem rozhodovací činnosti soudu nepochybně je nalézat spravedlnost v rozumné době, nikoli pouze „vyřizovat“ věci tak, aby jejich počet odpovídal „normám“ a v té souvislosti vyslovil zásadní nesouhlas se stanoviskem Vrchního soudu v Praze, že se o kárné provinění nejedná. Způsob práce JUDr. S. je podle něj charakterizován nekoncentrovaností jejich procesních postupů, případně naprostou nečinností trvající takovou dobu, kterou již nelze odůvodnit nadměrným zatížením jejího oddělení. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že uzná kárně obviněnou soudkyni vinnou kárným proviněním dle kárného návrhu a uloží ji odpovídající kárné opatření.
Ve vyjádření k odvolání kárně obviněná soudkyně odmítla námitky odvolatele a trvala na tom, že jí nezaviněné průtahy odpovídaly nedostatečným podmínkám k práci. Uvedla příklady, jimiž poukázala na rozdílný přístup vedení soudu k vytvoření administrativního zázemí u nespecializovaných senátů oproti senátům specializovaným a zdůraznila, že narozdíl od mnoha jiných senátů jejímu senátu nikdy nápad věcí zastaven nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud odvolání předsedy Městského soudu v Praze zamítl.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3, věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, který mu předcházelo. Podané odvolání však neshledal důvodným.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze se podrobně zabýval každou věcí, u níž mělo dojít podle návrhu na zahájení kárného řízení k zaviněným průtahům. Provedl obsáhlé a úplné dokazování, které správně zhodnotil a výstižně a přesvědčivě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil ani při právní kvalifikaci jednání kárně obviněné soudkyně, když dospěl k závěru, že nebylo prokázáno zaviněné porušení jejich povinností.
Námitku odvolatele, dovozující zavinění průtahů pouze ze skutečnosti, že od roku 2000 poklesl nápad věcí do oddělení 16 Cm a že zatížení kárně obviněné soudkyně již nebylo takové, aby odůvodňovalo průtahy v řízení, která je v zásadě jen opakováním argumentace návrhu na zahájení kárného řízení, nelze přijmout již z toho důvodu, že nepřihlíží k celkové situaci v komplexu vytvořených pracovních podmínek včetně administrativního zázemí, za nichž kárně obviněná soudkyně v rozhodné době plnila pracovní povinnosti. V této souvislosti již Ústavní soud ve svých nálezech (srov. např. nález ze dne 14. 9. 1993, sp. zn. IV. ÚS 55/94, dále nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. III. ÚS 218/97), ale též Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. rozhodnutí ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. Skno 8/2001 a ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 1 Skno 2/2003), vysvětlily, že otázku zaviněného porušení povinností soudce postupovat v řízení bez zbytečných průtahů nelze posuzovat izolovaně bez zkoumání, zda-li jsou mu mocí výkonnou (ministerstvem spravedlnosti a správou soudu) vytvořeny všechny potřebné personální i materiální předpoklady pro řádný výkon soudnictví. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že i z tohoto pohledu zkoumal kárný senát Vrchního soudu v Praze naplnění znaků kárného provinění soudkyně v uvedených věcech.
Jelikož ani v odvolacím řízení nevyšly najevo takové skutečnosti, jež by odůvodňovaly odchylné posouzení otázky zaviněného porušení povinností kárně obviněné soudkyně, než jak učinil Vrchní soud v Praze a jež by jeho skutkové a právní závěry zpochybňovaly, kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 odvolání předsedy Městského soudu v Praze jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2005
JUDr. Juraj Malik
předseda kárného senátu
Vypracoval: JUDr. M. G.