Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Juraje Malika, JUDr. Jiřího Pácala, JUDr. K. P. a JUDr. I. Z., projednal dne 23. října 2003 v ústním jednání odvolání, které ministr spravedlnosti podal v kárné věci Mgr. T. N., předsedy senátu Okresního soudu v Přerově, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. května 2003, čj. Ds 5/2003-82, a rozhodl podle § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Odvolání ministra spravedlnosti se zamítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne ze dne 26. května 2003, čj. Ds 5/2003-82, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uznal Mgr. T. N. vinným kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZSS“) za to, že v období od 7. 12. 2001 do 2. 4. 2003 celkem v devíti případech (ve výroku rozhodnutí konkrétně uvedených) nevyhotovil a nepředal v zákonné lhůtě k doručení rozsudky a usnesení, které vyhlásil v hlavních líčeních v trestních věcech mu přidělených podle rozvrhu práce, přičemž ani v jednom případě nepožádal předsedkyni soudu o výjimku a prodloužení lhůty, čímž si počínal v zásadním rozporu s ustanovením § 129 odst. 2 tr. ř. Za to mu pak podle § 88 odst. 1 písm. b) ZSS uložil kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10 % na dobu dvou měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti v zákonné lhůtě v neprospěch kárně obviněného soudce odvolání směřující výlučně proti výroku o uložení kárného opatření, když skutková zjištění kárného soudu prvního stupně nezpochybnil, neboť je shledal správnými a přesnými. Neztotožnil se však s přijatým závěrem o stupni závažnosti provinění kárně obviněného soudce a tím ani s uloženým kárným opatřením, které považuje přes všechny polehčující okolnosti za nepřiměřeně mírné. Poukázal přitom na zákonnou úpravu, kdy jsou stanoveny lhůty pro vyhotovení rozhodnutí a určen postup pro případy, kdy soudce nemůže pro rozsáhlost či složitost věci dodržet tyto lhůty. V té souvislosti zdůraznil, že rozhodovací činnost soudce je nutno chápat jako celek, kdy všechna vynesená rozhodnutí musí být také ve lhůtě, ať již zákonem přímo stanovené, nebo ve lhůtě v souladu se zákonem prodloužené, vyhotovena. Toto kárně obviněný soudce plně nerespektoval a v uváděných věcech rozhodnutí vyhotovil až se značným časovým odstupem (někdy až po 14-ti nebo dokonce 16-ti měsících). Tento negativní jev, který mohl ohrozit důvěru veřejnosti ve spravedlivé rozhodování soudů, snižuje jinak pozitivní hodnocení kárně obviněného soudce a proto považuje uložené kárné opatření za příliš mírné a nikoli dostatečně účinné, aby se v budoucnu podobného jednání vyvaroval. Závěrem odvolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a při nezměněném výroku o vině uložil Mgr. T. N. podle § 88 odst. 1 písm. b) ZSS kárné opatření snížení platu o 25 % na dobu 6 měsíců.
Kárně obviněný soudce znovu opakoval, že svého pochybení, jehož se dopustil též z důvodů osobní indispozice, velmi lituje.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu ČR podle § 21 odst. 3, věty první a § 25 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců (dále též jen „ZŘS“), za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, správnost postupu kárného řízení a toho oddělitelného výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, v projednávaném případě tudíž jen správnost výroku o uložení kárného opatření, a shledal, že odvolání není důvodné.
Kárný soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí o uložení kárného opatření tak, že ač v neprospěch kárně obviněného soudce svědčí míra jeho zavinění, která se projevuje v rozsahu opožděnosti vyhotovení rozhodnutí, v jeho prospěch naopak je nutno přihlédnout k tomu, že porušení povinností se dopustil v situaci výrazného pracovního zatížení, což dokládají jak počty věcí, které měl přiděleny k rozhodování (oscilují kolem 150), tak počty věcí, v nichž v inkriminovaném období rozhodnutí učinil (404 věci v roce 2001 a 342 věci v roce 2002), přičemž vzal v úvahu, že se jedná o první kárné řešení mladého soudce na počátku jeho soudcovské kariéry (jmenován v roce 1999), vůči němuž podle vyjádření navrhovatelky (předsedkyně okresního soudu) dosud nebyly vzneseny vážnější výhrady.
Podle § 88 odst. 1 písm. b) ZSS, tedy podle ustanovení, jehož užil kárný soud prvního stupně a podle něhož i odvolatel navrhuje zpřísnění uloženého kárného opatření, lze za kárné provinění uložit kárné opatření snížení platu až o 25 % na dobu nejvíce 6 měsíců a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 1 roku. Jak je zřejmé kárný soud prvního stupně vyměřil Mgr. N. kárné opatření spíše při dolní hranici sankce spočívající ve snížení platu. Naproti tomu odvolatel navrhuje kárné opatření na samé horní hranici této konkrétní sankce (když snížení platu na dobu jednoho roku nepřicházelo v úvahu, protože se nejednalo o opakované kárné provinění). Pak už podle zákona následuje jen odvolání z funkce soudce, což ani odvolatel neshledal zatím jako důvodné.
Kárný senát Nejvyššího soudu s přihlédnutím okolnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí, zejména též k tomu, že kárně obviněný soudce si své pochybení uvědomil a projevil upřímnou lítost nad tím, že svým jednáním poškodil náhled veřejnosti na justici a přislíbil, že učiní vše pro to, aby se to neopakovalo, neshledal dostatek důvodů k tomu, aby napadené rozhodnutí jakkoli měnil. Proto odvolání zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu